Prosím zkuste mi nějak poradit jak se zachovat po rozchodu. Abych to vzala od začátku byli jsme spolu s přítelem 12 let, mě je 28 jemu 30. 11 let jsme měli parádní vztah, myslela jsem, že spolu budeme navždy, byla jsem fakt hodně spokojená a přítel byl velmi pozorný, téměř jsme se nehádali, maximálně o to, jaký film shlédneme. Potom jsme se rozhodli stavět domek, jsme oba z bytovky, byty vedle sebe, takže nás to dlouho nenutilo...ale pak už jsme chtěli svatbu a děti, tak jsme se rozhodli stavět. No a přišly problémy, nestačili jsme na to, samý stres, rodiče nás dost tlačili do termínů a do materiálů a začli jsme být na sebe protivní. Pak už jsme se jen hádali, týden hádky, týden usmiřování, pak jsme se i scházeli a rozcházeli, takhle půl roku. Pak jsem to už nevydržela a rozhodla se na rady okolí pro pauzu, která nám měla prospět. Jenže jsem v té době navíc dělala právní zkoušky + práce, takže přestože jsem na něj denně myslela, hlavně ve škole, tak po příjezdu domů jsem neměla sílu na to jít za ním na stavbu. Přítel často SMSkoval a občas i vyhrožoval, že žít už nechce beze mě, prosil mě o schůzky, ale já v době, kdy býval doma musela být v práci nebo ve škole...Pak zkoušky pominuly a i já si srovnala v hlavě, že on je ten pravý a že jde jen o to zlepšit komunikaci. Jenže bylo pozdě, přítel mi sdělil, že se se mnou navždy rozchází, jelikož moje vdaná kamarádka mu otevřela oči, prý jsme neměli budoucnost ani nic společného (přitom jsme oba úplně stejní) a hlavně by to už vždycky bylo jen takové jako ten poslední půlrok a taky je prostě zamilovaný. Ona má dítě, je jí 35 a on prý touží po rodině a ona narozdíl ode mne je ochotná pro něj udělat všechno ( byli spolu 14 dní a ona podala žádost o rozvod ). Zhroutil se mi svět, vím, vypadalo to, jako by mě na něm nezáleželo, ale tak to nebylo. Chyby jsme dělali oba. Vím, že nemá cenu se doprošovat o další šanci, ale zároveň se s tím neumím smířit. Nevím zda mám bojovat a jak anebo to nechat plavat a smířit se s rozchodem. Jsem zoufalá, miluju ho, ale on už mě asi ne. Někteří mí přátelé tvrdí, že je to jeho chvilkové poblouznění a že mám hlavně konečně navázat kontakt, ale já se bojím, že na mě moji zoufalost uvidí, že udělám scény nebo začnu brečet a ponižovat se...jak bych se měla správně zachovat? Přijmout rozchod nebo bojovat? A jak? Jak se dá rychle zapomenout? Přijde mi, že na tohle nikdy.
2x
co citite uvnitr? tlaci vas neco abyste za nim sla a mluvila s nim? ale kdyz o tom dele uvazujete tak se vam to zda jako blba volba? jestli je to tak tak bych se na uvazovani vyprdla a delala to co citim .. pokud mate nutkani za nim jit a vyrikat si veci z oci do oci tak to udelejte. ono vlastne nic ani ztratit nemuzete.. pokud vas nechal a vy za nim nepujdete a nevyjasnite si to tak budete bez nej a jeste k tomu vas bude nekonecne dlouho zrat co by bylo kdyby ...
pokud za nim pujdete a i presto to dopadne tak ze je konec tak vas to bude trapit ale budete mit na jednu stranu jasno a casem to odezni...
poslouchejte svoje nitro a uvidite ze chybu neudelate.. ale zkuste to bez tech scen to opravdu neni treba.. situaci tim stejne nezachranite 
Já být na Vašem místě ,dám poslední pokus o vysvětlení z očí do očí . Prostě si věci ujasnit a vyříkat. Jinak si stále budete klást za vinu ,že jste proto neudělala všechno. Jistě tolik let se nedá jen tak hodit za hlavu, ale vidíte Váš přítel se oklepal velmi rychle, asi nebyl ve vztahu moc spokojen. Jsou věci,které ať chcete nebo ne Vás budou třeba dlouho pronásledovat. Ale věřte ,že s vědomím čistým UDĚLALA JSEM PRO TO CO JSEM MOHLA se Vám bude zapomínat mnohem líp. A nenechte se ukolébat,že by to třeba dělalo dobrotu, třeba je to znamení. ZAČNI ZNOVU A LÍP. Držím Vám palečky a jestli se Vám bude chtít ,dejte vědět jak to dopadlo.
