Zdravím.
Jak se vypořádat když rozum a city jsou v přímém rozporu?
Nyní již v minulé práci jsem potkal jednu dívku a tak nějak jsem se po dlouhé době zakoukal.Do té doby jsem vedl již pár let relativně bezstarostný single život a do cesty se mi dostala ona.O mnoho mladší (40 vs.24),zrovna ne s šťastnou minulostí a napohled bezbranná,zranitelná atd.
No stalo se to že z přátelský vztah se přesenul k více.Nutno dodat hlavně z její iniciativy.Nebudu se tvářit že jsem byl proti,ale byl jsem si moc dobře vědom faktů stojící proti nám.Třeba rozdíl vve věku,každý z jiného města,já svůj životní styl,ona čekala od života něco atd.
No dopadlo to tak že po pár měsicích vztahu došlo z její strany k rozchodu.Rozum mi říkal že se to dalo čekat ale srdci přes všechno zůstala a a nejhorší že zůstává i po 3/4 roku.
A přestože ona dávno zadaná jinde a ačkoliv jsem si myslel že jsem prošel skoro fázemi ,,odmilování,, a rozum ví že nebyla ta ,,osudová,, a některé věci jí nedpopustím tak mi prostě zústává v srdci a nemůžu na ní zapomenout.Není den abych na ní nemyslel...V zoufalství jsem vyměnil i práci abych jí nepotkával,ale paradoxně to ani moc nepomohlo a jenom jsme si uvědomil o to víc jak hrozně mi chybí.
Jako bonus se mi stává že že jí občas potkám na nádraží (oba dojízdíme do jiného města za prací).Když jí vidím tak si jenom bolestně uvědomuji že jí pořád miluji.Tisíkrát si rozumem můžu říkat že se k sobě nevrátíme ani nehodíme.Že mi hodně ublížila atd.Vidím jí a city se dostanou ke slovu a já vím jak těžce jsem v háji...
Ona ví že jí pořád miluji,a vlastně se díky tomutu na mě hodně zlobí.Ani se nebavíme protože pro obě starny je to ,,křeč,,
Jenom pro každého z jiného důvodu...
Je fakt že jsem i naštvaný na sebe.V takovém věku a takhle se trápit pro někoho kdo o to nestojí.Jenže ,,srdce,, je mrcha a pořád si ,,mele,, tu svoji.A nejhorší že z ukecaného pohodáře který si nelámal hlavu se vztahy,je po rozchodu málomluvný často špatně ,,naložený,, trouba který neví jak z toho ven...
4x
Také zdravím
Vezměte to i z druhé stránky, něco zlé je na něco dobré.( Staré známé stále platné.) Lidi většinou zažívají muka protože se nešťastně zamilují, když se to ale povede a jsou spolu, často si otráví život, ničí jeden druhého nedovedou spolu žít a často to končí rozchodem roztrpčením rozhořčením nevraživostí nenávistí, to je ta druhá strana "velkých lásek" jistě ne všech ale nezřídka tomu i tak bývá.
Napřed se "neskutečně milují" a pak už jen trpí nenávidí, nevraží. Napřed velké svatby velké "pompy" utrácí se desetitisíce pak velké plány půjčky zadlužuje se do milionů a nakonec docela prostý rozvod "dělení dětí i majetku" pak nějaké to "plácání" s "jinými" náhražkovými partnery a pak přijde smrt, šašek skočí do truhlice víko zaklapne a je konec hořké komedii.
Takže ono v podstatě chápu že to bolí a nelze si to rozumově vysvětlit pravdou ale je že každá taková nenaplněná láska může být na druhé straně potencionálním vysvobozením ze života v nepříjemné "temnici".
3x
2x
Davide, ale Vy vůbec nejste zamilovaný. Tím si pouze zdůvodňujete Váš psychický stav, ve kterém se nalézáte. Nejvíc Vás trápí to, že ona si klidně žije bez Vás, že Vás už nepotřebuje, že se bez Vás obejde. Když byla s Vámi, tak jste nabyl přesvědčení, že to je to nejlepší co mohlo potkat ji, ne Vás. Staral jste se o ni, pomáhal jí a ona byla určitou dobu šťastná a stačilo jí to. Jenomže pak se asi dostala z těch problémů, ve kterých byla v momentě, kdy jste se spolu potkali a Vy už jste nad ní ztratil takovou tu nadvládu ochraňovatele. Ne, že byste Vy polevil, ale ona už tuto péči nepotřebovala tak intenzivně, tak se vztah pomalu začal měnit. Proto jste pak přešli ze stavu mileneckého, do stavu kamarádského. Ale takového, kdy Vy jste měl ještě pořád dojem, že hrajete v jejím životě důležitou roli, že je k Vám pořád ještě připoutána, že to, co Vy jí poskytujete, je pro ni pořád ještě nějak atraktivní a nepostradatelné. A tohle vědomí jste zase potřeboval Vy a to Vám naprosto stačilo ke spokojenosti. Jste ve znamení "raka" a ti hrozně neradi přichází o kořist. Ze své vůle klidně ze svého pomyslnného obydlí někoho klidně vypudí, ale když mu někdo unikne, tak to strašně špatně snáší. To je pro raka nepochopitelné, protože on se přece tak staral a snažil se udělat tomu druhému umetat cestčky a dělat to nejlepší. Ale tady je problém. To nejlepší sice ano, ale pouze z pohledu "raka", tedy Vás. To vy jste byl přesvědčený, že jste pro ni nepostradatelný a že se bez Vás neobejde, když jste pro ni tolik udělal a vlastně za to ani nic nechtěl. Jenomže Vy jste od ní ve skutečnosti chtěl, aby Vám byla vděčná a byla na Vás pořád nějakým způsobem odkázaná a dávala to najevo tím, že by se s Vámi pořád scházela a informovala Vás o svém životě a Vy byste mohl zase hrát tu roli nezištného ochranitele a rádce, aniž by tím utrpěl Váš soukromý, paraelní život, protože spojit svoji životní cestu, s tou její, do toho se Vám nechtělo. Proč byste to dělal? To by Vás mohlo omezovat. Píšete, že máte i jiné kamarádky a bývalky, se kterými neustále udržujete vztahy. Vsadím se, že jim také radíte a snažíte se jim pomáhat a dokonce i pomáháte. A to Vás uspokojuje nejvíc. Mít pocit, že jste žádaný a pro druhé potřebný a že si váží vašich rad a pomoci. No a tahle dívka se najednou zachovala úplně jinak, než jste očekával. prostě a jednoduše už vaše rady a pomoci nechce, i když by je možná potřebovala, tak je jí milejší neviditelné pouto přetrhnout a být svobodná, než být pod vaším vlivem a muset Vám prokazovat vděk. Nemyslím tím nic tělesného, ale jedná se o psychiku a o to je to horší, protože se jedná o spleť velmi jemných nuancí, ze kterých se ale může stát i pěkně silný bič, nebo pouto, nebo i oprátka...
