Ráda bych viděla svoji vnučku

Z tvého popisu mi vyplývá, že tě zajímá jenom vnučka, dcera tě podle všeho doposud nezajímala. Proč by měla najednou akceptovat tvůj zájem? My tady nevíme co, kdo, proč, zač. To musíš sáhnout do svého vědomí a svědomí. Těžko si budeš vynucovat styk s vnučkou, dokud bude narušený vztah s dcerou.

Pokud je to tak, jak říkáš, tak nejlepší bude na dceru i vnučku zapomenout a soustředit se sama na sebe. Dcera bude vnučku vychovávat zcela ve svém duchu a věř tomu, že by ti občasný styk s vnučkou moc radosti nepřinesl. Je přece tolik věcí, které se dají podnikat a budou užitečnější nejen pro tebe, tvé zdraví, ale možná i pro někoho ve tvém bezprostředním okolí. Rozhlédni se kolem sebe a žij.

@slunnicko - Pry je v šestinedělce a dcerka nesmí prý nic chytnout... ani nám skoro nevolá, nepíše... manželovi rodiče mohou k nim a vidět a vnučku a já nemohu?
Dcera je anio ne měsíc po porodu, ještě s ní cloumají hormony a teprve se učí s miminkem žít - to byste měla znát a brát na to ohled. Stejně jako asi víte, že se čtyřtýdenním kojencem na psaní a volání taky tolik času není.

Rodiče jejího manžela jsou po ruce, ale pravděpodobně u mladých nežijí, jako byste musela při návštěvě vy. Třeba dcera zatím nechce nikoho doma na delší dobu.

Počkejte po šestinedělí a nabídněte, že byste přijela jen na otočku - jde to, já jezdím za jedním z dětí 250 km ráno tam a večer zpátky.

Podle mne máte něco nevyřešeného s vaší dcerou, už z dřívějška. A v tom Vám nikdo neporadí, protože nikdo neví co mezi vámi je. "Ledové srdce", divné. Píšete, že Vám ani něřekla svou adresu. Také divné.

"Moje dcera mě nemůže trestat přeci" Tohle píšete. Pro mne je to nedokončená věta a Vaše dcera má asi jiný názor. Tohle budete muset řešit s ní.

Zkuste se s tím smířit, ona je asi už dávno v jiném světě než jste vy. Tak jak to popisujete, už to asi jiné mezi vámi nebude, asi to tak zůstane. Být vámi,tak se nevnucuji, i když je to dcera. Dceři je 28, takže budete asi ještě ve středním věku, žijte si svůj život, hledejte přítele, nebo tady čtu, že asi máte manžela, můžete si ještě užít pěkný kus života. Radši se moc nenervujte, škodí to zdraví.

Slunce68, píšete, že se Vaše dcera styděla jít s Vámi i po ulici, protože Vy jste dělnice a ona má VŠ. A jak to je prosím Vás vidět, že ona je studovaná a Vy ne? To má napsáno na čele, že ona vystudovala a Vy zase, že jste dělnice? Já to teda na lidech, které potkávám na ulici nedokáži odhadnout, jestli jsou studovaní, nebo dělníci. A hlavně je mi to úplně fuk, vždyť je neznám a navíc, to, že je někdo studovaný, ještě neznamená že je moudrý a dobrý člověk. Tak jestli se Vaše dcera za Vás stydí, tak to musí být něco jiného, co je teda od pohledu vidět. Nebo si to namlouváte

Dobrý den. A jak to bylo mezi vámi před porodem? Komunikovala jste s dcerou? Navštěvovala ona Vás? Nepíšete nic o tom proč máte tak špatné vztahy. Styk s vnučkou bude obtížný pokud se nestýkáte s dcerou a nejste spolu za dobře. Jaká jste byla pro dceru máma, že se k Vám chová tak chladně nyní?

Já Vás v žádném případě nesoudím. Pouze jsem Vám položila dotaz...

To chcete, aby cestovala s novorozenětem 200 km daleko? Jeďte vy za ní (ale ohlašte se předem!). A taky nevím, s čím byste jí tam měla doma pomoci, v šestinedělí má být novopečená matka hlavně s dítětem a manželem. To s adresou bydliště - řekli jste si o něj? Jaké to bylo, když žila u vás? Neodstěhovala se náhodou 200 km daleko schválně? Má nervy z mateřství, takže jestli máte nějaké rozbroje mezi sebou, tak by jí to ještě víc vynervilo. To, že kdyby náhodou potřebovali pomoct, tak se zeptají někoho, kdo bydlí blízko, tak je logické.

Píšete, že má ledové srdce, ale jak o ní píšete, tak ho zřejmě podědila po vás. I to jak píšete o vnučce je spíš majetnické ješetnictví než skutečný zájem.

A že budete pro mimino cizí? Prosímvás, to vidí teď tak 20 cm před sebe a ještě rozmazaně. Pro ni jsou cizí kromě rodičů všichni.

Souhlasím s ,,led,,.

Dcera se odrodila a možná nalezla tam v dálce jinou, náhradní rodinu, se kterou má společnou řeč a dobře tam zapadla.

