Byl rozchod správný? Jak se s ním vyrovnat?

To je vztahová kocovina.

Byli jste spolu 4 roky a zvykli si na sebe.

Naučíte se zase žít sama, vždyť jste ani neměla čas se to naučit.

Nejdříve rodiče a hned z rodičovské peřinky do náruče milence.

Dejte si pohov a hlavně nehledejte honem náhradu.

I kdybyste se k sobě vrátili, tak to už nikdy nebude jako dřív, trápili byste se a za chvíli šli stejně od sebe.

Člověk si musí projít více vztahama, aby uzrál. To je normální a prospěšné. Tohle zahojí čas, hodně práce, sportu, jiných starostí. Zajímavé, že mi někdo nedávno řekl, že roky končící devítkou, jsou roky změny. Tak tu změnu přijmi a soustřeď se na sebe. Udělej si jiný účes, Kup si něco na sebe, Začni chodit na nějaká cvičení, kurzy, udělej změnu i ve svém pokoji. Konec je začátkem něčeho nového. A neobviňuj se, nerozebírej to. Asi to tak mělo být.

teda to je ale dotaz. Ten váš kluk musí být anděl. Píšete, že jste mu tu jeho vedlejší zmámost odpustila, ale vy jste mu ji neodpustila. Nevěříte mu, stíháte ho, kontrolujete mu mobil, lezete mu na fejsbuk, podvedete ho náhodným skokem do čísi postele, druhý den mu vše řeknete a on vám odpoví, že nevěru by odpustil, pokud mu začnete věřit. A to vy nezačnete. Že ne?

Možná vám ještě nikdo neřekl, že člověčí charakter je hotový už v nějakých patnácti letech a je už víceméně nezměnitelný. Takže si buďte jistá, že se nezmění ani on, ani vy a tyhle vaše patálie se budou trvale opakovat.

Radím : Jděte od sebe a už se k sobě nepřibližujte. Veřte, že rozchod bude lepší pro vás i pro něho.

Dobrý den. Udělala jste dobře, že jste vztah ukončila. Bez důvěry nemůže vztah dobře fungovat. A mezi vámi to neklapalo již delší dobu. A být spolu jen ze setrvačnosti a ze zvyku? Na to jste oba dva ještě moc mladí. Nic si nevyčítejte, potřebujete oba dva jiné partnery, spolu vám to prostě neklape. Užívejte si života, mějte své koníčky, přátele, ujasněte si své priority a ze vztahu, který skončil, si vezměte ponaučení do toho budoucího. Abyste nedělala stejné chyby jako v tom předešlém. I rozchody k životu patří a každý se s nimi musí umět vyrovnat sám. Chce to čas a hlavně se nevracet do nefunkčního vztahu a k partnerovi kterému nedokážete věřit, od kterého očekáváte, že se kvůli Vám změní, kterého máte potřebu kontrolovat a prolézat mu osobní věci, s kterým nesdílíte intimní život, kterého jste podvedla a byla jste za to ráda...To opravdu nedělejte, žijte si dál každý svůj vlastní život, dle svých představ.

Nejlepší, co můžeš udělat, je přenést se přes to hodit to za hlavu a začít žít znovu. Jinak se vracíš do minulosti, která už na 100% lepší nebude a stejné věci budeš řešit dřív nebo později. Udělej za tím tlustou čáru a začni žít po svém.

Nevstoupíš 2x do stejné řeky...

Také jsem měla osudovou lásku, na SŠ. Odjel tenkrát v létě na brigádu, vrátil se domů - ale už ne ke mně, těžko jsem to nesla. Oženil se, já se po čase vdala, atd.

Několikrát jsme se sešli, už jenom jako kamarádi, v přátelském duchu. V roce 2005 jsme se sešli opět, ale já už šťastně rozvedená, a od něho odešla manželka. Zase jsem mu začala věřit, hodně...

Dopadlo to vlastně stejně - po 10ti letech! odjel na služební cestu, od té doby jsem ho neviděla * a s ním nemluvila. Vrátit se měl v den mých 60tých narozenin, čekala jsem ho.

Zažili jsme spolu hodně hezkého, udělal pro mě spoustu věcí, ale tu chybu už neudělám (zkusit to znovu).

* Není to tak docela přesné - asi před 1/2 rokem jsem se vracela s pesanem z procházky a jel proti nám v autě a radostně na mě mával a blikal.