Růžové brýle opadly, ale láska se nevytratila
Máme spolu krásný vztah, úžasných momentů. Ovšem osud nám naši lásku nepřeje. Ona studuje v Praze vysokou školu, takže se celý rok vidíme pouze o víkendech (už dva roky).
Když konečně přijdou prázdniny a my se můžeme vidět víc, tak mě odvolá firma na měsíc do zahraničí. Sice se každý týden vracím domů, ale ztracíme společný čas, který spolu můžeme trávit ve všední dny. Naše krize začala asi před měsícem, ačkoliv jsme se o ní začali bavit až tento víkend.
Nutno podotknout, že ona je hrozně pohodové, snaživé a pracovité děvče. Na sto procent se věnuje škole. Nedělá ji problém počítat příklady do tří do rána. Brigádu dělá na sto procent, kde neustále roste a přibývají ji úkoly a taky čas, který u práce tráví.
Právě tady vznikl problém. Říká mi, že ji Praha začíná víc přitahovat, než naše město, že už se sem ani tolik netěší, že ve své podstatě neví, kam patří. Že si přijde, jak kdyby měla v hlavě 100 mužíčků a každý chtěl něco jiného.
Kvůli brigádě se poslední dobou vidíme i jen jeden víkend za 14 dní, protože musí mít odpracovány minimálně dva víkendy z měsíce. Během téhle doby zjistila, že ji nechybím. Když není se mnou, tak už se na mě netěší, jako na začátku vztahu. Stále se na mě těší, ale už to není takové. Myslí na mě, ale už i sama je šťastná. Když přijede do našeho města. Je šťastná, že mě vidí a může se mnou trávit čas. Bavili jsme se o rozchodu a říkala, že se rozejít nechce, že mě hrozně miluje, ale jen neví, co se děje. Říkala, že už nechce žít online. S tím s ní naprosto souhlasím. Chce se víc vidět a založit ten vztah doopravdy na reálný podobě.
Navrhl jsem, co vše můžu udělat. Rozhodl jsem se absolutně zahodit svůj volný čas a jezdit alespoň 2x týdně za ní (pracuji a studuji pomalu 16 hodin denně, takže taky toho času moc nemám). Plus častější volání, abychom se slyšeli a mohli si popovídat. Nejdřív nesouhlasila, protože já budu příliš vytížený, ale nakonec jsem ji to vysvětlil.
Jediný háček je, že musí omezit práci, abychom měli tu možnost spolu trávit čas. Řekla mi, že jsem pro ní hlavní priorita, ale ona neumí říct ne úkolům. Nikdy bych po ní nechtěl, aby omezila školu. Mám nastavené, že rodina a škole jsou na prvním místě, až potom může trávit čas se mnou.
Podle mě je přetažená. Nic ji nebaví a dostala se do situace, kdy má totální zmatek ve všech myšlenkách. Mám ji moc rád za to všechno, co kvůli mě vydržela. Cením si jí a jsem ochotný se pro ni obětovat.
Zajímalo by mě, jestli se s tímhle někdo setkal a popřípadě, jaké by mi někdo dokázal dát rady, jak tuhle první krizi vyřešit.
Tento příspěvěk jsem zkopíroval z mého přípěvku vztah na dálku, který jsem psal před dvěma ĺety z Austrálie a přišlo mi k věci tuto otízku vložit i tam.
Moc děkuji za všechny odpovědi 
2x
Dobrý den. Já si myslím, že se nejedná ve vašem případě o první krizi vztahu, ale o tu poslední. Děvčeti začínáte být ukradený, na tomto základě se úspěšný vztah budovat nedá. Pokud by o vás opravdu stále, nevadilo by jí ani vaše vycestování do zahraničí. Toto je zástupný problém, něco si ona musí najít, aby měla důvod se s vámi rozejít. Možná se jí už rýsuje někdo jiný, ale není to ještě vážné, takže si vás nechává do zálohy. Anebo ne a váš vztah prostě tak nějak vyšuměl do ztracena. Děvčí ví, že o ni stojíte, takže ze svých nároků ona slevovat nebude...
