Prosím o radu či názor někoho, kdo má zkušenosti s puberťáky.
Mám šestnáctiletou dceru a třináctiletého syna. Od jejich otce jsem s dětma odešla ve věku 6 a 3. Pak jsem devět let žila s přítelem o 17 let starším, který si však za celou dobu soužití nevytvořil s dětmi naprosto žádný vztah. Byl pro ně naprostá autorita děti nesměly nic, a už vůbec říct svůj vlastí názor. Museli ho bez řečí poslouchat a dělat vše tak jak chtěl on, jinak na ně křičel. Měli z něj strach. Před rokem se situace mezi partnerem a dětmi vyhrotila tak, že jsem vzala děti a odešla od něj.
Koupila jsem dům - domov pro sebe a své děti. S dětma jsme se dohodli, že se o dům společně postaráme všichni tři. Udržovala jsem po nějakou dobu milenecký vztah se stejně starým mužem. Byl ženatý a s dětma kamarád, pomohl nám na domku udělat nejzákladnější věci - v podstatě dům ulkidit aby se dalo jít na dvůr a zahradu. Po zjištění, že se přítel nerozvede a já budu pořád tou skvělou milenkou, kde se jezdil odreagovat a postěžovat jak se k němu manželka chová jsem se s ním v dobrém rozešla.
Toužím po skvělé rodině a po mužském rameni a nechci spávat s plyšákem. Poznala jsem prima chlapa, přišel k nám se srdcem na dlani a chce být s dětma kamarád a se vším jim pomáhá - bere je jako sobě rovné - bydlí s náma už šest měsíců.
Problém mám v tom, že moje dcera jej odmítá přijmout a dělá vše proto, aby ho vyštvala. Neuklízí po sobě a když jí něco řekne, tak se vzteká že ji nebude buzerovat cizí chlap. Pokud zakročím já, vyčítá mi, že jsem ovlivněná a že to nejsem já. Protože mě neposlouchají musím si svou prosadit křikem - což se mi okamžitě vrátí jako bumerang. Že co jsem doma, pořád jen řvu.
Musím platit hypotéku, leasing na auto, nájem kanceláře a na vše jsem finančně sama, tak přes týden jezdím z práce domů až večer a víkendy jsem s rodinou.Snažím se dětem vynahradit všechna ta utrpení, která jsem jim v životě udělala a cítím, že je to špatně. Nechci přijít o skvělého chlapa, kterého se mi konečně podařilo najít, přemýšlíme i o miminku.
Proč se dcera takto chová..? Co dělám špatně..? Snažím se s dcerou být kamarádka, vím o jejím příteli, chodil k nám domů, spával u nás, vím kdy přišla o panenství.Nezakazovala jsem jí ani alkohol na zábavách - v rozumné míře samozřejmě, vím že kouřila trávu i to jsem s ní zkoušela. Snažím se jí rozumět, tak kde dělám chybu, že se tak chová...?
Máte někdo podobnou zkušenost...? Poraďte prosím. Děkuji
3x
Na vaši otázku se opravdu lehce neodpovídá. Je to totiž hodně otázek najednou. Nejprve si dovolím hodnotit vás jako matku dvou děcek. Jste myslím - promiňte mi to označení - "holka do nepohody". Dokážete se v životě prát, příjmout prohry, ze kterých se poučíte a jedete plnou parou vpřed. A to je moc dobře. Líbí se mi i váš vztah k dětem, myslím si, že jste pro ně dobrým vzorem. Bohužel vám nevyšely už vlastně tři vztahy. A je možné, že to má vliv na to, že nový přítel, který je pro vás perfektní - není z nějakého důvodu už přijatelný pro dceru. Není náhodou mladší než vy? Mám takový dojem, že dcera ani moc nelhala. Ona skutečně může žárlit. Je to už skoro dospělá žena. A i když má sama přítele, může porovnávat vašeho přítele s tím svým a může to být krůček k tomu, že vám ho závidí a nepřeje. To nemá co společného s chyby při výchově - je to prostě přirozená rivalita dvou žen. Jestli to tak skutečně je, nevím co na to poradit. Musíte sama toto vypozorovat a najít recept. Proč tak usuzuji? Píšete, že vás vlastně shazuje, nepomáhá - prostě vás v tom nechá plácat. Možná, že jí i baví pozorovat, jak se honíte nemáte na sebe čas. A to je jen krůček k tomu být nervozní, upachtěná, bez úsměvu - a to nikomu nesvědčí.
