Mamka mi leze neustále do pokoje

No tak to vidíš. Je nejvyšší čas přestat být ospalec, osamostatnit se a odstěhovat se do Liberce. Tam tě nikdo nebude omezovat, co si obstaráš, to budeš mít. Prostě si konečně budeš žít po svém.

Až přijdeš domů, tak místo zavření se k sobě do pokoje zajdi za mamkou, sedněte si ke svačině a půl hodinky si popovídejte. Myslím si, že ona nepotřebuje přendavat věci, zapínat topení a podobně, potřebuje Tvou společnost.

Tak ji jednoduše sděl že slušnost je zaklepat. Pokud nepochopí tak se zamykej.Prostě rodiče někdy stále vidí ve svém skoro dospělém dítěti malého dítko a pak ji musíš nějak přesvědčit že jsi skoro dospělý a potřebuješ soukromí.

@lu - Je to přece můj pokoj a mohlo by jí to být jedno.
Mýlíte se, mladý muži - není a nemohlo.

Takže jediná možnost je si s maminkou v klidu a slušně promluvit o tom, co se vám nelíbí a hledat kompromis přijatelný pro obě strany.

Podle mého názoru by k 16 letému chlapci do pokoje neměl vstupovat nikdo bez zaklepání, pokud ho nechce načapat při masturbaci. Třeba moje tchyně tohle pochopila záhy a od 10let věku svého syna k němu do pokoje šla vyloženě na jeho vyzvání. Uvědomělá to žena. Takže já bych na vlezlou maminku připravila léčbu šokem, ona by si příště dala sakra bacha. Vynadat vám za tuto fyziologickou potřebu nemůže. Pokud lze za zavřenými dveřmi očekávat osobu, pak je elementární slušnost před vstoupením na ty dveře zaklepat. Pokud nechci sebe i onu osobu vystavit trapné situaci.

Zdravím. Obstarejte si klíč a zamykejte si. Pak si mamka zvykne na dveře zaklepat. V tomto věku by měla již Vaše soukromí respektovat. Vy rodičům také lezete do ložnice bez zaklepání?

Zdravím. Ten pokoj není tvůj, patří tvé mamce, která je tak zlatá, že ti ho nechala k dispozici. A jelikož za tebe nese odpovědnost, je přímo její povinností zajímat se o to, co celou dobu děláš a zda jsi v pořádku. Ale protože je ti 16 let, blížíš se dospělosti, tak se jako skoro dospělý chovej. Když mamka vstoupí, jako mladý muž ji požádej, aby se posadila a vysvětli jí, že neděláš nic špatného (pokud neděláš), že jsi rád, že se o tebe stará, ale že nic nepotřebuješ. Slib jí, že kdybys měl nějaké starosti nebo problémy, tak se na ni obrátíš sám. Ale že bys ocenil, kdyby ti víc důvěřovala, že tě to hodně vyrušuje a nemůžeš se v klidu soustředit. Občas naopak ty zajdi za ní, ukaž jí, že jsi rád, že ji máš a zda něco ona nepotřebuje. A uvidíš, že budete oba spokojenější. Ida

Nebo pověsit na dveře ceduli s nápisem - NERUŠIT /děkuji/.

Tvůj pokoj to není, pokud sis jej nekoupil, ale má to jednoduché řešení. Navrhni mamce, že se budeš podílet na nájmu poměrem k velikosti tvého pokoje. Vydělte nájem a služby metry čtverečními, to znásobíš plochou pokoje a je to... Prostě si jej budeš platit. Pak bude "tvůj". Ještě bude třeba zvážit nějaké věcné břemeno, jako je cesta do pokoje přes předsíň, užití jiných prostor (koupelna, WC) a tak podobně.

Já si myslím, že s maminkou nemluvíš, jen po ní vrčíš. Kdybys s ní mluvil a kdyby tě také zajímalo, jak se mamka má a co dělá, byla by ona šťastná a spokojená a nemusela by pak na tebe chodit nakukovat. Domů přece nechodíš jen proto, aby sis odpočnul "po náročném dni". Jsi součástí rodiny a proto si myslím, že by ses měl i tak chovat. Neměl bys domů chodit jen proto, aby se převlékl, najedl, vyspal a mamka obstarala celý servis pro tebe. Máma není tvá služka. Měl bys dát mamince najevo, že tě zajímá, že jí chceš s něčím pomoci, být k ní pozorný. Jsi už mladý muž a musí ti být jasné, jak to v životě chodí.

