Rodiče už před rokem říkaly že z toho vyroste. Já si to nemyslím. Vždyť si ani nepamatuji kdy se naposledy usmál. Nebo se snažil o běžnou komunikaci. Několikrát se zdálo, jakoby žil tak rok na jině planetě.
I když vím, že se v tomto dá zmýlit, mám pocit, že bych to rodičům měla říct, netuším jak :D hlavně mám strach, co si o mém tvrzení budou rodiče myslet. Nejsou to zrovna ti lidé, ke kterým by se chodilo pro radu. Ale já o něj jen začínám mít strach..
6x
Terezko, to je obtížná otázka. Posel to odnese vždycky nejvíce. Možná, že bys měla vzít toho rodiče, ke kterému máš blíž, večer na procházku. Když jdou dva lidé vedle sebe a nevidí na sebe, nějak jsou přístupnější a sdílnější. A pak se zmínit, že brácha je nějak bez nálady, bez jiskry, bez radosti. Neříkej, že něco víš, jen řekni, že jsi četla něco o autismu, aspergru a tak. Puberta je obtížná a brácha je na prahu. A ty máš bráchu ráda a nevíš a ráda bys věděla. Možná tak?
doplněno 26.10.18 19:41:
5x
Zdravím. Pokud rodiče tvrdí, že z toho vyroste, tak jim důvěřujte, i když máte třeba jiný názor. Pokud by s bratrem bylo něco v nepořádku, určitě by to již někdo s rodiči řešil. Učitelé by si jistě všimli, že bratr vybočuje z normálu v některých věcech. Ale pokud Vás to opravdu tolik trápí, rodičům se svěřte s tím, čeho jste si všimla a že o něho máte obavy. Rodiče se nad tím třeba více zamyslí a budou bratra více pozorovat..
Nesouhlasím s tím nechat to na rodičích. Rodiče jsou sice ze zákona zodpovědní za výchovu a rozvoj dítěte, ale neznamená to, že vždy vědí, co dělají. Občas dělají zásadní chyby a dotyčný to pak hrubě odnáší. Tohle může být tento případ.
Ale souhlasím, aby se na to zeptala některých učitelů, zejména těch mladších, kteří se ve svém pedagogickém vzdělání s autismem a pedagogickou diagnostikou setkávali více.
4x
4x
Já bych se zeptala, jestli se jim nezdá, že se bratr nějak změnil. Že máš ten pocit, že něco není v pořádku. Možná to taky vnímají a nenapadlo je s Tebou to konzultovat. Ale když rodiče popisuješ, tak bych se asi spojila s Vaší dětskou lékařkou a všechno jí řekla, aby se s tím něco dělalo. On to nemusí být autismus, ale něco jiného psychiatrického. Nebo jestli není obětí šikany nebo, nedej bože, neexperimentuje s nějakou drogou. Ona i puberta má u každého jinak výrazné projevy.
0x
Autismus je něco tak výrazného, že by si ho všimli určitě ve škole.
Možná je jenom (nešťastně) zamilovaný.
Autismus má mnoho podob a někteří lidé mají jen jeden nebo dva autistické rysy, takže jsou jen trochu "divní".
Nechce se mi věřit, že by si alespoň něčeho žádný učitel nevšiml a neinicioval vyšetření. Tak možná před 30 lety...
Když jsem pracovala ve škole, za 4 roky jsem se setkala s dvěma hochy, kteří měli nějakou poruchu autistického spektra. Ale protože je nám razeno děti nikdy nediagnostikovat (pouze při podezření doporučit rodičům vyšetření), mohli jsme se v kabinetu jen sami navzájem utvrzovat v tom, že tam něco takového je. Rodiče dětí totiž odmítali jakákoliv vyšetření. Když pak v 6. a 7. třídě začaly být problémy neúnosné, vyšetření tyto poruchy odhalila. U jedněch rodičů to tehdy neprofesionálně učitelka řešila slovy "Já jsem Vám to říkala; celé roky jste s ním mohli pracovat, aby to nedošlo až sem, ale Vy ne, žádné vyšetření, náš syn přece není blázen!" ...takže bůhví, jak je tomu tady. Ale je pravdou, že dle tazatelčiných slov to klidně může být jen puberta...
Ve škole (na různých stupních tedy) jsem působila přes 30 let. Učitel si odchylky všimne a upozorní rodiče (ale tady se bavíme o tom, jestli/jak to má tazatelka řešit s rodiči). Rodič někdy odmítá, to je pravda. Ale opravdu si neumím představit, že by žádný učitel toto nezaznamenal, ne(z)pozoroval.
V současné době je často spíš tendence k tomu, dát dítě vyšetřit a pokusit se mu tak zajistit asistenta.
Aknelko, já tím právě myslela to, že rodiče možná upozorněni byli, ale jsou jedni z těch, o kterých obě mluvíme... napadlo mě právě to tvrzení, že z toho vyroste. Častý argument těch, kteří své děti nechtějí dát vyšetřit, nemyslíte?
Je však také možné, že má kluk nástup puberty a špatně se s ní srovnává. Bylo mnoho let, kdy by rodiče nebo kantoři upozornili a přesto problém nebyl. Až teď to chlapec špatně nese. Nevíme. Já jsem odpovídala na dotaz, jak to říci rodičům. Netroufnu si odhadnout, jestli tam jiné problémy, než puberta, jsou. Třeba ne. Víme, jak puberta může vypadat složitě a mnohdy nepochopitelně.
0x
Terezo, mám na tebe dotaz: Byl tvůj bratr vždycky divný? Když říkáš, že si nepamatuješ, kdy se usmál naposledy, tak to znamená, že teď už je to dlouho, ale když mu bylo osm nebo deset, tak se choval normálně?
Autismus je něco, s čím se člověk narodí. Takže pokud se bratr chová divně "jen" rok nebo dva, tak to nejspíš autismus nebude. Ale to neznamená, že je zdravý. Může mít jinou psychickou nemoc. Anebo to doopravdy může být jen puberta.
Pokud je bratr "divný" od narození, tak použij nějakou radu, co tu už padla, a řekni to, co si myslíš, rodičům. Ale pokud ne, tak se zkus s bratrem víc sblížit a vytáhnout z něho, jak se cítí a jestli ho náhodou něco netrápí.
0x
Autismus má mnoho podob. Mám vnučku s poruchou autistického spektra, diagnostikovaný je Aspergerův syndrom. Nejvíce se vada projeví pokud ji pustíte film ve 3D, to je pak fakt zážitek, naštěstí už ví sama, že toto nesmí, barevná hudba, hlučná hudba, hodně lidí na jednom místě, je toho víc, ve škole s učením bez problémů, jen je prostě flegmatická, nedává najevo emoce, nesnáší změny, má svůj svět. Je divné, že rodiče si nevšimnou, že je někde chyba a neřeší to, je divné, že učitelka na to neupozorní jelikož pokud jste si všimla vy, že je něco jinak, nevěřím, že by si někdo další nevšimnul.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.