Dobrý večer,
už odjakživa jsem byl spíše takové vystrašené tintítko bez sebevědomí, ale dalo se to překonat. Ne že bych si nevěřil, ale vždy jsem byl ze všeho nového velice nervózní. Nejvíce ze školy, kdy jsem měl neuvěřitelné nervy před hodinami se zkoušením u tabule, ale také z autoškoly, vztahů s ostatními lidmi a práce. Ale i tak stačilo jen "nějak" překonat tu prvotní nervozitu.
Poslední rok se to ale všechno nějak zhoršilo. Nad vším moc přemýšlím, a jsem přehnaně nervózní z čehokoli nového. A přitom se jedná o každodenní záležitosti: zavolat někam, sejít se s někým koho neznám nebo jít na zkoušku na VŠ byť jednoduchou. Někdy po takovém "úspěchu" se mi strašně uleví až se mi slzy dojetí vkrádají do očí. Přijde mi že je to nějak podvědomé, protože v mnoha případech si uvědomuju že ty situace nejsou ani zdaleka hrozné.
Zkoušel jsem to prostě překonávat, nebo si na to zvykat, bez výsledku. Někdy jsem po neúspěchu ještě více skleslý a chvíli nezkouším vůbec nic.
Už mě nebaví být takhle nervózní a považovat každodenní věci za překážky. Nechci si sednout do auta na kondičních jízdách po pěti letech co jsem neřídil a odmítat vůbec vycouvat z parkoviště několik minut. Nebaví mě vytuhnout když si na mě někdo otevře pusu a já tam stojím jako blbec. Ač to zní zvláštně, "vzhlížím" k "normálním" lidem, seběvědomým a "nebojácným". Chtěl bych taky být takový.
Co s tím ale prosím mohu dělat? Rodičům se svěřit "nemohu". Já na nich vidím tu nechuť pro až takovouhle slabost. Nedávno mi máma vyprávěla o jedné kolegyni co utíká s brekem od malých hádek s lidmi a smála se tomu, ne ve zlém, ale smála, přitom já jsem na tom podobně. I já sám sobě se nechutím tímhle chováním. Je to prostě velké tabu které se strašně stydím diskutovat, záleží mi totiž na tom, co si o mě lidi myslí a nemám rád jedovaté poznámky.
Co s takovouhle situací? Mohu se toho zbavit? Jak prosím? Děkuji za přečtení a za odpověď.
5x
Zažíval jsem neco podobného. Strach nekam volat ( ježíš co budu rikat a pod. ) nebo nekam jit a setkat se s nekym neznámým treba kvuli prace a pod. Me pomohlo snazit se nepřemýšlel nad tim co by kdyby a rovnou do toho skočit. Kdyz jsem mel nekam volat pripravil jsem si cislo v telefonu a ihned zmáčkl volání. Uklidňoval sem se tim, ze me stejne vlastne ten člověk komu volám ani nezna a kdyz bude nejaky trapas tak mi to muze byt fuk. Kdyz jsem mel nekam jit předstíral jsem ze jsem absolutni suverén. Treba na pohovor do prace. Staci chvilku předstírat ze je vlastne vse v pohode a clovek se pak uz sam od sebe uklidni a nakonec si rekne proc s tim vlastne delal takovou vědu.
.
Dneska jsem schopen kamkoliv volat, nebo jit neco resit. Cim vic jsem se setkával s takovyma situacema tim lepe jsem je snášel.
1x
Mozna byste byl prekvapen, kolik lidi ma podobne problemy, ale uspesne to skryva. Mne pomaha snazit se nebrat zivot az tak vazne..proste stejne budeme vsichni za par let pod drnem, tak proc se stresovat s tim, ze clovek je obcas trapny. Navic lidi resi hlavne sami sebe a svoje problemy a zas az tak moc o Vas nepremysli a neresi Vas, jak Vy si myslite. Kazdopadne presne s takovymi problemy jako mate Vy, Vam pomuze psycholog/psycholozka. Vubec bych se nestydela to takto resit, trpi tim opravdu velke procento populace.
0x
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.