A tohle ta Vaše kamarádka vycítila, nechtěla to a tak utekla. A Vy se z toho dostanete v tom momentě, kdy si uvědomíte, že je opravdu nadobro pryč a přestanete si namlouvat, že by to šlo nějak vrátit. Láska to určitě není. Spíše to je raněné ego a nepochopení toho, jak se Vám tohle mohla udělat.
No řekl bych těsně vedle.
Opravdu jsem si nikdy nemyslel že jsem pro ní zrovna ,,výhra,, Kdyby to tak bylo tak bych jí v podstatě nevaroval že si nejsem jist zda přecházet od ,,kamarádství k více,, dobrý nápad.(V té době měl ještě navrh rozum před city.) Nebyl,ani pro mě,a vůbec ne pro ní.Přesto ona byla ,,hybatelka,, vývoje v našem vztahu.
No rozhodně jsem si nemyslel že jsem nepostradatelný.Nějak žila přede mnou,a nějak žije i po mně.Ale když člověk vidí že do některých věcí byla dotlačena řekněme osudem a ona se spíše jenom myslí že to v budoucnu nemůže být jinak,tak jí člověk jenom naznačil i jiné možnosti vést život trochu jiným směrem.Jestli by se rozhodla tak či onak by byla jenom její volba a vždy by ve mě měla podproru.Jak jsem psal,já si nemyslím že jediný smysl jejího života je v od mlada o někoho starat.Pokud má ten pocit,tak OK.Nemusím s tím souhlasit,ale nikdy bych jí nepřesvědčoval o ,,svém,, názoru.
Ono vám psycholog řekne že spousta žen které má nézké seběvědomí nebo nějaké trauma z dětství (ona asi oboje) má pocit že se musí za každou cenu ,,zavděčit,, aby ukázala že je pro protějšek právě že nepotradatelná.Jestli je provinění někomu ukázat že je zajimavý a žádoucí i bez toho aby se ,,přetrhla pro jiného,, tak ano jsem vinen a klidně se přiznám.
Pravda je že rád pomůžu klidně i ex,ale ne pro pocit nepostradatelnosti ale proto že je to správné.Od čeho jsou kamarádi aby si případně pomohli když je potřeba?
A co se týče života.Jasně že bych musel nějaké věci změnit.Některé věci ovšem z jistých důvodů změnit v současné době nelze ale prostě to tak je a musel by se najít kompromis nikoliv jenom z mé strany ale i z její.
A já chápu že se jí kompromis třeba dělat nechtěl,ale potom raději ani nechci vidět jak si představuje dlouhodobé partnerství...Které není nic jiného než obrovský kompromis.
Ono je otázka zda jsem jí spíše neposloužil jako převozník.Převozník který se třeba má problém vyrovnat s tím že byl jenom převozník.
Sice jste to pochopil trochu obráceně, ale to není zase až tak důležité. Důležité je, že tohle přece už vůbec nemusíte řešit. Ona už nechce ve vztahu pokračovat. Nemá vůbec smysl nad tím přemýšlet a hledat dodatečně, kde to bylo špatně, když už to špatně dopadlo a je konec. A tohle řešíte, nebo ne? Myslím tím to, že je vztah skončený a z její strany není návratu a vy si to nedokážete připustit. To Vy mluvíte o lásce a trápení. Ona už je úplně jinde, s jiným partnerem a vy nemůžete vědět, jestli jí to vyhovuje, nebo ne. A i kdyby ne, tak k Vám se vrátit nechce. Tak už nepřemýšlejte jaká byla, proč byla a co se s ní děje. Obraťte svou pozornost jinam. To je to samé, jako bych tady pořád dokola přehazovala a brečela nad hromadou shnilých brambor a přitom se trápila tím, co všechno jsem z nich mohla uvařit, kdybych je nenechala shnít. Jsou shnilé, tak je vyhodím a basta. Ale zapamatuji si to a příště udělám taková opatření, aby už mi neshnily.
No možná to bude pro někoho šok,ale nejsme všichni stejní.Pro někoho je jednoduché udělat za nějakou etapou či událostí v životě tlustou čáru, a někdo ne.Ono,Těm prvním kteří často koukají pouze na sebe a nezajímá je jak či ono rozhodnutí poznamenná okolí říká sobci či manipulátoři.
Já fakt nemám problém si připustit že je pryč,prostě to tak je.Zvolila si cestu,budiž.Když má potřebu naplnit svůj život pečováním o někoho tak ať pečuje.Sice je to asi hodně nudný omezený život,ale ...Je to její život a každý si asi musí ,,natlouci čenich,, než pozná že měla někdy něco udělat jinak.
Osobně jí přeji aby byla jedna z mála která dopadne jinak než v 30 letech bude na seznamce s inzerátem,,rozvedená,dvě děti žena v domáctnosti hledá,, Nicméně,holá statistika jí moc nepřeje.
Ale buďte v klidu.Třebaže jí mím v srdci,ani ve snu mě dávno nenapadlo že bych se k ní ani teoreticky vrátil.
