Výchova 13 letého

Postupovala bych s vlídnou důsledností, ale zároveň částečně tolerantně. Když budete v kuchyni, připomeňte zapomenutý talíř, když budete v jeho pokoji, připomeňte stlaní postele. Nestůjte za ním jako dráb.

Já se se zárodkem podobného chování setkala u syna už v době, kdy byl maličký. Dávno jeho vrstevníci nenosili pleny, jen on stále kadil do kalhot. Tehdy mi lékařka řekla důležitou větu: Je velmi inteligentní, má hlavu plnou "velkých" věcí a na nějaké blbosti jako je myšlení na kadění, nemá čas. Pleny samozřejmě časem zmizely, ale přemýšlení nad "velkými věcmi" se projevovalo jinak, podobně jako u Vás. Vyrostl z toho, dnes je detailista. Ale předal asi své geny dál, jeden z jeho tří synů ztrácí v cizím prostředí čepice i hodinky, ve škole někdy zapomene aktovku. Podružné věci ho nezajímají. Vím, že z toho vyroste. Ten Váš také.

Tady pomůže snad jen Vaše důslednost. Vyžadovat, aby určité věci dělal a udělal a dohlédnout na to, aby to udělal hned a zkontrolovat si, zda po Vašem upozornění tak učinil. Pokud nejste s ním, nechte věci tak jak je nechá a počkejte si, až si věci uklidí když ho na to upozorníte. Nedělejte za něj nic co by si měl udělat sám a bez připomínání. Je v pubertě, tak třeba začne fungovat lépe a sám, než aby neustále poslouchal, že si neuklidil toto, neumyl nádobí, neudělal pořádek atd. Také ho doma úkolujte, aby se zapojil do prací v domácnosti přiměřeně k svému věku a plnil si nějaké své povinnosti. Dokud budete jen řečnit a nakonec si vše raději uděláte sama, nikdy nebude mít potřebu odnést prázdný talíř do dřezu, umýt nádobí, srovnat si věci, vynést koš atd. sám od sebe. Už od mala své děti učíme různým návykům a musíme na ně dohlížet, aby si je osvojily a měly je zažité. Vy jste holt asi podcenila tu důslednost a mazánek dobře ví, že když se na něco vykašle, nic se neděje. Pokud domluvy nezabírají, budete muset přitvrdit a ukázat, že se umíte i rozzlobit.

Může mít poruchu pozornosti a je prostě duchem "mimo". V tomto věku jsem to měla podobně - ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, vždycky jsem na něco zapomněla, něco jsem neslyšela (neposlouchala jsem, co mi říkají, aniž bych si to uvědomavala) apod. Potom to přešlo a na SŠ už jsem s tím problémy neměla.

Jee, taky se ve Vašem synovi trochu poznávám. Nestelu dodnes, ale jinak úklid ujde, ačkoliv mě máma celé dětství buzerovala. Fakt buzerovala, jestli jí něco vyčítám, jsou to ty neustálé hádky kvůli úklidu. Svačiny, nevybalené, jojo.

Víte, co bych udělala já? Na zeď v každém místě, kde je to potřeba, bych vylepila seznam TOP věcí, které musí nebo nesmí udělat. Vyberte to, co je opravdu nejdůležitější - stlaní postele to fakt není! Zato uklidit po sobě ze stolu, to považuji u členů rodiny za souhlas s tím, že nejsem služka. Takže u stolu mějte cedulku "Ukliď po sobě ze stolu", u postele "Nezaspi".. když poruší pravidlo, jen ukažte na cedulku, je to výmluvné dost a vyhnete se napomínání. V dobrém si občas sedněte a zeptejte se ho, co je 5 nejdůležitějších věcí, na které MUSÍ pamatovat? Včas vstát, vybalit tašku, uklidit ze stolu, připravit tašku do školy...? Já takhle když jdu s dětmi na cvičení, kam chodí hlavně menší děti, tak je "cepuju" - vše v dobrém, prostě si připomeneme pravidla - Co uděláš, když se na kladině setkáš čelem s menším dítětem? Co nesmíš, když vleze menší dítě na trampolínu k tobě? Zkuste to: Co uděláš, když přijdeš domů ze školy? Co uděláš, když dojíš? Netvrdím, že to bude 100% fungovat, ale kdybyste se o krůček posunuli, budete ráda, ne?

Zkuste ho nechat být, neříkat, co má dělat, nic po něm neuklízet, nevyndavat zbytky jídla z tašky, nestlat, nebudit - ale to vyžaduje sakra pevné nervy.

Nepíšete o mém vnukovi? Naprosto všecičko sedí, každá čárka, včetně zabavení mobilu. Jen ten náš vždycky nafasuje tlačítkový, aby se dalo dovolat. Jinak naprosto totéž. Na 100%. Nebude to tím, že přišla puberta? Nával hormonů které nejsou vidět, ani tělesná změna ještě není patrná.(Všimla jste si, voní jinak.) Myslím si, že tam bude důvod. Jejich myšlení je naprosto jiné a také to, co dělají je jiné, mají sami se sebou co dělat. Ale zase, je v nich dobrou výchovou dobrý základ. Neblbnou ve spirále, to bylo rčení pro podivné chování. Nezbývá, než tohle náročné období přežít. Nejlépe ve zdraví a bez ztráty kytičky. Píšu podivně, ale myslím tím, že je potřeba kluky nepoštvat do šprajcu, proti zdravému rozumu, proti milujícím dospělým. Je to náročné období, ale nepijí, nekouří, nefetují, nevolají policajti. No, co už?! PŘEŽÍT!

Hm a není to náhodou tak, že se o něho staráte až moc? Třeba tu svačinu, mu děláte vy nebo si ji dělá sám? Zamyslete se jestli neděláte příliš moc věcí zbytečně navíc, které by si mohl udělat sám. Třeba udělat si snídani a svačinu, to by ve svém věku měl zvládnout. To zaprvé. A zadruhé, pokud si to nádobí neumeje, tak já bych mu ho odnesl do pokoje. Ale pochopitelně by to vyžadovalo mít dostatek nádomí. Jiné nádobý než to svoje brát nesmí. Ať si zvyká na to, že co si neudělá, to nemá. A když se nenasnídá nebo si neudělá svačinu, tak to je jeho problém. Dopřejte mu v tomto volnost, aby pochopil, že si to má dělat sám. Navíc z vašeho psaní to vyznělo jak kdyby neměl otce.

PS: Případné uvaření a ohřátí obědu (i kdyby ne celého alespoň uvaření brambor by zvládnout mohl), taky zvládne sám, řekněte mu co má udělat a jestli si to neudělá, jeho problém. Mám pocit, že vše děláte za něj a tím mu nesmírně škodíte.

Buďte ráda, že je syn zdravý, šikovný, hodný, na co sáhne, že mu jde.

Co kdybyste měla dítě postižené, retardované.

Je to malý génius, tak mu odpusťte ten nepořádek. Dorůstá, je to chlap, má v hlavě něco jiného, jede po jedné koleji, myslí na něco jiného.

Nechte ho žít, ať v životě něco dokáže a radujte z jeho úspěchů na jiném poli.

Oni ten nepořádek začnou řešit až si najdou nějakou slečnu a budou ji chtít pozvat k sobě do pokojíčku.

Já jsem vlastně neodpověděla, jak máte vychovávat. Klidně jako doposud. Je vidět, že to děláte moc dobře. Kluk nědělá průšvihy, snaží se vám vyhovět, stačí říci, připomenout, udělat smutné oči.