Dám si do nosu

Chuť dobrého jídla a pití je neodmyslitelně spojeno i s čichovým vjemem. Někteří to berou vážně a doslova zaboří svůj čuchometr do hromady bašty. Jen litují, že ten jejich nos taky nemá zuby a jazyk.

Já si to vysvětluji zcela prozaicky. Jak pozoruji prase, které ponoří rypák do žrádla, funí s šmejdí s ním v té břečce, tak to vypadá, jako by to nasávalo nosem. Dává si do nosu . A pak se to mohlo přenést na lidské hltání / až chlemtání/ jídla.

Možná stojí za zmínku rozdíl mezi "dát si do nosu" a "dát někomu do nosu" To mi přijde hodně zajímavé. Ovšem původ rčení mi znám není. M.

Chuťových buněk je kupodivu nejvíce právě v nose. Nejen proto nám, když máme rýmu, chutná všechno v podstatě stejně.