Občas mám divné, negativní myšlenky. Chodím k psychologovi, jenže termín mám až za 14 dní a moje pocity a myšlenky se zhoršují. Zkouším tedy napsat zde, zdali by mi někdo pomohl jak se zatím zklidnit.
V pondělí najednou mě začaly trápit zvláštní stavy, kdy jsem byla doma svědkem hádky (nic neobvyklého) a jedné dané osoby mi začalo být hrozně líto. Od té doby skoro každý den brečím, pořád během dne, najednou to přijde a nelze zastavit. A k tomu se přidaly různé negativní myšlenky - ať se to týká čehokoliv. Náš pes je celkem starý - začnu uvažovat nad tím že je starý a nedokážu si představit že...nebude. však přitom pořád žije a je zdravý. To samé s lidmi - příbuzní, známí.. celkově i o mě - bolí mě tohle, co kdyz... Prostě pořád Jsem ze všeho hned negativní. Sama se neumím uklidnit, říct si přestaň myslet na blbosti, pořád to jede. Zkoušela jsem během toho týdne mnoho věcí - dát si kafe, něco dobrého, sladkého, koukat na televizi, pustit si hudbu, jít ven. Chvíli to zabere ale po chvíli cvak, spínač a myšlenky jsou tu zpět.
Samozřejmě vše proberu s mým psychologem, nyní uvítám nějakou radu, jak se sama uklidnit a nemyslet na nejhorší.
Děkuji, krásný den.
4x
Vlaďko, zkuste zavolat na některou linku důvěry (možná tam narazíte na psychologa), případně se poohlédněte po krizových centrech ve svém okolí → ta fungují i přes víkend, v noci, ...
Jste-li z Prahy, můžete se telefonicky nebo osobně obrátit na RIAPS .
Můžete zkusit i chat pražské Link/..., dnes by tam měli být do 21 hodin (zítra mimo provoz, další chat až v pondělí od 15 do 21 hodin).
Centrum krizové intervence – non stop krizové centrum; Ústavní 91, Praha 8 (areál Psychiatrické nemocnice Bohnice);
telefon: 284 016 666
Dejte nám prosím vědět, jak jste pochodila.
1x
Zdravím, chápu vaše stavy. Psychika je zrádná a křehká věc. Možná by vám pomohli principy mindfulness, dokud to tedy neproberete se svým psychologem. Jde o to, že se nemůžete vědomě nadechnout za pět minut nebo za 3 hodiny nebo za 10 let. Jde o to vrátit se v myšlenkách k tady a teď a nenechat mysl toulat, že co až mi zemře pes, maminka, nebo kamarádka. Pokud se budete plně vědomě soustředit na dech ve svém břiše, které je od hlavy poměrně daleko, nebudete mít čas se zabývat negativními myšlenkami, a jak dýchat? Návodů je spousta, zkuste třeba tento:
Pokaždé, když váš budou vaše negativní myšlenky napadat a oběžovat soustřeďte se na dýchání. Snad to aspoň trochu pomůže.
1x
Ahojte Vlaďko.
Posílám Vám osvědčená videa,která souvisí s Vaším problémem.
Uvědomte si,že žádný psycholog Vám nevidí do Vašeho mozku,pouze Vás řekněme navede do pozitiva.
Poslouchejte dobře a zkuste se s tím začít prát sama.
Vím o čem mluvím !
doplněno 28.04.18 16:02:
Ještě dodatek - Pokud budete mít vedle sebe negativní lidi,tzv.energetické upíry,musíte jim čelit !
Nikoliv se nechat se sebou vláčet a poslouchat jejich negativní bláboly a řešit jejich nesmyslné hádky.
I když třeba pasivně.
Musíte se nutit sportovat,alespoň maličko a nebo pracovat.
Najít si své záliby a soustředit se jen a jen na ně.
Běžte do přírody,pokud můžete,tak do lesa,je to ohromný zdroj energie a síly,objímejte stromy.
Jezte zdravě - ovoce,zelenina,potřebujete vitamíny a minerály.
Cvičte,cvičení vyplavuje endorfíny.
