Ahoj, prosím o radu zkušené rodiče. Mám zdravé a chytré sedmiměsíční miminko, ale už jsem z něj zoufalá. Pokud ho aktivně nebavíte, nebo dokonce chcete odejít z místnosti, stále nespokojeně kňourá a nakonec se rozpláče. Nejsem si vědoma, že bych ho nějak rozmazlila, dělá to od té doby, co začal nějak pořádně vnímat svět - tedy už nejmíň 4 měsíce. Kňourá, protože se chce otočit, pak kňourá že chce zpátky, kňourá že chce sedět, lézt, skákat, kňourá že mlíko teče pomalu, že lžička podává jídlo pomalu - kvůli tomu jsme museli přestat kojit, protože to byl horor pro oba.
Nějak jsem to doteď zvládala, dokud aspoň trochu přes den spal, ale poslední dobou se začal po první půlhodině budit a pak musíme třeba hodinu uspávat, aby spal dál, někdy se to nepodaří. Přitom je hodně ospalý a pláče ale usnout nemůže. Po zbytek dne je pak mimořádně nevrlý 
Doktorka mi na vše řekne "no jo máte dítě" nebo "takové holt některé děti jsou". Dala mi vybrat z nějakých homeopatik, jedny jsme vybrali podle toho, co se na nás hodilo a 14 dnů bylo úžasných - neprobudil se po první půlhodině, ale spal hodinu a půl a oba jsme si odpočinuli. Bohužel to ale najednou opět přestalo fungovat, nevím, jak dlouho to má účinkovat.
Máte prosím někdo zkušenost s permanentně nespokojeným dítětem nebo s tím jak docílit toho aby se po chvilce nevzbudil? Každý, kdo s ním stráví půl dne, tak je zralý na prášek na nervy a já už se někdy bojím toho, co udělám. V noci se moc nevyspím a přes den tohle 
. Už jsem nějak u konce sil. Místo abych se z něj radovala, tak mám pocit, že mě někdo zkouší nebo trestá.
5x
Dala jsem kytce bodík. Je to přesně tak, jak píše. Mladší dceru jsem měla doma v kočárku bez boudičky a držadla a táhala ji a točila spolu se mnou. Musela na mě vidět a já jsem stále do ní mluvila a drcala. Večer hrůza, v noci hrůza, přes den velice náročné. 
Její starší syn jako by jí z oka vypadl a mladší spokojený pohodář. 
Heslo nejbližší budoucosti: Přežít! 
Držím palečky, ať to přežijete ve zdraví. Protože ještě nechodí. To teprve bude! 
Tak si to pročítám a vzpomínám s úsměvem, jak píše Kytka...přesně toto znám, celou noc mi syn prořval, dudlíky jsme měli tři i více, aby byly po ruce a nemuselo se vstávat.Syn byl věčně hladový a vyžadoval pozornost...a ke všemu jsem brzy otěhotněla podruhé a v jeho roce a třičtvrtě se mi narodila dcera.Ta byla sice hodnější, ale syn ji budil, takže jsme museli spát s mužem každý s jedním dítětem v jiné místnosti...manžel vstával ve čtyři do práce, divím se, že nezkolaboval, byli jsme mladí...je to vše jak sen, a to jsme ještě stavěli dům, babičky nebyly, a já měla domácí práci, neb peněz bylo málo...mateřská byla tehdy 600korun.Někdy jsem byla na pokraji sil, ale pak to nějak přešlo a děti mi to začaly vracet..uklízely si po sobě, začly si spolu hrát, když byly věkově blízcí, pak se dobře oba učili a dělají mi dodnes jen radost...Oba vystudovali vys. školu, mají hodné partnery, tak si říkám, že občasné nechání vyřvat, sem tam na zadek, se vyplatilo...Proto radím, vydržte, každé dítě je jiné, snažte se mu zpívat, číst, až začne běhat, budou zas jiné nervy...Píšete, že vám pomáhá celá rodina, to máte velkou výhodu, my s manželem ztratili brzy rodiče, tak to bylo vše těžší, a věřte bude líp, vydržte! Vždyť děti jsou sluníčka, uvidíte, že Vám Vaši trpělivost vrátí! Spousta bezdětných rodičů by bralo Vašeho zlobivého chlapečka všema deseti!
