Máme celkem dost tarých použitých hraček, jednak po manželce a jednak po synovi a nevíme co s nimi... nevíte někdo o nějakém využití v okolí Teplic, Ústí nad Labem. nebo Litoměřic?
4x
Na Úřad do čekárny sociálních pracovnic nebo do oddělení Rodiny s dětmi. 
Procházela jsem a bylo tam nějaké oblečení a když jsem tamtudy šla zpět, nebylo tam nic. A sama jsem tam dala parádní svetříky pro mimina. Do večera byly pryč. Školky o staré věci nestojí, domovy a kojeňáky taky ne. Ale v rodinách, kde je bída, hračky dětem chybí.
4x
jiriku,
není lehké Vám poradit, jak tento problém vyřešit, ale napíšu Vám, jak jsem to vyřešil kdysi já sám.
Protože v době, kdy byly děti malé, převážná většina hraček neměla dlouhého trvání. To především proto, že to byli kluci, kteří se prostě úplně všemu "potřebovali" podívat na "střeva", ... což nakonec dopadlo tak, že byla hračka ( jako "rozklížená ) dočasně odložena.
Samozřejmě jsem v baráku fungoval jako jediný "servisman" 
, který se doslova "topil" v potřebných opravách všeho možného.
To ovšem pouze do doby, než jsem začal stavět domek, kdy toho času už bylo méně ... a moje "servisní služby" "odejitých" hraček se scvrkly pouze na jednodušší opravy, ... kdy "rozklížená" ... plastová auta, ... dřevěné jeřáby, ... modely letadel, ... makety různých traktorků, ... či skládačky různého druhu ... jsem začal odkládat na půdu do jedné obrovské kartonové krabice ... s tím, že možná přijde den, kdy se moji hoši ( i o tyto trosky hraček ) jednou začnou třeba i zajímat.
Prostě fungovalo to u nás tak, že jsem - jednou za čas - posbíral všechno to, co už bylo na "odpis", vyběhl na půdu a pomalu zaplňoval tu obrovskou kartonovou krabici.
Uběhly asi dva-tři roky ... a ten můj mladší klučina jednou doběhl z půdy s vykulenýma očima ... a drmolil, že našel "poklad".
Samozřejmě jsme nevěděli, o co jde, ... ale když mě syn pak za ruku přitáhl na půdu ... a mířil k té obrovské krabici, tak už jsem věděl, kolik "bije".
Tím "pokladem" byla ta kartonová krabice s tím "haraburdím" , co jsem několik let "skladoval".
Prostě "připlížila" se doba, kdy z těch "rozklížených" hraček - ti moji "servismani" - začali ( ... podle svojí fantazie ) postupně dávat dohromady všechno možné, co z toho "pokladu" jenom šlo udělat.
Takže se u nás doma začala objevovat taková "monstra", že kola traktorku byla připasovaná ke skeletu plastové tatry ( a vůbec nevadilo, že zadní kola na té tatře jsou dvakrát tak veliká jako ta kola přední ), ... nebo k dřevěné konstrukci sloupu jeřábu ( na ležato ) hoši nějak připevnili kolečka ... a "vyrobil" si z toho jakési ( cik-cak ) jezdící monstrum ... a další jiné "fára" ( jak tomu sami říkávali ).
Mohu povědět, že skládání těch "kříženců" dohromady se - pro oba moje hochy - stalo na hodně dlouho tou nejzajímavější zábavou. Prostě - na nějaké období - se z obou stali "mechanici", kteří si začali "vyrábět" ty svoje roztomilé "zrůdičky", ... se kterýma se nám pochopitelně vždycky přišli pochlubit.
Samozřejmě taková situace pokaždé skončila stejně ... tj. rozhodováním, který z těch "výtvorů" je "lepší", ... což - pro nás - byla asi ta nejtěžší rozhodování, kterým jsme ( ani jednoho z těch našich "mechaniků" ) nemohli zklamat.
A proč jsem se do těchto řádků vůbec pustil?
To jenom proto, že ( než se rozhodnete z bytu vyklidit všechny ty zdánlivě "již nepotřebné" hračky ) stojí skutečně za to zvážit, jestli některé z těch hraček Vašim dětem neposlouží i někdy později.
Mému mladšímu synovi se to "hraní" s těmi autíčky tak zalíbilo, že tu ( na půdě nalezenou krabici s troskami hraček ) skutečně proměnil v takový malý "poklad" ... přesněji ve svůj autoservis, kde ( jak sám říká ) pokračuje dál v těch "ptákovinách", co ho začaly bavit hned tenkrát, když našel tu krabici ( jak on dodnes říká ) s tím "pokladem".
Skutečně stojí za to zvážit, co nabídnout - k využití - jiným ... a co ještě ponechat svým dětem, ... protože člověk ... nikdy neví ... 
... všem přeji příjemný de. 
Úplně stejnou zkušenost máme v rodině se synovci. Ale moje situace jaksi nedovoluje si schovávat spousty hraček. Nemáme prostě prostory... a myslím, že než abych to schovával na později, chci raději prospět jiným dětem které nemají tolik štěstí jako náš syn. Ale děkuju za inspiraci a zkušenost
jiriku,
je jasné, že nelze skladovat objemnější hračky ... a po "odrostení" dětí je nejlepší hračky někomu nabídnout k dalšímu využití ... to je pochopitelné a v nejvyšší míře i ke smeknutí před každým, kdo své úvahy zaměří směrem k dětem těch rodičů, kteří si některé věci pro své děti - z jakéhokoliv důvodu - nemohou prostě dovolit.
