Aféra - co dál?

Zdravím,

fórum je snad plné takových dotazů... ale já už jsem nevěděla kam s tím, tak jsem to chtěla zkusit zde... potřebuji pohled z třetí strany a zároveň někoho, kdo nepochází z mého okolí,...

Začalo to vše, před třemi lety, kdy jsme se potkali... pamatuji si přesně ten den, tu hodinu, vše. A oba jsme to cítili. Asi už od první chvíle jsme věděli, že tam je něco víc. Ale nešlo to - on měl přítelkyni (označím A), já jsem měla přítele (ten zůstává v průběhu vyprávění stejný). Chtěli jsem oba být s tou osobou, s kterou jsme byli... a vedlo se nám to úžasně - jen sem tam jsme si psali... on se poté rozešel a jelikož jsem se já jeho přítelkyni A v hodně rysech podobala, dostal ze mě strach, že budu úplně stejná a utekl k jiné s kterou nyní doteď je - označení přítelkyně B. Jen mě z hlavy nedostal... Snažili jsme se nemít kontakt... Před rokem a půl jsem se málem s bývalým rozešla - nebavili a neviděli jsme se tři měsíce (já a bývalý teda) a v té době ke mně přišel on... a skončilo to, kde to skončilo - asi nemusím dále nic vyprávět. Po novém roce jsme si opět řekli, že to není dobrý nápad, že to skončeme, necháme to být a zkusíme to u se svými partnery, s kterými jsme oba v té době měli takové problémy, že se s námi nebavili...

Nojo... nějak jsme se od sebe nedokázali odloučit na dlouho a zase si začali psát... a ... vidět se. Já jsem se rozešla ze svým bývalým, protože mi přiznal, že do budoucna děti nechce a já bych přece jenom chtěla.

Přiznávám, nebylo to úplně košér ode mě - od něho taky ne. To z toho člověk má, když se snaží něco zadusit a zahubit, co prostě nejde...

Nyní jsem sama, píšu si s ním a on, i když ve vztahu není s ní šťastný míní, že se rozejít prostě nemůže. A to byla řada úchvatných výmluv - lepší už nemohli být - nejprve, protože je to dcera jeho docentky a celá katedra by se na něho naštvala, kdyby se s ní rozešel, potom že nejprve chce stihnout napsat bakalářku a dvoje státnice a že teď na to hlavu nemá a nakonec že svojí přítelkyni nechce zranit. Jo. A co já? To mu přijde v pořádku, že tím raní mě. Teď jsme opět v té fázi, kde jsme si řekli, zas a opět, že to není dobrý nápad, a že se to necháme být. Tedy, tentokrát jsem to byla spíše já. Nechci čekat na něco, co se možná vůbec nikdy nestane. Napsala jsem včera dlouhou zprávu, kde jsem se mu to snažila decentně zdělit, že už nečekám, že jsem utahaná ze všech jeho výmluv a že se chci posunout dál... Na tu zprávu mi nic neodepsal, jen to, že neví co říct a že se to zřejmě ani nehodí, něco na to psát... přemýšlím, že bych jsem si ho vymazala i z fb z přátel, protože tam ho vidím neustále - jen nevím - je to dětinské? Chtěla bych mu to teď napsat, že si ho mažu, ale od té doby, co jsem mu já napsala tu zprávu, on se k tomu nějak výrazně nepostavil... nechci aby měl domnění, že za ním dolézám a ve stylu: Chci z tebe něco vyprovokovat, tak když si mi neodepsal na zprávu, tak tě teď vymažu abych tě trošku pobodla k akci?!

Jen tak ho z kamarádů vyhodit nechci, protože vím jaké to je, když to někdo, bez toho, aby to řekl, udělá...

Jaký je Váš názor na to? Jak píšu, já vím, že jsem se nezachovala úplně podle morálního kodexu - ani to nebudu na to svádět, že co stalo se stalo... určitě by se tomu bývalo dalo zabránit, ale já jsem tu sílu k tomu neměla. Děkuji za pochopení.

S přáním krásného víkendu,

Kira