Jenom mě tak napadá že je zpodivem jak někdy na někoho působí jako červený hadr na býka že jsou lidé kteří vedou jiný život než jedinci kteří žijí v páru jernom proto že mají teplý oběd a vyprané prádlo a občas ,,manželské povinosti,,
Ale Davide. Otázku jste sem vložil Vy a vy jste se ptal, co máte dělat a jak to vidí lidé z venku. Tak přece musíte počítat s tím, že bude plno názorů a vůbec se nemusí shodovat s tím, co si myslíte Vy. Podle mne, jste dostal naprosto vyčerpávající radu už v té první odpovědi. Myslím, že to byla "babkazov", teď nevím přesně. Poslala Vám obrázek s textem, který řekl vše. Jenomže vy jste to začal rozebírat sám, Vám se jednoduchá odpověď nelíbila, i když byla výstižná. A pak se přidávali další a žádná z odpovědí vlastně nevyjadřovala to, co chcete slyšet. Podle mne ani pořádně už sám nevíte co chcete. To k tomu červenému hadru. Původně jste se ptal, jak to udělat, abyste zapomněl. Každý Vám poradil podle svého mínění jak to nejlépe udělat. I já, až skoro nakonec, jsem Vám to řekla. A vy se ke všem odpovědím stavíte tak, jako kdyby Vám chtěl někdo něco vyčítat. Nikdo to nedělá. Je to jenom Váš dojem a při takovýchto otázkách je to skoro pravidlem. Tazatel se většinou začne ospravedlňovat a je nespokojený s názory ostatních.
1x
Dobrý den. Co na již neopětovanou lásku? Jen čas, který vyléčí bolístku. No a teďka trošku na tvrdší notečku. Vždyť jste byl pro ni vážně starý, tedy pokud ten věkový rozdíl 40 vs. 24 znamená, že vám je 40 let. Ve skutečnosti jste ještě mlád, ale nikoliv pro takové 24leté poupě, které se po světě teprve rozhlíží, byť za sebou může mít už kdovíjakou minulost. Buďte rád, že jste spolu neměli potomka, to by ten rozchod byl daleko bolestnější. Takto na ni budete vzpomínat jako na svoji dávnou lásku.
No v pohodě.Já vím že to je velký věkový rozdíl.Ale.
Ona i předemnou i po mě má starší.
Já mám pár karamádek a většině je hluboce pod 30 let.A rozumíme si často mnohem víc než s ženami v mém věku.Svobodný,bez závazků,spousta času na konícky.To se moc společných témat s ženatou/rozvedenou/ s dětmi hledá těžko.
Bez urážky
Jasně, svobodný čtyřicetiletý muž je i pro rozvedenou ženu s dětmi krajně podezřelý a bude na něm hledat něco divného. Taková chce raději též rozvedeného, protože je spojují podobné životní problémy. Až vám bude 50, budete stále lovit mezi dívkami pod 30 let? Jestli to nebude tak, že si nechcete přiznat věk, protože mám takový dojem, že jsem svým textem Vám šlápla na kuří oko. Ale mohu se mýlit.
Nelovil jsem,spíš jsem byl uloven.
Co v bude za 10 let netuším,ukáže život.Třeba zůstanu dál bez jakýkoliv vazeb,uvidíme...
No a pokuď s tím má nějaká dotyčná žena problém,tak by si měla zvykat.Už jenom proto že poslední léta roste počet single domácností a logicky tím pádem bude třeba za čas spousta svobodných jak žen tak mužů mezi 30-40.Taková je doba...
Ale tady není diskuze o tom proč,ale jak zapomenout...
1x
@david - Když mi na ní záleželo,nebylo mi jedno třeba to že si ve svém mladém věku představuje svoji budocnost u plotny ,,a skákaním kolem přítele,, Možná si to opravdu přeje,ale já jsem aby si trochu více užila mládí a tyto starosti si nechala až na později...I když jsme byli ,,spolu,, kolikrát jsem jí říkal že je mladá,ať si rozhlédne co jiného by jí bavilo.Marně...
Asi to vidím jinak - ale to, že mi na někom záleží, neznamená, že ho budu "cpát" do něčeho, co je "pro něj nejlepší" - podle mých představ, samozřejmě.
Můžu se mýlit - ale mám z vašeho projevu pocit, že ještě stále nejste až tak úplně dospělý (což je pouhé konstatování, víc za tím nehledejte).
Ono se to blbě vysvětluje.Já jí k ničemu nenutil,ani neomezoval,ani neodsuzoval...
Jenom jsem se snažil jí opravdu jenom naznačit že je 21 století a dávno neplatí to že žena musí muže ,,obskakovat,,
Ona věděla že jsem pár let sám a prostě mám život nastavený tak abych se o sebe tak nějak postaral bez nutnosti aby se o mě někdo staral...
A že mě mrzelo to že si sama ,,zavírá,, možnosti co má před sebou a že mi to nebylo jedno,tak to sorry...Prostě jsem si nemyslel že se jediná její budoucnost je pro někoho se více či méně obětovat.
Faktem že se sposta věcí vyplynulo až mnohem později po rozchodu.Ono i jistou roli hrálo že ona je opravdu z malého města kde se hromada lidí váže klidně i lehce po 20 letech,já žil v Praze a pořád tam trávím hodně času a tam se zase do třicítky hodně lidí do ,,závazků,, nežene.
Davide, respektovat je potřeba každého, i dívku, která byla o tolik let mladší než Vy. Jak můžete vědět, co je pro ni to pravé? To si přece musí určit ona a Vy jste neměl právo jí do toho mluvit. Vy jste viděl možnosti, o které ona nestála. To jste měl repektovat (mně by také vadilo, kdyby mi někdo "chtěl mluvit do života".)
To, co nazýváte "obětí", ona mohla vnímat úplně jinak.
1x
Koukám, tady to pěkně žije! Pár dní se sem člověk nedostane a už se to tu pěkně řeže! Vidíte, co vaše téma chytlo lidí za srdce, rozum a odpovědělo. Mohu mít dotaz k vám: našel jste zde trochu uspokojivou odpověď, která by vás někam posunula nebo případně pomohla? Možná vás zklamu, ale zdá se mi, že už se zase pomalu stáváte ukecaným pohodářem. Což by bylo výborné, protože všechny názory, které tu zazněly vám byly přínosné. Tvrdíte, že nemůžete mlčet při určitých odpovědích. To se vám nedivím...jako že jste starý na onu ženu. Taky mě tato" dobře mýněná" rada nadzvedla ze židle. Protože kde je psáno, že muži má být XZ a ženě ZY...No co člověk to názor a měli bychom všichni se vzájemně respektovat... Přeji vám klid na duši a mír v srdci!