Jo, tak z toho mám přesně obavy, že teď zlobí a až vyroste tak mi vůbec nic nevynahradí, šoupne mě do starobince a bude si chodit jen pro důchod 
Tak to nikdy nevíte, co s vámi děti udělají až budete stará..ale vše je ve výchově...to by člověk nemohl mít děti, když by o tom přemýšlel.Já jsem někdy v mládí měla svým rodičům za zlé, proč mě ještě měli...byla jsem nejmladší z 6 dětí, a v určité době jsem se za své rodiče styděla, neb mé kamarádky měly mladé rodiče a já staré-mamka mě měla v 39 letech a taťkovi bylo 50...a když mě pak umřeli, tak jsem poznala, jak mi chybí a tu lásku jsem nějak přenesla na manžela a děti...život je někdy těžký, ale já se vždy řídím heslem, Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř...a když nejde o život, nejde o nic...Přeji Vám, ať Vám váš drobeček v budoucnu vše vynahradí, těšte se na jaro,až vše pokvete, zas to bude pro malého nové prostředí, bude vše nově vnímat a vám bude po letošní depresivní zimě, hned také lépe! já se těším na vnoučata, zatím ještě nejsou na cestě, ale doufám, že je někdy budu mít, a o tom je koloběh života...stále se na něco těšit...
4x
Milá iu.
Opravdu každé dítě je úplně jiné. Věř tomu, že takových jako je ten váš je více. I já mám doma 5 měsíčního závisláčka. Nejen, že vyžaduje hoooodně pozornosti, ale hlavně vyžaduje moji pozornost. Jsou chvíle, kdy ostatní nic nezmůžou. Taky jsem měla chvíle, kdy jsem myslela, že to asi nezvládnu. Navíc mám babičky daleko a manžel chodí z práce až večer. Naštěstí mám opravdu skvělého manžela a ten mi hodně pomáhá. Taky v noci moc nespíme a přes den usínáme jen na balóně, ale musím říct, že teď už je to daleko lepší. Z osobní zkušenosti můžu říct, že daleko lepší jsou dny kdy se děje něco vyjímečného - např. návštěva, lékař, nákupy a tak. Asi nemá rád rutinu (což já taky ne) Další tip je ho utahat. Nám se osvědčilo plavání, ale může to být i cvičení, hudba či cokoliv jiného. Ale ani tak naše zlato přes den nespí o moc déle než půl hodiny. Navíc si pamatuj, že pokud budeš nervózní, tak to na tobě mimčo pozná a bude to horší. Já vím, že se to lehce říká, ale nech se třeba jen na hodinu vystřídat a někam vyraž. I blbý nákup ti určitě zvedne náladu. Tak vydrž - bude líp.
Díky za povzbuzení. Já totiž ze svého okolí mám pocit, že takové dítě mám jen já. Vždycky koukám, jak někdo může dítě jen tak někam "odložit" a ono tam jen tak prostě zůstane nebo si hraje a pak ještě v klidu na dvě hodinky samo usne. A pak mě dorazí kamarádka s dokonalým dítětem, která se vždycky diví, co já to mám za čertisko Plavání zatím bez efektu, utahat nelze - vždycky padneme všichni dřív než on - a to nekecám - vystřídá se i víc lidí a on je pořád pln energie.
Možná je problém v počasí, u nás je tolik sněhu, že se skoro nikam s kočárkem neprotlačím a když jsou velké mrazy, tak radši nechodíme vůbec nikam. I já měla procházky s kočárkem ráda, ale ty závěje mně uvěznily doma. Mám sice šátek na nošení, ale to považuji teď za hazard.
Každopádně díky, snad opravdu za pár let bude líp
Tak to máš v okolí buď supermatky, nebo se nepřiznají, že toho někdy mají až nad hlavu. To já ze svého okolí vím, že může být i hůř. My teď chodíme ven v nosítku a je to úplně v pohodě. Je mu teplo a je spokojený. Aby jsi neměla pocit, že jsi sama, tak koukni sem: modrykonik.cz/...
3x
Také jsem po pročtení příspěvků nucen reagovat.Pletu se ženským do řeči,ae já mám těch dětí za sebou hned sedm,(vnoučat)tak si myslím,že jsem tu oprávněně.
Rozhodně si nemyslím,že na vině je dítě.Homeopatika by měla brát máma!Není dítě,které by se občas nesnažilo upoutávat na sebe pozornost.Dělá to,jak umí,tedy kňouráním.Záleží na mámě,ale i na tátovi,kolik mu věnuje času,a jak často ho nechá kňourat.Pokud bude maminka k dítětí běhat při každém kňournutí,plete si na sebe bič.Inteligentní dítě ví,jak na to aby mámu přivolalo.Nechat ho zase zavřené bez kontaktu celý den by bylo nelidské.Takže poznat,optimum kontaktu s dítětem je známkou geniality rodiče.Určitě se vše zlepší,když dítě bude schopné samo posoudit svoje nároky a hlavně si najít aktivity i bez přítomnosti matky.
