Dobrý den,
nevím co mám dělat. Je mi 26 let. Od začátku střední školy pociťuji psychické problémy. Vzhledem k tomu, že to byla doba kdy jsem zároveň začal pracovat, domníval jsem se, že to s tím má spojitost. Práci jsem dřív miloval. Chtěl jsem být úspěšným podnikatelem. Moje nálady se střídají v horizontu týdnů s tím, že ty špatné trvají vždy výrazně déle a dobře se cítím třeba 2 dny v měsíci. V těch špatných náladách mě občas přepadají myšlenky na to úplně nejhorší (konec). Z tohoto důvodu jsem počátkem roku začal pravidelně a dobrovolně chodit na psychoterapii. Paní je strašně milá, sympatická, příjemná - cítím se s ní dobře, ale nemám pocit, že by mi nějak pomáhala. Připadá mi, že je to jen takové kamarádské plkání o životě, které mohu absovovat s přáteli v hospodě zhruba na stejné úrovni. Mám pocit, že se tam chodím jen vypovídat za 700 kč/hod. Nyní jsou dovolené, tak tam nechodím a jsme domluveni na září. Já ale vůbec nevím jestli tam chci jít, když mám pocit, že to k ničemu není. Myslel jsem si, že mé problémy způsobuje práce a částečně také to, že mi někdo v životě chybí. Nedaří se mi najít normální partnerku, parťačku,... Absolutně nikomu nemohu věřit nebo mám spíš pocit, že nikoho nic nezajímá. Každý si jede jen to svoje. Mám kamarádku se kterou jsem si jednoho času hodně rozumněl (nikdy jsem s ní nic neměl). Šlo jen o to, že to bylo poprvé co jsem si s někým dokázal od srdce popovídat a vcítit se do toho druhého. Dokázali jsem se bavit na vážno o čemkoli a u toho se třeba podpořit vzájemným objetím. Zní to možná blbě, ale mám pocit, že toto je to co v mém životě chybí. Pracovní problémy sice také nejsou nic super, ale dokážu to nějak řešit. Jsem maličký živnostníček a nyní jsem přestal příjímat nové zakázky. To je sice super, ale zjistil jsem, že najednou nemám co dělat. Nebaví mě nic nedělat. Nechci sedět doma a čumět do monitoru. Chtěl bych někam vyrazit, což zkouším, ale nějak to není ono.
V tuto chvíli si tedy nevím rady s tím, zda mám pokračovat v psychoterapii, která mi nic nedává a jak se alespoň trochu dostat do normálního psychického stavu.
Díky za přečtení
Hezký den,
své problémy umíte dobře pojmenovat,tak s nimi jděte ven i na psychoterapii. Jinak platit za sezení 700 Kč a ještě s nevalnými výsledky,to bych si raději být Vámi našla psychologa hrazeného pojišťovnou u kterého je navíc garantované,že to není jen nějaký samozvaný kouč,kterých v dnešní době existují stovky,ale skutečně erudovaný psycholog. Takže uvažovala bych o změně psychologa,chtěla bych intezivnější terapii(já chodila třeba každý týden),jednou za měsíc je na Váš stav málo. A jít s pravdou ven,pojmenovat problémy,jaké opravdu jsou. Když by to nepomohlo,tak pak se poradit,zda by nebylo vhodné se nechat zaléčit u psychiatra. Ve Vašem případě podle popisu problému si ale myslím,že jste spíše případ pro psychologa než psychiatra,ale chce to pečlivě vybírat a ne jít jen tak ke kdekomu.
0x
Mol,
já bych poradila v psychoterapii pokračovat, ale změnit terapeuta. Ideálně si najít klinického psychologa, návštěvy u něj bude hradit zdravotní pojišťovna.
@ByvalaPacientka sice má zkušenosti z vlastní terapie, ale není psycholog ani odborník a pacient/klient (současný ani bývalý) stejně jako odborník není schopen přes internet určit, jaká terapie a v jakém rozsahu pro Vás bude vhodná. To si stanovíte se svým psychologem.
K terapii: Někdy může trvat déle, než se výsledky projeví. Psycholog (terapeut) nikomu neříká, co/jak má dělat, změnit apod. Vyslechne klienta a nabídne mu "zpětné zrcadlo" (svůj pohled nebo jiný úhel pohledu na tu kterou záležitost). Vlastní "práce" je ale vždy na klientovi.
Máte nějaké zájmy a koníčky? Věnujete se sportu? Provozujete nějaký pohyb, hrajete na nějaký hudební nástroj, ...?
doplněno 13.08.18 15:54:
Jestli máte rád procházky, nabízel by se třeba nějaký turistický kroužek, v němž byste se setkával s lidmi, které baví totéž, co Vás. O téma rozhovoru (společný zájem) by na začátku bylo postaráno a časem, až se lidé více poznají, vyplynou další témata téměř sama. Možná, že byste tam potkal i budoucí partnerku...
Jestli rád čtete, nabízejí se třeba knihovny, ... → nemusíte začínat nákladnými koníčky, u nichž si nejste jist, jak silně Vás zajímají.
Děkuji. Ohledně "změny léčby" - asi ano, jen mi to bude trvat, protože se v tom "systému" vůbec nevyznám. A odhodlat se k zavolání a objednání na tu psychoterapii trvalo vážně hodně dlouho.
Koníčky právě žádné nemám. To jsem teď ,díky omezení práce, docela s hrůzou zjistil. Poslední dva roky jsem si stavěl svůj příbytek, takže jsem do toho investoval hodně volného času a předtím jsem rekonstruoval jeden objekt, který jsem výhodně zakoupil za účelem pronájmu. Dřív jsem chodil s jedním kamarádem docela hodně na pivko, což bylo super, ale díkybohu, že už to skončilo (nechci být alkoholik). Nyní mám období, že téměř vůbec nepiji. Právě si říkám, jak každý má nějaký koníček, který je třeba i dost finančně náročný a stejně si to ti lidé dokáží nějak zařídit, pokud po tom opravdu touží. Např. se mi teď vybavuje několik přátel co jezdí motokross a každý víkend jsou někde na závodech. Já nemám nic co by mě tak strašně táhlo. Jednou za dva měsíce jdu na procházku, ale to mě samotného nebaví, vlastně mě samotného nebaví vůbec nic. Bydlím na super místě. Do lesa to mám 50 metrů a do města jen několik stovek metrů. A stejně jsem v tom lese za ty dva roky byl asi jen 3x. Uvažoval jsem, že bych si koupil čtyřkolku. Nevím, kde bych s ní tedy jezdil, když se může jen po komunikacích, nemám ji ani kde parkovat. No to by se nějak vyřešilo, ale jde o to, že to prostě není natolik silný abych si to vážně koupil.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.