0x
Vlaďko, nechci tady suplovat psychiatra, ale připadá mi, že máte pěkně rozjeté deprese. Jako bych viděla sama sebe před přesně 8 lety. Asi 2 měsíce jsem žila v tomto stavu. Jediné, co pomáhalo, aby se stav nezhoršoval (ale ne natolik, aby se zlepšoval), bylo odjet na den do úplně jiného prostředí. Odjela jsem ráno, vrátila se večer, nejlépe na neznámá místa. Dívala jsem se, poznávala, pozorovala... jedině pak jsem trošku spala a byla schopná přežít zase pár dní v běžném prostředí. Brečet jsem musela, myslet na různé věci taky, ale když jsem se dostala ven, mezi jiné lidi, na jiná místa, bylo to aspoň trošku uvolňující. Prosím, pokud Vám bude nejhůř, běžte na psychiatrii, oni Vám pomůžou.
doplněno 28.04.18 18:50:
wamp, spletla jste si moji a anziončinu odpověď. Já sama jsem si před 8 lety prošla půl rokem braní antidepresiv, která jsem vcelku pohodově vysadila a vrátila se do normálního života. Vámi uvedená videa jsou fajn pro člověka, který má nějaký splín, potřebuje povzbudit nebo pracovat sám se sebou a svým naladěním, přístupem... ale ne pro člověka s depresemi. Opravdová deprese je nemoc stejně jako každá jiná. Věřím, že jste měla to štěstí a zatím si neprošla těmi stavy, kterými jsem procházela já, když byla nemoc v akutní fázi. Věděla byste pak, proč tvrdím, že ne všem mohou Vaše videa pomoct.
doplněno 28.04.18 18:55:
Jo a když jsem psala, že na psychiatrii pomohou, myslela jsem urgentní péči v případě blízkosti nervového zhroucení. I na běžné pohotovosti by Vlaďku měli přijmout a poslat na psychiatrii. (Pořád lepší, než skákat z mostu). Nemyslela jsem to, že by měla nasadit antidepresiva a léčit se dlouhodobě s pomocí medikace. Třeba jí psychoterapie pomůže a bude stačit, to nemůžu vědět.
Anzionko...mohu se prosím zeptat,jak Vám pomohli?
Neříkám,že nejsou nutní,když už člověk neví kudy kam.
Ale ona je deprese a deprese.
Trápíte se již osm let a kam jste se posunula díky jim? 
Asi tam,že se u nich " léčíte" dále a dále s pomocí chemie.
Ještě se musíte prosit o recepty...
Vladko cítím s Vámi já tak žiji asi 6 let a není to dobré od minulého roku se to rapidně zhoršilo-pamět vynechává,nemohu se na nic soustředit a začínám být negativní,hrubý na mé blízké které za nic nemůžou.U lékaře jsem byl napsal mi lék po kterém usnu a přes den nebudu mít takz.myšlenky po 2 dnech se je musel vysadit ráno jsem si připadal total otupělej.2 lékař mě chtěl hospitalizovat na sledování(14dní).To znamená zkoušet pod dohledem jaká léčiva na mne zabírají-to jsem odmítl(už jenom proto, neměl jsem v lékařce důvěru).V březnu přišla ta chvíle,že když něco neudělám asi se mi něco stane-zvolil jsem cestu do italie za sluncem a mořem(u moře jsem nebyl 25let)tak snad to pomůže abych načerpal síly.Krom toho můj zdravotní se zhoršuje kvůli práci kterou nenávidím(šikana )Stále se rozhoduji zda setrvat nebo odejít.jsou tam pěkné peníze které mi zajištují určité pohodlí v životě.Bude se blížit privatizace mého bytu..pokud odejdu banka mi nepůjčí pen.Mám dilema
Já beru léky, které mi pomáhají. Akorát mi vadí, že po nich přibírám. Kynu jak kynuté těsto a to se snažím jíst méně a sportovat. Jsem ráda, že ty léky beru. Předtím to bylo horší. Zbytečně jsem si brala věci. Nyní jsem víc nad věcí a nejsem tolik vztahovačná.
Ja uz jsem v takovém stádiu že se i pomalu bojím jet do práce (něco přes hodinu).
Bojím se jít spát, protože sny, ty teda stojí za to.
Nejhorší na tom je, že mezi lidmi funguji skvele. Nikdo neví co se děje uvnitř mě, lidi mi říkají jsi super. Prostě to není vidět na mě.
