Dobrý den,
chtěla bych se naučit kreslit. Poradíte mi jak začít? Jít na kurz, koupit nějakou knížku? Jak jste začali vy?
Nechci se stát profesionálem, ale jen tak pro radost.
Děkuji
2x
Kreslím a i si tím přivydělávám.Vystudováno nic nemám...a můžu říct,že je to jako se vším.20% talentu 80% treninku.Takže musíte pořád kreslit,malovat.Nic složitého,mějte u sebe menší blok a dvě tužky (doporučuju jednu tvrdou třeba F a určitě 8B ta je měkká,to jde potom samo) a kreslit vše co se namane.
Při sezení v čekárně kreslete třeba svou ruku,zaměřte se na stíny,detaily nebo kreslete kytku na okně,svůj batoh,kabelku...cokoli.Já mám z dob studii několik bloků,kde mám lidi co spali ve vlaku,při dojíždění do školy,učitelé při vyuce,pracovní boty z praxe atd.Já osobně jsem se našla v tužce 8B a plastické gumě (ta měkká ,modrá v plastovém obalu) tyhle dvě věci jde nosit u sebe a pořád trénovat.Gumou uděláte světla a jiné efekty a tužky je hodně měkká,tudíž jde i mazat stíny prstem.Barevné pastely jsou úžasné,mě jdou nejvíce,ale ten bordel s toho a prach
to chce mít svou dílnu,pokoj.
Doporučuji tuhle knihu.Jsou tam postupy,perspektiva,jak rozvrhovat (to je důležité,naučit se osy a umet si to rozvrnouht,ulehčí to práci) taky je tam rozdělení tužek,štětců...což je důležité znát,aby si člověk našel co mu sedí do ruky.
0x
Osobně mám. cose týče talentu a "tréningu" a učení, kreslit a malovat, opačný názor jako má lucie. Potřeba 80% talentu a 20% tréningu. No možná poměr trochu menší, ale vždy , aby to stálo za to, je potřeba více talentu. Já osobně o sobě vím, že pro mne nemá žádnou cenu se o něco takového pokoušet. Malířský talen 00 - nic. 
Ale každý může mít talent na něco jiného. A celkem je mi k smíchu, když se dnes hodně lidí a i známých odsobností snaží prosadit v tomto umění. Čímž nechci říct, že jsou všichni špatní (nemám talent na realizaci, ale myslím, že mám docela dobrý vztah k malířskému umění, co se týče posouzení a vkusu). Jejich úspěch a zájem o jejich "díla" bývá často i způsoben jejich mediálním vystupováním a popularitou. Ale u malířství, kresby a nakonec u všech uměleckých děl a počinů, až historie ukáže, co bylo a je uměním. Viz obrazy z období konce 19 století a začátku 20-tého století ( Picasso, Gogen, u nás Filla, Kubka, Zrzavý a.t.d.).
Čímž ale absolutně nazavrhuji snahu o kreslení a malbu, jakožto i jiné činnosti, i když toho talentu moc není. Je to věc každého a pokud jej to těší, "pust sóchnět" jak říkají i odborníci.
Lucie to s tím talentem naopak nadsadila. Jde o 5 % talentu a 95 % dřiny (práce/tréninku).
Talent sám o sobě nestačí, je potřeba na něm neustále pracovat, rozvíjet jej a zdokonalovat. Kdyby to bylo podle Vás, spousta lidí by se spolehla na talent a nic by nedělala.
Všichni se rodíme s talentem ke všemu. Záleží na našem okolí, v čem nás podpoří, co nám umožní rozvíjet.
