Nemůžu bez ní žít

Zdravím. Netlačte na ni. Mohlo by to zničit vaše přátelství které se též musí budovat postupně. Stejně tak i vztah. Pokud cítíte, že si od Vás udržuje určitý odstup, pak to respektujte. Užívejte si společných chvilek s ní a ono se to nějak vyvrbí.

Nemám pro tebe dobrou zprávu. To se ti stane ještě nejednou, takže si to holt musíš přetrpět. Tady se radit prostě NEDÁ kámo. A žít bez ní můžeš, jen se ti to teď tak nejeví.

Chlap když to myslí vážně,tak to ta žena zaregistruje hned. Chlap to tak má dané od přírody,celkově jeho chování k ženě a tak. Ona už to registruje.Když jí jsi sympatický,tak to bude opětovat. No ale když ne, tak jí ta tvoje zamilovanost k ní půjde na nervy. Ona třeba také hledá partnera a také jako tobě se jí nemusí hned každý líbit. A taky by se z toho nemělo umírat.

Hlavně si uvědom, že s tebou cloumají hormony a ty to (stejně jako jiné drogy) nebudou dělat věčně. Tak si to s ní užívej a počítej, že po každém tripu přijde kocovina a i tehdy musí člověk nějak fungovat. A tehdy přijde čas na to posoudit, jak vážně to člověk myslí.

Ha, ha, jednou asi před padesáti lety mi jeden napsal, že beze mne nemůže žít. Já ho nechtěla. Žije do dneška.

Aneb, vážený, zamilovaný, takových ještě bude.

Já si myslím, že taková láska je děsivá. Když se stane něčím smyslem života, je jako peřina, která zavalí a dusí. Nedá možnost nádechu a vlastního žití. To není láska, to je utrpení pro oba. Žij plnohodnotný život a svou milovanou do něho pozvi. Dej milovanému křídla, aby mohl létat, zázemí, aby se měl kam vrace a důvod, aby chtěl zůstat.

@zamilovany - Jestli bych o tohle štěstí přišel tak bych se asi zbláznil protože kromě toho nemám snad nic, kamarádů moc nemám a ty mají své starosti a rodina mě moc čím dál tim víc nemusí.
Upřímně - bála bych se vztahu s někým jako vy.

Být pro někoho "jediným smyslem života" je příšerné břemeno samo o sobě - nikdo nemůže být "tak skvělý že se to popsat nedá" neustále a každou odchylku ten druhý nese úkorně. Posléze začne buď vyčítat - "Miluju tě a ty tohle..." nebo vyhrožovat - "Miluju tě a ty tohle!?!", protože partner/ka neplní jeho představy.

Pokud se znáte "teprve chvíli", nic slečně nenaznačujte - tím byste ji taky mohl spolehlivě zapudit. Je to ona, kdo se rozhoduje.

Na toto téma se radí špatně a hlavně taky jsou tu nevyřčené otázky jako například jak spolu jste dlouho? Jak dlouho se znáte? Chodíte spolu, žijete spolu nebo jste jen přátelé? Něco je když jste přátelé a přecházíte postupně do vztahu, něco jiného je zase pokud jste se poznali nedávno. Ani nevíme kolik je tobě ani tvé partnerce?

Máš pocit, že ona to necítí tak vážně? Asi proto, že z Tebe cítí přílišnou jistotu. Moc na ní visíš. Oddaný pes nepřitahuje.