Tchyně a stěhování

"...žádná snaha, nezajima je jak bydlíme asi."

A proč by je to mělo zajímat? Je to čistě a pouze Vaše věc. Stejně tak nemají žádnou povinost Vám pomáhat při stěhování. Pokud pomůžou, udělají tak dobrovolně, z dobré vůle. Dvoupatrový dům je jejich a je jen jejich věc, kdo v něm bude bydlet. To pro změnu nemusí zajímat Vás. Jestli Vás tam nechtějí, máte holt smůlu.

Nechte to být!

Dobrý den. Nepitvejte to. Alespoň vám nemají důvod nikdy vyčítat, co pro vás udělali, jak vám pomohli atd. Je to vaše rozhodnutí, vaše plány, váš život. Zařiďte si ho podle sebe a spoléhejte se jen na sebe. To, že mají jeho rodiče dvoupatrový dům a jsou v něm sami, Vás trápit ani zajímat nemusí. Zrovna tak, jako nemusí trápit ani zajímat jeho rodiče jak se zařídíte vy dva. Není nad to mít oddělené bydlení, svůj klid a vše si zařizovat a dělat po svém. Rodiče si mohou myslet cokoliv, stejně se nakonec musí vyrovnat s tím, že jejich děti jdou svojí vlastní cestou a chtějí si život žít po svém.

@lucieee - jeho rodiče nezájem, žádná snaha, nezajima je jak bydlíme asi
Zato vás jejich bydlení zajímá víc, než je zdrávo - "i když mají velký dvoupatrovy dům a jsou tam sami". Promiňte - ale co je vám do cizího domu?

Tchánovci vás ve svém domě rozumně nechtějí, tak se postarejte o bydlení vlastní - a buďte ráda za jejich nezájem. Opačný případ bývá o dost horší.

Jestli jste chtěli bydlet u nich, mohli jste nabídnout peníze - měsíční nájem, možná na to čekala a byla zklamaná, že raději budete místo dohody s rodinou platit cizím za drahý podnájem, než bydlet v jejich domě.

Neporovnávejte.

Buďte ráda za Vaše rodiče.

Vypadá to, že se na ně budete moci kdykoliv se vším obrátit.

Pro porovnání, my jsme se stěhovali dvakrát a nepomohli nám ani jedna strana, protože nás to za prvé ani nenapadlo, že by nám měli pomáhat, tedy jsme nikomu neříkali a za druhé se ani oni sami z jedné, či druhé strany nenabídli. Sjednali jsme si kamarády.

Vaše myšlenky ohledně tchyně jsou špatné. Je to cesta do pekel, aby vztahy v budoucnnu byly špatné. Za 6 let jste se mohly poznat důkladněji a vypadá to, že cokoliv tchyně řekne, že bude všechno špatně. Natož vaše domněky o ukradení syna? Tohle si zakažte.

Oklepejte se, nic nepitvejte, žádné řeči si nepřipravujte. Buďte slušná, nezavdávejte podnět k napjatému vztahu. Nějaké řeči jedním uchem tam a druhým ven.

Pokud budou jednou vnoučata, budete mít z obou stran určitě fajn babičky a dědečky. Uvidíte, že se to všechno zlepší.

no mě se zdá, že je jasné co si máte myslet. K tchyni jezděte pouze na návštěvy, na nic se jí neptejte, o ničem s ní nediskutujte a buďte ráda, že u nich nemusíte bydlet.

Moje matka u nás nebyla na návštěvě nikdy, otec jen jednou a to u nás mají čtyři vnuky. Moje děcka prostě nemají babičku.

Teď si představte, že by sem napsala přítelova maminka,že neví, jestli neudělali chybu, že vám nenabídli bydlení v jejich domě, co myslíte, že by tady bylo v odpovědích? Zřejmě jste i vy dospělá, tak vás nechávají žít podle vašeho, i když mají na ledacos jiný názor. Bydlet v jednom domě by bylo pro všechny dost náročné. Dokázela byste žít s vašimi rodiči v jednom domě,aby věděli o všem,co děláte, jak vychováváte jednou děti,i o všech vašich sporech s přítelem? Je potřeba, abyste byli s přítelem zodpovědní sami za sebe a nespoléhali na rodiče / určitě mají svého dost /.Buďte ráda, že přítelovi rodiče jsou rozumní a nechávají vás žít podle svého.

Z vlastní zkušenosti - to nejlepší, co můžete udělat, je odstěhovat se od rodičů a být samostatní. Oba rodiče to s vámi myslí dobře. Vaši vám chtějí pomáhat v začátcích, to je dobře, a ohledně tchýně, je možné, že žárlí nebo je jí líto, že jste se neozvali, že nechcete jít bydlet k ní a "maskuje" to tímto odmítavým přístupem (znám to od svých rodičů). Nechte to plavat, zkuste si bydlení sami pro sebe a časem uvidíte zda tato otázka přijde někdy znovu na přetřes. My bydlíme už poměrně dlouho s rodiči manžela ve velkém domě, na něco to má výhody (hlídání dětí, poloviční náklady na údržbu domu atd...), ale také to má spoustu nevýhod (ztráta soukromí, nemožnost si dělat věci podle svého atd...) Po čase vidím, že jsme se měli rozhodnout jinak a rovnou po svatbě jít raději pro pronájmu, i když by to vyšlo dráž, než jít bydlet s rodiči.