Komplikovaný vztah s otcem následky

Tak již před 50 lety jsme věděli, že dělat někomu křena, není o co stát.

Když už na procházku, na zábavu, tak ve čtyřech, aby měl každý svého partnera.

Podle mne, by se na Vašem místě cítil blbě každý. /kromě tedy pár výjimek, ale to by už bylo na psychiatrickou diagnózu/. Takže spojovat to s chováním v rodině, tak s tím moc nesouhlasím.

Jinak, ještě jste nepotkala toho pravého, pro kterého byste zahořela. Ještě se neobjevil. A musíme říci, že se nemusí objevit, nemusíte se ani potkat, můžete se minout v místě, čase.

Tyhlety rozbory /syndromy, vztahy, chyby ve výchově/, mohou mít vliv, ale také nemusí. Jak se v tom člověk začne pitvat, tak sice dojde k nějakému výsledku, ale ovlivní to konečné chování? Je to taková pomoc, označit svoje problémy a vysvětlit si je, ale pravda to být nemusí.

Třeba jste studenější typ a potřebujete kluka, který se Vám bude věnovat, bude povídavý, bude s ním příjemně, zaujme, nebude se stydět někam pozvat, bude mít plno zájmů. Nebo někoho potkáte až ve 40 letech, uvidíte ho poprvé a rozbuší se Vám srdce, to je on, na první sekundu víte, že to je člověk, kterému klesnete k nohám. A on bude zadaný. No bodejť, takový chlap bude čekat do padesáti, až potká právě Vás.

Takže, je to věc náhody. A když už ne, tak věc rozumu. I některé dojednané sňatky v dřívějších dobách byly šťastné. Případně přišly děti a ženy si zvykly.

Víte, co se má udělat, když nejste v dobrém se svými rodiči?

Sbalit se a jít od nich. Žít svůj život, osamostatnit se, nebýt s nimi v denním kontaktu. Svazují Vás.

A jestli s ním máte takový vztah, tak se od něj odpoutejte. Navštivte ho párkrát za rok, na běžnou návštěvu. I to se stává, že nemáte pěkný vztah. Podle mne je dobré se obrnit a vzít to na vědomí, srovnat se s tím, nelámat to přes koleno, nenutit se.

A to říkání - mám tě rád-a? To se tady nikdy v neříkalo, to přišlo až s filmy z Ameriky. Tak pomalu časem se to zabydlelo i u nás, ale před 60 ti lety se láska v rodině projevovala opravdu velmi zřídka a opatrně. Ani já jsem ji nepoznala a když jsem náhodou jednou vešla do kuchyně a naši leželi vedle sebe, tak se rychle od sebe odtrhli a vstali. Nikdy se nepolíbili, ani při loučení, ani si nemávali. Hu, studený odchov.

Jen tak, úplně tichounce se zeptám: Líbí se vám kluci? Líbili se vám vždycky? Cítíte se v jejich společnosti, jako s kamarády, dobře? Ale to správné zašimrání někde ve vnitřnostech, nepřichází s dívkou nebo se ženou? Omlouvám se, jestli jsem mimo a vás to uráží. Ale jestli vás to uráží, tak se zamyslete jak funguje přirozenost a jak výchova a vliv společnosti.

Jen prosím vás, nic neházejte na rodiče. Vy jste dost stará na to, abyste si žila svůj život tak a tam, kde vás dýchání otce nebude čílit. Je to váš život a vaše rozhodnutí. A také jste dost stará na to, abyste čučela na projevy lásky jiných. Jste na vozíku? Ne? Tak proč s nimi vlastně jste? Tam nemáte co dělat!

Vliv to mít samozřejmě může. Nicméně je poměrně zásadní otázka kolik je Vám let... Něco jíného je, pokud takto dotaz položí děvče kolem 15 let, nebo mladá žena o 10 let starší. V tom prvním případě bych si nekomplikoval život zbytečným uvažováním o případném vlivu vztahu s otcem, protože důvod může být ten, že pro kvalitní vážný vztah ještě prostě nedozrál čas. V tom druhém případě by už stálo za zvážení, zda se s tím dokážete vypořádat sama, nebo bude lepší vyhledat odbornou pomoc.

To že nemáte potřebu být v kontaktu s člověkem, kterého jste včera potkala, nic neznamená. Pokud nepřeskočí jiskra, tak přece není důvod.

Vztah s otcem ovlivňuje dceru i ve vztahu s muži. Taky jsem to tak měla a i stejné otázky už asi od 13 let. Měla jsem to podobně jako Vy. Bohužel to tak je. Nechcete ty kluky vidět stejně jako toho otce.

@delmie - Oni se pořád osahávali a oblizovali- docela mě štvalo, protože je to otravné a nechutné.
Nebude váš pes zakopán spíš tady, než ve vztahu s otcem?

Já si troufnu tvrdit, že první zádrhel bude v tom, že jste ráda single (dle svého tvrzení). Až Vás to bude otravovat, tak si někoho najdete snáze. Budete po klucích koukat, budete je vyhledávat, někde přeskočí jiskra... To je jako ptát se, proč mám neustále prázdnou ledničku, když nechodím nakupovat jídlo

Dobrý den. Píšete, že nemáte přítele, že Vám to nevadí, netrápí Vás to a že jste ráda single. Na mě to ale působí přesně opačně- že Vás to trápí, druhým vztah závidíte a single život vedete jen proto, že nejste prozatím schopna navázat s někým vztah. Možná v sobě máte psychický blok a zábrany, s tím Vám může pomoci jen odborník- psycholog. Je dobře, že o sobě a svém životě přemýšlíte. Protože nikdo jiný ho za Vás žít nemůže a také ho nikdo za Vás nemůže změnit, až si přiznáte, že po změně přece jen toužíte.

@anzionka - Ano, primární problém je v narušeném vztahu s otcem.
To jste dobrá, že si troufnete s takovou jistotou tvrdit, v čem je problém. Mě napadá hned několik dalších možností, proč by mohla být slečna sama - ta první, o které nakonec sama píše, je, že je "ráda single". Za to taky "může" tatínek?

Nevím jestli vám to někdo řekl nebo ne. Jste to vy holky, kdo vysílá ke klukům signály, že by mohlo něco být, že by se známost mohla vyvinout a že by mohlo dojít i na postel. No a jaké signály vysíláte vy? Osahávat se? No fuj. Líbat se? No fuj. Domluvit si rande na druhý den? Nezájem. Potřebuji vůbec někoho? Vlastně ani ne. Tohle všechno jste napsala do svého dotazu.

Chtělo by to snad aspoň trochu vstřícnosti, ne? Dejte klukům šanci, ať se snaží.