No zažil jsem mnohem větší řezbu Toto je jenom ,slabý čajíček,,
A jak vás vůbec mohlo napadnout že jsem zase ukecaný? Fakt vás ujištuji že když mně to ,,chytne,, tak na živo je to ještě mnohem horší A někdy to zase na mně padne a držím Bobříka mlčení dost zarputile.Buď nemám náladu protože se ,,topím,, ve vzpomínkách a v tom co by kdyby,nebo ještě ,,lépe,, když jí náhodou potkám a v tom případě mám v hlavě jenom nekonečný zmatek myšlenek a pocitů a také raději mlčím protože by to byl hrozný trapas pro obě strany a ani pro jednu by to nebylo příjemné.A jestli něco vím žejí nechci úmyslně ublížit.Možná se mi i to povedlo, ale myslím že mně to bolelo a bolí více než jí.
Faktek je že ,,život,, jde dále,jisté je že jsem teď ,,vyléčen,, z nápadu k někomu se po novu vázat city a kdy a jestli se to změní netuším a asi to zase nechám na ,,osudu,,Buď se mi někdo do života více méně náhodou připlete,nebo taky ne...
A ačkoliv to někdy nemuselo tak vypadat,tak já jsem rád za většinu odpovědí a kolikrát i podpory i z vaší strany za který děkuji.A pokuď je někdo dotčený mou reakcí s prominutím na ,,kecy,, o rozdílu ve věku nebo záznacích o tom že ve svém věku bych měl mít rozum a dávno být ,,usazený s rodinnou,, tak to sorry,ale nezájem.
Doba kdy se všichni skoro povinně po vojně ženili je snad pryč.Že si mnozí myslí že ne,je věc druhá.
Každopádně,také přeji hezký (nejen) den.
Jednoduchá rada.Stači aby pokud to někomu vadí to blablabla nečetl a nereagoval Já tak rád radím
To že jste zase ukecaný mě nenapadlo. To je vidět z vaších odpovědí. Neberte to prosím urážlivě, ale opravdu vám věřím, že na živo je to větší "odvar". Někdy se člověk prostě potřebuje vypovídat případně vypsat ze svých starostí. Na tom není nic špatného. A je to určitě lepší než to řešit třeba flaškou něčeho ostřejšího. To by pak nastal bobřík mlčení asi hned.
Na nekonečný zmatek myšlenek a pocitů v hlavě pomůže čas a odstup od dotyčné. Ale to už bylo vše řečeno a popsáno. Je dobře, že vám všechny odpovědi byly něčím přínosné. Vždyť od toho tato poradna je! A že někdo to má za zbytečné a degradující blablablabla je jeho názor...
Jinak nemáte zač děkovat. Podpořit člověka ve složité životní situaci je přeci normální a morální. Mějte se hezky!
PS: Tak snad se ze slabého čajíčku nestane silná káva...
Nechci se omlouvat a vysvětlovat, ale otázka byla nějaká a s přibývajícími komentáři a reakcemi na ně, mi to všechno přišlo tazatele nedůstojné. Proto má poslední, podivná reakce. Ale máte pravdu, je to jeho věcí. 
Prosíííím, už nepitvejme.
Ale mám za co děkovat
Vypsaní je fajn,člověk kolikrát nechce zatěžovat okolí svým vnitřním démonem už jenom proto že vím že svých starostí mají dost.A když jsem to kdysi udělal tak se mo dostalo odpovědi ve stylu že je to ,,kráva,, a ať jsem rád že jí mám z krku...Potom jsem se dostal do paradoxní situace že jsem jí hájil...Podotýkám že její nejtvrdší odsouzení bylo často ze starny žen.
Tak tu sedím, poslouchám vítr a přemýšlím. Je mi jasné, že vypsání pomůže od starostí a od vnitřních démonů. Také jsem nějak nedokázala pochopit svoje nejbližší, když po náročném rozchodu mi nemohli odpustit, že jsme se rozešli. Jen jsem se dozvěděla, že jsem neschopná udržet si chlapa a nechám si ho přebrat mladší ženou. Také jsem ho obhajovala a dnes už vím, že to bylo marné. Probrečela mnoho nocí, prochodila široké okolí a můj pes by vám mohl vyprávět nekonečný příběh. Ale napsat na poradnu a diskutovat s ostatními, reagovat na jejich názory mě tenkrát nenapadlo. Máte můj obdiv za to že jste to udělal a šel " s kůží na trh" a dozvěděl se o sobě určitě nevídané věci. Inu co člověk to názor a nejvíce užitečné rady poskytují právě lidé, kteří situací nikdy neprošli a třeba o tom jenom někde četli nebo slyšeli. Tolik můj osobní poznatek.
Děkuji za odvahu Bohužel, srdci neporučíš...
Hezké Velikonoce!
No zdravím.
Ne,opravdu si nemyslím že vypsat se někde je něco statečného.Ale přiznávám že to asi není pro každého.
Mě to napadlo pár dní po rozchodu kdy jsem psal na jedno forum zaměřené duchovně a snažil jsem se pochopit to co se stalo i z pohledu řekněme osudu.V té době to bolelo vlastně až fyzicky a během pár měsíců jsem schodil pár kilo.nevím jestli vypsání pomohlo,ale když nic jiného tak jsem si vyslech mnoho názorů a tak trochu se smířil s tím že to dopadlo jak mělo a bojovat proti osudu asi nemá smysl.Asi je lepší se podobně nechat ,,prokádrovat,,než psát nějaký dopis který se potom spálí jak radí kde kdo na webu...
Jenže mnohem později nastoupila doba kdy měsíce letí,a já zjistil že jí mám pořád v hlavě a ač by rozum chtěl na ní zapomenout abych konečně našel svůj klid v době před ní kdy mi bylo vlastně skoro jedno že vedu život ,,starého mládence,, který ač to tak nemusí vypadat je vlastně většinu času fajn a který povedu nevím jak dlouho.V dohledné době určitě,už jenom z důvodu že nechci zažít ani teoreticky něco podobného co jsem prožil.Fakt ne.
