Dobrý den, neporadí mi někdo? Mám dceru, které bude 15 roků a nějak mně to zmáhá. Odmalička je dcera strašný flegmatik. Neustále někde něco nebo na něco zapomíná a je strašný bordelář. Přijde domů, svlíkne se až v obýváku a bundu nechá ležet na podlaze. Bere si čistý spodní prádlo a ponožky a nechá to ležet na gauči. Že po sobě neuklidí nádobí, to ani nezmiňuju. Zkoušela jsem to po dobrým, po zlým - nic nepomáhá. To není teď tou pubertou - to s ní je takhle už odmala. Asi jsem udělala nějakou chybu hned na začátku. Ale mladší dcera taková není.
Prostě by byla schopná tam to prádlo nechat ležet furt. Takhle já musím nejmíň 5 x opakovat, ať to uklidí. Odpověď je - Jo já to uklidím, až ... No a někdy už to nevydržím a uklidím to já - představuju si, že přijde nečekaná návštěva a na gauči budou ležet dceřiny spoďáry ...
Taky se neustále opakuje situace, že jedem ráno do školy a do práce a ona si v půlce cesty vzpomene, že nechala něco doma, že mně zapomněla dát něco podepsat apod. (celé odpoledne přitom doma tabletovala). Jde na kroužek kytary a kytaru si nevezme. Jde na kroužek plavání a v bazénu zapomene nové plavecké brýle. Má vyzvednout mladší dceru z družiny a zapomene jí tam. Má něco nakoupit - zapomene na to. Já bych to chápala u prvňáka, ale u deváťáka? Připadám si, že mám na hlavě satelit, který musím neustále natáčet do všech stran a udílet pokyny a kontrolovat - Máš kytaru? Máš plavky? Jenže otázky jsou houby platný, musím jít a zkontrolovat to. Učí se dobře, to nemůžu říct, ale to, že se na ní nemůžu spolehnout mě ničí.
Navíc mám teď takový složitý období - nedávno mi umřel taťka, takže velký smutek a do toho spoustu zařizování starost o mamku, jak ona se s tím vyrovná - snažím se jí častěji navštěvovat. V práci máme nové vedení, což pochopitelně znamená velké změny - doteď bylo všechno špatně.
S dcerou jsem mluvila, snažila jsem se jí vysvětlit, že je toho na mě opravdu moc, že mně musí pomoct alespoň tím, že nebude nikde nic zapomínat a bude si uklízet alespoň svoje věci, ale nic se nezměnilo. Kolikrát se rozbrečím, protože si připadám jak vyždímanej hadr.
4x
Májo, kvůli tomu Vašemu satelitu na hlavě dcera nepociťuje následky svého jednání. Vždyť Vy se o všechno postaráte. Pociťuje Vaše výčitky, které ale v konečném důsledku jen posilují netečnost.
Necháváš doma kytaru? Nemá cenu, abys chodila na kroužek kytary. Nemáš brýle? Tak to asi odhlásíme plavání, nemůžu ti hned koupit nové. Nevyčítejte, nedomlouvejte, nehučte do ní, jen dejte najevo, že vše má své hranice. Věřte mi, že dcera se takováto již narodila, jen si zatím nevyvinula dost sebekontroly, aby svoje zapomínání úspěšně řešila. A Vy jí v tom tím, že ji nenecháte pocítit nějaký následek (domluvy, výhružky, slzy nebo výčitky nejsou následek!), nepomáháte. Když nechává všude prádlo, ukliďte jej po ní, ale ne do její skříně, prostě ho zabavte, aby ho neměla. Až nebude mít co na sebe, vydejte jí oblečení na druhý den pod podmínkou, že teď hned půjde a uklidí po sobě tu bundu na gauči.
Na druhou stranu buďte shovívavá, toto je opravdu vrozené. Oceňte jakýkoliv pokrok a přijměte fakt, že přesně taková, jakou byste si ji představovala, nebude.
Někomu pomůže, když vidí svoje chyby u ostatních. Zapomeňte nakoupit, doma pro jednou nebude nic k jídlu, dcera má hlad... "Jé, já zapomněla nakoupit!" Chtěla dcera, abyste ji někam odvezla? "Aha, to bylo dneska?" Pokud má nějaké hlášky, které používá k omlouvání chyb, použijte je 
Víte, já byla trošku jako Vaše dcera. Do určitého věku mimoň. Každá výčitka doma bolela jako trn v srdci, já sama měla problém vyřešit si svoji chybu v sobě a ještě do mě někdo hučel, že jsem netečná, že je mi všechno jedno, že se nestarám. Cca ve věku Vaší dcery mi máma vytkla, že jsem si nevzpomněla, že mám druhý den zubaře (a jelo to nanovo, nestaráš se, je ti to jedno, všechno musím hlídat já). Jenže ona do té doby všechny tyhle věci hlídala, tak proč najednou chtěla po mě, abych si sama vzpomněla? Ani neřekla, "hele za dva měsíce máš zubaře, pohlídej si to". Kdyby mi to tehdy neřekla, zameškala bych tu návštěvu, musela bych zubaři zavolat a omluvit se a jsem si dost jistá, že na žádnou další bych nezapomněla. Jenže ona tu návštěvu de facto ohlídala zase sama! To je ten satelit na hlavě a vyždímanej hadr... Tak se omlouvám za delší psaní, ale snad jsem pomohla.
doplněno 05.04.18 22:28:
O tom přepínači - tomuhle, můžete-li, bych se opravdu vyhnula. Dnes já nemůžu, tak běž/udělej/postarej se ty, to lze u partnerů, kteří jako celek sdílí starost o domácnost. Dcera je potomek, dítě, má mít svoje pravidelné činnosti-povinnosti, věci, které jsou na ní, ale neměla by pravidelně přebírat chod věcí na sebe. Je jasné, že když fakt nemůžete z práce dřív, musí sestru vyzvednout, ale to je - měla by být - výjimka. Dítě by nemělo cítit, že přebírá funkci rodiče, není to zdravé, ono rodič není a i když si myslíme, že v praxi všechny ty "rodičovské" činnosti zvládne, není to jeho role.