Práce je taková že jsem skoro pořád sama, v kanceláři, kolikrát i ve firmě. Ne tím že by mě někde nechtěli ale zkrátka kolikrát jsem sama. A myslím že v tom je problém. Doma mám psa ale i tak. Skoro pořád jsem sama. Podle mě jsem cvak ze samoty okolo sebe. Přitom nechci společnost typu bar, hospoda. Mě stačí 1 člověk který bude pořád se mnou. Dejme tomu kancelář s někým kdo tam skoro pořád bude, abychom si povídali ale už jen to že tam někdo bude a to samé doma. Pustím hudbu, tak nějak cvičím prostě blbnu. Najednou mi dojde jsem tu sama a cvak. Začnu si povídat se psem. Po chvíli to už nestačí a je to -zacne to. A úplně nejhorší je být doma sama při tmě. Kolikrát je to v poho a někdy jsem nesvá. A rozjede se to- vidím lidi, slyším zvuky a panikařim že je tu někdo nezvaný. Říkám je to opravdu nepravidelné..
Poslala jsem Vám cvičení,které pomáhá.
Poslala jsem Vám řadu rad,které pomáhají.
---
Ani jedno z toho jste nevyposlechla,
ani nevnímáte,co Vám píši.
Znáte pořekadlo :"Komu není rady,tomu není pomoci?"
---
Pokud máte pocit,že to sama nezvládáte,nechte se hospitalizovat !
Chvíle které pocituji,že nemám kam utéct jsem se pokusil pouštět meditační hudbu.Můj výběr-lehký mořský příboj nebo při usínání déšt to občas vypnete a jdeto.No netvrdím,že to je spása ale aspon něco).Nejlépe je mluvit s přízněnou duší,ale je těžké takového najít a pocitovat v něm pochopení,důveru mého problému.Znám to
Rozhodně neříkám že jsem neposlechla vaše rady! Jen odpovídám na různé myšlenky. Uživatel Michal tu psal něco, na co jsem chtěla reagovat. Rozhodně tím neříkám že nechci pomoci. Na veškeré odkazy zde se samozřejmě podívám.
@wamp: Opravdu se nedají některé nemoci léčit jen meditacemi a videi. Ano, ono je dobré na sobě pracovat, i když člověk bere určitou medikaci. Zdá se mi trochu, že se na lidi, kteří berou psychiatrické léky díváte trochu z patra a povýšeně, já jsem to zvládla bez prášků, vy musíte taky. Léky nejsou vždy jen zlo, ale v některých případech jsou nutné na to, aby člověk začal na sobě pracovat. Ne vždycky může ovlivnit okolnosti, ve kterých žije, lidi, kterými se obklopuje. Ne vždy jde pokaždé, když vás chytne panický záchvat nebo deprese odjet na slunný ostrov k moři a relaxovat.
Kdybyste měla tříštivou zlomeninu ruky nebo nohy, taky byste si ji asi neléčila bylinkovým obvazem a motivačními videi o tom, že vás to vlastně vůbec nebolí a můžete tou rukou bez problému hýbat.
Wamp, co pomůže jednomu člověku, nemusí pomoci druhému. Co je pro jednoho negativní člověk, pro druhého být nemusí. Záleží na tom, jak si lidé sednou.
Nejdůležitějším je určit diagnozu.To udělá psychiatr/psycholog.To je ten první krok.Třeba Schizofrenii nevýléčíte jogou.
Vladko,
přesto, že čekací doba je dlouhá, bych se k tomu psychiatrovi objednala. Pokud měsíc uteče, a vy se budete cítit lépe, tak to zrušíte. Pokud ale ne, můžete s ním situaci probrat. Nejsme tu lékaři, a nevíme, zda vám opravdu deprese hrozí. Ta samota v práci i doma to taky nezlepší, v období, kdy jsem bývala x měsíců v práci sama, a doma též, to bylo náročnější zvládnout. Mně před lety psychiatr velmi pomohl. Byla jsem ve stavu hodně na dně, jen negativní myšlenky nebo pláč, raději jen zalézt do postele a spát, i přes den. Psychiatr mi předepsal antidepresiva. Tehdy měly nějakou "dobu náběhu" , snad tři týdny, než se účinek objevil. Dnes už asi budou léky nové generace. Brala jsem je několik měsíců, a opravdu se můj stav zlepšil k normálu. Nebyla jsem ospalá, ani otupělá při té léčbě, normálně jsem pracovala jako účetní v německé firmě.. Je to už hodně let, v roce 1995, ale od té doby jsem se do takové krize nedostala a žádná AD nebrala, ani k psychiatrovi nechodila. Pokud by se mi to ale ještě někdy přihodilo, neváhala bych k psychiatrovi zajít.