Vztah matky s dcerou je skutečně jeden z nejsložitějších. Určitě v tomto věku. Později se vztah většinou nějakým způsobem zklidní a dostává se opět do normálních kolejí. Potom totiž už spolu tak "nesoupeří", ale naopak jsou si třeba i navzájem vrbou a spíš si pomáhají.
Pokud jste ji dosud dopřávala více volnosti, nezačněte nyní se zákazy. To by asi mělo špatný vliv na váš vztah. V tomto buďte nadále tolerantní a s citem zvažujte, co je potřeba držet na uzdě a v čem ji důvěřovat. Já mám o něco starší vnoučata. Jsme spolu velice často, takže o mladých lidech mám slušný přehled. Srovnávám to se svým mládím. Naši naopak mi neustále něco zakazovali, ještě ve dvaceti jsem nesměla být delší dobu mimo domov. Ale stejně jsem si poradila, jak ty jejich věčné zákazy obejít. Tudy cesta přeci nevede. Důvěřovat svým dětem je nutné - vždyť je to přeci naše výchova. A co syn? Jak bere vašeho přítele on?
Moc bych vám přála, aby se situace zklidnila. Vztah s novým partnerem je vždy složitý, když jsou zde již větší děti. Malé děti si spíš na nového partnera zvyknou. Dopřejte tomu čas. Hlavně se nenechte vyprovokovat k nepřiměřeným reakcím. Je to těžké, ale jestli nový přítel za to stojí, tak do toho dejte vše. Ale děcka musí být stále na prvním místě, než se osamostatní. Jste na to teď dva a nakonec to prověří i váš vztah. Hodně štěstí!
Děkuji za reakci, i reakce ostatních - moc mi pomáhá vidět celou věc z více stran. Děkuji.
Přítel je o šest měsíců mladší než já, jsme stejný ročník. Se synem si kapli do noty, mají velmi podobné zájmy. Partner je technik a umí snad všechno...Jelikož můj syn už odmalička rozloží a rozšroubuje vše co se dá, ale neumí to dát do hromady - partner se mu snaží vysvětlit principy fungování počítačů, reproduktorů apod...Ti dva si prostě rozumí...Syn se taky pokouší sestře vysvětlit, že můj přítel jim nijak neubližuje, ať není tak zlá...
Co se týká údajné žárlivosti dcery - holka je živel a přezdívkou Sranda, je jí všude plno a je s ní legrace- bohužel ne doma, ale to až v poslední době. Tvrdí mi, že by s takovým chlapem jako já nemohla být, že je moc hodný a klidný a navíc, že se jí můj přítel nelíbí, že to není její typ...Možná se za tím skrývá ženská rivalita,zatím se mi to těžko posuzuje, nikdy jsem se stím nepotkala a já sama bych se takto nechovala...
Poloviční výhrou je to, že si váš přítel a váš syn našli společnou řeč. To je bezvadné. Při vašem životním postoji toho nakonec snad dosáhnete i u dcery. Bude to chtít ještě hodně trpělivosti. To je nakonec důležité u všeho nového, co člověk zažívá a nebo začíná. A u vás je to nová životní etapa pro všechny. A než se obrousí všechny hrany, chvíli to potrvá. A vy podle toho, co všechno zvládáte, nejste ten typ, který by to při prvním neúspěchu vzdával. S rivalitou jsem se také sama nesetkala. Ale to bylo tím, že naši se nerozvedli. Pozici v rodině jsem měla dobrou - především u táty, takže jsem nemusela o nic usilovat. Ale hodně jsem o tom četla. A vaše dcera se asi obává, že svou výsadu ztrácí. Vy si rozumíte s přítelem, přítel se synem a tak ji ubývá spojenců a obdivovatelů. Ale třeba to není tak žhavé a jsou to nějaké její problémy, o kterých zatím nechce mluvit. 
Ještě přidám jeden článek, který prakticky potvrzuje, to co bylo napsáno v příspěvcích. Je to stručné, ale výstižné a určitě to stojí za přečtení: rodicem.cz/...
A zvažte, zda by nepomohly rady od známého odborníka: kosmas.cz/... -možná by to bylo dobré čtení pro obě. 
3x
To, co píše lidka, jde mi ze srdce. Úplně přesně to cítím i já. 