Přeju do budoucna mnoho příjemných chvilek s potomečkem a ať je jen veselé!
JABRAKA
A přečetl jste si to vůbec? 
Ty homeopatika měl na spaní, protože nebyl schopný spát déle a byl velice unavený a nevrlý. Věřím, že by jste je synovi dal taky, kdybyste ho denně viděl uplakaného, že chce ještě spát a ono to nejde
Také rozhodně neběhám k dítěti při každém kňournutí - na to ani nemám čas. Právě proto pořád to kňourání poslouchám - protože nemám čas ho uklidovat. A jak jsem psala, dělá to už prakticky od té doby, kdy začal vnímat svět, takže rozmazlenost to asi nebude. Prostě povaha, jak tu bylo už několikrát řečeno.
Dnes se naučil klečet a zdá se mi, že měl mnohem lepší den, protože se dokáže už trochu přesouvat z místa na místo.
Milá iu ,věřte ,že už začíná objevovat svět a bude klidnější, vy budete jen z povzdálí pozorovat co zase ten cvrček objevil a co provádí. Dny u Vás budou plné pohody a sluníčka, protože ty jeho objevy mu vykreslí úsměv na tvářích.Hezký den Vám přeji.
Ahojky.
Nebojte já Vás nebudu odsuzovat.Mám dva syny 14 a 19 let.Ten starší byl to ,co ten Váš,taky furt řval a řval a furt vyžadoval pozornost.Byla jsem z něho unavená ve dne,v noci.Do toho jsem stavěli dům,bydleli u rodičů,já chodila při mateřské uklízet na zdr. středisko,abychom měli nějakou korunu...Většinou jsem ho táhla v kočárku sebou ,ptž mi ho ořvánka jednoho ani nechtěl nikdo hlídat.No protrpěli jsme se až do školky,do 3 let byl takový.Řal,když jsem šla na WC za dveřmi,asi se bál.že se mu tam spláchnu či co.Spát chtěl s námi,báli jsme se ,abychom ho nezalehli,tak s námi jen usínal,běda když se při přenášení do postýlky probudil,to pak začal kolotoč s usínáním nanovoMiloval mne ,nemohl beze mne být.Ve školce nastal zlom.Jak já se bála,že ta bude zle,když je na mne tak závislý a hle...Poznal jiný svět,spustila se slovní zásoba,úplně se změnil.Byly to úžasné roky, jako by se mi to vynahradilo.Někdy ani ze školky nechtěl domů,"Máš zmrzlinku?" ,řekl třeba ,když jsem pro něj přišla.Tak jsem ho občas lákala domů na zmrzlinku.
Takže si myslím ,vydržet.Když se na to podívám z dnešního hlediska .vidím tam chyby u sebe,měla jsem být důslednější,nenechat se prvním brekem vystartovat co brouček potřebuje atd.(V tomto dávám plně za pravdu Jabrakovi,holt prvorodičky děláme ze začátku nějaké ty chybičky.)Taky toho času bylo málo,den není nafukovací?ale jak to udělat,že?Bydlelo nás 9 v jednom domě,museli jsme zabrat ,aby i sestra mohla začít předělávat hořejšek u našich.
Druhého syna jsem měla až po 5 letech,těhotenství jsem proležela v nemocnici,Syn byl od mala milionový.V 18 hodin jsem ho vykoupala,každý den byl ve 20 h večer v postýlce a spal až do 6 do rána.byl zlatý,chodila jsem na něj po zkušenostech s prvním synem nevěřícně koukat,jestli dýchá,jestli je to možné,aby malé dítě takhle dlouho spalo.Bylo.Prostě každé dítě je jiné,i my jsme u druhého dítěte jiné,poučenější.Myslím,že i těhotenství hraje roli.
Ono se to teď vůbec nezdá,ale uteče to jako voda a bude z něho chlap.Závidím Vám malé baby,já bych vzal alespoň na hodinku čas ,kdy byli malí,te´d jsou z nich hubatí puboši a to je rodeo na N-tou.Zlatéčasy s ořvánkem,věřte mi.
