Rodiče mi stále radí kdy se učit

Řekni jim to tak, jak si to řekla nám. Když to nezabere,hledej byt,podnájem a rodiče navštěvuj. Pomůžou ti finančně. Hlavně pracuj a pokračuj ve studiu. Jednou by tě to mohlo mrzet. To dáš. Až budou jednou rodiče staří, budeš na to jejich sekýrování ráda vzpomínat.

Závidím Ti

Jestli při studiích i pracuješ, tak by nemusel být problém zaplatit si nějaký pokoj ve sdíleném studentském bytě. Rodiče ti něco málo taky přispějí na jídlo a skripta a budeš mít klid. Akorát už to teda nebude mamahotel s teplou večeří a vypraným prádlem od maminky.

Dobrý den, neuvádíte, jaká jste studentka a zda mají rodiče důvod neustále Vás do učení nutit. Sice se Vám to nyní nezdá, ale berte to od rodičů jako zájem a podporu. Takže, školu dodělat, práci buď omezit nebo vykonávat také a zůstat doma (jinde to bude dražší a bez "servisu"). A říkejte si, že rodiče se musí vydržet (jiné nemáte a mít nebudete). No, asi jsem Vás nepotěšil . Zdravím!

Zkoušela jste si rodiči promluvit? Já jsem přesně tento typ, když mi někdo něco nařídí nebo vyčte, pak to už udělat nemůžu, protože bych jen pak plnila příkaz. Celé dětství jsem byla bordelář jenom proto, že mi každý říkal, že si mám uklidit. Já chtěla mít uklizeno ale buzerovali mě tak často, že na uplatnění vlastní vůle nebyl čas... Je mi 33 a když si u babičky k obědu dám zeleninu (vždycky nakrájí hafo zeleniny a přikusujeme ji k hlavnímu jídlu), tak ona je schopná mi poté, co do sebe naláduju pár kousků, říct "Na, dej si zeleninu! Jezte zeleninu, holky, je zdravá!" - a nutí mě dát si. Poslední dobou jsem na to tak alergická, že už jsem jí asi 2x odvětila "ne, díky, právě mě přešla chuť, když mě do toho nutíš". Bohužel to nechápe. Ale někdy v minulosti jsem na toto téma mluvila s mamkou a jí to asi nějak došlo, protože si osvojila jiné - lepší, skrytější - manipulační techniky

Někdy pomůže bombardovat protistranu jejich vlastní municí. Sedněte si ostentativně jim na oči s knížkama, ptejte se jich, vyžadujte jejich pomoc při učení, aby Vás zkoušeli, prostě je nenechte vydechnout. Předhazujte jim, co všechno jste se dnes naučila, vykládejte jim učivo, pěkně je otravujte

Z informací o rodičích je zřejmé, že si myslí, že na studium nemáš dostatečné předpoklady. Proto doporučovali jednodušší sš a nyní Tě motivují ke studiu, když už jsi si teda prosadila svou. Zřejmě to s Tebou nemají jednoduché a osamostatnění je nasnadě. Ovšem bez ukončování studia, když se do něčeho dáš tak si za tim stuj i za cenu dočasného diskomfortu.

Všichni napsali už hodně rad, ale já se podívám na rodiče, protože mi to dalo hodně práce naučit se mladým do života nemluvit. Stále jsou to mé děti a vůbec nevadí, že už je jedna babičkou. Slyším samu sebe, jak se zeptám, když přijde na návštěvu: "Myla sis ruce? Počkej, podám ti talířek, ať nenadrobíš." Slyším se a lískla bych se. Fakt! Vím, že jsou úspěšné a vůbec nepotřebuji mé rady, ale . . . ale pořád jsou to mé děti! Vůbec nepochybuji, že se narovnáš, na chvíli přestaneš být dítětem a rodičům vysvětlíš, že vzdělání je hlavně ve tvém zájmu a že nemusíš přastat žít podle toho, co potřebuje tvé tělo i dušička. A kdyby nepochopili, pak řekni: "Nekouřím, nepiju, nefetuju, nevydržuji si mládence od baletu, ani si nejedu pro novou kérku do Thajska. Nechejte můj život mým rozhodnutím." Přeji ti hodně štěstí do celého života.