2x
Pro prvních pár dní je lépe se někde vyřvat a chodit, chodit, chodit, nejlépe někde o samotě. Až to ze sebe dostanete, pak hned mezi lidi a nesnažte se navázat hned nový vztah, na to člověk musí být připraven. Když je vztah moc brzy, nový partner je vlastně zneužit pro funkci věšáku, na kterém si opuštěná odžije svůj žal, zrestauruje své sebevědomí a pak ho opustí a odkráčí za svou láskou.
Snažte se vnímat svou samotu ne jako trest, ale příležitost zjstit, kdo vlastně jste, co a čím jste chtěla být a co se dozvědět a pracujte na sobě. Teď se nemusíte otáčet na to, jestli se někomu líbíte s ofinou nebo bez a jestli partner nerad plave a vy naopak ano, kdy přijdete domů a jak uklízet a že doma hrajete nahlas písničky, které ten druhý nesnášel. Naplňujte se zevnitř vším, po čem jste kdy toužila, až budete plná a mít co dát, pravá láska si vás najde. Překonejte svůj strach, nechuť a lenost a dělejte to, o čem si myslíte, že to pro sebe udělat máte nebo byste měla či chtěla. Nejhorší je vysedávání doma, raději se nuďte někde ve společnosti, než smutněte doma nebo zajděte do útulku a vyvenčete nějakého hafana, či se porozhlédněte, jaké kurzy se konají ve vašem bydlišti či okolí, navštivte dávnou kamarádku z dětství či si vymalujte byt a přestavte nábytek.
no jo ale z toho co slecna pise to vypada ze on mohl z jeji strany dostat pocit ze ona se mu vyhyba nebo co ja vim.. myslim si ze neni nic spatneho na normalnim dospelem rozhovoru a kor kdyz spolu byli tak dlouho. treba je to z jeho strany taky takovy laciny pokus a test zda ona jeste vubec o nej stoji.. i kdyz jsme dospeli delame nekdy takove blbosti... proto si myslim ze na normalnim rozhovoru se neda nic pokazit a UZ VUBEC NE pokud to dotycna tak citi! DOLEZANI A SCENY jsou ovsem jina ale to s uprimnym rohovorem nema ale nic spolecneho a rozumna zenska to snad i pochopi!
1x
Buď ochotná pro něj udělat všechno. Nech ho jít. Touží po rodině, získal ji. Chvilku si bude "hrát" na otce , toužil přeci po rodině. Myslím si , že svět se bude brzy hroutit jemu. Rodinka do které vstoupil , nemá nic vyřešeno. Uvidíš , co pro něho udělá nová partnerka. Netuší vůbec , co ji čeká. Zklamala svého muže , bourá mosty a chce začít nový život. Ale zapomíná , že není sama a má dítě. To přinese v novém vztahu spousta komplikací. Chvilkové poblouznění tvého partnera , jak říkají tvé kamarádky ,by se stejně opakovalo s jinou. V dobrém partnerství se toto nestává a když už , tak se o tom neví. Prostě jdi svou cestou , jsi mladá , začni znova a nechvátej. Nech zazvonit svoje srdíčko , než si někoho přivedeš domů. To Ti přeje žena , která je přes 30 let vdaná. Drž se , to přebolí.
Děkuju všem za odpovědi. Abych to upřesnila, bývalý přítel mi dost jasně sdělil, že chce konec, jelikož nevěří, že už by jsme se nehádali a že ho zlomilo to, jak jsem ho nechala samotnýho na stavbě a nesnažila se komunikovat v době, kdy se cítil nejhůř...prý si je jistý, že ho nemiluju, zatímco jeho nová přítelkyně by se pro něj roztrhla. Přijde mi to všechno hrozně narychlo. O to zkouškový jsme se viděli tak jednou za měsíc, takže vlastně 3 měsíce skoro vůbec a pořád mi psal...pak bylo během týdne všechno jinak. Samozřejmě že o něj moc stojím, ale nechci se zranit tím, že půjdu do něčeho co nikdy nemůžu vyhrát. Jsem na tom totiž psychicky už teď dost špatně, 12 let, rozestavěný dům, vzpomínky, sny, nikoho jiného neznám, v podstatě jsem měla jen jeho, byla to u obou první láska.