Lenka
0x
Doktorka má pravdu, jsou děti spavé , pohodové , klidné . Ale jsou děti ,které nespí celý den ,jsou šíleně zvídavé aby náhodou o něco nepřišli, musíte se jim neustále věnovat, rádi objevují nové věci, nic jim nestačí. Prostě myslím, že to už je v genech. Je to únavné, vysilující . On by spal ,ale nemůže protože si chce hrát, má hlad ale dáváte mu to pomalu. Syn když byl malej 1rok ,pamatuji se ,že když jsem ho krmila, nesměl nás nikdo vidět. On polykal sousta a mezi tím než jsem nabrala na lžičku tak řval , já to ¨nestíhala , 1pacholík mu byl málo , musel dostat 2. No bylo to hrozné uřvanej , já nervy na pokraji. Nacpal se a stále koukal kolem sebe., co ještě dostane. V noci byl 20 vzhůru pořád pil ,měl žízeň ,hned byl počůranej zase chtěl pít a tak to šlo až do rána . Já byla ráno vyšťavená jak citron a on v 7 h spokojeně usnul . Víte teď na to vzpomínám s úsměvem ,protože dcera ta byla pravý opak. Žádná příručka Vám neporadí ,protože každé dítě je jiné. Vydržte ,věnujte se mu , budete na to za čas ráda vzpomínat. Vnouček ten byl od narození pohodář a samý úsměv , kliďas ,nebrečel, a zůstalo mu to dodnes , nic ho nevyvede z míry , se vším je spokojenej a i s nepřízní se dobře srovnává. Prostě kdybyste měla 10 dětí ,věřte,že každé bude jiné. Já bych mu žádné tabletky nedávala ,to ale záleží jen a jen na Vás . Chce to , aby Vám rodina také pomohla a abyste občas mohla aspoň pár hodin si odpočinout pospat si, nebo jen tak zrelaxovat. Buďte trpělivá , držím palce.
A na co s úsměvem vzpomínáte? Já už v tom vidím jen vyčerpání a to hekání slyším už snad i když jsem sama Rodina pomáhá, o víkendu jsme se s manželem podělili, ale je teprve pondělí a to co jsem vyrelaxovala je pryč - prostě mě to vyčerpá už čím dál tím rychleji po těch měsících.
Nechci mu dávat léky, jen homeopatika, jejich odpůrci tvrdí, že v nich není vůbec žádná účinná látka. Nejsem odborník, ale na dva týdny pomohly. Problém je, že to nevyspání vadí i jemu - pořád si pak mne očička a zoufale křičí, že chce spát.
Já dlouho váhala, jestli si mám dítě pořizovat, bála jsem se,že na to nejsem typ a že to nezvládnu - bohužel, mám dítě jaké mám a musím konstatovat, že jsem se bála oprávněně. Opravdu to nezvládám.
ja vam asi neporadim kytka uz rekla podle me to co se dalo a ma pravdu .. ale chtela bych se jenom zeptat pokud tedy vam to nevadi... a to: jaky byl prubeh vaseho tehotenstvi? byla jste v naproste pohode nebo jste se potykala s nervozou a nejakym stresem ...?
dekuji
Myslím, že jsem nebyla v žádném mimořádném stresu, měla jsem rizikové těhotenství a hodně zdravotních problémů, ale nějak jsem to v rámci možností zvládala. Největší stres jsem zařila při porodu, kdy jsem o mimčo málem přišla A i přesto to teď nezvládám, asi jsem jen člověk.
mozna ten stres pri porodu a tak vubec zpusobil to ze malej potrebuje neustaly kontakt .. podvedome se mozna boji ze o vas prijde kdyz nekam na par sekund chcete skocit .. zkuste na nej mluvit at je situace jakakoliv s uplne klidnym a vyrovnanym hlasem jako by se nic nedelo . napriklad kdyz breci nemluvte na nej litostnym tonem jak se to vetsinou dela , protoze dite z vas vyciti ze neco neni v poradku a zacne vyvadet jeste vic. on take ocividne vyciti ze jste psychicky na dne a to ho mozna taky drazdi.. deti jsou jako radar vsechno zachyti .. snazte se byt klidna a mluvit na nej zcela v klidu i kdyby silel sebe vice mluvte na nej jako by se nechumelilo on to zacne vnimat a po case si uvedomi ze je vlastne vsechno OK a ze se nic zvlastniho nedeje .. takhle bych to resila ja osobne. hlavne musite uklidnit sebe samu a pak ten klidek prejde i na dite .. ja tomu 100% verim
vy to zvladnete
Myslím, že takové děti mají i klidné matky. Já byla klidná dost dlouho, takže by se podle tohoto návodu měl uklidnit. Bohužel neuklidnil.