Možná by pomohlo - posuďte sama, znáte ji sama - sednout si s ní a udělat seznam věcí, které bude dělat. Uklízet po sobě, vynášet koš, připravit si věci do školy/na kroužky večer předem... Udělejte to ale v momentě, kdy je přístupná dohodě, ne aby Vám zprotiveně odkývala, co si vymyslíte. Aby to byla i dohoda z její strany. Budete muset dohlížet a kontrolovat jak na prvňáka, ale vyplatí se to. (Jednou nám ve škole rodiče fňukali, jak je kluk neschopný, že si nezabalí tašku sám. Že to neuměl nikdy, ale nyní je to horší, přičemž si mysleli, že se to postupem času přece musí naučit, jak roste a dospívá... Kontrolovat mu tašku večer odmítali, ve 12 letech. Kolegyně na to říká, "můj syn (taky 7. třída) si sám tašku zabalí perfektně, ale myslíte si, že sám od sebe? Ne! Do půlky 6. třídy jsem ji večer co večer balila s ním!") Začněte, u těch pravidelných činností, s něčím lehkým. Aby pocítila úspěch, aby zvládla to, co se od ní očekává. Nastavíte-li laťku příliš vysoko, nedocílíte toho, co jste si stanovily, a obě vás to zase odradí.
2x
Dobrý den. Snažte se být důslednější. Pokud dcera nechá své věci někde válet, proč jí 5x říkáte, aby to uklidila a nakonec to uděláte za ni? Její odpověď – já to udělám až..bych nebrala v potaz. Prostě to udělej teď hned..Když ví, že ji to projde, proč by poslechla hned na poprvé? Tablet dovolit, až když si připraví a zkontroluje, že má vše připraveno do školy. Pokud je flink - tak máš smůlu, tablet nebude. Také jí zapojte do domácích prací, aby měla nějaký režim a povinnosti. Musí se naučit být pořádnější, zodpovědnější atd. Bohužel to jinak nepůjde, než že na ni budete dohlížet, připomínat, vyžadovat. Vím, že je to vyčerpávající a pro obě strany někdy fakt únavné, ale dokud budete dělat věci za ní a myslet za ní, tak bude v klidu a nic se nezmění. S dětmi je to někdy opravdu boj, zvlášť v době dospívání, ale rodič by měl být ten, kdo určuje pravidla, vychovává a vyžaduje nějaký řád. Pokud se dceři stává, že zapomíná věci atd..možná by stálo za úvahu promluvit si o tomto problému i s lékařem. Jedna věc je pokud je dcera skutečně jen flink, druhá věc by byla, kdyby to dělala neúmyslně třeba protože má nějaký zdravotní problém o kterém jste doposud nevěděli. To je můj názor a pohled na věc.
2x
Proč by měla něco dělat a na něco myslet, když má maminku, která uklidí, připomene, podepíše - a na kterou se může spolehnout, že jí těchhle "banalit" zbaví, aby se mohla věnovat záležitostem příjemnějším?
Uznávám, že může mít nějakou poruchu, ale to by bylo vhodné konzultovat s psychologem - buď to vyloučí, nebo navrhne možný postup.
Zatím bych se chovala jako "krkavčí matka" - bundu překročila, kalhotek na gauči si nevšímala (to není vaše ostuda, ale její a většině návštěv to vysvětlíte), pro zapomenuté brýle ji poslala zpátky - Už tam nejsou? Tak to máš smůlu, já teď na nové nemám, koupíš si nové z kapesného nebo ti nezaplatím to a to, vyber si.
Na nejméně dvě místa v bytě bych kažý týden dávala seznam úkolů po dnech - ideálně zevnitř na dveře od bytu a ještě tam, kde ho skutečně nepřehlédne - a bude si odškrtávat splněné. Jistě, je to poněkud ponižující pro "velkou slečnu", ale těžko se bude vymlouvat, že si papíru nevšimla. U záležitostí, které odložit nejdou - družina, nákup - buď upomínku do mobilu, nebo ji v přiměřený čas prozvonit. Ne volat, ne sms - jen ať si vzpomene sama, co má zařídit. Nakonec jednu kopii seznamu může nosit u sebe. Současně bych po dohodě s dcerou stanovila tresty/odměny a jednou týdně "vyhodnotila".
Ze začátku to bude náročnější spíš pro vás, protože pořád budete myslet na to, zda neuklidit, nepřipomenout, nezajistit, nevyprat - ale zkuste vydržet. Pokud psycholog nebo lékař zjistí, že dcera může chování korigovat, vůbec nic se jí nestane, když tu a tam zůstane bez večeře, protože ji nekoupila, nebo čistého oblečení, které nedala tam, kam patří.
Děkuji za vaši odpověď. Asi jsem si myslela, že bude fungovat něco jako přepínač - prostě já mám teď čas, tak to budu po tobě uklízet a myslet za tebe. Dneska jsem unavená, tak dneska to máš na starosti ty. Ale ejhle. Přepínač nepřepíná. Taky jsem si vzpomněla na jednu moc hezkou knížku, kterou jsem četla mladší dceři - Sedmilhar Josífek. Tam zase rodiče odnaučovali lhát tím, že lhali sami.
Jo a hlášky dcera má: "Ale já jsem na to zapomnela!"
0x
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.