Každopádně,přeji hezký den a možná i pevné nervy při čtení toho mého blábolení
Také zdravím.
Máte pravdu vypsání se někde opravdu není pro každého. To vyžaduje docela dost nejen statečnosti, ale také kuráže.
Co se stalo z pohledu osudu je složitější než si člověk může vůbec představit.Osobně si myslím, že všechny věci, které se staly, se stát měly. I když bolí na duši mnohem víc. Člověk se má něco naučit nebo něco pochopit. A určitě je to karma osudu (nechci se pouštět na tenký led, ale třeba v minulém životě to mohlo být obráceně. Snad mi rozumíte, jak to myslím). Ale psát dopis, který se spálí je podle mého k ničemu. Osobně jsem jich napsala několik, všechny poctivě spálila, ale výsledek se nedostavil žádný nebo velmi chabý. Takže prokádrování je určitě lepší a přinese třeba alespoň trochu nadhledu nad situací.
Přesně rozum chce zapomenout, ale srdce to nedovolí. Brání se...má tisíc a jeden důvod proč to nejde. Vždycky ten důvod najde. Ani já nechci opětovně prožít to co tenkrát. Ta zkušenost je nesmazatelná. Dovolíte jednu čistě teoretickou otázku: Kdyby vám napsala, že se chce vrátit...co by jste udělal po tom všem?
Přeji hodně odvahy při čtení pro změnu mého klábosení. Hezký večer.
Re: abab
Jak jsem psal.Já si nemyslím že vypsání je o statečnosti,ale chápu. Já bych řekl spíše že to chce trochu drzosti a příjmutí faktu že každý bude souhlasit a dočkáte se i reakce které není příjemná ale třeba užitečná.A já se znám že se bez váhání pohádám a klidně půjdu do konfliktu.Ono bohužel i v reálu jsem spíše ,,co na srdci to na jazyku,, A občas,nebo spíše pravidelně s tímto přístupem narazím.A ne,nepoučím se A asi ani nechci.
Faktem je že já mám spíše problém ,,srdeční záležitosti,, ventilovat s někým v reálu.Většina mých kamarádu ani neví jak pro koho jsem se trápil.Částečně proto že tímto okolí nechci zatěžovat,částečně i tím že se opravdu málokomu ,,se otevřu,,
Nejvtipnější že jí jsem se ,,otevřel,, jako málokomu poslední roky a dopadlo to jak dopadlo a mám z toho hlavně bolest.Nevím,nevím kdy a jestli toto někdy překousnu.
Nechci aby to vyznělo že se na ní zlobím.Zlobil jsem se hodně pár měsíců po rozchodu i proto co udělala po rozchodu.Paradoxně nejhorší bylo období po rozchodu kdy jsem ještě byli ,,kamarádi,, Ona věděla že mi není lhostejná a přesto udělala jisté věci a hlavně bez rozpaků se s nimi ,,pochlubila,, přesto že věděla jak moc mě to zasáhne...Ale bylo jí to jedno.I přes to jsem jí to odpustil a nikdy jsem jí to nevyčítal.
Co mnš hodně mrzí že ona neváhála mi opakovaně vyčíst věci za které jsem se jí omluvil a ona mi v té chvíli tvrdila že už je to v pořádku.Ale evidetně nebylo.
No a osud? Nevím.Já jsem si vždy myslel nebo spíše doufal že ,,věci co se stávají,, mají nějaký smysl.Ale poslední roky jsem zažil události o kterých mám vážné pochybnosti že život nění jenom slet pitomých náhod. A tím nemyslím jí.I když i jí...
Sám sebe si netroufám hodnotit zda si ten či onen osud zasloužím,ale znám lidi u kterých na 90% jsem si jist že si nezaslouží tím čím prochází a přesto se jim to děje.A kdejaká ,, lidská kurva,, má štěstí.
Opravdu nevím,člověk by rád věřil,ale...
No a dopis.U mně je problém i to že hrozně škrábu Takže se obávám že bych to po sobě ani nepřečetl.Ale přiznám se že jsem v prvních týdnech zkoušel nějaké rituály na zapomnění,ale že bych poznal nějaký rozdíl.
Jak řekl jeden známý. Ožer se a druhý den ti bude tak blbě že si na ní ani nevzpomeneš.I to je cesta.
Jinak,tady na foru není možnost poslat soukromou zprávu,a chápu že pro někoho nemusí být příjemné takto se ,,veřejně,, projevovat.Pokuď chcete není problém abych zveřejnil mail a popovídali si třeba tam.
Děkuji za pochopení. Vidím, že mi rozumíte. Jinak není nad upřímnost. Pravdou ovšem zůstává, že pro někoho je problém ji unést a pak padne kosa na kámen. To asi znáte...
No ono otevřít se někomu je také o důvěře. A když někdo pošlape tu důvěru právě tím, že vyřčené věci použije proti vám. To se pak těžko hledají slova...Když se mi někdo za něco omluví a já omluvu přijmu a v následné výměně názoru, to opět vytáhnu na povrch. Tak to svědší o nevyzrálosti osoby. Nesouvisí to s věkem, to je věc charakteru. A kamarádství právě funguje na základě důvěry. Přeci to není nic o zlobení se na dotyčnou nebo dotyčného.
Co se osudu týče vám mohu říct, že v životě jsem se již mnohokráte přesvědčila, že náhody neexistují. Nic se neděje jen tak. A z každé situace se má člověk něco naučit. Myslím si, to že hrozně škrábete určitě nemá vliv na obsah dopisu. To že to po sobě nepřečtete také nic na tom nemění. Já si myslím, že rituál zapomnění funguje jenom v pohádce.
Jinak ožrání se je určitě cesta. Ale v mých očích je to ryze" pánská záležitost", která nemá dlouhé trvání. Protože až vystřízlivíte, tak vám bude asi dost blbě a stejně si na ní vzpomenete!