Přestože naši kluci těch hraček nějak nadbytečně také nikdy neměli ( proto také vždycky dosloužily do "posledního dechu" ), také jsme dost hraček rozdali.
Bylo ale třeba vymyslet, jak hračku darovat ... a neurazit rodiče obdarovávaného dítěte.
A přišli jsme na jednu "fintu".
V některých případech ( např. při společném hraní našich dětí a s dětmi našich přátel ) jsme využili vhodné situace a kluky jsme vedli k tomu, aby svoji hračku ( která už nebyla delší dobu předmětem jejich trvalého zájmu, ... tedy jí již "odrostli" nebo ji už - pro sebe - považovali za hračku "navíc" ... a se kterou se třeba - v té dané situaci - ani nehráli ) prostě jinému dítěti sami darovali.
Z naší strany bylo jen potřeba vystihnout ten správný okamžik a toto našim klukům vhodně připomenout a ostatní už udělali sami.
Bylo skutečně zajímavé, sledovat, jak si - jeden, či druhý syn - ze svých ( už "nepotřebných" hraček ) vybírá tu, kterou daruje.
Je jasné, že bylo třeba, aby tyto situace měl člověk pod kontrolou, což kladlo své nároky i na nás rodiče, ... ale proti občasnému darování nějakých hraček mezi dětmi se rodiče obdarovaných dětí nemuseli cítit zase nijak nepříjemně.
Zajímavé bylo ale to, že mezi našimi dětmi a dětmi některých našich přátel se rozvinul doslova "výměnný obchod", ... kdy si prostě hračky často půjčovali, či vyměňovali nebo si je i vzájemně darovali. Zní to až neuvěřitelně, ale i takto to někdy fungovalo.
Samozřejmě přišlo i ke kolizní situaci, kdy kluci skutečně darovali i dražší "aktuální" hračku, která k darování ještě "nedorostla", ... ale jako rodiče jsme se v takové situaci společně dohodli, že tu hračku si jejich ratolesti nějakou dobu ponechají a až nebude středem jejich zájmu, tak ji později zase vrátí.
( Naši hoši tak "střelili" jednu nákladní výklopnou tatru, protože prý měli dvě, ... ale měli jenom malý "jeřábek" a "potřebovali" jeřáb větší, ... tak tu jednu tatru prostě vyměnili za větší jeřáb. Samozřejmě jsme tu "obchodní transakci" našich ratolestí s rodiči těch druhých dětí společně - u opékání špekáčků - velice dobře zapili ... a - po čase - se tatra i jeřáb vrátily zpět do svých původních garáží. )
Mnohdy se ale také stávalo, že - i taková hračka - byla tímto způsobem darována ( tedy byla ponechána ) novému "majiteli" (dítěti ) na trvalo.
A tak ze své vlastní zkušenosti vím, že právě tady je velice široký prostor pro nabídnutí hraček jiným dětem ... tj. příležitostně je nabídnout "jako" na půjčení ( tj. "jako" pouze na nějakou dobu ), kdy jsme rodičům dětí sdělili, že hračky si děti mezi sebou vlastně jenom půjčí ... a až budou hračky mimo zájem jejich dětí, pak je klidně mohou vrátit.
No a v případě, že jsme vrácení zapůjčené hračky už ani neočekávali, tak jsme se obyčejně - pouze stručně - zmínili, že doslouží-li hračka u jejich dětí, tak se vlastně ani nic nestane.
Když si to tak zpětně proberu, tak jsem vlastně - v té krabici - skladoval většinou ty hračky, které byly již skutečně na odpis ... a nějak podvědomě jsem je schraňoval pro své kluky s tím, ... že je někdy sami začnou "spravovat", ... což se nakonec opravdu i stalo ... a jsem tomu velice rád, že i rozbitá hračka vlastně výchovně velice dobře posloužila.
... přeji Vám příjemné rozhodování ... kam "s nimi" ( hračkami )
3x
Jestli jsou zachovalé, zkusila bych nějaký dětský domov, muzea, nebo bazary. My rozdali spoustu hraček dětem mých neteří a synovců, a to i oblečení po dětech. Nebo jen někde vylepte inzerát s telefonem, a třeba se někdo ozve, je to škoda, aby to skončilo v popelnici, někteří lidé za to budou vděční...třeba i školky, ale jestli na to zas nejsou nějaké hyg. zákony, chce se to zeptat v okolí...
3x
je moc hezké, že myslíte na ostatní a nechcete je vyhodit do popelnice. Já jsem staré hračky dala za odvoz na inzerát, pak do dětské nemocnice a do sociálního ústavu pro mentálně postižené děti a na dětskou psychiatrii, v dětském domově o ně neměli zájem. Pokud se rozhodnete inzerovat, doporučuji mimibazar, annonci nebo bazos.
, ... samozřejmě "za palec".
1x
Já bych doporučil pobočku Charity, pokud je v místě... Kontakt můžete najít na dchltm.cz/...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.