Má o mě ještě zájem? Jak se mám zachovat?

Od: adri* 19.07.18 02:12 odpovědí: 6 změna: 19.07.18 22:43

Dobrý den,chtěla bych Vás požádat o Vaše názory, rady apod. Vzhledem k tomu, že jsem ještě neměla žádného partnera a ani v navazování vztahů nejsem zkušená, nevím si v následující situaci rady, a to ačkoli mi je už 21. Je to asi třičtvrtě roku, co mě oslovil kluk ze školy. Byli jsme spolu na kafi a bylo to fajn. Já to nebrala jako rande, spíš jako přátelské posezení, ale pak jsem si i říkala, že bych nebyla proti, kdyby mě třeba chytl za ruku. Poté jsme si párkrát i něco napsali o škole, Vánocích apod. Jednou mi i napsal, že ho mrzí, že mi nemohl dát pusu na Nový rok. Samozřejmě mě to potěšilo, ale na druhou stranu jsem si nebyla jistá, zda to myslel vážně. Pak, nevím proč, ale asi jsem se toho zalekla, a když jsme se viděli znova, tak jsem na sobě pociťovala, že jsem taková více nervózní a odtažitá. Zaplatil mi i jídlo, ale jinak se vše stále neslo v kamarádské rovině. Po nějaké době mi napsal, že bychom mohli zajít někam znova a já souhlasila. Byli jsme a já už byla zas v pohodě a necítila takový ten odpor, co jsem měla v sobě minule. Já jsem celkově taková tichá a někdy hodně ostýchavá, což on není. Když jsme pak zašli na chvíli k němu do domu, tak jsme si povídali o všem možným a i mě objal a seděli jsme blízko u sebe. Nebylo mi to nepříjemné, ale já tam seděla jako přizabitá a kromě úsměvu a nějaké té konverzace nebyla schopná ničeho. To si teď také vyčítám, že jsem ho třeba také mohla obejmout či položit hlavu na něj apod. Když jsme se loučili, tak mi dal i letmou pusu a já při cestě domů byla štěstím bez sebe. Tak nějak jsem si i myslela, že bychom spolu třeba mohli začít chodit, ale on se mi asi min. 2 týdny neozval a já byla z toho zklamaná. Nakonec jsem mu napsala 1. já, ale o něčem, co se k tomu setkání nevztahovalo. Po nějaké době jsme se dohodli, že bychom mohli zas zajít někam a že bych ho pro změnu pozvala já. Nakonec k tomu však nedošlo, protože jsem byla nemocná, pak zas on a nějak to vyšumělo. Sem tam jsme si něco napsali, většinou i on jako 1. Napadlo ho, že bychom mohli zajít do kina, já s tím souhlasila, řekl, že něco vybere, ale už se k tomu nevyjadřoval, a tak jsme nikde nebyli. Když jsme se viděli ve škole, tak jsme se obvykle bavili jako spolužáci/kámoši. Ale od té doby nějak začala pokulhávat i naše písemná konverzace. Já mu i začala víc psát sama od sebe jako 1. o různých věcech, ale už na ně, a to i nyní, neodpovídá tak plynule, jako dříve, a někdy se i stane, že se nevidíme ani nic nenapíšeme třeba přes 2 týdny. A když už se 1 z nás ozve, tak se vyjádříme k té záležitosti a zas ticho z jeho strany, to trvá dodnes. Ještě v průběhu školního roku jsme spolu zašli na zmrzku, na kterou jsem ho pozvala a ještě, když jsem slavila svátek, tak jsme spolu byli na jídle, ale už neměl nějak zájem se mnou strávit čas i po jídle a hned jsme se vydali vlastní cestou s jen klasickým ,,tak čau´´ (já původně trochu doufala, že bych případně, kdyby se zas k něčemu měl, napravila svoji minulou pasivitu, k tomu ale nedošlo). Je pravda, že mi pak obvykle napsal, že děkuje, že jsem s ním zašla na jídlo a já mu také poděkovala. Řekla bych, že dříve