To je věc do disuse. Že se všichni rodíme s talentem ke všemu je dost odvážné tvrzení. Já osobně jsem, na konkrétně uvedené - malování a kresbu, na to umělecké, 100% antitalent a jsem si toho vědom
(nemyslím kreslení, to může být i technické, což je o něčem jiném a na to mám snad i já talent 
). A toto se týká rovněž třeba i hudby, sportů a podobně. On není potřebný pouze talent, ale rovněž další podmínky. Třeba u hudby rovněž hudební sluch. U sportů fyzické, tělesné a zdravotní předpoklady. Ono je těch důležitých podmínek, k tomu, aby někdo mohl provozovat jakoukoliv činnost, ať už profesionálně, tak i jako zálibu, trochu víc. A hlavně aby výsledek byl adekvátní snažení. Osobně si myslím, že pokud je člověk dostatečně sebekritický, měl by se věnovat činnosti, u které si je vědom, že pro ni nějaký talent a předpoklady má a ne činnosti, která se mu pouze (třeba i momentálně, přípaně módně) líbí. To pokládám za zbytečně promarněný čas. Osobně preferuji rozvíjení a věnování se takové činnosti, pro kterou máme talent největší. Ale co se týče osobnosti, může mít někdo talentů a talentu hodně, ale poukud je líný a případně nemá motivaci, vše je o ničem. Ale opět opakuji, je to věc názoru a osobního přesvědčení. V současné době, nikomu nic, v jeho rozhodnutí a zaměření nebrání (pokud jej má co živit a mimo občas někdy neuznalého partnera ).
Když vidíte díla umělců,tak jde těžko odpovědět co je to talent?mají talent ti co malují dokonale realisticky (např.Z.Burian) nebo můj oblíbený Disney?nebo Born se svými špičatými prsy a zadky?nebo ti co dělají divoké koláže kterým rozumnějí snad jen oni,třeba Andy Warhol dělal naprosto banální věci,ale s úspěchem,úžasný Kája Saudek byl nedoceněný i kvůli režimi,ale jeho dceru Bereniku,která kreslí "stejně"nevzal Knížák na školu,podle něj neměla talent
...hlavní je najít své obdivovatele.Opravdu nevím jak bych v tomhle talent definovala.
Dnes je prostě blbá doba.Kdysi dávno to vše začínalo tím co možná nejvíce se přiblížit realismu.Pokud toto člověk uměl byl považován za umělce-malíře(dle toho se poznalo jakých kdo je kvalit).Tito umělci po zvládnutí realismu vymýšleli či přecházeli na nové styly malby.Dnes je bohužel spousta lidí co se chce malováním za každou cenu živit,realismus nezvládají a tak rovnou malují obrazy ve stylu malůvek dětí mateřské školky nebo jiných "mazanin" .To se týká i učitelů na uměleckých školách.S čím jsem se převážně však setkal tak dnes nezáleží na tom zda má někdo talent či jestli maluje jak da Vinci.Záleží především na známých,penězích,tom zda je člověk považován za celebritu a hlavně na tom zda má školu a razítko.Je to prostě humus.
lucie...pana Knížáka bych nebral vůbec vážně.To je jeden z těch co přesně zapadá do kategorie o kterých jsem psal.
Můj názor je, že až HISTORIE a přežití díla do budoucnosti ukáže, kdo měl talent a kdo ne. A současný výklad odborníků a případně "rádobyodbroníků" na tom nic nezmění. Ale kdo má čas, chuť a chce se zabývat malbou a kresbou, je to jeho volba. A pokud jej tato činnost naplňuje a těší, nikomu nic nevymlouvám.
Dokonce mám příklad ve vlastní rodině, kdy syn, vlivem těžkého úrazu, skončil na vozíku. A jelikož v mládí maloval a kreslil (zřejmě nadání a možná i ten talent po manželce) a docela pěkná dílka a pak vlivem času, věnovaného poměrně náročnému zaměstnání a rovněž sportu, toho zanechal, nyní se jej snažím přemluvit k tomu, zda by to neměl, vzhledem k současnému stavu a možnostem, opět zkusit. A rovněž si myslím, že by to pro něj bylo i dobré jako psychoterapie, ve stavu, kdy se musí smiřovat se svým postižením.
