Deprese z existence?

Dobrý den, hlavně si uvědomte, že Vy nejste odpovědný za celý vesmír, není to Vaše starost a nemáte vůči lidstvu žádnou povinnost toto řešit. Když si to uvědomíte (když budete nad věcí), tak musí blbá nálada či rozladěnost nebo přehnaná odpovědnost sama odeznít (deprese, jako chorobu, nejspíš ani nemáte - je to depka, což je ta blbá nálada). Berte si k srdci pouze takové úkoly a povinnosti, které jsou ve Vašich silách a ostatní pusťte z hlavy - nejste spasitel a nikdo to po Vás nepožaduje, tak se tím nestresujte. Zdravím!

doporucuji velkou davku vitaminu C (ovoce), potlacuje ucinky LSD

To jsou zase kecy! Klasika dnešní doby - přemítání o ho...ě. Víte co to chce? FYZICKOU PRÁCI! Místo přemítání u počítače jděte něco dělat! Moje heslo je - vím, že svět stojí za h...o. Ale být k tomu všemu ještě nas...á? Pokud nemáte závazky, jděte někam kopat kanály nebo něco, pokud to nejde, jděte běhat. Zvláště v tomto vedru budete za chvíli mít úplně jiné starosti, než co s vesmírem. Já mám taky život za ..., ale nedávno jsme prořezávali starou třešeň - větve jak noha, já se tak nadřela, že úplně zmizely mé úzkostné stavy.

Prej chlap ... Skutečného chlapa přece něco takového nemůže napadnout.

Do nekonečna by Tě život žít nebavilo, to je asi víc než jisté. Každý život jednou skončí, to proto aby mohly být žity ty životy budoucí, s tím se nedá nic dělat. Vesmír má proti životu živočicha (kupříkladu člověka) dá se říci nekonečně dlouhé trvání. Lidé umírají, ti dobří obyčejně mladší než jiní... Nenaděláš nic a vemír nepředěláš. Buď se s tím smíříš nebo nesmíříš.

To chce psychiatra a nějaké léčivo. Aby Vám ta deprese nepřerostla přes hlavu!

nejste sám - tenhle problém trápí spoustu lidí, ale každej to nakonec nějak přežije.

Jakmile všechno člověk začne pitvat, svůj život, vesmír, lidi, prostě všechno, tak je s ním konec a dopitvá se právě k těmto depresím. Chce to hodně práce, hodně sportu a hodně zálib a koníčků. Většinou ženy mají sklony všechno nesmyslně pitvat, ale to k ničemu nevede, tedy někdy na psychiatrii. Nejlépe si pomůžete sám tak, že na sobě zapracujete a zapojíte sám sebe do nějaké činnosti. Nebo chcete celý život fnukat nad existencí sveta a polykat antidepresiva? My neposoudíme, jestli máte nějakou psychickou nemoc, takže jesti nic nepomůže, zvažte odborné vyšetření.

Zkuste prostudovat buddhismus.

Ale jo, možná vám rozumím, když se nad tím životem člověk opravdu zamyslí pak se opravdu vše jeví jako jeden velký paradox, nebo spíš jako absurdita. Stačí se podívat na běžný životní cyklus v podstatě snad každého tvora tady na této zemi člověka nevyjímaje. Všichni jsme se tady jednou narodili pak často přijdou potomci a nakonec zemřeme, a potomci si to zopakují znovu, a tak stále dokola a dokola stovky let několik stovek let tisíciletí a stále pryč a stále dokola...,Vše co se tady začne zde má také svůj nezvratný konec. Pokud to člověk z odstupu trochu promyslí nutně dojde k závěru jak je to vše nesmyslné, vše nakonec zestárne a zemře. Přesně jak to již před tisíciletími zjistili na východě (dálném) = zrození nemoc stáří smrt...Ten přede mnou zmíněný buddhismus je dobrá rada, ale věděli to i na "západě", staré gnostické texty popisují svět jako jedno velké "pohřebiště", jako "mrtvolu" a právě cílem těchto duchovních proudů bylo a je vymanit se z toho "prokletí"...Vždyť právě tyto otázky o smyslu dělají člověka člověkem, nikoli rozumem nebo inteligencí se člověk liší od zvířat nýbrž těmito otázkami...

Rozumím Vám, protože to cítím stejně jako Vy a za 17 let jsem se k ničemu kloudnému nedostala... Jen k depresím... Některé komenty měly pravdu, pomáhá fyzická práce a změnit myšlenky. I buddhismus může být správná cesta. Až se dostanete na úroveň, kdy budete psych. v pohodě, můžete opět bádát, studovat a pátrat. Držím pěsti, snad Vy budete mít více štěstí