Prodej bytu za života a na dožití

Ono by to bylo také takto možné. Ale je nám oběma 70 let a máme se docela rády. Tak aby kvůli penězům, nakonec nedošlo k odcizení. Obě jsme v docela dobré kondici, ale člověk nikdy neví. Jenom ale vím, že ona by s mými dětmi nechtěla nic uzavírat. Ona je dost nedůvěřivá. A to bych ani já nechtěla, kdybych třeba umřela dřív, aby veškerá práva zdědili mé děti, protože by se také mohlo stát, že by jí z toho bytu nějak vystrnadili. A navíc, já mám svůj baráček a zahrádku a na žádné investice už nepomýšlím, v mém věku. Já s ní půjdu někam k advokátovi, aby nám poradil, jak by se to eventuelně dalo udělat. Podle mne by to mohlo být zajímavé pro nějakého investora, který má dost peněz a má kde bydlet. Dohodli by se, že jí bude dávat těch 10 tisíc měsíčně, asi po dobu 20 let, nebo prostě na dožití. Byt je v Poděbradech a jak jsem psala, je velký a tady jdou nemovitosti rychle nahoru. takže už dneska má ten byt hodnotu větší, než 2 miliony. No a ona říká, že by tam byla dokavad by to zvládala a pak by šla klidně někam do těch domovů pro důchodce, kde by ale měla sama pro sebe tu garsonku. Jsou tady v okolí takové, ale právě ty nájmy jsou dost vysoké. Ale kdyby jí platil tu destítku a spolu s jejím důchodem by na to hravě měla. No a ten člověk už by mohl byt pronajímat třeba za deset let. takže by také zkrátka nepřišel. A v případě, že by ona zemřela dříve, tak by mu byt spadl do klína a ani by ho nemusel doplácet.

No, tak to by také nebylo špatné východisko. Ale předpokládám, že to jsou lichváři a těm bych teda já svůj život do rukou nesvěřila.

Hm, výborně a díky. Právě jsem kousek viděla. Tohle určitě prodiskutujeme. To mi připadá dost věrohodně. Je tam i kalkulačka. nemůžu Ti dát bod, neodpověděl jsi na otázku, ale přímo pode mne a tam není možnost hodnotit. Tak se omlouvám.

Díky, už jsme si to pročetly a dokonce našla i povídání o tom, co já znám z Francie. A kamarádka se stejně zatím nerozhodla. Ono to má všechno své "háčky". Ale děkuji za odpověď.

To ne, žádný prodej a zřízení věcného břemene s tím, že by se majitel ihned nastěhoval do bytu k ní. Byt přece není jeho, dokud on nezaplatí dohodnutou cenu. Přece by se k ní nenastěhoval a platil by jí měsíčně jenom deset tisíc a ještě jí dělal naschvály, aby ona vypadla, když byt není jeho. To ne, to jsi tomu špatně rozuměl. To by mohla byt rovnou prodat za víc a koupit si něco jiného. Ale to ona zatím nechce. Proč by to dělala? Tady má pohodlí a je to její. A i kdyby tento byt prodala za 2 a půl milionu a koupila si menší, tak za něj dá při dnešních cenách přes milion a kolik by jí teda zbylo? Tohle není dobré řešení. No, my to nějak vymyslíme.

Stire, ona to původně měla naplánované tak, že až se rozhodne, tak byt prodá a právě půjde do nějakého toho lepšího domova důchodců, kde by byla v té garsonce a tam by dožila. Jenomže jak jsem psala, má docela malý důchod a chtěla by si těch peněz užít ještě v době, kdy je celkem aktivní a nic jí netrápí, než to udělat až v době, kdy bude už jenom někde popolézat s holí. To už zase tolik peněz potřebovat nebude, člověku se věkem snižují nároky. Tak jsme to myslely tak, že by si ještě třeba deset-patnáct let , žila pohodlně a bez nedostatku a mohla si koupit co by chtěla, třeba k tomu jídlu, nebo jiné věci.

tohle určitě ne, žádnou hypotéku. To bych jí teda já rozmluvila. Tak bídně na tom ona zase není, aby se vrhla do drápů nějaké banky.

Ano, i tohle by se mohlo stát. Ale to je právě to riziko podnikání. Je na obou stranách. A muselo by to být právě absolutně vyjmuto z dědictví, té či druhé osoby. Prostě dohoda, pouze mezi dvěma protagonisty. V případě, že by kupující platil třeba deset let a pak náhodou zemřel, tak by se vše muselo anulovat automaticky a ona by byla majitelkou bytu dál. Z čeho by asi vracela tu částku. No a zase na druhou stranu může ona zemřít za pět, nebo deset let a dotyčný by byl okamžitě majitelem bytu, i kdyby do té doby splatil třeba jenom půl milionu. A o tom to je.

Ten byt má tu hodnotu nyní a myslela jsem to tak, že ten dotyčný nemá v kapse ty dva miliony. Takže by si musel vzít hypotéku, nebo půjčku u banky a té by samozřejmě za dvacet let splácení splatil daleko víc, než ty dva miliony. A u banky není naděje, že majitel zemřel, a tím pádem by dotyčný nemusel už dál splácet . Tady by to bylo pevně stanovené, žádné navyšování a žádné úroky.

Dobře, tak pro Tebe je to nesmysl a nemáš zájem, protože bys to udělal jinak. To chápu. Ale jsou na světě zase jiní lidé, které by to zajímat mohlo. Vždyť ona nikoho nenutí, byl to jen takový nápad, protože jsem si vzpomněla na tu Francii, kde tohle existuje běžně. Tady ne, ale zkusit by se to dalo. Nebo si prostudovat tu zpětnou rentu, co tady dal odkaz "hm". Ale po přečtení se mi zase nezdá až tak výhodná. Oni si nechávají kolem 50% na nemovitosti. Sice ten dotyčný zůstává vlastníkem až do své smrti, ale s vyplácením renty, oni po 10 letech končí. Ona může klidně ve svém bytě dožít, ale už od nich nemá žádný příjem, až do své smrti. Nebo to vyplatí jednorázově, ale to vyjde nastejno. Já jsem opatrná, tak bych tohle hodně rozmyslela, protože čas letí v tomhle věku strašně rychle a peníze se rozkutálejí také rychle.