Moje babička

To přísloví skutečně platí. Díky hormonům se babičky stávají ostřejšími, zatímco dědové "měknou". Doporučuji trpělovost, brát s rezervou a vědomím, že i my budeme jednou staří a takoví . Tím hádek třeba ubyde. Teď, když moje babička už není, se mi po těch různicích docela stýská.

Víš, asi je to i generační problém. To, co dnes mladí vidí jako jednoznačnou věc, starší a staří vidí trochu jinak. Pocit osamocenosti aopuštěnosti , kterou asi zažívá tvoje babička se asi právě zrcadllí v tom, že má pocit, že na ní nejsou ostatní hodní. Přála by si jiné vztahy a tak to bere jako ublížení. Mnoho starých lidí bere úkorně, že dnešní svět je jiný než oni zažili a že mu nerozumí, proto jsou pro mladší generaci ,,hloupí" a špatně snášejí, že je jim to dáváno dost vydatně najevo. Mladí nemají rádi rady a posudky a hanlivým mávnutím ruky, často i slovy starší generaci zatracují. Neuvědomují si, že technika, která je dnes, za časů té starší generace nebyla, neměli možnost se s ní naučit, ve stáří už je to složité.Ale i tak by mohli v mnohém poradit. Zatrpklost je častá a možná, kdybys s babičkou popovídal i o jejích pocitech a problémech a hned se nehádal, třeba byste našli nějakou společnou řeč a náhled.Vše je o komunikaci.

Každý máme nějakou povahu a nikdo z nás neví jak se bude chovat, až zestárne. Babičku respektujte a mějte k ní úctu. Vztahy v rodině jsou někdy komplikované, ale nikdy za to nemůže jen jedna strana. Možná, že kdybyste k ní změnil občas přístup a nezavdával příčinu ke zbytečným hádkám, prospělo by to oběma stranám. Zkuste se nad tím zamyslet. Vám přijde chování Vaší babičky v nepořádku a co Vaše chování? To je vůči babičce vždy v pořádku? S kým se baví nebo nebaví je jen její věc. Vy jste její vnuk a neměl byste ji soudit, ani jí cokoli vyčítat. Nežijete její život, tak jí ho zkuste občas opravdu jen zpříjemnit. Ne naopak. Chtěl jste názor, tak jsem napsala ten svůj, jak to na mě působí z Vašeho příspěvku. Samozřejmě Vaši babičku neznám, ale je prostě taková jaká je a s tím nic neuděláte. Smiřte se s tím.

@vnuk - Tyhle věci jsem jí nedávno vyčetl a tak to začalo, naše válka. No uznejte že mám pravdu já.
Říká se "mluviti stříbro, mlčeti zlato" - někdy je lepší držet ústa, i kdybyste byl stokrát přesvědčen, že pravda je na vaší straně. Zvlášť když víte, jaká babička je.

Starou paní nepředěláte, jen jste si zadělal na nepříjemnosti - sám, dobrovolně a teď si stěžujete. Nechte ji na pokoji.

Berte to tak, že většině starých lidí mozek funguje nějak jinak než mladším. Vaše postřehy jsou totožné s postřehy většiny. Věc se dá řešit jedině tak, že omezíte návštěvy. Jinak to řešitelné není. Pokud by jste bydlel s babičkou, tak to nervově asi nedáte. To se stává.

Netrapte se tím, nedohadujte se s ní, prostě to berte fakt, jaká je, ničím ji nezměníte. Připomíná mi to moji tchýni, co já se kvůli jejímu chování a blbým řečem nabrečela, dnes už jsem stará baba, tchýni je přes 80, chová se stále stejně, ale už to neřeším. Jen pro doplnění jednu příhodu. Měli jsme dlouhá léta sousedku, velice zlou ženskou, která nám záviděla, že i když jsem doma s postiženým synem, tak jsme spravili barák a tak. Jednou baba zlá na mě pokřikovala přes plot, že náš postižený syn je zkur..., že by ho měli odstřelit a mě zavřít pro příživnictví. Asi za půl hodiny přišla tchýně, tak jí to povídám, nijak se netvářila když odcházela, tak jen koutkem oka vidím, jak si s babou zlou, která odněkud šla, začala vykládat - jen jsem zaslechla, jak jí tchýně říká, že jsem z kluka na palici...Já blbec jsem si myslela, že se mě zastane! Při příštím setkání tchýni povídám, vám to nevadí, co ta baba sprostá o nás vykládá? A ona - mě nic neudělala. Kdyby bylo na mě, tak s tchýní v životě nepromluvím, ale manžel ji pořád omlouvá, takže nic.

Nejspíše budu ve věku vaší babičky. Uvědomila jsem si, že čím jsem starší, tím více logika ustupuje do pozadí a nastupují emoce. Když mi něco mladí vysvětlují a mají důkazy, tím více se špracuju a mám pocit křivdy a nepochopení. A když odejdou, tak se cítím ublížená. Moji milovaní dávají za pravdu cizím, těm, kteří jsou tak protivní! Pak zchladnu a vím, že mají pravdu a já jsem jenom nějak jinak, než dříve, přecitlivělá. Uvědomuji si tohle všechno a snažím se tomu vyhýbat, ale přesto mi příjde, že oni nevidí ty kraviny, které obhajují a vysvětlují. Vy byste neměl obhajovat to, co pokládáte za důležité. V podstatě je to naprosto lhostejné, nic to nezmění. Jen ublíží. Dejte babičce najevo svou lásku a úctu. Tím dosáhnete mnohem více a když budete odcházet, babička bude šťastná a ne naštvaná a roztrpčená. Je to jako bychom seděli ve tmavé místnosti, každý v jednom koutě a popisujeme a obhajujeme to, co vidíme před sebou. Ale nevidíme celou místnost.

Tuhle historku jsem už tady psala, ale dám ji ještě jednou. Jednou jsem se s mladou štěkla. Ona naštvaná, já naštvaná. Odešla a bouchla dveřmi. Ihned se vrátila, vzala mě kolem krku, dala mi pusu na tvář a řekla: "Jsem na tebe strašně naštvaná, ale to nemění nic na tom, že tě mám moc ráda. Mám tě hodně ráda, ale teď jsem naštvaná." Tiše zavřela dveře a odešla.