Jak posílit psychiku a zvýšit sebedůvěru

Myslím si, že jsi hodně silný, když si to umíš přiznat a chceš to změnit...

Život sám nabízí každý den miliony příležitostí jak se ztrapnit a jak ze sebe udělat zkutečného hlupáka. Můžeš se sebevíc snažit a nakonec se stejně stane, že je člověk terčem posměchu. Ale na to je lék.

Je nutné chtít něco dokázat, najít si cíl a toho cíle chtít dosáhnout. Když mi bylo 15, dělal jsem si řidičák na malý motocykl. V kurzu nás bylo 10 a před zkušebním komisařem jsem měli každý zvlášt sednout na stroj, nastartovat, a projet vyznačenou dráhu. Nikdo nechtěl jít první a všichni jsme čekali na toho kdo se odváží. Staáli jsme tam jak pitomci a hleděli jeden na druhého a komisař už byl nervozní. Nakonec jsem se rozhodl, že půjdu jako první a když to zkazím tak se ztrapním, ale budu to moct zopakovat v dalším termínu. Sedl jsem na stroj nastartoval a jel... strašně jsem se bál, že to nedokážu projet tak abych neuděl nějakou chybu... když už jsem projel první úsek, věděl jsem, že strach to bal naprosto zbytečný... projel jsem a řidičák dostal. Ten zážitek ze strachu a kolektivní paniky mi ikázal, že jsou na světě jiné věci, kterých se máme bát...

Když se bojíš že nezvládneš udělat nějaký úkol který před tebou stojí, tak si jej nejdřív promysli. Vytvoř si v hlavě představu, jak má vypadat výsledek a co bude odměnou. Až máš představu hotovou, začni přemýšlet nad postupem. Všeci mí kolegové se mi smějí, že si píšu postup na každou prkotinu, ale mě to pomáhá se držet nějakého promyšleného plánu a na nic nezapomenu. Říká se tomu plánování. Jsou lidé nadaní přirozenou inteligencí, kteří když mají v hlavě představu cíle, tak zatím jdou aniž by to nějak zvažovali a většinou jim to vyjde. Mě se to daří jen vyjímečně. Ale zase úspěšnost dosahování cílu při pečlivém plánování je zhruba někde nad 95%.

Většinou se bojíme, že nebudeme umět dosáhnout cíle protože nevíme jak postupovat správně, ale tím že umíme plánovat, což nás odlišuje od primátů a primitivů, se dostáváme k cíly snadněji.

Jak se stát silným? Jedině tím, že si mockrát namlátíš ústa, ale nevzdáš se.

Šéfuju mnoha lidem na stavbách a řeknuti, není to žádný med. Jsou mezi nimi lidé kteří stále jen nadávají. Nadávají na malý plat, na šéfa, na blbou práci, špatný nářadí, na blbý počasí, na blbou vládu... prostě na všechno. Ale to je vše co umí. Jen nadávat. A když se jim něco nepovede tak si myslí, že za to oni nemůžou, že za to může kdokoliv jiný ale ne oni a když už to nejde svést na někoho jiného, tak za to může počasí a šéf. Tito lidé než aby se pustili plánovitě do práce tak jen čekají co jim kdo nalajnuje. Nemám rád tento tip lidí. Bojí se zodpovědnosti.

Pak mám na stavbě lidi, kteří nejsoou moc chytří, ale jsou pracovití. a když se jim něco nepovede, tak jdou a bez řečí to opraví a když si neví rady tak se jdou zeptat. A Tyot lidi mám rád. Vždycky je lepší se pustit do úkolu i když jej asi pokazím, ale pardon, myslel jsem to dobře, než jen stát nadávat a dělat ze sebe chytráka, který nic nesvede. Garantuju ti, že když se člověk snaží a chce dosáhnout cíle a poprvé to zkazí, tak podruhé to vyjde.

Ber ten svět tak, že jsi jen nástroj v rukou Božích. Můžeš si vybrat jestli chceš stát se založenýma ruka a dělat ze sebe blbýho chytráka, nebo se chceš učit dělat věci pořádně a pak postoupíš i to ryziko že napoprvé se ti to nepovede a dokonce se ztrapníš, ale dosáhneš cíle. A o ten přeci jde.

Kolega přede mnou to napsal moc pěkně. A já bych k tomu dodala : jestliže jdeš do něčho s tím, že se to nepovede, tak se to asi opravdu nepovede. Všimni si, že jsou lidé, kterým se téměř vše daří a pak lidé, kteří na co sáhnou to pokazí. Věř mi ale, že je to hodně způsobeno tím, že si to tak nevědomky v mozku nastavili. Je o tomhle plno knížek. Přečti si je. A pro začátek začni tyto situace sám vyhledávat, Máš strach z lidí? Jeď do nějakého většího města a tam se ptej naprosto náhodných lidí na cestu třeba k nemocnici. Nebo kde je dobrá restaurace. Neboj se autorit - jsou to také lidé. Při zkouškách si třeba představ zkoušejícího v nějaké komické situaci - třeba jak sedí na záchodě. My jsme měli ve škole hroznýho kantora, který nás fakt deptal. Pak jsme zjistili, že jeho manželka je děsná furie, takže on musí doma všechno dělat a poslouchat ji. Takže při zkoušce jsme mysleli na toto a hned nám naskočilo větší sebevědomí. Musíš s tím bojovat. A první krok jsi už udělal - CHCEŠ S TÍM NĚCO DĚLAT!