Miluji ho a on mě?

Fuuha, no budiž, snad to nebude zas TAKOVÁ slohovka.. :D Předem strašně MOC DĚKUJU za obětavost a přečtení, ale bohužel, kratší to být nemohlo...

Každopádně se to týká mě a jednoho kluka. Mně říkejme třeba Sára (17 let, z Prahy) jemu Lukáš (15, z Josefova v jihomoravském kraji - jde o těch 230 kiláků vzdušnou čarou mezi námi !) :D.

Je to necelý rok co si s Lukášem v podstatě dennodenně píšeme, poznali jsme se přes jednu hru. Viděli jsme se naživo už čtyřikrát, protože hraje Lukáš fotbal a byli tu v Praze dvakrát (jednou na dva dny) na soustředění a odehrát zápasy. A jednou jsem jela za ním - vlakem, to bylo v srpnu. On by sem taky moc chtěl, ale rodiče ho nepustí. Máme k sobě opravdu blízko, už to bude půl rok co si téměř každý večer voláme a povídáme do noci (a když vynecháme tak je to buď kvůli tomu, že je pryč na soustředění nebo se jednoduše o něčem pohádáme..). Považujeme se za nejlepší kamarády, tedy alespoň tak to tvrdíme mezi sebou. Ostatní si myslí, že spolu chodíme.

A teď je tu veliké ale. Ještě bych se vrátila do časů, kdy jsme si nevolávali KAŽDÝ večer, ale nějaké večery jo (mohl to být třeba konec dubna). Jednou se mě optal na to jak bych zareagovala, kdyby mi můj nejlepší kamarád řekl, že mě miluje. Tehdy jsem mu odpověděla, že by mě to potěšilo, i kdybych mu city neopětovala. Tímhle jsme tu otázku nějak uzavřeli. Už tehdy mě napadlo: Co když to myslí na mě? Ale nepřikládala jsem tomu velikou hodnotu, jelikož asi měsíc předem jsme mluvili o přátelství vs. vztah (obecně, ne jen mezi námi), přičemž on se přikláněl k přátelství. V pozdější době jsem tak nějak začala zjišťovat, že ho už neberu jako kamaráda a prostě jsem se do něj jednoduše... zamilovala. A já nevím jak to cítí on..

Vím, že se mu vážně líbím, několikrát mi to řekl, dokonce, že jsem nádherná (ehm, nevím kde to vzal :D) Že jsem vysněná holka, jakou si kluk může přát (taky si nemyslím .. :D). A v podstatě se mu na mně líbí všechno, co jsem tak vypozorovala, ale nechci abyste dostali cukrovku nebo tak :D. Když jsme od sebe, já v Praze a on 230 kiláků vzdušnou čarou u sebe a voláme si, kolikrát mluví o tom, že mu chybí moje objetí a že by mě chtěl teď u sebe a tak. Posledně jsme se viděli, když jsem za ním byla v tom srpnu. V podstatě se furt objímáme, chodíme tak, že má přehozenou ruku přes moje ramena. Když jsme se loučili na nádraží pořád jsme se objímali a tak.. Já pak prohodila, že na nás všichni určitě koukali a on jen pronesl, že mu určitě museli závidět.. Dokonce mi pak i přiznal, že mi při tom loučení chtěl dát pusu. Teď jsme nějak mluvili o tom, že bych za ním teď v říjnu zase jela a on o tom furt mluví, jak se těší. A tu pusu, co mi chtěl dát v srpnu už má slíbenou :D. Párkrát jsme narazili na to, že je jen můj a já jen jeho, a tak. Dokonce jsme nějak narazili na sex... ehm ehm. A teď si o mně nemyslete nic špatného, jsem ještě panna ... Ale dost mluvíme o tom jak si zasouložíme (slušně řečeno :D) To píšu jen proto, aby bylo jasný, že ho zkrátka asi přitahuji.. Dokonce už řekl svým dvěma spolužákům, kteří mě znají, ale také z té hry, že jsme spolu spali. Samozřejmě ne bez mého vědomí, měli jsme to domluvený. Několikrát už mi řekl, že mě miluje a já mu řekla, že já jeho taky, jen nevím jak to bere on. Miluju tě jako kamarádku nebo miluju tě jako něco víc? Dvakrát mi řekl, že mě přímo zbožňuje (což mě spíš zklamalo, protože zbožňovat se spíš hodí pro kamarádku, než milovat), ale včera to bylo zase "miluji tě". Naopak někdy řekne něco, co mě neskutečně zraní.. Třeba jsem mu jednou řekla, že mi vyprávěla máma, že se jí o něm zdálo (nejspíš protože o něm ví, a ví že jsem za ním jela a několikrát se mě na něj ptala...), ale on hned začal: "Ježiš! Vždyť spolu ani nechodíme." Nebo jsme mluvili o tom, jak mi jedna kamarádka s jejím kamarádem připomínají nás, ale on ještě stihl říct, že jsou jak zamilovaný pár - zná je taky, a když pak zaslechl, že jsem řekla, že mi připomínají nás, tak to hned bylo: "A my jsme snad zamilovanej pár?" Vím, že nejsme, ale neřekl to zrovna moc pěkně... v podstatě to znělo, jak kdyby se mi vysmál.

Už nevím co bych sem dál napsala, zkrátka mě nic podstatného, co se odehrálo mezi námi nenapadá.. Žijeme od sebe skoro 3 hodiny vlakem a tak vlastně ani nevím do jaké míry by ta láska (pokud by byla) měla cenu.

A vlastně tím, že jsem se do něj zamilovala strašně trpím, protože nevím jak to cítí on a než si začnete říkat, že jsem úplně blbá a neřeknu mu to, tak se chci obhájit s tím, že prostě a jednoduše nechci zničit to, co už mezi sebou máme, protože si bez něj už tak nějak nedokážu představit svůj den a naopak mě nesmírně děsí, že si najde nějakou holku tam u sebe a mezi námi už to nebude jako předtím (spoustu nocí jsem kvůli tomu probrečela)... A vlastně popravdě ani nevím jestli mu to někdy řeknu, protože vztahy začínají a zase kolikrát brzy končí, natož vztahy na dálku... Ale přátelství? To může být na celý život. Jen to moc nezvládám, protože, kdykoliv prohodí o nějaký holce byť i jen to, že je docela pěkná nebo fajn, jela bych tam a zaškrtila bych ji (jinak jsem docela mírumilovná :D)...

Asi těžko mi napíšete: Jo, ten tě miluje/ Ne, ten tě nemiluje. Jen mě tak nějak zajímal váš názor...