Máte pravdu, že tady na foru se některé záležitosti ani "veřejně" projevit nedají. Pokud vám nebude vadit, že se váš mail stane veřejným můžeme pokračovat v diskusi.
Dobrý.
Hlavně se asi s předem omlouvám za překlepy a i gramatické kopance.Přiznám se že když píšu ze srdce tak na gramatiku nekoukám.Sorry.Navíc mi tady nefunguje kontrola gramatiky v FF u která mě většinou ,,umravní,,Jak přecházím z jedné klávesnice v práci na druhou doma tak píši jak čunátko
Na konci vám napíšu mail,asi to bude lepší protože se vsadím že tady leckomu pěkně lezu na nervy
Nebudu vypisovat kolikrát jsem dostal po ,,čuni,, jenom proto že jsem se jak mám ve zvyku ozval.Nesnáším přetvářku.Maximálně určitou dobu vydržím být sticha anavenek nic nedávat najevo.Ono to ale většinou bublá a bublá až dojde k nevyhnutelnému a potom to stojí za to...
Hodně jsem přemýšlel proč u ní mi zcela selhal takový ten ,,čuch na lidi,, který mi jinak docela funguje.Ona je jiná,zcela jiná než znám lidi z mého okolí a možná proto jsem se tak ,,zbláznil,, .Podrobnosti napíšu později do mailu,tady by se to asi nesetkalo s pochopením a já bych se zase nedal a pohádal se,takže raději soukromě
Faktem je že jsem jí věřil i pro krátké době kamarádství opravdu hodně,o době kdy jsem byli ve vztahu nemá ani smysl mluvit.Prostě TEN pocit že ONA je ta pravá...I přes všechny své chyby...Jenže kdo je nemá a když člověk miluje...
Hodně mě zklamala že ani v době kdy už jsme ,,nebyli spolu,, ale přesto jsem spolu komunikovali neměla dost nevím čeho aby mi na rovinu řekla některé věci a klidně i nepříjemné.Nevím jestli mě nechtěla více ranit,ale tomu moc nevěřím.Už jenom zatímco já sjem jí prý zranil slovy,ona mě následně skutky.
Osud,nevím,fakt ne.Rád bych věřil že nejen toto má nějaký smysl ale...Moc dobře vím že spousta lidí mají daleko horší problémy a jsou ,,stíhani osudem,,.Co mají potom říci oni...
Faktem je že jediné co jsem si mimo ,,zlomeného srdce,, z toho vzal je to že být single není to nejhorší co se mi mohlo stát.a asi to tak má být.
A ano,ožrání nefunguje.Já jakožto skoro abstinent si ,,užil spíše následky.Faktem je že člověk na chvilku zapomene,uvolní se ale potom ho to stejně dostihne a stejně na ní myslí.Naštěstí,ušetřil jsem jí abych jí v alkoholické náladě psal a volal
Takže asi tak.A mail klidně zvěřejním.
Davidm@atlas.cz
maximálně mi někdo napíše že jsem nedospělý vůl
0x
@david - Svobodný,bez závazků,spousta času na konícky.To se moc společných témat s ženatou/rozvedenou/ s dětmi hledá těžko.
To ano - a taky je takové "mládě" pro pána v nejlepších letech výrazně prestižnější "doplněk", než máma od dětí, u které to občas hrozí třeba nějakou tou pomocí.
Špatné pro vás je to, že pokud nemáte co nabídnout, pro takovou slečnu jste jako "doplněk" zajímavý podstatně méně.
To jsem přesně čekal kdo se přižene s tezí,,chlívák nahání mladé holky a narazil,dobře mu tak,,
Sice to tak není,ale budiž.Já se neurážím.
Jenom nevím proč tak často pomáhám kamarádkám když bych vlastně podle někoho neměl.
A rozhodně nikdy nebyla nějaký ,,přívěšek,, Spíš mi jenom zkomplikovala života,ale nikdy jsem jí to nevyčítal.Klidně bych jí pomohl více,jenom kdyby chtěla.
Ale to je fakt už zcela jedno.
Z kontextu o dopľnku,, atd to tak vypadalo
Já chápu že pro někoho je nepředstavitelné že ve svém věku nemám rodinu atd.A bez problému tento názor přijímám.Ale také bych byl rád aby někdo akceptoval fakt že pro to mám nějaký důvod a navíc to není vůbec předmět dotazu.
Já vím moc dobře proč jsem se nikdy ,,nevázal,,
Davide, přestaňte rešit starosti a názory jiných lidí na vaši osobu. Vše je na rozhodnutí každého z nás. To že jste se neoženil je vaše svobodná vůle a není to předmětem vašeho dotazu. Tedy pokud se nemýlím.
Asi nikdo z nás není schopen vám poskytnout adekvátní odpověď, jak poručit vašemu srdce, aby zapomnělo na onu dívku. Ono je to složitější než si asi všichni myslíme. A hloupé řeči, že si najdete nějakou jinou ženu, vyznívají na prázdno. Když v srdci si nesete právě onu dívku. Ve srovnání s ní, každá další prohraje...Tak to bohužel je. Na toto jednání není léku. Snad čas zmírní následek. Prostě a jednoduše to byla ta opravdová láska, která vstoupila vám do života. Budete muset zapojit více rozum a city nechat stranou. Na to smad pomůže když si přiznáte, že dívka o vás nestojí. A bude se snažit ji za každou cenu se vyhnout. Třeba jet pozdějším spojem domů a tak podobně. Její zlobu k vám jaksi nechápu. Ale to je asi tím prchlivým mládím. Na vás je mi naopak sympatické, že se dokážete ohodnotit. Myslím si, že nejen já má raději muže typu ukecaný pohodář než špatně naložený trouba. Právě legrace je forma jak se z toho dostat ven. Přeji vám mnoho úspěchu na cestě za ukecaným pohodářem!
Možná to vypadá tak si nějak ,,beru,, názory na svou osobu.Ne neberu.Jenom nesnáším když někdo kdo mě nezná tak dělá závěry typu svobodný,bez závazků,určitě vadný Nebo varianta II.Balí ,,chudinky,, mladé holky aby se ,,prezentoval,,
Nepopírám že mnozí v mém věku si najdou ,,bokovku,, mnohem mladší,ale paradoxně oni jsou často ženatí.