Šílet začínám až po několika měsících tohoto teroru. Co jsem zažila s kojením, to nechtějte vidět
jezis to byste mohla napsat knizku a pak by se podle toho mohl tocit horror no netroufam si uz nic vic k tomu komentovat takhle pres net je to preci jen vsechno hadanka kdyz toho dotycnyho neznate a nevidite atd ... ja vam akorat muzu poprat hodne sil a nervu a hlavne snad i brzkeho klidu ...
Vím,že si řeknete-no to máš nač vzpomínat. Vzpomínám s úsměvem -šla jsem na wc musel dokud nechodil nezl po chodbě aby na mě viděl, když začal chodit měla jsem ho stále v patách a jak mě neviděl řičel jako janek.Jak se vyndalo jídlo /i když on byl najedenej/ řval jako kdyby nejedl. Prostě vše se muselo točit kolem něj. Já si vždy říkala nechám ho vyřvat 10min a on se unaví a bude klid . Ne on řval třeba 1/2 h a žádná únava . A to jsem nepodléhala tomu, co on si chtěl vyřvat. Trvalo to zhruba do 1 1/2 a pak jak už se naučil si víc hrát ,zabavil se na chvíli ale stále musel mít přehled co kde dělám . Pak začal být hrozně šikovný a se vším mi chtěl pomáhat . Podával mi kolíčky ,když jsem věšela prádlo, prostě takové ty drobné pomoci, co děti zvládají,lecos mi podal apod. Měl z toho hroznou radost. Ve 4 letech už jezdil na koloběžce sám nakupovat, nebudete mi věřit ,jak on znal peníze ,nikdo ho neošidil. Stoupl si na tu polici jak se dávali za pultem tašky a pěkně si poručil co má koupit. Stal se z něj šikula a je jím dodnes už je to dospělej chlap. Tolik vzpomínky. Je jich samozřejmě mnohem víc ,to by vydalo na knihu.
Já na vašem místě bych pořídila sáňky a malého bych co nejvíc brala ven . Tím,že jste s ním zavřená doma si situaci víc zhoršujete. Potřebujete vyjít ven . Vzduch Vás osvěží, přijdete na jiné myšlenky i když malej bude s vámi. Zkuste nějakou kamarádku, vždyť i takto malé děti je dobré, když jsou se svými vrstevníky ,zvykejte ho ,že má okolo sebe i cizí lidi,vy buďte opodál a hlavně ho pohlaďte a pochvalte, i když byste ho nejradši zakousla. On to je totiž Váš miláček ať chcete či ne. Mohu Vám jen a jen držet pěsti /ne palce ,to je málo/ potřebujete pytel trpělivosti a lásky . Já pevně věřím,že to dokážete. Není to tak,že všechny děti jsou klidné jenom Vaše ne: To není pravda. On bude z těch super aktivních dětí. Zpívejte mu , prostě ho zabavte, ukazujte mu obrázky ,ať se naučí milovat knížky, to budete mít vyhráno.
Věřte ,že vím co říkám.
Nikdy!
0x
Co si tak vzpomínám, tak vstupujete do toho nejhoršího období. Myslím, že tak kolem rok a čtvrt roku věku to vrcholilo, že manželce z permanentního nevyspání už občas začaly prokluzovat nervy. Mám dojem, že to nebylo moc příjemné ani u známých, co jsme se tak bavili.
Úplně pořešit to dle mého nejde - jestli je to chlapec, ti bývají náchylnější na problémy s trávením, tak důlkladně sledovat bříško atd. Jde jenom zatnout zuby a čekat, až to přejde.
Vyzkoušejte ten starý kočárek o kterém píšu v minulém příspěvku. Já bych bez něho vůbec nemohla být. Sundat madlo a boudičku, prckovi dát kšírky a kočárek sebou stále táhat po bytě tak, aby na vás stále viděl a do Bobše stále mluvit a dloubat.
iu- udělejte si čas také na sebe, objednejte se ke kadeřnici nebo na masáž, prostě vybočte z denního koloběhu, budete mít nač se těšit a klučík se bude radovat až Vás uvidí odpočatou a veselou. Milujte ho takový jaký je ,zřejmě to dostal do vínku . Jsou dny ,kdy jsou děti nazabití, ale jsou naše a mi je musíme s láskou brát ,takové jaké jsou. Hlavně se s ním nezavírejte doma ,pro něj je to stresující, má kolem sebe stále stejné prostředí, vyražte ven na sáně a uvidíte ten vzduch co s ním udělá. Myslím na Vás .Hlavně úsměv na líčku ,pak máte vše v malíčku.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.