Jen bych dodala, že před kýmkoliv je třeba s mladou jednat jakoby s větší úctou, ne jako s děckem. Aby se cítila jako dospělá a určitě se tak i začne chovat. Kapku ji vyzvednout na stupínek dospělosti, dát jí pocit důležitosti. A nikdy, nikdy si z ní nedělat legraci a neshazovat ji ani vtipem. Ani tónem, ani příkazem.:D Co se mi úžasně oplatilo, bylo to, že u společného jídla jsme udělali plán. Já jsem řekla: Drazí moji, je potřeba udělat (např) buchtu, vytřít, vynést smetí, vyluxovat. Kdo si co vyberete? Všichni se chtěli podílet. 
Dostávaly kapesné, ale platily pokuty za binec v pokojíku. Já chodím pracovat, dostávám peníze. Vy kapesné, takže když to uklidím já, dostanu od vás.
Vypadá to fajn, když někdo řekne, že je s dcerou kamarádka. Ale myslím si, že dcera má kamarádek spousty a pár z nich může poslat do pr... Ale maminku má jen jednu a tu tam prostě nikdy, nikdy poslat nemůže. 
Je to hrozné období hledání sama sebe a hledání místa v rodině a na světě. A to celé když zkomplikují vztahy v rodině, je to na mrtvici. Přeji vám, ať to všichni přežijete ve zdraví a vzájemné úctě.
PS Skoro se stydím, že jsem tak staromódní, ale kluka na noc v domě bych ani jedné v 16 ti letech nedovolila.
2x
Rozhodně si nevyčítejte utrpení které jste jim v životě udělala.Dřete jako kůň a budete si to ještě vyčítat?Vysvětlete dětem, že vživotě je velký rozdíl mezi tím, co chceme a co můžeme.Že i jim dá život už brzy příležitost, dokázat co umí.Teprve pak, až budou přímo žasnout,pochopí...
no, víte - ona slečna je puberťačka jak zákon káže. Nic jiného vám nezbývá, než přežít a počkat až dostane rozum... Hlavně se nenechte vytočit a nenechte si zkazit vztah! Holka z toho vyroste, nebojte se...
S tím spaním jejího přítele - zkuste to omezit třeba na víkendy, prázdniny... Dneska už je to všechno jinak, než to bylo za nás. A když se holčina nebude učit, tak u vás spát nebude...
Určitě si nic nevyčítejte, žijte si svůj život a budte štastná! Děti stejně za pár let odejdou a vy zůstanete sama...
At si slečna uvědomí, že vy jí nevyčítáte toho jejího, tak at ona nevyčítá toho vašeho.
a co se týče pomáhání doma? no, máme to stejné, zkuste se dohodnout na pravidlech - kdo má co za úkol - třeba dcera v liché dny a syn v sudé umývají nádobí a o víkendu vy... něco takového vymyslete.
Držím palce
1x
Dcera má pravděpodobně Vašich mužů v životě již dost a rozhodla se bojkotovat.
Otázka je zda na ní nejste opravdu příliš přísná.Nezměnilo se přeci jen trochu Vaše chování k ní?
Zkuste si s ní promluvit otevřeně,je přeci téměř dospělá a měla by pochopit,že žena potřebuje muže hlavně k životu.
Zkusil bych ji přiblížit Vašeho prvního muže jako protiklad.Ale rozhodně bych s ní mluvil jako s dospělou,at se ji to nedotkne.
Nechte přítele ať vezme obě Vaše děti na víkend pryč (na celý víkend a bez Vás) a at je pořádně rozmazluje.
Asi to bude něco stát ale stojí to za to.Nevybírejte místo sami,nechte dětem,at si vyberou!
Třeba po víkendu přijde dcera s omluvou a názorem na super chlapa.
Zkusil bych to takto kamarádsky
Děkuji za reakci, ale pokoušela jsem se s ní mluvit jako s dospělou, to dělám pořád. Řekla mi,, ber to třeba tak, že žárlím"
Je ironická a s naprostým přehledem se mě snaží setřít. Já se se svým partneren nikam neztrácím pokud jsou doma děti, tak jsme všichni pohromadě a normálně se spolu baví - pomáhá jí stříhat muziku k tanci, upravovat fotky do profilu. Nic pro něj není problém.
