Jak jste resili lhani u ditete?

chlamak, vidíte, Vy máte sbírku angličáku a chlapec chce nějaké blbé karty s koníkama. Jenže ony ty blbé karty mají pro něj cenu, jako kdysi pro Vás angličáky. Syn se Vás začíná bát a proto lže. Kde je strach, tam není láska. Tím, že jste jej vzal i lehce páskem přes zadek, oddálí Vaši snahu být kamarádi. Zkuste se vžít do jeho situace, byl jste taky dítě a budete znát jeho pocity. Já myslím, že je lepší si povídat, povídat, povídat, určitě v té hlavičce něco zůstane. Já už jsem dnes babička, udělala jsem ve výchově dětí taky chyby, ale ty se bohužel nedají opravit, čas se nevrátí zpět /nebyl nikdo, kdo by mi poradil/. Přeji hodně trpělivosti. PT /stařenka/

Myslím, že má Pt pravdu, ty dvě páskem na zadek, bych nahradila sednutím si, popovídáním, třeba mé děti měly strašně rády v tomto věku vypravování o mém a manželově dětství...co jsme dělali za průšvihy, a dodnes si to pamatují a jsou již dospělé...Ty kartičky bych asi koupila, pamatuji si že můj syn byl úplný maniak na hokejové kartičky, já zas vzpomínám na tzv.Céčka, co jsme se jich nasháněli...prostě on chce být, jako ostatní ve třídě a nechce to, co mu vnucujete Vy, já vím, někdy s těma blbostma dospělý nesouhlasí a vidí to jinak, než to dítě.On se ale chce spolužákům rovnat a ne lišit se, a proto si myslím, že začal i lhát.Nevím, jak byste se tvářil kdysi, když jste sbíral angličáky, dostal byste něco jiného...Prostě děti se v dětském kolektivu cítí méněcenně, když mají něco jinak, než ostatní...S tím sportem to také není špatný nápad, hlavně se dítě nesmí nudit, a počítač je zloděj času, měl by mít jen určený čas, kdy u něho bude. Hlavně, když máte čas a nejste v práci, hodně se mu věnujte a choďte do přírody, v létě na kolo, v zimě běžky, a hlavně si stále povídejte, aby ve Vás našel opět kamaráda, a ne taťku, který jen zakazuje, nařizuje...a hlavně nezapomeňte i chválit, to je ve výchově také hodně důležité! Tak ať se daří, výchova dětí je nejtěžší poslání v životě, ale vyplatí se, věřte mi!

Lhaní u dětí je celkem běžná záležitost, děcka zkoušejí, co jim projde.

Vzít děcko, přehnout přes koleno a dát na prdel - jako okamžité řešení vlastního vzteku nad synovým prohřeškem - ideální, dítě podvědomě vycítí, že i vy jste "v afektu" a fyzický trest okamžitě odpustí.

Vzít děcko, sednout si s ním v klidu a vysvětlit mu, že ho potrestám fyzickým trestem a proč, a pak mu dát na prdel - nesmysl, dítě to cítí jako těžkou křivdu. Pokud už to s ním problém řešíte na "nějaké" úrovni, fyzický trest je potom kontraproduktivní a pouze u dítěte ničí důvěru v rozumné řešení vzniklého problému!

Řešení tohoto problému není nikdy jednoduché, důvěra se těžko nabývá, a okmžitě ztrácí, zkus se synovi nenáslině příblížit tím, že se zkusíš přiblížit i mluvou téhle věkové kategorii "Ty vole, ty karty tě za chvíli stejně vomrzej...", "tak kolik máš kreditů v tom WoWku, kdybych to hrál já, tak už Tě dávno převálcuju"... Samozřejmě, vždy je možnost se vrátit do reality a upřesnit: "A teď vážně a na rovinu, kolik jsi "tam" poslal kredit? "

Nebo: "Tak hele, kámo, když se zaregistruješ na ňákym debilnim servru, víš co ta registrace obnáší?! Příště přijď za mnou s tím, že se chceš registrovat, já na to mrknu, když to bude OKI, tak ti na to klidně přidám i nějaký kapesný, ale když to bude nahowno, tak se tam neregistruj. A zrovna tenhle server je blbej, protože..."

