Bylo to tak, že před několika lety jsme měli my dva k tomu druhému hodně blízko (aspoň z mého pohledu) a myslel jsem si, že jsem mohl mít u ní šanci... Jenže tehdy si našla kluka. Já byl tehdy ještě oproti dnešku ještě mladý a nevyrovnaný, tak jsem byl z toho pochopitelně hodně na mizině a měl jsem zlomené srdce, tak jsem od ní "odešel" a chtěl pokračovat vlastní cestou, protože čas strávený s holkou, která byla zadaná, bylo pro mě tehdy hodně těžké a jen mě to užíralo a s takou jsem se nemohl jako osoba dál rozvíjet... Po šesti měsících mi začala hodně chybět, tak jsem se k ní "vrátil" a opět jsme prožívali spolu hezké chvíle, sice byla ze začátku naštvaná, že jsem byl dlouho pryč a že kvůli mě prej hodně trpěla, ale potom ji to přešlo. Dál jsme se spolu bavili a znovu to vypadalo, že mě chce. Tenkrát to vypadalo spíš, že mě chce ona víc a víc do toho tlačila než dřív, ale já byl ten, co si držel odstup, protože byla stále zadaná a já zkrátka nechtěl klesnout tak, abych byl ten, kdo někomu přebere holku. Z mého pohledu to bylo tehdy (možná i teď) nesprávné a krok dál jsem byl schopen udělat jen tehdy, pokud by se s ním definitivně rozešla... Už tehdy mi stále mluvila o rozchodu a o tom, že jsem jediný, kdo ji rozumí a podobné věci a já stále naivně čekal, kdy k tomu dojde. Uplynul rok a půl a stále nic a (nechci říkat kvůli ní) jsem zkrátka kvůli tomu, že mým světem byla jedna holka, jsem se nemohl zas někam posunout dál... Jednoho dne, po dlouhé době, co jsme se neviděli, jsem viděl jejího kluka ji objímat a líbat (neviděla mě) a já na ně jen zíral a zrovna v tu chvíli jsem si najednou z ničeho nic uvědomil všechno, jak jsem kvůli jedné holce slepě promarnil několik let. Potom se rozloučili, ten kluk kamsi odešel, ona mě viděla, byla nadšená, přiběhla rychle ke mě a zakřičela celkem nahlas (asi byla dost natěšená, že mě vidí po dlouhé době, nevím) moje jméno a ještě vyšší hlasitostí pozdravila... Já jen na ni zíral, vrtěl hlavou, pozdravil a šel jsem dál. Měl jsem tehdy hodně smíšené myšlenky a až v tu chvíli mě to všechno došlo, jaký to byl ztracený čas a že si za to můžu vlastně já sám, že jsem tomu dával vůbec nějakou naději... Podruhé a opět jsem měl zlomené srdce. Několik týdnů jsem se z toho vzpamatovával, probrečel to, dokonce jsem se ji i párkrát snažil kontaktovat, abych si to s ní mohl "vyříkat", ale už tentokrát marně, bez odpovědi a byl jsem tak emočně tak vyčerpaný, že jsem si myslel, že se z toho asi už nedostanu, ale naštěstí po nějaké době to utichlo a nějak to už dál šlo. Sice ji doteď asi pořád miluju, ale aspoň jsem to v sobě potlačil do té míry, abych se mohl soustředit na své cíle a hlavně na sebe. No jenže situace je taková, že teď, po pár měsících od toho všeho, jsem náhodou zjistil, že kvůli mě hodně trpěla (o současnosti, jak to s ní je, se mi tato informace nedostala) a její kamarádky (možná i ona) mě mají za totálního zmrda, který se k ní vždycky choval jak ke kusu h*vna a nakonec ji odkopl jak nic... Ale to jsem byl já, kdo ji stále byl oporou, kdo tu byl vždycky pro ni, kdo ji utěšoval, když to potřebovala, kdo pocítil, co potřebuje a snažil se to naplnit atd, atd. A nevím, co si o tom mám myslet. Jsem