1x
Slevit musí každý trochu, ne jen vy.
Píšete, že děvče je ze vzdělané rodiny. Tak určitě rodičům její studiu nepřekáží a rádi děvče sponzorují. Že vaše dívka chce vše jinak? Práce jí baví? Připadá mi, že na vztah není zralá a pořád myslí jen na sebe - já a já a zase já, myslí si, že bude dělat jen co jí baví. Vy to asi nejste.
Vám by se neodlétalo lépe z Prahy? Lze přesunout vaše studium do Prahy? Zkuste bydlet chvíli s přítelkyní a za půl roku máte jasno. Takto se plácáte již dva roky. Buď s vámi chce být a nebo je čas si hledat jinou známost.
1x
Já si myslím, že v Praze poznala jiný život. Je tam plno lákadel, zábavy, nových lidí, nová témata, místa, kde se dají utratit vydělané peníze, pamětihodnosti Staré Prahy atd... Pokud se znáte tři roky a dva z toho chodíte spolu, sice ne každodenně, tak je možné, že se s Vámi začíná nudit, nepřinášíte ji kýžené vzrušení, vztah sklouzl do stereotypu. Vás má již prokouklýho a v Praze je tolika nových mladých tváří, kteří by byly po ruce každý večer, doprovodit za zábavou.
Jinak mnohý vztah se láme po dvou rocích, poznali jste se, něco se zlomilo a každý poté hledá nové partnery. Všechno to chození a hledání spěje vždy k jednomu, tedy ke svatbě a založení rodiny. A když to chození trvá moc dlouho a není žádný posun, tak prostě ten vztah nevydrží. A také si myslím, že děvče vidí jenom sama sebe a potřebuje dozrát, dokončit školu, nabažit se práce a všeho okolo sebe. Až se zklidní, dosáhne nějaké kariéry, tak se začne rozhlížet, že by nějaké děťátko mohlo přijít. Víte, to už ale může úplně s někým jiným, s jiným tatínkem.
0x
Ahoj, proč ty pro ni priorita jsi, tj. jsi ochotný dělat ústupky v rámci volného abyste se více viděli, a ona ne? Položte si otázku, jestli vám za to stojí. Já si myslím, že ve vztahu jsou dva lidé, kteří by tedy měli dělat ústupky tak nějak vyrovnaně.
Jakože dovedu si i představit, že je pro mě práce a škola důležitá, ale pokud je to ten správný muž, tak si na něj ten čas udělám. Myslíte si, že tohle je ta vaše pravá a vyvolená?
Ahoj,
zatím to začínáme řešit. Myslím si, že si musí vše nejdřív projít sama ze sebou. Já jsem ochotný ji dát čas a znova ji dokázat, že jsem pro ni důležitější než práce.
Myslím si, že na tom mám také svou vinu a tou bylo, že jsem to nezačal řešit dřív, když chodila do práce dobrovolně o svátkách. Většinou mi to nevadilo, ale na 1. Máje mě to hodně zamrzelo. Nejspíš jsem to nechtěl vidět.
Mám ji obrovsky rád. Proto jsem pro ní schopný dělat všechny ty ústupky a hlavně nejsem ten typ člověka, který před prvním problémem uteče. Rád problémy řeším a tady ji chci dát mou plnou podporu, protože je zase slušná, zodpovědná, snaživá a ambiciózní. Každý máme nějaké chyby, na které potřebuje ten druhý čas, aby je vstřebal nebo sám objevil.
Já jsem byl vždy každému ochotný podat ruku protože, když já do toho dám všechno, tak vím, že jsem se snažil. Většinou to ti druzí i ocení
0x
Děvčeti už se nelíbí vztah online. To je celkem pochopitelné. Ale zároveň se naplno věnuje nepovinné brigádě. Jak moc je pro ni brigáda důležitá? Získává v ní nějaké zkušenosti pro své budoucí povolání? Vydělává si, aby mohla pokračovat ve studiu?