Kdyby to tak bylo tak se 3/4 roku netrápím a najdu si někoho jiného že?
Ono se řekně zapomeň a že pomůže čas.Ano čas je je asi jediná věc co pomůže,ale je to sakra ale sakra bolestivé a trvá to mnohem déle než jsem doufal.Často si člověk říkal že kdyby mohl něco zásadního změnit tak by jí nikdy neoslovil a pokuď ano tak by nedovolil aby se od kamárádství dostal k více.No nedovolil Když se člověk zamiluje tak rozum vůbec ale vůbec nechce poslouchat.A tady jsou následky.
Osobně bych se hrozně rád šel dále,udělal za minulostí tlustou čáru,uzavřel to (jak řekla ona),ale prostě to nejde.Když má člověk poslední myšlenku před usnutím a první po probuzení na ní,tak nějak nemá sílu působit optimisticky bavit široké okolí.Člověk je rád že funguje a nedá moc na jevo vnitřní pocity...Hrozně bych se rád konečně dostal do fáze před ní,kdy jsem žádné vztahy už neřešil a tak nějak nezávazně ,,proplouval,, životem.
Jinak,ona se na mě zlobí hlavně proto že mi nabídla že budeme kamarádi.Já bohužel příjmul,ale jwnom proto že jsem jí nechtěl zcela ztratit.A stejně se stalo.Bylo na mě poznat že k ní pořád cítím mnohem více a ona se cítila dotčená že jsem tak ,,nedospělý,,
,,Kamarádství,, vedlo jenom k hádkám a vyřčení věcí které asi bolely mnohem více mě než jí.
Nejhorší na tom že člověk moc dobře ví co k ní cítí a potkat jí a nemoci se chovat tak jak by si srdce přálo je strašné.Jenže rozum ví že je lepší když se budu tvářit že jí neznám než se snažit mluvit a jenom si vzájemně ještě více ublížit...
Achjo, Davide, vy se tak trápíte. Ale trápíte se jen kvůli lásce... na světě jsou horší věci. Vy jste se rozešli a nemuseli jste vůbec řešit další věci okolo. Když se rozvádějí lidé s dětmi a majetkem či dluhy, tak to je pak někdy síla. Ale vy? Jen se trápíte neopětovanou láskou. Jistě, srdci nejde poručit, a proto na to existuje jediný lék. Čas. Vy jste chtěl něco, co mít už nemůžete. A to bolí. A moc.
Jasně že vím že spousta ale spousta lidí má mnohem větší trápení.I já posledních pár let neprožívám zrovna ideální období,ale prostě to tak je.Možná i proto jsem se do ní tak zamiloval.Chvilku jsem si říkal že i na ,, vola sedlo trochu toho štěstí,, a osud mi po pro změnu přinesl do života něco pozitivního.O to je větší zklamání z toho jak to dopadlo.
Nejhorší na tom je že si člověk myslel že za 1/2 roku bude z toho venku,ale uběhlo 3/4 roku a člověk jí po více jak měsící potká a cítí že jak hrozně je v...
Davide, jste citlivý muž a proto vám není lehko na duši. Osobně si myslím, že 3/4 roku na ukončení citové záležitosti k osobě, kterou jste měl hluboce rád je málo. To bohužel nejde, aby jste si stanovil nějaké časové omezení. A říct si, že 1/2 roku mi bude fajn a budu mít někoho jiného...svoje srdce neoklamete i kdyby jste chtěl sebevíc.
Víte, uzavřít kamarádství s člověkem, kterého milujete a vlastně ho mít nemůžete, protože vás nechce je hra s ohněm. Nikdy to kamarádství nebude fungovat, tak jak by mělo. Určitě si na začátku stanovíte nějaká pravidla, která chcete dodržovat. Při první příležitosti vám je v meteno do tváře, že jste pravidla porušil. Vy máte strach, že o milovanou osobu přijdete s tak se začnete omlouvat a nevíte ani za co. Pak to samozřejmě nevydržíte psychicky a bouchnou vám saze a hádka je na světě. Jste označen za nedospělého, že jste překročil hranice kamarádství. A druhá strana se urazí. Čeká na tuto příležitost, aby se mohla začít věnovat někomu jinému. Řečeno hnusně, ale bohužel je to pravda. Pak přichází další fáze a to, že vás milovaná osoba začne totálně ignorovat. Nereaguje na sms, volání, email na nic.Vy se trápíte, že vám neodpovídá, vždyť jste přeci kamarádi a ti si volají a scházejí se. Pořád čekáte na návrat milované osoby, ikdyž podvědomně víte, že se nikdy neuskuteční. Pak ji někde zahlédnete a jste opět psychicky na dně. Je to začarovaný kruh, ze kterého musíte vystoupit. Moc dobře vím z osobní zkušenosti, že to není jednoduché. Ale právě alespoň pokus o osobitý humor a opravdové zapojení rozumu v této části je cesta k úspěchu.
Hlavu vzhůru! Bude líp!
Přiznám se že jsem to s 3/4 rokem nemyslel tak že uběhne tato doba a budu se cítit super,zapomenu a bude mi zcela lhostejná.Jenom jsem DOUFAL že se tak nějak oklepu v normální době... Když už jsem nějaký ten rozchod dříve zažil. I k když jsem nikdy neuměl hodit vše za hlavu tak poslední drama je suverénně nejhorší co jsem zažil. A člověk by si říkal že se člověk časem tak nějak ,,obrní,, A ono nic...
No dnes vím že nápad s tím že budeme kamarádi je kravina.Jenže po rozchodu to tak nevypadalo.Prostě jsem myslel že se stane další dobrá kamarádka se před kterou nemá smysl nic zapírat a být zcela otevřený.I takovou mám,oba víme že jsme jenom kamarádi,nikdy se nestane nic více a i když se třeba dříve stalo už je to vzdálená minulost a právě proto si věříme a záleží nám na sobě vzájemně.