Vše je v pořádku do té doby, než se jí řekne nebo já ať umyje nádobí, nebo ať po sobě vytře koupelnu, když celý půl den seděla u bedny a poslouchala písničky. Její názor je že bude dělat to co chce, a hlavně kdy chce, že na to musí přijít sama. Nebyli jsme jako matka a dcera, ale jako nejlepší kamarádky - ptala jsem se i na její názor na moje partnery pomáhala mi, když jsem se rozhodovala jestli svého ženatého přítele poslat k vodě. Chce studovat psychologii, má správné názory, na svůj věk je hodně ve předu.
Jen ji poslední dobou nepoznávám a nerozumím jí - je to asi od té doby, co pocítila, že to se svým přítelem myslíme vážně.
Ona v šestnácti přece nemůže denně spávat s klukem u nás a při tom studovat gymnázium - a to ještě se špatnýma známkama...Myslím si že to nebylo špatně, když jsem jí toto zatrhla. Nebo ano...?
bych se tak vyjadril jen k tomu spani s tim klukem, podle me jestli byl slusny, tak urcite jste ji s nim mohla nechat aspon jednou tydne prespat, to by nebylo urcite na skodu, jednou tydne to by ji nezdrzovalo a nemohl by byt nikdo nespokojeny. Nevypada to na zadnou vyhrocenou situaci, je dobre ze se to snazite resit, takova typicka ceska rodinka, mnohde to je 100x horsi
Je to chytré a bezva bezbolestné řešení! Fikané! Mladé to jen prospěje, donutí ji to být zodpovědnou sama za sebe, osamostatnit se. Uvědomit si to, že už není fracek. Líbí se mi ten nápad! Bylo by to pro vás všechny řešení
0x
Vaše téma se mi líbí, a musím říct, že odpovědi, které máte reakce na Váš email jsou opravdu srdečné. Mé řešení, jako nezaujaté osoby této situace by bylo následující. Přehlásila bych dceru na jinou střední školu s internátem. A zdůvodnila bych jí to tím, že má špatné známky na této škole, a že na druhé škole se jí snad bude dařit líp. Nehledejte školu příliš daleko, ale zase ne tak blízko, aby nedojížděla v týdnu domů. Vyřešíte tím několik věcí najednou a hlavně si začnete být navzájem vzácné, čímž vám odpadnou zbytečné řevnivosti. Kromě toho, dcera dřív nebo později přejme roli matky, a je potřeba,aby se postavila na vlastní nohy a sama věděla, co k životu vlastně nezbytně potřebuje. Jinak abych se přiznala, sama ještě vlastní děti nemám, ale vychovávám 1x14 dní přítelova 12 ti letého syna, a jsou to opravdu muka, nicméně toto je nesrovnatelná situace.
Jo, a ještě bych dodala, že sex u 16 leté dcery je v pohodě, zvlášť, odehrává -li se "pod vaší kontrolou" u Vás doma. Svým způsobem je mi Vaší dcery líto, že Vás obtěžuje se svými sex. hrátkami a Vám představuje svého současného partnera. Jakoby Vás zatahovala do svých problémů, a vracela Vám to, že jste sní řešila svůj milostný a partnerský život. Cítím v tom určitou spoluzodpovědnost Vás, za to, že si třeba vybrala špatně. A nebo naopak, že se jí budete vyptávat proč a jak se rozešli. A tak nemá dost volnost.
Přála bych jí prožít adrenalinové záchodkové nebo zastávkové zážitky mimo domov, a zvlášť v 16, kdy se to může, a dokonce musí vyzkoušet.
Partnera své dcery znám velmi dobře, jenže situace byla taková, že přijel v pátek odpoledne a ojížděl od nás v pondělí ráno, když se mělo jít do školy. Byli spolu celé dny zamknutí třeba v obývacím pokoji a chodili se sprchovat v jedenáct v noci.
Narušovalo to vztahy a systém v celé rodině i mezi sourozenci. Nikdy jsem jí nemluvila do jejích známostí, jen jsem si jí vyslechla a byla jsem ráda, že si se mnou o tom povídá, přesně jak říkáte, měla jsem přehled. Několik kluků už tzv.odstřelila - v 16 letech, když má studia před sebou nemusí mít ještě stálého partnera. I když ona mi pořád tvrdí, že jsou jen nejlepší kamarádi i přes to, že spolu spí. U nás doma jsem tyto aktivity zatrhla, tak jezdí ke svému otci a tomu to je jedno, spíš ji v tom podporuje.
Tak ji pro změnu nemám o víkendech doma.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.