4x
Dobrý den, to je "ponorková nemoc" a také ženská logika - je to skvělý chlap, tak si musím najít hajzlíka, spálit se a potom hledat zase skvělého chlapa (a tátu dětem z toho vztahu s hajzlíkem). Což vydržet ty prázdniny? Zdravím!
4x
Dobrý den. Pokud vztah neklape po třech letech, nebude klapat ani po pěti, deseti..Vídali jste se jen o víkendech, ale být spolu každý den prostě nezvládáte. Ten vztah nefunguje, měli byste si oba dva najít vhodnější partnery. Nemá smysl se ve vztahu trápit, hádat se. a setrvávat v něm. Promluvte si o tom s přítelem. Tohle za vás nikdo jiný nevyřeší.
3x
Víkendové chození je jako neustále jen randit. Těšíte se na sebe, už se nemůžete dočkat a za ten víkend vlastně nemáte čas mít toho druhého plné zuby. Teď jste se ale přehoupli do společného bydlení. A začala ponorková nemoc... Chce to si v sobě přesně ujasnit, co se vám na vašem vztahu právě teď nelíbí - nehledat pozitiva, ale právě ty negativa. A co je důležité - sama si říct, co udělat, aby to bylo lepší - ale ne jen: On se musí změnit, on musí přestat dělat to a to. Musíte se na to podívat objektivně a zkusit přijít na to, jestli taky neděláte něco, čím ty hádky podporujete. No a pak mu to všechno říct. Komunikace je základ zdravého vztahu.
A abyste se rozhodla, jestli dál ve vztahu pokračovat, mám pro vás pár otázek:
Vaše hádky jsou jen přeháňka, sice každodenní, ale jen přeháňka a jinak se s ním cítíte dobře? Cítíte, že se snaží vycházet vám vstříc (kompromisy)? Jak se probouzíte, když spíte spolu v jedné posteli - šťastná, že ho vidíte? Nebo ustaraná, co zase bude? Cítíte se milovaná?
Tak potom je podle mě rozchod jen zbabělým řešením, protože vlastně neřešíte nic. Chce to víc mluvit, aby věděl, co je špatně, nikdo totiž neumí číst myšlenky. Komunikace je opravdu základ dobrého vztahu.
U nás to funguje například takto: Když mám špatný den a večer manželovi jen odsekávám a jsem na něj hnusná, tak se zastavím, opravdu, ať už dělám cokoliv, tak se zastavím, nadechnu se, vydechnu a tím se mi srovnají myšlenky. Já tak sama v sobě poznám, proč jsem tak nervozní a pak mu to řeknu nahlas. Řeknu: "Promiň, měla jsem náročný den v práci jsem unavená a hladová a teď se snažím rychle uvařit, takže mi prosím pomoz, nebo mě aspoň nech v klidu a nepřekážej mi." Takhle on ví, co se se mnou děje a že si ty výpady nemá brát osobně, a taky pak hádky negradují a nevymykají se kontrole. Ale na druhou stranu mám právo být naštvaná, když se mi něco nelíbí. Když přijde pozdě nebo něco má udělat a neudělá. Ale jen chvíli a pak je to zapomenuto, protože vidím, že je mu to líto.
Taky je dobré se umět omluvit, když je něco opravdu má chyba. Na druhou stranu i partner se musí umět se omluvit.
2x
coz takhle si otevrene promluvit? rict mu, ze vas nynejsi stav depta a premyslite nad rozchodem, ale vzhledem k tomu, ze jej vidite jako skveleho chlapa, stale se snazite najit vychodisko. zeptejte se ho, co chce, co ho trapi a reknete mu svuj pohled. treba se vzduch vycisti, treba se oba urazite a konec bude pro vas oba samozrejmosti... nenadarmo se rika: lina huba hole nestesti
partnersky vztah muze dlouhodobe fungovat pouze s otevrenosti, jak neco zacnete tajit (protoze je neprijemne o tom mluvit) jste na ceste ke konci, nebo nestastnemu vztahu. vyvarujte se toho a mluvte
1x
Takový víkend se v nejhorším dá "nějak přežít" - s běžným soužitím už je to horší.
Proč se hádáte? Máte důvod nebo se jen spolu nudíte?
Tak to je takové, sáhnu a mám. Zamilovanost vyprchala, již si druhého člověk nevážím, beru to jako samozřejmost.
Jestli si lezete na nervy, jste na sebe protivní, urážíte se, odsekáváte, nějaké trucy, naschvály, nemá to budoucnost, poznali jste se, zkusili jste si spolu život, chození, randění, je možná opravdu čas jít každý novou cestou sám.
U Vás není již láska, ale kalkul - pomůže, všechno udělá.
Možná se zamyslete, jestli mu vycházíte v sexu vstříc a sama jste aktivní a iniciátorka, nebo se necháváte stále jenom prosit a nakonec Vám to dělá dobře, že chlap škemrá. Sex za odměnu.
1x
Měla jsem to podobně. Bylo to po 7 letech. Jevil se jako skvělý, pracovitý. Pořád mi něco chybělo. Kupoval si věci jen pro sebe, myslel jen na sebe, co bude podle něho dobré (těmi věcmi myslím jídlo a pod ne drahé dárky). Bylo mi to divné, když si pořád nechával zadní vrátka. Žádná svatba ani děti, protože na to bylo brzy. Tím nechci říct, že to je vás případ, nebo, že to je stejné. Jen píšu vlastní zkušenost. Pak jsem v práci poznala někoho jiného a i přes to všechno, jak moc jsem ve vztah doufala a malovala si to, jsem se na něj vykašlala. Čestně jsem se s ním rozešla a následně jsem se dozvěděla, proč to všechno dělal. Byla jsem jen tak, ke které se domu vrací a to není nic pro mě. Přes všechna ta negativa, která jsem na něm viděla, jsem s ním byla, protože vždy všechno chytře okecal a vdil mě za nos. Naštěstí jsem si našla čestného hodného chlapa, který není sobec, je rodinný typ a nepodvedl by mě. Taky jsem se s ním nemohla rozejít, trvalo mi hodně dlouho, než jsem si to přiznala. Ale nakonec to bylo vysvobození. A on se těď může zbláznit, pořád mě uhání, píše, semtam volá a fňuká. Buďto si chybět budete nebo ne a je to tak dobře. Nevěděla jsem, co to se mnou udělá, tak jsem to vyzkoušela.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.