Ahoj, chápu, jak se cítíš, musí ti to být nepříjemné. Tvoje mamka je evidentně hodně starostlivá. Zkoušel jsi s ní o tom normálně mluvit? Jakože rozumně si s ní promluvit, hele mami, potřeboval bych chvilku klidu, a když mi několikrát do hodiny vlezeš do pokoje, tak si pořádně neodpočinu a nemohu se soustředit na věci, co bych chtěl dělat. Podle reakce budeš dál rozhovor směřovat. Chtělo by se jí zeptat, proč ti do pokoje chodí. Pokud řekne, že si myslí, že tam máš třeba nepořádek, a chtěl by ho trochu poklízet, průběžně, tak se s ní zkus domluvit, že bys víc sám uklízel, že ti jen musí říct, jak by si úklid představovala, když řekne, že má třeba obavu o tvé zdraví, když nadměrně větráš, proto ti zavírá okno, zkus se s ní domluvit, že tedy budeš větrat trochu méně a trochu méně topit, aby ti tedy bylo méně teplo, ale přitom jsi nemusel otevírat okno. Je to všechno o tom, že ty s ní o tom musíš mluvit, a musíš ji vyslechnout. Zkus to stylem: (Nezávislé pozorování), (jak se cítím), (jakou mám potřebu), (návrh řešení). V tvém případě by to znělo takhle: "Když mi několikrát za hodinu vstoupíš do pokoje, cítím se napjatý, rozmrzelý a naštvaný, protože bych potřeboval trochu klidu a soukromí, myslíš, že bychom se mohli domluvit, že bys mi méně chodila do mého pokoje?"

Že je ti 16 jsi fakt ani nemusel říkat .

Já jsem ještě žila v době, kdy nás bydlelo/žilo 6 ve 3 místnostech (rodiče, 2 děti, maminky postižená sestra a maminčina teta). Spala jsem v kuchyni (tedy poté, co se narodil můj o 9 let mladší bratr). Každé ráno kromě neděle (pracovalo se i v sobotu!) můj tatínek ráno v 5 h vstal, šel do kuchyně, kde jsem spala, pustil si rádio a ohřál mléko ke snídani. Nasnídal se a odešel na vlak, kterým cestoval do práce. Nj, je mi přes 60... Jenom abys věděl, že by mohlo být i hůř. Ale ani dnes nemají všechny děti svůj pokoj!

Vidím to takhle: maminka možná bude trochu neklidnější člověk, ale nemyslí to zle. Mohl by sis s ní zkusit promluvit, v klidu, po dobrém. Mohla by přistoupit na to, že před vstupem do tvého pokoje by měla zaklepat a chvíli vyčkat. Ty bys mohl zvýšit útulnost pokoje tak, že uklidíš - a mamka přijde o další důvod ti tam pobíhat. Dohodněte se na teplotě v místnosti (chce to teploměr na očích) a na tom, že teplotu v pokoji pravidelně budeš kontrolovat. Ale jestli chceš, aby se k tobě chovala jako k dospělému, začni u sebe, a chovej se jako dospělý - teda v tom lepším slova smyslu - zodpovědně.

Ptáš se, zda mamce říct, aby přestala dělat tyto blbosti, které tě štvou. Tak jí to musíš říct. No a v klidu, ne arogantně o tom o všem debatovat. Podej jí to tak, jak jsi to sem napsal. Třeba se na něčem shodnete a na něčem ne s vysvětlením proč.

Synek mamince rychle vyrostl a ona ho ještě vidí jako děcko. Ráda by mu dál organizovala život, ráda by měla přehled. Má možná obavy, že se jí kluk odcizuje,vzdaluje, což k tomu věku patří..Naopak, podezdřelé by bylo, kdyby se dál držel máminy sukně. Navíc maminka bude ve věku, kdy se blíží přechod a to jsou ženy citlivější, podrážděnější. Jedině dohodnout si v klidu pravidla a někdy zajít do kuchyně si s mamkou pokecat. To nepřátelské ovzduší v bytě otravuje všechny. A často stačí málo - jeden rozumnej dospěláckej rozhovor.

Jestli nevíš, jak začít ten rozhovor a stále přemýšlíš, jak to nejlépe udělat, tak je možnost, že hezky v klidu mamince napíšeš dopis, ten můžeš opravovat a přepisovat, dokud to nebude ono. Hlavně tam nebud protivný, nadepiš to třeba Prosba pro mamku. Podobně, jako jsi napsal sem.

Docela by mne zajímalo konkrétně, jaká maxima jste pro své rodiče udělal. Vy jste je snad vychovával, nebo chodíte do práce, platíte byt a živíte je? Hodně legrační věta: "Kdybych chtěl něco k jídlu, nejsem malej, došel bych si pro to sám". Kam byste si došel? Myslíte do kuchyně? Můžete mi vysvětlit, jak je možné, že tam nějaké jídlo je, když Vy se válíte ve "svém" pokoji a dáváte si šlofíka po náročném dni?! Kdo asi to jídlo připravil? Podle mne Vaše matka "furt" nezapíná topení, ale asi zavírá to okno, protože Vy na to kašlete a klidně topíte naplno a k tomu si otevřete to okno. Vy přece nic neplatíte, že ne. Takže Vám je úplně jedno, kolik rodiče zaplatí měsíčně za topení. Máte hodnou matku, protože já bych Vám dala pár facek. A nevěřím ani vteřinu, že by tam chodila několikrát do hodiny. Podle mne si všechny ty bláboly cucáte z prstu.