Moje nejoblíbenější tema za posledních 10 let ) tohle téma je moje TOP téma.

Podrobně jsem ho rozebral na serveru rodina.cz kde jsem měl mnohostránkovou diskuzi na tohle téma.

Takže začnu tím, že moje dcera má 12 let a nelže ( druhé je 9 a tam je důvěra na 98% ) A to NIKDY ( doma ). Okamžitě se snesly na mou hlavu názory, že to není normální a že je to naopak nenormální stav. Po dlouhých diskuzích jsme přesvědčil maminky, že to opravdu tak ja , a tento stav trvá dodnes.

Takže začnu tím, že když chcete něco dosáhnout a jste na to dva, musíte oba dva a to vždy a zodpovědně tahat za jeden provaz ( ve výchově ). jakékoli selhání ( že jeden rodič nebude mít stejný výchovný postup jako druhý vše zhatí - na těchto postupech se dohodněte - určete si pravidla) vede k narušení systému výchovy. Teď se bavme o tom lhaní. Dcera ví, že kdykoli řekne pravdu a to musí, nikdy za to nebude potrestána. a slovem NIKDY je myšleno nikdy. To je první zásada. Druhá zásada je, že musí její chování ( proto je to s holkou jednodušší - na výchovu kluka bych si netroufl ) musí být vhodné a slušné. Otvírají se pak vám jako rodičum, neskutečné možnosti ve výchově, důvěra, otevřenost. atd. Budete vždy vědět co dcera dělá, co prožívá, žádné téma není tabu a vy můžete být pyšní na sebe, dceru i pěkně prožitých 18 let výchovy.

Na otazku jak na to, je jednoduchá odpověď, ale těžko to pro většinu rodičů, kteří tuto otázku položí, udělat. Začít musíte od věku 6 ... dítěte. Ale nemluvím o letech ale měsících. Od 6 měsíce ho vychováváte, od 3 roku už má základy pro celý život v sobě. Co nestihnete do 3 let už nedoženete jen tak snadno. To znamená základ povahy. duvěra, strach. zní to přitaženě za vlasy, ale přetočím to do protipolu : Vztekání se, vytrucovávání si věcí, postojů ( a tohle již maminky vědí co takové dítko dokáže už v 6 měsících )... poslední usek výchovy je do 6 let ( vyjímečně do 7 let ). Pokud tam nejsou základy, pro otevřenost, s tím, že dítě už ví , že lhat nema, nebo nesmí nebo se nevyplácí ( to už je jedno ), tak pak už tohle má v sobě, a pak už to bude jen zkoušet co projde, kdy projde, a zkouší to stále lépe a lépe, a pokud vy nevystihnete ten záblesk lži v oku a rázně nezakročíte, již to nikdy nezvládnete. Dítě se může sice časem naučit, že vám nemá lhat, ale předem si už svou odpověď "vypočte" co vám říct, co ne, a vy stejně to už pak nepoznáte.

A ještě něco. Dítě má obrovský pozorovací talent, kopíruje vaše chování, postoje, moresy, grimasy, ale i vzájemné chování k vašemu partnerovi. Pokud vidí, že si lžete, pomlouváte se, vynadáte si sprostě, nebo dokonce udeříte partnera, nevěřte NIKDY tomu, že byste dítě mohli naučit nelhlat.

to bylo tedy všeobecně.

