Proč jsem tak vztahovačná

Dotazů jako píši já je tu asi stovky, ale potřebuji si postěžovat, vypsat se z toho...

Narazila jsem na fajn kluka, se kterým si píši již delší dobu. Bydlí kousek ode mě. Na nějakou dobu jsme se odmlčeli ale začali jsme si dál psát. Mě je 20, jemu 23. Celkem jsme si rozuměli, ale mluvíli jsme spíše ironicky, měli jsme narážky na sebe, ale vše v rámci srandy, oba jsme věděli, že ten druhý to nemyslí vážně. Začal mi psát o tom, jestli najde u mě lásku a jestli nezajdeme na kafe. To pozvání na kafe bych brala, ale o té lásce mi to přišlo zvláštní, nevím, jestli to nemyslel jen v legraci, což by mi přišlo hloupé, o takových věcech se nežertuje. Nevím, co se stalo, ale normálně jsme se bavili dál a najednou přestal reagovat. Je to skoro 2 dny. Důvodů může být spousta od toho, že je v práci a nemá čas přes to, že si možná řekl, že to se mnou nemá smysl. Může se ozvat ještě dnes nebo zítra, nebo už vůbec. Jsem hrozně vztahovačná a okamžitě hledám chybu u sebe, že já jsem napsala něco špatného, že já vše pokazila a uvnitř si hrozně moc nadávám a cítím se hrozně - nejraději bych brečela. Sice nevím proč se odmlčel, ale vidím chybu jen u sebe. Napsat mu jako první se mi nechce, přijde mi to hloupé, že on třeba nemá zájem a můj pokus o kontaktování by mohl brát jako dolejzání.

Díky za možnost se svěřit, nevím, proč stále hledám chybu na mé straně. Může tam být, ale nemusí...