Je to omezování osobni svobody?

Já bych Tě omezila ještě víc . A asi bych Tě více zapřáhla do fyzické práce, aby ses nenudila a začala více přemýšlet o životě. To bys potom ani nestačila volat na Linku důvěry. Chápeš vůbec to, že Ti je TEPRVE 16 let a už jsi podělala co jsi mohla? Chápeš to, že by se na Tebe taky rodiče mohli vykašlat (jojo, je Ti 16 a mají k Tobě povinnosti a blablabla) a v 18ti letech bys sloužila možná jako matrace pro feťáky a skončila někde mezi popelnicemi?

Teď ještě nedokážeš pochopit, proč se rodiče tak snaží. Sice asi pozdě, ale přece. A že Ti nevěří? No, nediv se... Takže vezmi rozum do hrsti, začni se chovat jako ROZUMNÝ dospívající člověk a možná Ti Tvoji rodiče za rok za dva zase začnou věřit.

Chápu, že to nemáš jednoduché, ale je dobře, že se dokážeš na spoustu věcí dívat sebekriticky. Musíš mít na paměti jednu věc - rodiče ti svobodu dopřávali, ale ty jsi to nezvládla, neskutečným způsobem jsi selhala. Svůj život jsi vedla způsobem, kterým jsi je ničila, dělala jim ze života peklo, připravila je o klid a radostné prožívání normálních chvil a normálního láskyplného vztahu se svojí dcerou. Pokud si sama uvědomuješ, že to bylo špatně, jsi teď povinna se jejich vůli podřídit a respektovat je. Aspoň teď, protože přes to všechno, co jsi jim uchystala, tě neodvrhli, neodepsali, ale nemůžeš se divit, že za jejich veškerým chováním k tobě teď stojí strach. Strach o tebe. Oni zvolili určitou cestu a ty nemáš ani nejmenší právo se jí vzpírat, nebo si stěžovat, protože ty jsi to všechno pokazila a můžeš teď jen s nimi společně doufat, že za tebe rozhodují dobře. Je to už jen rok, pak to bude na tobě, ale jejich starost s tebou půjde pořád. Buď jim vděčná. Zkus se s nimi domluvit, jestli by nepřistoupili na krátká setkání s tvým klukem u vás doma. Samozřejmě jen za předpokladu, že on není tím důvodem a příčinou tvých předchozích problémů. Pochopitelně je také na místě, když se s rodiči domluvíš na návštěvě psychologa, zjevně to potřebuješ s někým probrat, odborně se poradit, ale nebraň se tomu, aby tě k němu doprovázeli. Měj na paměti, že vše dělají s velkou úzkostí a v obavách o tvoje dobro.

To bude asi normální pocit puberťáka, že je silně omezován v rozletu. Ale nejde o omezování svobody, nejste plnoletá, rodiče za Vás odpovídají a jak sama přiznáváte, sama jim dáváte dost dobrý důvod k tomu Vám nevěřit. Pokud skutečně máte za sebou to, co píšete, tak je skutečně na místě návštěva psychiatra. Ovšem pokud si myslíte, že strávíte rok v blázinci snáze než v rodině, asi Vás zklamu. V rodině jsme měli podobný případ, kdy dotyčný teenager skutečně skončil v Bohnicích, ale pokud vím, přesto že tam byl asi jen tři týdny, rád se vrátil k rodině, od které před tím taky zdrhal...

Jednání rodičů nevnímám jako omezování osobní svobody, cítím za ním obavu o tvé zdraví i o tvou budoucnost. Mají tě rádi a nechtějí, abys zase něčemu propadla nebo udělala nějakou hloupost.

Zklamaná důvěra se zpět získává jenom těžko, někdy se to nemusí podařit vůbec.

Jediné, co podle mne můžeš dělat, je přesvědčit své rodiče, že ti mohou znovu důvěřovat. Přesvědčíš je svým jednáním, chováním, zodpovědným přístupem k povinnostem, starostí o prospěch celé rodiny (nejen sledovat, co chceš ty, ale zajímat se o potřeby všech), ...

Budeš se muset obrnit trpělivostí. Tvé excesy zřejmě trvaly několik let, důvěru zpět nezískáš něhem pár týdnů či měsíců.

Ale úplně na začátku budeš muset změnit svůj pohled na současnou situaci. Rodiče tě neomezují bezdůvodně. Mají k tomu zatraceně vážné důvody → tvé zdraví a tvůj život.

Sama uznáváš, že rodiče mají důvod k takovému jednání, jsou do plnoletosti za tebe odpovědni. To dáš, do 18ti let to vydržíš a pak je to na tobě. Nejsi-li doma spokojena, co tak požádat o umístění do Dětského domova? Tam by ti bylo lépe?

Nechte se zavřít na tu psychinu.

Až se vrátíte zpět k rodičům, bude vám stávájící situace doma připadat docela luxusní.

