Po rozchodu bydlíme pořád spolu

Ahoj všem, před 4 dny jsem se rozešla s bývalým přítelem, se kterým jsme spolu byli skoro 4 roky a přes rok spolu bydlíme. On nemá teď zatím kam jít, navíc je cizinec a oficiálně musíme "být spolu", protože to mu umožňuje přechodný pobyt v ČR. Nechávám ho zatím bydlet u sebe, ale vůbec to nejde. Včera přiravil večeři a čekal, až přijedu v devět večer z práce. Pořád mě objímá a chce se ke mě tulit a já už začínám mít pocit, jestli jsem udělala správně, jestli jsme to neměla nechat být a nějak by se to vyvinulo. Všechno až na to, že spolu nespíme (což se bojím, že se brzy stane, když spolu pořád bydlíme) a chováme se k sobě jako hodně dobří kamarádi, vypadá jako při starém.

Rozešli jsme se v dobrém, nic zlého mi neprovedl. Jen to prostě přestalo fungovat, on chce odjet na brigádu do zahraničí (chtěl tím prý zachránit náš vztah...), i když ví, že v lednu odjedu já na Erasmus a dlouho se neuvidíme. Oba máme odlišnou představu o životě, on pracuje v noci, já ve dne, pořád se míjíme, i když spolu žijeme, ani na dovolenou jsme spolu nejeli, minule jel radši s kamarádem, na Silvestra radši pracoval, aby si vydělal na dýškách než abychom byli spolu, a vztah se stával čím dál tím víc monotónní. Kromě toho chyběla komunikace a moje psychická nepohoda v něm vyvolávala stres a necítl se se mnou vůbec dobře... Pak vznikaly hádky naprosto o každé blbosti.

Sám včera řekl, že tedy půjde ke kamarádovi, když si to přeju, ale nikam se mu nechce odcházet, že mě má fakt rád. Teď o všem začínám pochybovat, připadám si jako slaboch a kdykoliv ho vidím doma, mám chuť mu říct, že to nějak zvládnem a být pořád s ním. Nechat to, ať se to nějak vyvine samo, až odjede pryč. Jak byste se zachovali?