Mamánek poznává pravidla od mého přítele

Neměňte hned děti, ale začněte u sebe.

Zdravím. Pro syna jsou to velmi citlivé změny a psychicky se s tím vším holt vyrovnává po svém. Dejte mu čas, obrňte se trpělivostí a pravidla určujte Vy, ne přítel. Jste jeho rodič tak buďte důsledná. Vašeho přítele nemusí syn přijmout a nemusí ho uznávat jako autoritu. Děti rozpad rodiny vždycky odnesou nejvíce. On si sám musí najít cestu k Vašemu partnerovi a rodinná terapie by v tom mohla být nápomocná. Dávejte synovi najevo dost lásky, aby si nepřipadal odstrčený, podnikejte společné rodinné výlety, aktivity, hodně komunikujte a buďte s partnerem trpěliví. Syn nemůže za to jak, kde a s kým jste ho vychovávala, jsou to pro něho změny, tak na něho nespěchejte. Pokud je Váš partner ten ráznější a přísnější, není to dobře. To byste měla být Vy. Od Vás by to syn asi přijal lépe a nešprajcoval by se tolik. Pokud chcete, aby u syna došlo ke změně chování, musíte své chování i přístup změnit především Vy jako matka. Zkuste být důslednější, trpělivější, když je to potřeba i přísnější atd. Ale nezapomínejte mu projevovat i lásku, pochopení a dávat najevo, že je pro Vás syn důležitější než přítel. Aby citově nestrádal. On Vaši podporu opravdu potřebuje cítit. Věřím, že časem se syn srovná se všemi změnami.

Odpověď je těžká. Vy jste flegmatik, ale je to Vaše dítě. Přítel cholerik, ale dítě není jeho. Musíte si ujasnit úplně sama priority. Pokud jste teda opravdu flegmatická, nemusí to dopadnout dobře. A to ani z jedné strany. Klidně můžete přijít jak o syna, tak o přítele. Navíc nevím, proč Váš syn přišel s příchodem Vašeho přítele o "svobodu". To chcete říci, že předtím si mohl dělat co chtěl? Ale to přece dobře nebylo. Každý člověk musí mít přece nějaká pravidla a meze. Říkáte, že navštěvujete poradnu. Asi bude nutné v tom pokračovat.

I když synkovi nastal režim a v mnohém už nemá tu volnost, musí mít jistotu, že ho máte rádi. Měl by mít možnost se přitulit a povědět svoje pocity.

Tady by měl být nevětším pedagogem právě Váš přítel. Ten by se měl "dát do spolku" s tím problematickým nejstarším synem. Měl by ho chválit a podnikat s ním něco, co ostatní nemohou. A přirozeně. Synek bude cítit podporu, ale bude se muset podřídit autoritě, když jenom oni dva budou něco spolu podnikat / společ.práci, spolu nějaký sport, nebo pro ostatní něco spolu připravit, nebo jen oni dva třeba spolu na hokej/. Nakonec mohou mít i nějaké společné tajemství. Asi to bude trvat nějaký čas a bude to chtít trpělivost. Ale je to výzva! Mohu Vám říci, že i v rodinách, kde jsou děti s vlastním otcem, je kolikrát problémů až až.

Navštěvujete psycholožku, manželskou poradnu a jste tedy v rukou odborníků, nejsem si tedy jist., zda má moc smysl cokoliv radit. Znají Vás osobně a neradí jen tak na základě pár řádek.. Takže z pohledu svého oboru, pedagogiky..

Z pohledu dnešní pedagogiky. Ta si klade za cíl vnímat každé dítě jako cenné individuum, kterému pedagog, rodič pomáíha citlivě, laskavě a s pochopením překonávat všechny nástrahy na dětskou psýché. V intencích věku pomáhá rozvíjet znalostní a lidský potenciál či vlohy dítěte. Z tohoto pohledu bude Váš přístup blízký dnešnímu pedagogickému trendu., alespoň částěčně. Co se týče zmínky o výchově negativní motivací, tj. fyzickými tresty, tak ty jsou dnes opravdu naprosto "out" a jsou považovány převážně za selhání vychovatelů. Jsou výjimky, nicméně není podstatné to tady rozebírat.

Chtěl bych vám říci, že se jedná především o Vaše děti a pokud se metod výchovy týče - ta by se měla odehrávat především podle Vašich not, nikoliv Vašeho přítele. Dnešní přítel, bude s pravděpodobností desítek procent(statistika) za pár let - pro vás pouze omylem. Vaši synové budou Vaše krev "zlatíčka" po celý život a především stáří. Chci říci, že výchova Vašich dětí by nikdy neměla probíhat metodami, se kterými nesouzníte.

Nevím na co si stěžujete. Vždyď je to hezký být zamilovaný a prokazovat lásku jeden druhému tím, že se o něho staráme. To že váš syn byl mamánek není vaše chyba. Selhal otec, ne vy.

Působení na dítě musí být vybalancované. Projevy lásky musí vyrovnávat přísnost, důslednost. Jakmile něco převáží, není to dobře a vyvolává to problémy. Jestliže vy jste pouze milující a váš přítel pouze vyžadující, pak je to tragedie. Opravdu, musíte začít u sebe.

To je pořád dokola. Místo manžela doma přítel, partner, "strýček" na noc apod. To je současný rozklad tradiční rodiny. Proč jste si brala manžela, když jste věděla, že je takový a takový? To jste se brali po měsíci vztahu? Nebo vás okouzlil jeho maxirozkrok nebo tučné konto? Kdo rozvrátil manželství? On zanášel nebo vy jemu s "přítelem"? Já fakt nesnáším slovo přítel nebo partner v tomto pokrouceném významu ambulantní nabíječ nebo již domácí klátil. Je to bordel dneska. Z výše uvedeného se není čemu divit, že děti můžou být takové, jak popisujete. Ono i v jinak spořádané rodině =(tatínek s mamikou se seznámí, nějakou dobu spolu chodí, poznají se a své morální kvality, pak se tedy po zralé úvaze vezmou, teprve potom mají děti, všichni se jmenují stejně, bydlí spolu, pokud možno tatínek nebrousí sexkretářku v práci a maminka nevyš.ukává s maxiptákem, když je tatínek v práci) se toto může stát. Možná pro zaneprázdněnost nevěnují děcku takovou pozornost, kompenzují to rozmazlováním. Já vím, je to těžké, ale čím víc to budete odkládat tímto bude pak horší.