jsem to nějak nebrala, že bychom spolu mohli chodit/že by o to mohl mít zájem, ale pak, jsem se do něho postupně zamilovala (alespoň myslím, že by se tomu tak dalo říkat). Začala jsem vnitřně i docela žárlit, když se více bavil či trávil čas s jinými holkami. A čím dál tím víc na něho musím myslet a chtěla bych s ním i víc trávit čas, ale nějak mám obavy, že on už ten zájem pro změnu nemá. Nebo má, ale jen na to kamarádství. Nedávno jsme spolu byli i na výletě. Byl to takový přátelský výlet a bylo to fajn a i jsme si řekli, že bychom mohli zas někam vyrazit, ale nějak se k tomu moc nemá. Posílala jsem mu i tipy, kam bychom mohli a protože vím, že má i hodně práce, tak se mu časově přizpůsobím, co to půjde, ale prostě, ta komunikace už není, co bývala,až mám někdy pocit, že ji teď iniciuji víc já a mám zas obavy, abych nebyla moc vtíravá nebo tak něco. Přijde mi, že on možná měl původně zájem se mnou něco mít, ale než mně to došlo a než já začala chtít i něco víc, tak už on nechce. Ve mně se to teď pere. Nevím, na čem jsem. Když mi nepíše, či neodepisuje, jsem z toho nervózní, mám blbou náladu a někdy už mám i chvíle, kdy bych mu nejradši napsala, že ho miluju, ale pak, když jsme se viděli, tak se k ničemu takovému neodvážím a snažím se to alespoň naznačit tím, že jsem pro všechny návrhy, kdy bychom se spolu mohli vidět. Někdy už jsem z toho zas tak zoufalá, že si říkám, že se na něj vykašlu, když mu ani nestojím za to, aby mi napsal, ačkoli je na FB každou chvíli, ale pak to po těch třeba 10 dnech nevydržím a něco mu pošlu. Když už mi napíše sám od sebe, tak jsem nadšená atd. Nevím, jestli mu mám stále nabízet, že bychom mohli zajít tam a tam, nebo to nechat být. On je na rozdíl ode mě zkušený, nějaké vztahy má za sebou a je daleko větší extrovert než já. To je zas argument, proč spíš se moc nesnažit, protože si říkám, že když jsme oba v dost věcech docela úplně opační, jestli by to mělo budoucnost. Jako zatím si jinak i přesto rozumíme, ale prostě bych potřebovala poradit, jak se mám zachovat, jak to vidíte vy. Nemám nikoho, komu bych to takhle celý mohla vyklopit. Nechci být moc nedostupná, ale zase ani pravý opak. Nevím, kde je ta střední cesta. Další nevýhodou je, že bydlíme daleko od sebe, cca hodina cesty. Jak to, prosím Vás, vidíte vy? Nikdy jsem mu nedala přímo najevo, že o nic víc nestojím, než jak jsem byla v ten den pasivní, ale od té doby se to snažím napravit tím, že aspoň, když něco navrhne, tak nejsem proti apod. Říká o sobě, že je sebestřední a egoistický. Myslíte, že by to mohlo být tímhle? Zároveň mám strach z hádek, rozchodu a dalšího. Také mi nikdy nepochválil, že mi to sluší apod. Jen mi řekl, že jsem šikovná (čehož si také cením, ale když o mě měl zájem ještě jiný kluk, tak mě chválil za obojí a chtěl se mnou trávit spoustu času a přizpůsobovat se a podporovat mě, když se mi něco nedařilo, ačkoli jemu jsem dala najevo daleko víc, že ho beru jen jako kámoše, což mi u tohohle docela chybí taková ta podpora a chtít se mnou být, i když by se mu to zrovna nehodilo či ho ta věc nebavila. Měla bych mu třeba nějak naznačit/říct, že jsem ještě nikoho neměla a že se omlouvám, že jsem takovej ťuňťa? Předem Vám moc děkuji za Váš cenný čas.

