Mám nízké sebevědomí

Milá Bobino, sebevědomí se nedá vybudovat ze dne na den tím, že si přečteš nějakou kouzelnou formulku, na tom se musí tvrdě pracovat. Jeho základy jsou položeny ve výchově i v povahových rysech. Pokud někoho třeba rodiče oceňovali jen za krásu a za výkon nebo ho neměli rádi vůbec nebo málo, těžce se s tím probojovává za pomocí psychologa třeba několik let.

Ale obecně o sebevědomí - hodně na něm záleží, a přestože je krása pomocnice, zdaleka nestačí. Člověk, který nevyzařuje nic zevnitř, se jako prázdná nádoba rychle okouká. Však to znáš asi sama ze života, ty příklady krasavců a krasavic, kteří otevřeli pusu a po pěti minutách si člověk říkal: "No potěš koště, co na nich mi před pěti minutami připadalo vlastně tak krásné?"

Pokud tedy chceš sebevědomí získat, zamysli se nad tím, kdy jsi měla pocit, že se cítíš a kdy naopak ne a hlavně jak dlouho to vydrželo. Nejsnadnější cesta je nakoupení si nových hadříků, nového účesu, dodá nám to iluzi nevšednosti, a protože se tak cítíme uvnitř a neseme se, všímají si nás více i ostatní a tuhle iluzi podpoří, ale účes zplihne, hadřík se okouká a ten pocit je pryč. Někdo k tomu potřebuje plastické operace, znám jednu ženu, která už na vozíku z operačního sálu, když se probouzí po plastické operaci, sotva pobere vědomí, začne přemýšlet, jakou plastiku si udělá příště. Jak vidíš, tak tudy cesta asi moc nevede, nebo tedy vede, ale spíš do závislosti a iluze.

Sebevědomí trvalejšího rázu ti spíš přinese něco dokázat, překonat sama sebe, denně bojovat se strachem a leností a dělat to, o čem jsi přesvědčená, že je dobré a dělat bys to měla nebo se něco dozvědět, někde uspět, ale taky se přijmout s chybami, mít se ráda taková, jaká jsi, neklást na sebe přehnané nároky. Jenže to je moc dlouhá a těžká cesta. Někdo na ni trvrdě pracuje každý den a buduje kariéru, někoho to naučí až utrpení nebo nemoc, oběť; pro někoho je vrcholem vítězství, že pres bolest dokáže vstát z postele a utřít aspoň parapet, někdo má hřejivý pocit z toho, že vychoval dobře děti, jiného přesáhne jeho osobní dílo, nebo radost, kterou kolem sebe šíří.

Jaká je tvoje cesta, to je jen a jen o tobě. Já ti jen mohu napovědět, že to poznáš podle svých pocitů, po které cestě kráčíš. Pozoruj se a to, co děláš, třeba si veď deník a sama uvidíš po čase, čím si prospíváš a ubližuješ a kam která cesta vede. Nepochybně to taky poznáš podle toho, jaké lidi na ní budeš potkávat. Neřiď se tím, co říkají jiní, nedívej se na svět jejich srdcem a očima, máš své vlastní, věř sama sobě, ty sama víš nejlépe, co je dobré a správné a co se cení.

S tímhle se budete muset vypořádat sama. I když Vám bude přítel 100x za den tvrdit, že jste nejkrásnější na světě, nepomůže to, pokud to sama nepřijmete.

Musíte vzít jako fakt, že chlap je veskrze vizuální tvor, který se vždy ohlédne za hezkou ženskou. Nehledejte v tom žádné ohrožení ani jinotaje, je to prostě tak. Pokud budete na partnera naléhat a nutit ho aby to nedělal, tak se akorát naštve a můžete si svůj vztah pokazit.

Přiznejte si, že i ženy se rády podívají na hezkého chlapa a nemusí to nutně nic znamenat.

Přeji Vám, abyste se s tím se ctí poprala a přestala se zbytečně užírat.

Netrapte se s tím, je to zbytečné chlapi jsou takoví. Každý se rád podívá, ikdyž to nic neznamená. Takovýchto situací budete muset za život řešit mnoho. Vaše reakce je normální, ale budete se to muset odnaučit, jinak se utrápíte.Čím dřív se s tím vyrovnáte, tím lépe pro vás. držím pěsti.

musíte se s tím sama smířil, zvlášť pokud mu věříte tak není čeho se obávat. Taky mu můžete zkrátka říct co cítíte, že vás to mrzí a snižuje sebevědomí aby to zkusil omezit, že vám to není zrovna příjemné.

No, pokud to dělá okatě ve vaší přítomnosti, přijde mi to dost buranské a nevhodné, slušné to tedy není ani trochu vůči vám, nedivím se, že je vám to líto.

Chlap vždycky kouká na to co doma nemá, na tom není nic divného.Mezi námi děvčaty neříkejte, že se nepodíváte na hezkého svalovce? Víte ona ta krása co je vidět není až tak důležitá.