K vašemu dotazu. jak jsme psal 7 let už je ( a sam to vidíte ) dost pozdě. Ale není vše ztracené. Ale nevěřím ( upřimně nevěřím ) na zasadní zlepšení. Lže se z povahy, pravdomluvnost musi byt v srdci, ne v myšlení. To zda jezdíte na služební cesty nehraje ve výchově roli. I jeden rodič může zastavat vychovu, ale musi vědět, že když se vrati otec, bude manželku těžce podporovat. System typu, maminka zakazala, zeptam se tatínka, je závažny nedostatek ve výchově. Dcera ví, že pokud to má zakázané od jednoho tak se ani nesmí jít ptat druhého. protože je to podvod a tedy i lhaní. Spolupráce rodičů má být taková, že když se dcera přijde zeptat třeba na hraní na PC, první moje otazka je: a co na to říka maminka? Dcera nikdy nepříjde, pokud by už věděla, že to maminka zakázala. Přijde za mnou, protože maminka řekne: můžeš, ale jdi se zeptat i tatínka ( neboť on také může mít k tomu výhrady - třeba prohřešek z rána, nesplněný ukol atd ..) Tady se rodiče dopouští osudových chyb. maninka zakáže, tak dítko jde za tím druhym a vyprosí si to. A ted vyvola rozpor mezi rodiči, ti se pohádají a dítě z toho profituje. Pak si rodiče začnou hrát na to kdo je lepší rodič a začnou se dítěti podbízet s ústupky. A je tady kolotoč špatné výchovy a konec s nadějemi. A tohle rodiče nesmí a to NIKDY. jedno selhání a dítě to podvědomně pozná a bude to zkoušet znovu a znovu. Jak říkate, že mu kupujete plno takových hloupostí, které si vyžádal ... sám uznáváte , že jsou to hlouposti, tak proč mu je kupujete. Ale to je jiná čast výchovy, i když s tím souvisí jen vzdáleněji, ale přece. Vztahuje se to hloubeji do dětství, kolem 5 let, kdy si vyvztekává co chce koupit. Naše holky, si klidně prohlíži hračky v obchodě, pak se řekne jdeme holky a oni jdou aniž by se vztekali, že chtějí tohle nebo tamto. Je to taky dáno tím, že nemáme moc peněz, a ony to ví, a bylo jim to vysvětleno, že ne všchno je důležité vlastnit.

Jinak jednu zasádu holky ví. Že kdykoli by lhali, a my to vždy poznáme ( hlavně o tom musí byt přesvědčeny ony - a časem se to naučíte poznat ) vždy by nasledoval trest, a to vařechou na holou prdelku, at je máme rádi jakkoli a jakkoli by nás to bolelo u srdce, že jim máme naplácat. Časem opravdu zjistili, že lhani nemá smysl, význam ani učel. A že pokud se máme rádi, tak si nelžeme. A pokud lžeme, musíme se stydět sami před sebou.

Samozřejmě nevím co bude až bude dcrerám 15 let ( 18 ), ale stale mam menší obavy, že bychom to nezvladli. Absolutní důvěra v rodiče, nám tento týden pomohla odhalit šikanu ve škole, kdy je obtěžovali nějací kluci, což se vyřešilo malým pohovozem v ředitelně. Tím jsme odbourali, třeba zvýšenou nechoť chodit do školy, zhoršení známek, atd atd atd.

Jinak. Tohle jsou mé zkušenosti. Nic z toho si neberte 100% k srdci a začněte výchovu TED a hned! 7 let je promeškaných,ale snad ne uplně ztracených. Bude Vám to trvat třeba dva tři roky, ale situace by se mohla, vylepšovat až k nejakému minimálnímu lhaní, které už by se spíše dalo nazvat k zatajování. Ale bude to těžké. A že mám určitou pravdu musíte cítit už ted´když jste bezradný z toho, že takový malý klučik vám už z vesela a bez výčitek lže. Bitím ho ted ponaučíte, že lhat se musí lépe a dokonaleji. Teď Vám to připadne směšné, ale vzpomente si na tento příspěvek třeba za 5-10 let.

je zde ještě jeden element a ten vám bude stát v cestě. babičky a dědečkove. Dejte jim najevo, že vychova musí byt dle vas ne dle nich. At je rozmazluji, když chtějí, ale zásadní veci máte řešit VY a pokud děti při něčem nachytají, měly by děti vědět, že s podvodama nesmí uspět ani u nich.