0x
Tak nějak jsem přemýšlela, dobře se najedla a prošla.
Vím, čím to je. Věděla jsem to i před tím, ale měla jsem neskutečný záchvat breku, ale ulevilo se mi. Je to o tom, že se práce, i když jsem tam kolikrát sama a není mi za dobře tam být, stěhuje. Za těch lech jsem si zvykla a celkem mimo tu samotu si nemohu stěžovat. Krásné okolí, přístupné, milí lidé. Od září jdeme do nových, modernějších kanceláří ale přitom do horší oblasti města, o to nejde. Vytvořila jsem si k tomu místu takový citový závazek, že teď, těch pár dní, co zbývá (konec května, potom stěhování + rekonstukce) je prostě málo. Pro mě je to málo, potřebovala bych se loučit každý den. JE to jako rozchod, jako že už pejsek... není a tak. Beru to jako věc, kdy jsem zdrcená a zklamaná a smutná. Napadlo mě, když teda to takhle prožívám, třeba si utrhnout u budovy nějakou květinku - sedmikrásku,... a nechat si ji usušit jako památku. Já nevím, asi to zní fakt bláznivě, ale je to v tom a to místo zkrátka pro mě znamenalo hodně a teď se s tím stěhováním nějak nedokážu sjednotit.
Jak bych se tedy měla zachovat? Co bych měla udělat? Aby moje duše byla v rámci možností spokojená, že to místo pouštím v dobrém? Jak jsem se vybrečela, moc se mi ulevilo.
Nenašla byste v okolí toho místa jinou práci? Nebo něco jiného, proč se tam občas vracet? Změna pracoviště přece nemusí znamenat, že se tam už nikdy nepodíváte.
Mně ta sedmikráska vůbec nepřijde hloupá. Já jsem si z míst, kde se mi líbilo a kde jsem se cítila dobře, brávala kamínky...
0x
Rady k vyhledání odborné pomoci jste už dostala.
Co byste měla udělat pro vlastní spokojenost, to budete muset v sobě objevit sama. Jestli si ráda prohlížíte fotky, které mají souvislost s místy, kde jste kdysi žila, tak foťte. Udělejte si pár snímků z této "končící" kanceláře, zachyťte detaily, které Vám byly milé (stůl, pohled z okna, celou místnost, vizitky na dveřích...) K fotkám se pak můžete libovolně vracet a Váš přechod do jiného prostředí nebude působit jako náhlý střih a nenávratná ztráta důvěrného prostředí.
Dobrý den,Vlaďko,
já mám chronické deprese,léčím se 8 let. Vyzkoušela jsem toho už spoustu. A zkouším dál. Pokud Vás akutně přepadají negativní myšlenky,je dobré je odklonit nějakou činností(to mi poradili i na lince důvěry). Třeba se jít projít do přírody,pokud máte tu možnost. Mně v tomhle poslední dobou pomáhá můj pes,vezmu ho ven a soustředím se jen na něj. A to mi vždy vyčistí hlavu. Když chci brečet,brečím i venku,v přírodě je to přeci jedno.
Z dlouhodobého hlediska je ale vhodné,abyste své výkyvy konzultovala s terapeutem. Takže pokud zhoršení pociťujete již několik dní,je to důvod,proč zkontaktovat psychologa a požádat o dřívější schůzku. Dobrý psycholog se Vám bude snažit vyjít vstříc. Zaráží mě,že si psychologa platíte. To nejde najít si nějakého hrazeného pojišťovnou?Já chodila ke třem různým a všechny jsem měla hrazené,nemusela jsem platit nic. O tom také pouvažujte.
Pokud Vás stresuje práce,bylo by dobré tohle řešit s psychologem a hledat cesty,jak tuto situaci rozlousknout,protože dlouhodobý stres Vám depresi může zhoršovat.
To je asi vše,co Vám k tomu mohu říct.
Přeji Vám,ať se Váš stav upraví
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.