takze z toho me vypliva ze mu dotycna neco nabulikovala do hlavy a on jelikoz byl te dobe citove nevyrovnany tak ji ocividne podlehl! a prave z toho duvodu bych JA osobne v tomto pripade chtela veci uvest na pravou miru. a pak uz je to jen na nem. ale ocividne mu slecna vymyla nebo vymyva mozek.. co ja vim .. to nikdo nevime.. ale zjistit se to muze pouze komunikaci. jak rikam normalni komunikaci se nikdy nic nemuze pokazit akorat budete vy i on vedet jak se veci maji..
doplněno 28.01.10 18:06:ocividne jste v te kriticke dobe malo komunikovali a v takovych situacich muze nastat nedorozumeni at je vztah jakykoliv.. lide pak delaji hrozne veci z trucu ... KOMUNIKACE KOMUNIKACE KOMUNIKACE KOMUNIKACE to je lek na vsechno
doplněno 28.01.10 18:11:jeste jednou se zopakuji: NEJDULEZITEJSI JE stejne to co vam rika nitro.. to za vas nikdo nemuze rozhodnout!
Tak,že Vám už jasně hned řekl svůj názor a zřejmě si za ním stojí.tak to ale mění situaci. Vy jste toho chtěla v té době hodně najednou . To se ale i při největší snaze nedá zvládnout. Váš přítel potřeboval s někým komunikovat, vy jste v té době měla plnou hlavu svých starostí, které se jeho netýkali. V tom případě, bych nechodila a nežádala vysvětlení , vy už vše víte.. Prostě konec ,basta. Začněte jak to popsala Dejavu.Ta to asi vyčetla mezi řádky. má na to dobrý názor ,i když než jste napsala teď vy ,moc jsem se s ní neztotožňovala. .,Vemte život z té lepší stránky ,začněte znovu podle svého ,nechte myšlenky téct, uleví se Vám a bude dobře. Nebudete přeci pro někoho kdo o Vás nestojí bulit.
0x
0x
Člověk vždycky touží po tom, co nemůže mít a největší cenu pro něj má to, co ztrácí. Tak je to i v rozchodech, že největší lásku a úzkost cítíme, když někoho opouštíme nebo jsme opouštěni. Bolí to, já vím. S klidnou hlavou jste ho nechala 3 měsíce nebo jak dlouho trápit se a to se vám nestýskalo natolik, abyste za ním zašla, hodila jste mu stavbu na hlavu a utekla, nechala jste ho plácat se v depresích a teď, když si dal do pořádku svůj život a dostal se z toho, byste mu to zbořila, protože jen vy na něj máte nárok a milujete ho opravdu, že? Jestli ho opravdu tak moc milujete, jak píšete, tak ho nechte jít, láska neznamená někoho vlastnit, zkuste se radovat z jeho vztahu a štěstí a přestaňte na tu ženu žárlit. Už je to celé podělané, tak to nedělejte horší, než to je, vemte si z toho nějaké poučení pro příště a odpíchněte se z místa. Přátelé vás utěšují a říkají, co chcete slyšet, protože je jim vás líto, ale kojit se marnou nadějí jen prodlužuje utrpení.
Ahoj, díky všem za názory a za podporu. Musím říct, že před pravdou utíkám a úplně se hroutím. Neodkážu si to vůbec představit, i když vím, že musím, není jiné cesty. Ty 3 měsíce jsem se na něj nevykašlala, psala jsem, ale bylo to málo, každý přece občas musíme někde zabrat a někde ubrat. Spala jsem 5 hodin denně...rozum mi říká nechat to být a srdce zkusit to zvrátit. Zatím mě utěšuje jen čtení podobných diskusí, že na tom nejsem takhle sama...co se týče společnosti, zájmů, koníčků, absolutně není nálada, nutím se do toho a po 5 min toho stejně musím nechat. Včera mi volal, že se chce denně přátelsky vídat, že bez toho nemůže existovat. Chci to taky, ale vím, že to není správné. Budu chtít víc a bude mě to mučit.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.