S přáním dobré výchovy a trpělivosti **FidoNET**

Líbí se mi velice všechno co napsali přede mnou. A já odpovím na tu původní otázku Jak jsem to řešila já. :DNesměla jsem hodně věcí, které byly pro ostatní děti samozřejmostí, včetně kamarádů, projevů citů atd. A na oplátku já jsem byla dítě, které prostě udělalo všechno pro to, aby získalo to, co chce. A táta mě bil. Ne takové lep lep, ale fest, do pruhů, do počůrání, do krve. Ikdyž nebyla vyvážena pochvala-trest, přesto jsem věděla, že mě táta miluje. Později jsem pochopila, že to neumí jinak. Dělal to, v čem sám vyrůstal.A promluvit si? To taky není tak jednoduché. Když to trvá déle, jde to jedním uchem tam a druhým ven. A tak se svými dětmi, to už jsem měla jakž takž pedagogické vzdělání, jsem v tom lítala jako čmelák v jeteli. Aby dcery nekradly a nepodváděly, dostávaly kapesné. Tím se naučily s penězi hospodařit a rozvrhnout si čas, po který s nimi musely vyjít. To jim zůstalo dodnes. A pak jsem každé z nich vysvětlila, že že když něco vyvedou, musí přijít trest. Ale větší trest je to, když se strachují, že se to provalí. A to se stane určitě a to tak, že mi to někdo, s příkrasama, určitě řekne nebo na to příjdu sama. Že se nevyplatí to tajit a bát se prozrazení dlouhou dobu. Pak je to dvojnásobný, trojnásobný trest. Bát se prozrazení a trestu za to, co vyvedla a trestu za lhaní. A pak jsme měly diskuzi, jestli si myslí, že bych provinění měla přejít jen tak nebo fakt by trest měl být. A tím trestem by to mělo končit. Úleva, konec. A jaký je to trest, to rozhoduju já.Něco se stalo a ony mě slyšely a v hlavičkách jim to zůstalo. Všimli jste si toho, že někdy "neslyší" a někdy totéž řekne někdo jiný a oni "uslyší" a diví se té moudrosti, kterou ten člověk řekl? A nelhaly a někdy to byly fakt průsery! A ty hlásily už mezi dveřma a společně jsme hledaly, jak z toho ven.A když jsem měla podezření, že se děje něco, o čem bych měla vědět, vzala jsem jednu nebo druhou večer, za tmy na procházku. Neuvěřitelné, jak se v takové intimní chvíli, kdy na něho nevidíte, dovede dítě otevřít.Moje veliká rada je, dítě musí vědět, že ho milujeme. To že se teď, v této chvíli na něho zlobíme, to nic nemění. Není třeba to říkat často, ale občas a jen tak mimochodem. A že jsme tu pro něho, že mu s průšvihem pomůžeme, to dítě musí bezpečně vědět. Vám se to určitě povede. Jsem si tím jistá!

Každý jedinec dosahuje svých cílů nějakým způsobem. Můžete tu cílevědomost z něj vymlátit jan abyste dosáhl svého Vy, nebo dát potomkovi šanci k vlastním zkušenostem. Když mu nedovolíte to co chce, tak si najde jinou cestičku třeba pomocí lhaní. Když mu ukážete i jiné možnosti a jiné světy a jiné cesty k dosahování vlastních cílů, pak nebude mít potřebu lhát. Důležité je potomka nikdy nezklamat a nelhat mu. Musí to být oboustraná důvěra. Jistě někdy udělá chybu, ale od toho je tu Velký táta, který nezklame a tu chybu odpustí.

Ta výchova je zapeklitá věc a asi neexistuje jednotný postup. Snad jen držet se zásady Svoboda / rovnost / bratrství / tolerance. Pak to jde jaksi líp.