Rodiče ke tvé výchově podle zákona mohou použít přiměřená výchovná opatření. Dřív na tvou výchovu nejspíš malinko nebo spíš víc házeli bobek (s ohledem na to kam až to zašlo), a teď se asi trochu vzpamatovali a nebo se zoufale snaží zachránit to, co po dlouhá léta zanedbávali, každopádně je to dost zvláštní, protože tyto nefunkční rodiny s patologickými jevy se většinou jen tak pro nic za nic nemění. Nějaký posun k lepšímu možný je, nicméně takový posun a dlouhodobé udržení normálního fungování rodiny vyžaduje obrovské úsilí a koňskou dávku pevné vůle, jde to pomalu a ne každý na to má.

Říkáš, že tento "tvrdý režim" trvá dva měsíce. Tak jestli to rodiče vydrží rok do tvých 18. narozenin... nebo kdyby alespoň půl roku, tak budou dobří

"Jako téměř každý mám problémy s rodiči."

Spíš bych řekl, že mají rodiče problém s Tebou. Podle toho co píšeš, by měli ještě citelně přitvrdit. Bohužel, tělesné tresty jsou zákonem zakázány, takže výprask řemenem po každém tvém větším prohřešku nehrozí. Měli by Tě ale aspoň zapřáhnout do nějaké náročnější práce (na poli, v lese, nebo aspoň v domácnosti...), abys přišla na jiné myšlenky.

"Reknete mi ze takhle mne bezduvodne uzavrit jen z prevence nemohou... Ze me nemohou oblikat do obleceni ve kterym se citim zle. Ze me nemuzou hlidat na kazdym kroku..."

Nejen, že mohou, ale oni dokonce musí! Jsou za Tebe zodpovědní. A měli by to dělat i ve vlastním zájmu, protože když Ty provedeš něco špatného, oni za to ponesou následky.

Dobrý problém, s těmi rodiči. Asociální křesťanští - a tahají vás zřejmě z drog. Žádná práce, žádné povinnosti, zdá se. Dobré oblečení. Vědí ti vaši nemožní rodiče - a vy byste to mohla vědět taky, že: Bez "prevence"vás může potkat toto:

zakony.centrum.cz/...

Nic ve zlym, hezké dospívání. RADA: Pište si deník a tam se každý den 3x pochvalte za něco vykonaného.

@igelit - Prosim reknete mi ze je nejaky zakon ktery muzu vytahnout.
Máte smůlu - ve vašem případě jsou zákony naprosto jasně na straně rodičů.

NOZ § 856

Povinnosti a práva rodičů spojená s osobností dítěte a povinnosti a práva osobní povahy vznikají narozením dítěte a zanikají nabytím jeho zletilosti.

§ 857

(1) Dítě je povinno dbát svých rodičů.
(2) Dokud se dítě nestane svéprávným, mají rodiče právo usměrňovat své dítě výchovnými opatřeními, jak to odpovídá jeho rozvíjejícím se schopnostem, včetně omezení sledujících ochranu morálky, zdraví a práv dítěte, jakož i práv jiných osob a veřejného pořádku. Dítě je povinno se těmto opatřením podřídit.

Dokonce to, co se vám tak nelíbí, dělat musí, aby se nevystavili trestnímu stíhání.

Trestní zákoník, § 201 Ohrožování výchovy dítěte

(1) Kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že

b) umožní mu vést zahálčivý nebo nemravný život,

d) závažným způsobem poruší svou povinnost o ně pečovat nebo jinou svou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

To, že přes výše uvedené, jste už od 15 let trestně odpovědná, zajisté víte.

Tak napiš knihu a tím využiješ čas co jsi doma máš talent na psaní.

,,Tělesné tresty jsou zákonem zakázány,,s čímž já zásadně nesouhlasím,,! Igor Hnízdo-Obecná škola.A já také ne.Vás měli zřejmě ,,řezat,,od rána do večera a nedopadla by jste takhle a místo drog vám do ruky nacpat učebnice češtiny.Myslím,že si oni docela oddychnou až v 18-ti vypadnete z domova.Nevím jaký zákon by jste chtěla na své rodiče vytáhnout,ale oni měli 100% na vás vytáhnout pořádný řemen a to už mnohem dříve!

Ne, vzhledem k sitauci a ke skutečnosti, že jsou za Vás rodiče stále zodpovědní ( do 18let ) se nejedná o omezování na osobní svobodě.

Jsem maminka tazatelky. Její dotaz jsem objevila náhodou při hledání slova "satanismus." Dceru vykázali v druhé polovině druháku na střední škole ze školy. Domluvili jsme se s ní, že si tedy aspoň udělá učňák, který si sama vybere. Do října nám tvrdila, jak tam má super přátele a jak jí to tam jde. Náhodou jsme na učňák volali - ani nenastoupila! Sedí tedy na ÚP se základním vzděláním a parazituje na svém příteli, který je také satanista, ale ochotný platit 11tisíc za garsonku. Brzy se chtějí brát. Dcera se vnímá jako největší oběť a nemíní se svým životem ani radami nic dělat. Je nám ji líto a i jejího přítele, ale nikdy na ni nic nefungovalo. Otec jí v žádném případě nechtěl přestat rozmazlovat a dodnes není schopen přestat.