Mějte radost, že vystudovala vysokou a zvládla přechod k samostatnosti, porodila zdravou vnučku, jistě má zajištěné bydlení a dobrého partnera.

Napište jí zřejmě na e-mail, když nemáte adresu, popřejte jí všechno nejlepší do dalšího života, že na ni, její rodinu, vnučku budete myslet a kdykoliv bude potřebovat, že tu pro ně budete. Ať se již pokazilo v minulosti cokoliv, vždy bude Vaše dcera.

Projevte lítost, že Vás to jistě bolí, že vnučku nebudete moci vidět tak často, jak byste si představovali, ale vyslovte naději, že se snad časem všechno uklidní a vnučku poznáte.

A víc bych v budoucnu nepsala a nerozebírala, pouze k svátkům, narozeninám a že vzpomínáte..

---------------------------------------------

Takhle malé miminko ještě nic nechápe a nikdy nevíte, jestli až jí budou 2-3 roky se u vás neobjeví častěji.

Berte to, že je Vaše krev daleko, někde v cizině, vyčítáním nic nespravíte, je tam nějaký blok a pokud se dcera sama nesvěří, nezmění přístup k Vám, tak s tím nic nenaděláte.

A ano, je docela možné, že se Vás stydí, ale, co s tím naděláte? Nic. Doufám, že máte ještě jiné dítě, nebo druhý manžel /přítel/ zase ze své strany rodinu, tak to berte jako malou náplast a pomáhejte a užívejte si rodinné vztahy z této rodiny.

------------------------------------

Jinak - za nás se návštěvy konaly až po šestinedělí, počkejte, jestli Vás dcera nepozve až v prosinci. Zatím můžete třeba péci perníčky a jiné. Hlavně nevyčítat, netlačit, nesrovnávat s druhými prarodiči, nešťourat se v minulosti a tak podobně.

Možná, až se někdy potkáte s otcem své vnučky, tak v něm najdete nového syna, náhradu za dceru. Nejsem věřící, ale ,,cesty Boží jsou nevyzpytetelné,,.

slunnicko-

Něco poradím ze zkušenosti, nechte to být, nechte to úplně být, nevnucujte se, vůbec se nevnucujte, překousněte to a zkuste to, nepotřebuje vás protože ví že se ozvete že zavoláte že se zajímáte tak se prostě nestará a najednou zjistí že jí něco chybí když se jí nebudete dlouho ozývat, opravdu to zkuste nekontaktovat jí nechte to nějakou dobu čas a uvidíte...Ono totiž buď na to přijde sama a přehodnotí své chování nebo ne, a pokud jí to opravdu nedojde pak se můžete třeba zbláznit...nic s tím neuděláte... Něco takového jsem zažil i u nás, to bylo breku a nářku že babička neuvidí vnoučka a najednou si řekla "a co" nechce tak nechce a úplně se od toho vnitřně oprostila...uplynul nějaký rok téměř úplného "mlčení" a najednou se dcera začala postupně ozývat a pak nakonec přišla sama...I já to zažil a zažívám, jsou prostě lidé z rodiny přátelé apod. , kteří vás prostě z ničeho nic "zavrhnou" a při tom jim člověk nic neudělal, to zavržení vychází z nich samých z jejich vnitřních problémů konfliktů nezpracovaných emocí nezpracovaného ega, myslí si že vina je ve vás tak vás zavrhnou, ale velice se mýlí...Nechte tomu volný průběh, nic neznásilňujte a buďte trpělivá a kdyby byla dcera tak tvrdá že by nikdy vnuky nedala, nebojte jen dejte o sobě později vědět až děcko trochu nabere rozum tak se mu připomeňte i ono se jednou bude ptát po své další "babičce"...vím život je krátký ale některé věci se prostě nedají vynutit, následky si ale dcera ponese sama, i když si je třeba nyní neuvědomuje...

@slunnicko - Neumí se ani omluvit, říci promin.Kdo nemá čisté svědomí, je moje dcera.Obě dvě máme chyby, ale dcera má hlavní... Chováni a jednáni má po svém biologickém otci
Nezlobte se, @slunnicko - ale není to taky trochu vaší výchovou? Nemůžete všechno svádět na dědičnost - nanejvýš na odkoukané chování, ale nevíme, jak se dcera s otcem ne/stýkala. Nevedli jste způsobem "ty budeš studovaná, něco lepšího" (i než my-dělníci).? Nemyslím to samozřejmě doslova - ale ona se tak může cítit. A i když to zní ošklivě - teď už (od) vás nic nepotřebuje - bohužel.

Nesoudím vás, soucítím s vámi ale jak to píšete, že neznáte ani adresu je to hrozné. Paní doktor se stydí za rodiče co se živí rukama a třeba nemají co druzí. Dokud si svou hloupost neuvědomí, nenaděláte nic.

Dal bych jí ještě trochu času a pak se zkusil pozvat sám na nějaký konkrétní termín. Prostě ji zkusit zlehka donutit. Pokud odmítne, obávám se, že nestojí za námahu, ač chápu touhu po vnoučeti. Případně bych ještě zkusil štěstí u zetě... Mimochodem, pokud se stydí za rodiče, musí být chyba ve výchově - není už přeci puberťačka..