Jak říka dejavu, že nemáte hazet flintu do ziva, .. to opravdu vubec nedelejte. Ono neni nikdy pozde. Jen vysledky jsou ruzne. Vy jste v dalším příspěvku uvedl, ze se to zacalo stávat až v poslední době ( tedy pokud jsme to správně pochopil ). Já vycházel z toho, že tento stav trvá již dlouho. V tom případě to vůbec taková tragedie nebude. Pokud se jedná o první pokusy, první podvůdky a lehké zalhání, tak to sice někde v podvědomí mít bude, ale tady bych to neviděl tak hrozně. Sedněte si, a provluvte si. neřešte téma v čem lhal! Ono je jedno, zda to bylo, že mamince zlomil kaktus, sestře snědl její lentilky nebo tatínkovi při hokeji rozbil pukem okno! Emoce musí stranou, ať byl dusledek škody jakýkoli ( lentilky za 3.50 nebo okno za 3.000 ). Jde o lhaní a to je vždy stejné. příčiyn jsou různé. Posaďte se, a řekněte mu, že se nezlobíte, že tohle se stát mohlo, klukem byl každy. Ale že Vás mrzí, že Vám lhal, že mamince a tatinkovi by lhat neměl, že jste z toho smutní, a že pokud vás má opravdu rád, měl by vám věřit a nepodvádět vás. Že ho máte taky velmi rádi, ať se bude dít cokoli, že to bude vždycky platit. Vemte ho do náruče, pohlaďte a zahrajte na city. A pak ho nechte ať o tom sám přemýšlí. Ať ho to mrzí, at sám pochopí, že by vás podvádět neměl. Na opačné straně ale musí vědět, že když vám příjde říct nějakou tu nepříjemnou pravdu, že ho za to "nepotrestáte". Je také si ale ujasnit jasné pravidla. Za co trest nastane. Aby věděl, že potrestan není za to že řekne pravdu, ale za to ře porušil pravidla (aby nenabyl dojmu, že ted muže dělat cokoli )

Jinak, teď si ješte pročítam Váš příspěvek a narazil jsem na jednu věc : koupit dítěti OO vlaček v 7 letech? nekoupil jste ho hlavně sobě? Takhle malé dítě ( krom opravdových vyjímek ) tuto hru nikdy moc neocení. Ano - bude mít radost , že se to hýbe a jede, ale kouzlo této hry je někde jindy. Abyste se pak nezlobil, že mu upadne náprava z mašinky za 2000.- , domečku odlomí komin a zlomí zavory. Pokud si kolejnice ještě i skládá, že jich polovinu rozláme.

Nedejte na to co je COOL, ono to není cool, ono se to stalo COOL, tim, že tyto nesmysly chtěji výrobci prodat a důmysně vám to namontují do reklamy. Co byste řekl, manželce, kdyby si koupila všechny COOL vyrobky z většiny reklam.

A něco výchovného. Syn vidí nějakou hračku. vy ji koupit můžete ( třeba stavebnici ), zkuste mu to nekoupit. vysvětle te mu, že to nejde, že třeba dnes, nebo tento týden, máte méně peněz, nebo že ta hra není dobrá .. cokoli, jen ho donuť te si tu věc odříct. Tím ho naučíte / začnete ho učit další důležité věci: skromnost , odříkání si. Je to stejně duležité jako "nelhat". Protože v 10-15 letech přijde problém : "Syn, něco chce, a my mu nedokážeme ustoupit. Minulý týden chtěl novou Nokii za 3.500 a dnes přišel že nutně chce NB za 14.000. Pořád z nás tahá peníze ... atd atd . Poradte co s tím " A jak jste sám napsal, většina těch věcí je nesmyslných. Dnes je hitem sbírka karet s koníkem, zítra hokejisti, v létě auta .. a syn by mohl chtít vše, aby ukazal kamaradum , že on je IN.

I když jsme byli stejní, dnes víme, že nikdo z nás, drtivou většinu věcí nepotřeboval, a ře většina důležitých věcí je nepodstatná. A jak jste napsal, teď vás nejvíc potěší být kamaradem se svým synem. Snažte se - nikdy není nic ztracene, a "to semínko života, co jste zasadil ( 7 letý syn ) sklidíte až mnohem později, ale některé plody své práce můžete a musíte sklízet již teď "

ještě prosba, vše co jsem napsal, neberte, že se jedná o Vás a vašeho syna : mluvím, tak nějak zeširoka, všeobecně a to, když napíšu, že je vše třeba "ztracené", tak to neberte tak, že to již nezměníte. To už píšu o někom kdo lže několik let, nikdy mu to nebylo vyčítáno a nikdo s tim nic nedělal.