já opravdu ten zmrd? Stále ji asi miluju, ale kvůli tomu, že situace byla zkrátka taková, tak jsem se potřeboval v životě posunout a ona mě zkrátka brzdila. Ona doteď zřejmě neví, že kvůli ní jsem, po prvním zlomeném srdci, těch výše uvedených 6 měsíců, vyváděl, bouřil se, ze školy mě kvůli prospěchu vyhodili (teď si střední dodělávám) a prošel jsem si dost věcí, to bylo, když jsem měl poprvé kvůli ní zlomené srdce a před pár měsíci mi ho zlomila zas podruhé. Zkrátka s ní jsem strašně trpěl a potřeboval jsem se v životě posunout, ale nechci, aby na mě vzpomínala jako na někoho, kdo se na ni z hluboka vykašlal. Ještě jednou - co si o tom myslíte? Mám ohledně toho hodně smíšené myšlenky, jestli má ona pravdu, nebo jestli to, co jsem udělal, bylo správné. Nechtěl jsem se zachovat tak, jak jsem se zachoval, ale kdybych byl stále s ní, tak bych byl za prvé pořád svobodný a ona ve vztahu (zřejmě) a za druhé, a to hlavní, bych byl k ní tak připoutaný, že bych zas zapomněl na svět okolo sebe a polevil bych ve spoustu věcech.
Zdravím. Nebabrejte se v tom dál. Ona si našla "utěšitele" na své bolístky a to by pro Vás mělo být rozhodující. Slepované vztahy stejně většinou již nefungují zcela dobře. Pokud si slečna o Vás myslí něco špatného, proč byste o takovou stál? Mějte svoji hrdost a najděte si takovou, která Vás bude mít skutečně ráda a s kterou budete šťastný. Nemá smysl se trápit tím, co už je pryč a co skončilo. Jak to ve skutečnosti mezi vámi bylo, víte jen vy dva.
Vy víte na čem jste rozhodnout se ale musí ona, vysvětlené ji to tak jak tu píšete a ať se rozhodne, nelze mít dva, trojka není dobré číslo jeden musí nakonec z kola ven ať se jasné rozhodně koho chce, anebo jestli neví tak od toho raději pryč taky by to tak mohlo trvat třeba 10 let ona se vám nakonec vdá nebo si s ním udělá dítě a co pak, jen to obrecite trvejte na tom ať si ujasni koho chce ať si stanoví kdo je pro ni c.1 a kdo 2, jste-li 2 tak pryč a jestli má takovou povahu že má několik najednou tak na to taky pozor, vy se pak budete starat o vaše dítě a domácnost a ona bude randit s jinými...
Jak tu bylo napsáno, ježišmarja, najděte si jinou babu! Opět klasika dnešní mladé generace - cizím lidem do poradny bude psát dlouhosáhlé elaboráty, doma to s rodiči nebo příbuznými neumí promluvit, vše dokola se řeší do zblbnutí, plno žvástů o ničem... K...a už, dospějte a zamyslete se nad sebou! Vojnu na vás!
Moc nechápu, proč ztrácíte čas s holkou, co má přítele, od kterého nehodlá odejít? Vy ji prostě neberete, je hotová z něj a vás si našla jako blbce, co si vyslechne její problémky a kterého bude mít omotaného kolem prstu a to jí zvedne sebevědomí (přiznejme si, najít blbce, co bude utěšovat její bolístky, aniž by za to chtěl sex, vztah apod. je z její strany docela dobrej výkon).
Dovolila bych si poopravit váš nadpis Ona si myslí, že jsem hajzl. Ona si totiž doopravdy myslí, že jste neskutečnej blbec. A štve jí, že už za ní neběháte jako psík, protože mezi holkama klesl její společenský status. (Jak už jsem psala výše, najít někoho takového je výkon hodný chlubení se a holka se teď nemá čím blýsknout před kámoškama.)
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.
