Pohřeb - co a jak?

Nejbližší pozůstalí navštíví pohřební službu,dohodnou termín pohřbu, u nás kancelář u smuteční síně, kde jsou se vším seznámeni. Vyberou a nechají si vytisknout parté, řeknou z jakého dřeva rakev a s jakou lemující textilií,/u toho předloží ceník/,pak zda rakev nechat otevřenou, nebo ne, jakou hudbu, jaký proslov a zda si ho pozůstalí sami provedou, nebo poskytnou informace pro projev pracovníka pohřební služby, Zde se řeší i květinová výzdoba smuteční síně, vystavené foto ap..

Místo přemýšlení o věcech, které nejsou vůbec důležité se věnuj vzpomínce na dědečka. Vše ostatní už bude na dané situace. Netřeba ničeho obávat se.

Upřimnou soustrast. Je mi líto, že jsi ztratila milovaného člověka. Ale, na tvoje otázky nikdo nebude umět odpovědět, protože nevíme, co si zadavatelé pohřbu, asi tví rodiče, objednali. Všechno je možné, pohřební služba zajistí všechno, co zadavatel chce, co objedná. Opravdu se musíš zeptat rodičů. Navíc, byl to táta jednoho z nich a určitě je mu to také líto. Nemusíš se obávat ukázat účast a slzy. To k takové ztrátě patří.

Terko,

za pláč se přece před svými rodiči stydět nemusíš. I pro ně byl dědeček hodně blízký člověk, určitě tvým pocitům budou rozumět.

Na pohřbech to chodí různě, záleží na tom, co si ten, kdo pohřeb vypravuje, přeje.

Proslov být může, ale nemusí. Mně osobně proslovy vadí. Málokdy se najde někdo z rodiny, kdo by proslov v takové chvíli zvládl, a ti profesionální "smuteční řečníci", přestože mají hodně zkušeností, mi přijdou "neosobní". Přečtou, co jim rodina napíše, ale vztah k zesnulému nemají.

Když jsme s dcerou vypravovaly poslední pohřeb, vybraly jsme hudbu, kterou měl ten člověk rád, řečníka jsme odmítly a nechaly hrát jenom tu hudbu. Každý účastník tak měl prostor zavzpomínat "po svém". Ale někomu zase přijde lepší slovní rozloučení, samotná hudba mu přijde "chladná" → opravdu záleží na tom, čemu kdo dává přednost.

Klidně si o tom s rodiči promluv, třeba můžeš přijít i s nějakým nápadem, který jim přijde vhod.

Průběh pohřbu

Průběh civilního pohřbu s obřadem ve smuteční síni je zpravidla následující:

Po příchodu do obřadní síně přichází na řadu pokládání květin k rakvi, případně přímo na rakev.

Po položení květin následuje skladba z hudební produkce.

Po hudebním doprovodu přichází na řadu řečník, případně více řečníků.

Následuje opět hudební produkce a odvoz samotné rakve (v některých případech rakev zůstává na místě po celou dobu obřadu).

Kondolence nejbližším pozůstalým.

Průběh církevního pohřbu je odlišný. Po příchodu do kostela se hosté usadí a po vyslechnutí hodinové mše následují nosiče rakve z úzkého rodinného kruhu na hřbitov, kde mohou sledovat uložení rakve do hrobu.

Jak kondolovat?

Na kondolenci neplatí žádná šablona. Pokud nevíme, jak slovy vyjádřit soustrast, postačí i silné stisknutí ruky a prostá jednoduchá slova, vyvarujeme se tak případné trapné situaci. V každém případě platí, že se musíme vyvarovat planých frází. Všeobecně přijímaná hranice kondolencí jsou přibližně dva týdny poté, co k úmrtí došlo.

smutecnikytice.eu/...

Upřímnou soustrast...

Obřad bude v kostele? (Pravděpodobně ano, když píšeš, že nejste věřící - jinde by to nemělo význam.) Rakev se zpravidla otevírá - ale záleží to výhradně na přání pozůstalých a na stavu zemřelého. Pokud pozůstalí řeknou, že nechtějí, pohřební služba ji otevírat nebude. I pokud by byla otevřená, nemusíš se chodit na dědečka dívat. Mně v (mých) 20 letech zemřela mamka a také jsem k otevřené rakvi nešla; bylo to příliš těžké. Na pohřbu dědy a později babičky jsem k rakvi šla a byla jsem ráda, že je mohu ještě naposledy uvidět - záleží to momentálním psychickém stavu. Pohřební průvod ke hřbitovu se vypravuje v případě pohřbívání do hrobu.

Rozhodně si nedělej žádné starosti s průběhem pohřbu.

Nemohu si vybavit, jestli jsem někdy na pohřbu mezi rodinou přijímající kondolence viděla i děti. Ale také takto na dálku nedovedu odhadnout, jestli bych Tě, Terko, považovala ještě za dítě, nebo už mladou slečnu. V každém případě si o dědečkově úmrtí i pohřbu s rodiči popovídej. Prožít si smutek naplno je důležité. Při té příležitosti se s nimi domluv, jestli budeš kondolence také přijímat, nebo jestli poodejdeš někam stranou.

Mně zemřel tatínek, když mi bylo 25 let. Byla jsem dospělá. Na pohřeb mu přišla snad polovina města. Když jsem po nějakém dvacátém potřesení rukou viděla, jaký zástup lidí mě ještě čeká, nezvládla jsem situaci a odešla stranou. Nikdo mi nic nevyčítal, nekomentoval to.