Dobrý den, beru antidepresiva Asentra a Olwexya + Rivotril na úzkosti a na spaní. Depresí trpím cca od 6 let, je mi 32 let. Léky beru cca 10 let a aý na několik vyjímek, se stav nemění. Můj psychiatr mi píše nejsilnější dávky léků, říká, že další zvyšování nemá smysl, bylo by to jen placebo. Nemám chuť žít, cokoliv dělat, jen ležím. Již po několikáté jsem se sesypal a jsem na marodní, úzkosti, neschopnost komunikovat s lidmi, řešit problémy, jen tak přežívám. Je nějaké řešení mého problému? Děkuji, Pítrs
4x
Domnívám se,že ve vašem případě je na místě ústavní léčba.
Budete mezi "svými" lidmi.
Nebojte,nejsou tam pouze blázni.
Je to rozdělené na sekce dle stavu pacientů.
Budete tam mít zábavu a hlavně činnost.
Různé aktivity - cvičení,pletení košíků,výroba keramiky,drhání,atd.,atd.
Ve volných chvílích se zpívá,hraje na kytaru,sledování tv.
To jen tak v kostce.
---
Jenom dodám = léky jsou pomocná berlička.
Vy se musíte snažit začít opět žít !
Bojujte,stojí to za to !
---
Život je krásný a bohužel,tak krátký.
Zadavatel píše, že depresí trpí od 6 let! Od dětství. Tedy se nenaučil žít jinak. A změnit vše bude hodně těžké. Možná, že v ústavním léčení již byl. Ale také si myslím, že tady jiná rada asi nebude. Leda se odstěhovat někam do Itálie, Řecka za sluníčkem, k moři a začít zcela nový život. Učte se jazyky a dojedte k moři alespoň na dovolenou. Nakopne Vás to, poznáte úplně jiný svět.
Nedávno šel dokument o Janu Masarykovi. Brala jsem ho jak někoho nadlidského a ten, s podobnými problémy, doslova bydlel v ústavu. Dokonce až tak, že z nějaké mise, po podpisu smlouvy, se vracel do ústavu, se slovy že jen tady je mu dobře a bezpečně. Asi nebude ústav jako z Rekviem pro panenku, ale budou i jiné.
Přesně. S tím Masarykem jsem si vzpomněla na citát, že lépe je otcem velkých synů býti, než synem velkých otců. Dovedete si představit, jaké musel měl Jan Masaryk komplexy vůči svému otci, státotvorci? Je to vidět i z některých dokumentů, jak je v jeho společnosti nejistý a neví, co s rukama. Tož jen pro doplnění.
Dobrý den,
na nějakou psychoterapii nedocházíte?Léky mnohdy nestačí a chce to intezivní terapii. Hospitalizace může pomoci,ale je to pomoc krátkodobá,po hospitalizaci se Vám sice uleví,ale když se vrátíte k předchozímu způsobu života,je dost možné,že se Vám stav vrátí. Jestli už jste terapeuta zkoušel a nešlo to,hledejte dál.
Souhlasím s Ildikou a Babkazov. Jistěže výchova může mít vliv na formování osobnosti i na případné náchylnosti k psychickým poruchám,ale házet veškerou vinu na rodiče mi připadá zbabělé a popravdě neměla jsem nikdy ráda,když mi někteří psychologové nějakým způsobem podsouvali,že jsem ze špatné rodiny. Samozřejmě,že doma nebylo všechno ideální,ale třeba moje sestra je zdravá,takže zase tak špatnou rodinu jsme neměli a rodiče se nám věnovali dost,výlety,dovolené i poznávací,chtěli,aby z nás něco bylo,obě jsme vystudovaly bez problémů vysokou školu. To všechno by nebylo možné,kdyby byla pravda,že se nám rodiče špatně věnovali. Takže od takových psychologů,kteří ze všeho viní rodiče ruce pryč!Ano,občas nás v něčem rodiče mohli negativně ovlivnit a v tom s psychology souhlasím,ale rozhodně bych neřekla,že třeba moji nemoc zavinili. Nikdo ji nezavinil,je to prostě nemoc a za nemoc nemůže nikdo,nemoc si nevybírá.
1x
Na to bude těžká odpověď. Jste z velmi špatné rodiny - to neberte jako urážku, měla jsem to podobné, ta se na vás podepsala. Zkuste jít na rodinné konstelace, najděte si to na netu. Opravdu vám pomůžou. Sám to nevyřešíte, zamyslete se nad svou rodinou, nenechte se ovládat a všem odpusťte. Musíte se začít stýkat s lidmi, kteří vás nebudou stahovat dolů. Musíte změnit lidi vedle sebe!
Jak víte, že je tazatel z velmi špatné rodiny? 
Pokud vám něco sdělil v osobní poště, asi není úplně vhodné to zde psát veřejně...
Jě se přidám k Ildice. 
O tazateli víte pouze to, co sám řekl. A to ještě hodně úsporně. O rodině nevíte vůbec nic. Např to, že díky rodině má kde spát, co jíst a co na sebe. A vy štvavou radou mu zhnusíte ten kousek jistoty, který má. Nedělejte to! 
A vy si uvědomte, že už je jen na vás, jaká jste a jaká budete. Neházejte nic na rodiče. Ať to bylo jak chtělo, musíte zabojovat. Nikdo to za vás neudělá. Musíte sama. 
A k tomu já vám přeji hodně sil, hodně štěstí a laskavý osud.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.