Tím, že jste problem nadnesl, je jasné, že ho chcete řešit. Ujasněte si pravidla s maminkou ( manželkou ), co a jak udělat, jak na něj působit, hlavně aby, když jeden z vás syna opravněně "vyčiní" , aby syn nenašel odpuštění hned u partnera/ky . Musí mu dat taky najevo, že tatínek měl pravdu, že tohle nesmí udělat, že jste z toho smutní oba. Moc Vás to mrzí a věříte, že to dělat nebude ... bla bla bla ... ja už nevím jak to napsat. záleží na situaci, způsoby vaší komunikace s chlapcem atd atd ...

Píšete: "Chci vratit jeho duveru k nam - rodicum, at rekne pravdu za kazdych okolnosti, predse o nic nejde." - a přitom jste na syna vytáhl pásek. Nerozumím tomu a tím spíš nerozumí ani syn - slovy říkáte něco jiného, než činy.

Pokuste se se synem aktivně trávit více času, třeba pak lépe pochopíte, proč mají pro něj podle vás zbytečné kartičky takovou cenu. Pokud jde o PC hry, zkuste najít takové, které můžete hrát společně, třeba v nich i soutěžit. A hodně spolu mluvte a hodně syna poslouchejte. Dovolte dělat chyby jemu i sobě (viz ten pásek), když uděláte chybu, otevřeně ji před synem přiznejte - také se pak snáze k chybě přizná. Držím vám palce, ať se vám podaří udržet si se synem láskyplný vztah.

Tak teď jsme padl na prdel, "jak se říka".

proč máte takhle závažnou otazku ve volné diskuzi. nemyslíte, že už tento postoj je divný. To je jako bych někde podnapily u poplivaného stolu v hospodě, chtel řešit tento problém. Tohle patří jinam, do zavažnějších rubrik, s důležitým tematem a posláním. kdybych věděl , že si chcete jen tak volně podiskutovat, asi bych si svuj příspěvek rozmyslel. Můžete řict, že to snad nehraje roli, ale roli hraje vše, postoj k problému je stejně důležitý jako problém samotny. A pokud jej považujete jen jako volně k pokecání ... tak jsem závažnost otazky opravdu asi přecenil. Zkuste nechat diskuzi přesunou na důstojné místo. na volné diskuzi můžeme řešit pokec proš se Schumacher vrací do Formule, nebo nevěru Golfového mistra.

promiňte za můj názor ale tohle jsme napsat musel

Tak jsme se ještě koukl kam jste závažnost své otázky zamířil. mezi diskuze

o jménech hereček,

vtipech o ženácha mužích

a tom kolik bylo ráno stupňu an teplomerech

opradvu myslíte, že je to vhodná sekce?

Víte,tady je dost názorů na to,jestli výprask ano nebo ne.My vždy v dětech podporovali,že se nikdy nesmí lhát,raději říct pravdu a snést mírný trest,než zklamat důvěru rodičů.Když ale syn ztratil"mamahotel",když jsem šla do práce(měl 10 let),začal dělat problémy ve škole,zašívat žákovskou a deníček kvůli trojce nebo poznámce,i když věděl,že mu jen vyhubujeme.3 měsíce to šlo od malých problémů až ke katastrofám typu přepisování a falšování známek.Když to zjistili ve škole,jen kvůli naší snaze to řešit nedostal dvojku z chování,ale jen důtku.A věřte,že kdyby zabralo cokoli mírného,byli bychom šťastní.Manžel se málem psychicky zhloutil,dokonce i plakal nad tím,že syn začal lhát a podvádět a i tohle vše mu bylo jedno.Nakonec pomohl až výprask právě od něj.Od té doby je klid(Už více než rok a co se týče školy,tak snad už nelhal ani nepodváděl.Holt dětičky zkouší,co jim projde.Přeji Vám,aby to u vás nemuselo dojít tak daleko,že byste ztratil důvěru v jeho čest.