0x
Zdravím. Ve výtvarném umění neplatí to, co si myslí většina laiků. Nějaké poměry talentu x tréninku a dokonce v % jsou směšné. Žádný trénink, žádná dřina, žádné učení. Jak jednou prohlásil Karel Gott - "buď to tam je, nebo to tam není". A když to tam není, může se dotyčný utrénovat a není mu to stejně nic platné. Zůstene to vždy jen na úrovni kreslení si pro vlastní radost, k žádnému posunu nikdy nedojde. A tím by si neměli nechat kazit vkus ti, u kterých to tam je, a ještě o tom třeba ani nevědí. Co se týká kurzů (pokud je nevede skutečný výtvarně vzdělaný umělec), lze tam pochytit tak akorát manýry vedoucího kurzu. Ty manýry lze natrénovat, lze napodobovat něčí styl, a výsledek toho jeho stylu se nadřít, otrocky nacvičit druhy čar, lze natrénovat i to tak oblíbené rozmazávání místo stínování, které kamufluje neum. Ale nic víc. Tak bych radila, vezměte si obyčejnou tužku, nejlépe tvrdost č. 2 a neořezat úplně došpičata, a začněte se studiemi = kresbou živé předlohy - jednoho pupenu na větvičce stromu, u trávy a kytiček. Jeden lístek, 1 kvítek, kousek stonku... a kreslete to, co vidíte. Rozlišujte nejen tvar, ale i to, jak vidíte ostrou linii (na světle) + čáru ostrou a tenkou, a méně ostrou (ve stínu) + čáru širší a měkčí. Hlavně žádné stínování. A když pak dokážete "jednotlivosti" zachytit tak, jak jsou na předloze, můžete spojit lístek se stvolem, stvol s kvítkem a nakonec celou kytičku. A kreslete jen to, co vidíte. A když to u vás je, tak to poznáte. A když zvládnete kytičky, zkuste se pustit do částí lidské hlavy - ucho, obočí, nos... a spojovat a tak dál. Hodně se toho lze naučit prohlížením si studií malířů. Vyšlo několik knih kreslených studií detailů k obrazům Leonarda da Vinciho. Sem se dívejte. Nikdy ne na výtvory trénovačů kreslení. Ida
Ano mazání-rozmazavání se prý nemá,ale kdo má úprávo určovat co se má a nemá,že?takže ano,je to věta od někud z knih nebo škol,ale v praxi to tak nefunguje.
...a co k tomu říctdala bych sem obrázky staré dvanáct let a dnešní,ale stydím se.Sice"to tam bylo a je",ale bez treninku by moje dnešní díla byla směšná,nikdo by je nechtěl a tady bych se ptala zda se to někumu líbí
Toto v podstatě platí u jakékoliv činnosti a zaměření. A jestli to nam je, u některých je snadno zjistitelné a okamžitě průkazné. Třeba ve sportu - tam pokud to tam je vyhráváte a jdete dopředu a jednoznačně víte, že to tam je. Ale v mnoha dalších činnostech pak záleží na posudku jiných, což je složitější. A hlavně vždy záleží na konečném výsledku, který se může dostavit brzo - úspěchy v oboru a práci, ale také s velkým odstupem, což se týká třeba zejména právě výtvarného umění. Viz konkrétní případ již mnou jmenovaných malířů z konce 19-tého a začátku 20-tého století, kteří za svého života, pokud neměli šanci dožít se vysokého věku (Picaso, Zrzavý) kolikrát i těžko vůbec "ekonomicky" přežívali. U uměleckého zaměření je, podle mne, ale vždy nutný především talent a pak pochopiteně už je důležité, jak s ním kdo naloží a jak jej dokáže využít a rozvinout. A to už je pak na studiu, učení, snaze a zejména i trpělivosti. A jesli to tam bylo se opět ukáže většinou až s odstupem času.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.