Pokud není brigáda "životně" důležitá, měla by to být ona, kdo ze svých pracovních plánů poněkud sleví. Jinak s mi zdá, že z její strany vztah pomalu končí. Nebo si budoucí partnerství představuje, že ona se bude plně věnovat práci a zřejmě i kariéře, zatímco manžel (partner) bude mít zaměstnání typu úředničiny (nějakých 40 hodin týdně pravidelně rozvržených, víkendy volné). Protože z obsáhlého textu (pro mě) vyplývá, že by byla spokojená s trvalým životem v Praze a s partnerem neustále vedle sebe. A nevylučuji, že má v Praze nějakého dobrého kamaráda a kamarádství se pomaličku začíná měnit v něco víc. Jestli váš vztah skončí, nedávejte vinu sobě. S pracovními cestami do ciziny si správné "děvče do nepohody" musí umět poradit.
Brigáda je důležitá hlavně pro ní. Baví ji pracovat. Chtěla by zrušit peníze od rodiny a na studium si vydělávat sama. Znám ji dlouho a vím, že ani na kamaráda by neměla čas, protože tráví většinu času ve škole nebo prací. Na jejích výsledkách to jde hlavně i vidět.
Hlavně takovou nemá ani povahu. Čekala na mě rok, než jsem se vrátil z ciziny a to jsme spolu ani nechodili. Teď spolu téměř dva roky chodíme. Největší problém vidím v té vzdálenosti a mými častými cestami do zahraničí (ačkoliv se každý týden vracím, abych mohl zase v pondělí odletět).
Kdyby mě chtěla odkopnout, tak to se mnou neřeší a řekne mi to na rovinu. Tohoto se u ní nebojím.
Je z velice vzdělané rodiny (přes generace), takže chápu, že je pro ní vzdělání velmi důležité a nevadí mi, že ho nadceňuje nade mě. Sám jsem se díky ní dokázal posunout z nuly až doteď, protože jsem nechtěl, aby se za mě styděla.
Brigáda je vidět na výsledcích. Vy určitě myslíte odborný růst, ale ve skutečnosti je hlavním výsledkem celý váš dotaz a komentáře k reakcím rádců. Nechci v žádném případě snižovat kladné hodnoty pracovitosti a touhy po vědění. Ale jaké vlastně to vaše "chození" je? Momentální užívání si radostí života ve dvou s výhledem, že si časem možná pořídíte psa? Nebo oba uvažujete o manželství a výchově dětí? Prvně zmíněný typ vztahu nezavrhuji, je to dnes běžná životní fáze. Ale pro druhý je třeba ústupků od obou partnerů. Mluvili jste o tom? Ptejte se jeden druhého, jak si představujete pěkný vztah za pět let. Pokud děvče nebude vědět, tak to celé chození moc vážně nebere. Možná upřímně sdělí, že vás vidí usedlého v Praze bez pracovních výjezdů do ciziny. Co pak?
0x
Je hrozné, když člověk vědomě přehlíží veškeré signály v naději, že toho druhého neztratí. Tenhle příspěvek jsem psal v Červenci. V Říjnu jsme se definitivně rozešli. Mnoho diskutujících mělo pravdu, kterou jsem si nechtěl uvědomit.
Na druhou stranu mě na ten rozchod dívka připravila s velkým předstihem, takže oklepat se a hodit to za hlavu nebylo ve finále, tak těžké, jak jsem si myslel.
Veškerou snahu, kterou jsem jí věnoval těch stovek nápadů a milióny řešení, jak vztah zachránit a udělat ji znova šťastnou jsem se rozhodl investovat do jiné dívky, kterou jsem poznal chvilku po ukončení vztahu a věřím, že mé nadšení pro druhého a mou snahu bude opětovat.
Všem děkuji za jejich názory. Byly trefné a pravdivé.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.