Deda 94 roku a paměť

Hodně staří lidé lidé pamatují spoustu věcí z dřívější doby, zejména z mládí, ale často neví, kde jsou ted´a co se s nima děje. Moje babička v 90 letech netušila, kde je, svého syna (mého otce), se ptala, kdo to je, že ho prý zná. Přitom byla schopná recitovat zpaměti celého Erbena (Zlatý kolovrat a další) a jiné básně, které se naučila v mládí.

Rozhodně to stojí za to zkusit si s takovými lidmi o minulosti povídat.

Já mám pocit, že v mozku je velká jáma/paměť, ve které se ukládají vzpomínky. Už od ranného dětství. A na ně se vrší další. Tak to jde po celý život. Na stáří mozek zjistí, že těch vzpomínek je moc a tak některé neuloží. Třeba ty, co jsem měla včera na snídani nebo kam jsem založila stvrzenku. Ale ta vzpomínka, co je dole, v té jámě, najednou, při nějakém impulzu se aktualizuje a já přesně vím, jak vypadala moje aktovka, když jsem šla do 1.třídy a jak v ní hrkalo dřevěné pouzdro s tužkami. A hned nato vypluje vzpomínka, jak smrděl inkoust v kalamáři, nahoře, na lavici. Moje maminka, když si takhle vybavovala věci z dětství, tomu říkala staropaměť. Vůbec nic se z ní neztratí, všechno je v ní uloženo. Jen záleží na impulzu, který ji vyvolá. A váš přítel něco řekl, nějak voněl, nějak zapůsobil, že paměť vyplavila vzpomínky, o kterých už dědeček ani netušil, že je má. Tak to je, tak to máme všichni.

Dobrý den, ano, je to vcelku normální - krátkodobá paměť je skoro nulová, ale ta dlouhodobá funguje stále. Je škoda toho nevyužít, protože v těch starých hlavách je uložena paměť národa, mladí se neptají a staří se nechtějí vnucovat. A někdy jsou to historky, které nenajdete nikde (ani na internetu). Já jsem se jako děcko docela rád s babičkou bavil o minulosti a bylo to vždy zajímavé. Např. vyprávěla, jak jako mladičká a ještě nezletilá chodila v Praze do dívčí školy. Tam na ní občas venku čekával hubený mladík a chtěl ji doprovázet. Jí se vůbec nelíbil, styděla se a zřejmě to bylo v té době i nepřijatelné, tak ho odmítala. Myslím, že udělala dobře, protože ten mladík se o dost později značně "proslavil" - jmenoval se K. H. Frank. Zdravím!

elane - já jsem to babičce věřil. Jednak neměla důvod si vymýšlet a také říkala, že se potom celou II. světovou válku bála, aby ji nechtěl dohledat nebo se jí pomstít za to odmítnutí. Ale asi měl už jiné starosti.

náš děda měl na stará kolena Alsheimera, občas zabloudil ve vlastním domě a taky zapomínal kdo je kdo. Přitom nám bezproblémově recitoval latinské básně, které se učil kdysi na gymnáziu. Pamatoval si, jak se za Rakouska Uherska jmenoval kdejaký prodavač, listonoš nebo řezník na kdejakém rohu a podobně.

Vašemu dědovi paměť nenaskočila tak zničeho nic. Sedmdesát let taré vzpomínky jsou uložené v dlouhodobé paměti a jsou zabudované tak hluboko, že nevymizí nikdy. Nevymaže je ani Alsheimer.

Zkuste si s vaším dědou povykládat na nějaké téma z dávné doby. Stačí z něho vytáhnout jednu pradávnou vzpomínku a hned začnou vyskakovat i další.

Zkuste a uvidíte.

Paměť mu nenaskočila, je to úplně normální, že lidé tohoto věku si vše pamatují co prožili v dávné minulosti a také o tom umějí živě vyprávět. Je jenom chyba vaší rodiny, že s ním nikdo nekomunikujete, ani vás to asi nezajímá.

Vezmi si dějepis, přečti si něco z doby ve který žil, zapiš si co tě zajímá a možná ho rozpovídáš taky. A takový můj nápad, kup si nějakej zápisník,na každou pátou nebo desátou stránku napiš co tě z dědova života zajímá (Jak jste se poznali s babičkou, Jaké vypadalo tvoje dětství, Kde jsi bydlel...), prostě takové kapitoly a ať ti tam děda ke každé takové kapitole napíše nějakej příběh, všechno co si pamatuje. Až jednou umře, tak za to budeš ráda.

@tyyna - Myslíte ze člověku v tomhle věku a stavu muže z ničeho nic naskocit paměť?
On ji má pořád - to jen vy s ním nemluviíte, protože si myslíte, že když "hodně zapomíná" , zapomněl všechno.

Ptejte se ho - na rodinu, na události v jeho životě (ty můžete spojit s významnými daty - když je neznáte, mohl by vám pomoci přítel) a buď jeho povídání nahrávejte, nebo zkuste, jestli by byl schopen i psát. Jednak to bude zajímavé pro celou rodinu, jednak existuje pametnaroda.cz/... a tam by asi taky vzpomínky přivítali.

Mám podobnou zkušenost.

Babička již taky měla velkou sklerözu, však ji bylo skorem 90 let, nepamatovala si, co měla k snídani, ale ze školy si pamatovala skoro vše. Jaký učitel, kde seděla, co se učili a podobně. Neřekl bych, že si vymýšlela, neb po čase, kdy se zase rozpovídala o škole, bylo to stejný.

Naprosto normální. Nefunguje jim krátkodobá paměť, ale ta dlouhodobá ano. Tedy si pamatuje, co bylo před půl stoletím, ale ne co bylo ten den ráno.

Máti, které tenkrát bylo 88, řekla primáři, že na LDNce je nuda. On jí poradil, ať začne psát paměti, že ho zajímá válka. Celý svazek za tu dobu napsala. To jsem zírala, jak detailně popisovala ty příhody, situace, a těch jmen! Ale jestli už obědvala a od koho si ráno půjčila nůžky, to si vůbec nemohla vzpomenout,