Návštěva psychiatra

Ad psychiatr - každý si to sezení řeší jinak, ale nemusíte mít obavy - jeho cílem není ,,nachytat´´ Vás při lži, či něčem podobném. Navíc si troufám tvrdit, že se vše se neodbyde jedinou návštěvou, předpokládám, že to bude na hodně sezení.

Co se týče policie - psychiatr je vázán lékařským tajemstvím, nemůže jen tak proti vůli pacienta vytrubovat to, co se dozví, obzvláště za situace, kdy je pacient zletilý - což Vy asi budete, když píšete o 20 letech.

Což mě přivádí k myšlence - je li Vám dvacet a nevyhovuje Vám dosavadní způsob soužití s otcem : Proč se neodstěhujete, nepostavíte se na své nohy?

Ahoj, všechno jak jsi nám to tady napsala, můžeš psychiatrovi říct, ne můžeš, musíš. Aby plně pochopil, co za tvými úzkostmi je. Nemusíš se vůbec bát, sezení probíhá tak, že si s ním povídáš. On se tě případně na věci doptá. Určitě by neměl nad tvými problémy mávnout rukou, protože je to odborník, a věřím, že nemávne.

A neboj, se vším se mu svěř, nikomu dalšímu to říkat nebude, pokud si to výslovně nebudeš přát, musí zachovávat lékařské tajemství.

Anet, měla by jste začít chovat dospěle. Možná, že by vás to nakoplo i psychicky. Jak jste psala, studujete a nemůžete se osamostatnit. MUŽETE! Dělám práci kde mám spostu studentů a některé jejich příběhy jsou ještě horší než ty vaše.

Finančně to zvládají zhruba takto. Výživné dostávají od obou rodičů / ti vyvolenější / a zbytek si chodí vydělat.Někdo třeba na 4 hodky odpo po škole nebo večer a pak někteří chodí na víkendové 12 hodinové směny. Všichni mají spolubydlící nebo bydlí s partnerem. Někteří dostávají finananční injekce i od babiček a dědečků.

Další možnost je si s otcem sednout a říct mu, že pokud si nevšiml, tak už jste dospělá a přejete si, aby se k vám i tak choval a říct mu co si přejete za změny.

Poslední možnost je přerušit školu a jít do práce a školu si dodělat dálkově.

Já byla v podobné situaci jen s tím rozdílem, že u nás nebylo fyzické násilí, ale bylo to hodně o psychice. Ve 20 letech jsem to nevydržela a šla do podnájmu. Kolikrát jsem byla jen o suché rýži, ale tomu pocitu svobody se nic nevyrovnalo.

Psychiatrovi řekněte vše jen tak se vám bude snažit pomoci, ale spíš to bude lepší chodit k psychologovi. Psychiatr léčí duši léky, psycholog slovem,

Držím vám pěsti .

Otec vás vychoval sám od 1.tř,vydělává slušně,tak jste nestrádala a že má na vás nějaké požadavky to je normální.Maturitu budete dělat až ve 21 letech,takže vás podporuje na střední škole 6 let-ostatní se k maturitě dopracují ve většině případů už za 4 roky.Nechápu,na co si VY mladí neustále stěžujete?Jste dospělá,tak se tak chovejte.Když se vám u otce nelíbí,postavte se na vlastní nohy a budete snad v klidu.Psycholog vám možná poradí,ale svůj život si stejně musíte zařídit hlavně Vy sama.V každé rodině ,,je něco,, a kdo říká že je u něj v rodině vše OK,tak lže.Tak dokažte všem kolem a hlavně sobě,že si svůj život dokážete zařídit lépe.Až budete mít svoje bydlení,práci,muže,děti,nějaké to zvíře...atd.,atd., na nějaké psychology už nebudete mít ani pomyšlení a ani čas!

A i kdyby se otec dozvěděl, žes byla u psychiatra, co se stane? Jsi dospělá, máš problémy se soustředěním a usínáním a potřebuješ před maturitou klid, tak sis byla pro prášky. Přeji Ti, abys v pohodě odmaturovala, našla si práci a nějaký podnájem s kamarádkou nebo kamarádem. Tady by spíš potřeboval psychiatra otec.