Odpovědět na otázku Skočit na nejnovější odpověď

6 odpovědí na otázku

Řazeno dle hodnocení

ben®

19.07.18 10:19

[?]

Dobrý den, z Vašeho vyprávění bych řekl, že ten chlapec měl zájem na začátku, ale už polevil (už Vás nevyhledává, sám nenapíše, nelichotí, nic nenavrhne = celkově je pasivní). Myslím, že už Vás bere jen jako kamarádku a spolužačku, se kterou nemá problém (na její návrh) někam vyrazit, ale to je vše. Své city si už nechte pro sebe, resp. pro někoho jiného (kdo se bude chovat jasněji). A opravdu se nevtírejte. Zdravím!

[přidat komentář]

kapkanadeje®

19.07.18 10:22

[?]

Dobrý den. Nevidím důvod, proč byste se mu měla omlouvat. Jste taková jaká jste a je dobře, že se nepřetvařujete a neděláte nic proti své vůli. Kdyby o Vás stál jako o partnerku, určitě by netlačil na pilu a snažil by se, dobývat Vás a trávit s Vámi více času. Protože toto nedělá, působí to na mne dojmem, že jeho zájem o Vás je jen příležitostný. Vy raději píšete, v reálném životě se držíte zpátky (potřebujete více času) a on to má třeba obráceně. Nechte to vyšumět, nepište mu a nic mu nevysvětlujte.

[přidat komentář]

iz*

19.07.18 18:48

Jak se máte zachovat? Držet se zpátky → tím míním v rovině kamarádství.

Moc dobře víte, na čem jste. Copak by kluk, který by měl zájem o nějakou dívku, "hrál mrtvého brouka", čekal, až napíše ona, nebo s čím přijde ona?

Já ve Vašem vyprávění čtu, že jste mu vždycky dávala najevo, že o nic víc než kamarádství nestojíte. Když to přijal, přejte mu klid, nesnažte se něco "zpětně" nebo dodatečně měnit. (Už si s Vámi "užil" dost.) A neztrapňujte se!

Rozhodně nedoporučuji se řídit radou Pohanky → to byste udělala to nejhorší, co byste mohla. (Teď si Vás snad váží jako kamarádky, pokud "odhodíte zábrany", budete za...)

[přidat komentář]

19.07.18 22:43

[?]

Nejhorší je neudělat nic. Navrhněte schůzku na popovídání. Co můžete ztratit? NIC. Ať to dopadne jak chce, budete mít v hlavě jasno a nééé pořád přemýšlet co kdyby, jak kdyby atd. Nebojte se , nejde o život.

Skočit na otázku
Vložit novou otázku

[přidat komentář]

pohanka*

19.07.18 10:07

Nebuďte tak úzkostlivá a uvolněte se, prožijte své schůzky s radostí a lehkostí. Neberte to tak vážně. Chlapec je slušný, tak proč nevyjít trochu vstříc.

Jestliže na jeho nesmělé náznaky Vy moc nezareagujete, tak se může obávat, že nemáte až takový zájem s ním chodit.

Musíte být trošku i vstřícná a nenechávat se dobývat jak tvrz.

Sice bylo jistě lepší se ze začátku chytit za ruce, nebo alespoň zaklesnout za loket, společně se smát, pohladit kluka, prostě nějaký tělesný kontakt, letmé dotyky.

Již řeč o společném Silvestru Vám musí být jasné, že to byl pokus.

A vy se doteď bavíte o normálních věcech a hlavnímu se vyhýbáte oklikou. Chození s klukem a případný sex není až tak těžká věc, když to člověk v sobě má, když to člověk tak cítí.

Přepálila jste to a on si může právem myslet, že jste studený čumák /ryba/, i když je ve Vás spíše stud a nezkušenost.

Až se zase uvidíte, odhoďte zábrany, usmějte se na něj a obejměte ho na přivítanou a chovejte se přirozeně a mile, projevte své emoce.

Doba, kdy se ,,slečny,, dobývaly rok již dávno minula.

[přidat komentář]

ma11

19.07.18 22:30

Jo holka, na to, že už je ti 21 let jsi trochu pozadu, když vezmu moje dvě vnučky, ty se činěj jinak, až z toho zírám, jedna ta starší ta už má od 16 ti let kluka a ta mladší jí dohání, kluka si najde sama, říkám jí tebe si nikdo namlouvat nemusí, ty si ho namluvíš sama. Vezmi jestli bys třeba když se ti líbí kluk ve škole mu řekla, já tě půjdu vyprovodit domu a vyprovázela ho denně a nakonec mu ještě sama dala před autobusem pusu ! Já jsem spíš pro to aby kluk si namluvil dívku a dobýval jí a když se ti bude líbit tak mu to říct, jít mu trochu naproti. Neschovávej se, když se ti nějaký líbí tak se mu podívej do očí a usměj se na něj uvidíš co bude dál. V tvém případě bych mu navrhla setkání a tam mu vše řekla, že jsi si myslela, že by z vás mohl být pár, že se ti líbí, že je škoda jak to dopadlo a co na to říká, nebo mu to napiš.

[přidat komentář]

Přidat svou odpověď

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.