Jenže u NÍ to prostě nefungovalo.Ona nechtěla bych rozporoval její různá rozhodnutí ( a některá vysloveně špatná) a asi čekala že budu jenom přikyvovat a říkat jí že dělá dobře...Prý to jiní její kamarádi tak dělají.Já ne.Když mi na ní záleželo,nebylo mi jedno třeba to že si ve svém mladém věku představuje svoji budocnost u plotny ,,a skákaním kolem přítele,, Možná si to opravdu přeje,ale já jsem aby si trochu více užila mládí a tyto starosti si nechala až na později.Ona se vlastně celé dospívání starala o otce,bratry protože přišla o maminku.I když jsme byli ,,spolu,, kolikrát jsem jí říkal že je mladá,ať si rozhlédne co jiného by jí bavilo.Marně...
No prostě nejvíce hádek se stalo dávno po rozhodu a vedlo to do stádia kdy ona se zlobíla,já se uzavřel a nechtěl jsem na sobě dát poznat jak moc mě zranila a když se po několika měsících ,,odzlobila,, a nebránila se komunikaci tak poznala že jí pořád miluju a nové kolo nazlobenosti bylo na světě.No a nakonec abych jí ,,ukázal,, tak jsem jí řekl že mi hodně ublížila,bez ní je mi lépe (což je i není pravda) a bylo totálně vymalováno...
Ona si mě zařadila mezi EX kteří jí ublížili a vlastně si jí neváží...Ono jí i přes její věk už docela dost bylo a sama si mě stěžovala že od ní muži utíkají a ona vlastně ani neví proč.Když ona by jim udělalala co jim na oči vidí...Prý...
0x
Já myslím,že je to tak,že zamilovaný,zamilovaná a zklamaný zapomene teprve až tehdy,až se objeví někdo nový.Do té doby prostě člověk trpí a trpí,žádné domluvy nepomůžou.Tak to bude asi i u vás. Pomůže jedině čas.
Anebo se dotyčný smíří s tím že zůstane sám...
Nemyslím si že na každého někdo čeká,to jenom taková slabá náplast na duši.
Možná ano.Ale třeba se dotyční jenom potkají a minou se.Anebo se nikdy ni nepotkají...
Nebo si to uvědomí pozdě.
Těch možností je mnoho.
Vždycky a za všech okolností je možností mnoho. A proto je na naší svobodné vůli jak se rozhodneme. Stejně i čas je relativní pojem. A vidění světa pouze černobíle není zrovna optimální přístup k věci. Podle mého názoru jste udělal pouze jednu chybu: a to je slíbené kamarádství. Nechte to plavat...nechtějte kamarádku, která vám stejně žádnou kamarádkou nikdy nebude. A začněte se věnovat sám sobě. Tím určitě nic nepokazíte a můžete mnoho získat. Když nic udržíte si odstup a získáte nadhled. To jsou důležité věci, které by jste potřeboval ze všeho nejvíc. Pokuste se vaše vidění věcí posunout dál...za tuto dívku. Tak schválně...co tam vidíte? Přemýšlejte...a uvažujte...kam budou směřovat vaše další kroky...sny, plány...Muži přeci vždy rádi logicky přemýšlejí. Jen my ženy jsme přeci nelogické, tak jak nám máte rozumět, že? Vidíte témat je mnoho a za pokus to stojí vždycky!
Ono se říká ,, po bitvě každý generálem,,V té době jsem o ní nechtěl přijít,tak jsem raději byl ,,kamarád,,
Ono je docela vtipné že po rozchodu který proběhl ve stylu že se máme rádí,jenom prostě se mnou z nějakého v té době nespecifikovaného důvodu nemůže být jsme se bavili po tedy po telefonu dlouze a bez problémů.Já jsem si jenom mohl domýšlet proč se rozhodla jak se rozhodla.Věk,vzdálenost bydlení od sebe...Faktem že když jsem byli spolu tak jsme se vídali buď občas pracovně nebo hlavně o víkendech.Ale ani pro jednoho z nás to nebylo překvapující.Oba jsme věděli že to minimálně pár měsíců bude vztah na dálku.To že jí to asi vadilo mnohem více než říkala se ukázalo až a věcí které potom udělala.
Po rozchodu ještě v době těch pár týdnů kdy jsme byli ,,kamarádi,, tak měla možnost se odstěhovat a asi začít trochu jiný život v Praze.Měla možnost studovat obor který jí zajímal.Já jsem jí chápal,vlastně i říkal běž,jsi mladá.Sice to bolelo,ale přál jsem jí to.Už jenom proto že vím čím si v životě prošla.Prostě chápal jsem její touhu a že prostě má jiné priority než mně.Přesto jsem jí několikrát říkal že pokuď budu moci tak jí bez okolků pomůžu,měla mimo jiné zdravotní problémy a já bych jí mohl zařídit jiného doktora atd,atd.atd.
Jenže dopadlo to zcela jinak.Ona se dala dohromady s člověkem který jí léta zná,vyrůstal ve stejném městě a najednou se naše vztahy prudce zhoršily.Začala se tvářit že jí otravuje moje přízeň a potom už to jelo Z obou stran se řekli jisté věci a i když jsme si údajně po x měsících zase promluvili a odpustili si tak napětí zůstalo a zůstává.
Já ve snaze vyřešit to a zapomenout jsem odešel z stejné práce,jenže jak je vidět tak to bylo prd platné
Přiznám se že už od rozchodu prožívám období kdy nechci nic moc plánovat.ono se těžko plánuje když člověk cítí jak se pere rozum a city.Rozum si může tisíkrát říkat že za to nestojí aby se člověk takhle trápil,ale...
Pokuď něco plánuji tak doufám že se vrátím do stavu mysli před tím než jsem jí poznal.Žil jsem více méně vyrovnaný život s tím že jestli někoho potkám tak to bude řídit osud a osud to taky zařídil.Teď rozhodně vím že nechci v dohledné době žádné ani náznaky vztahů a že si potřebuju o samotě zahojit srdce.Nic více,nic méně.
Výborně, konečně rozumný plán, vrátit se do stavu mysli než jste ji poznal. No budu upřímná myslím si, že to je docela náročný úkol, ale nikoliv nesplnitelný. Samota bez náznaku dalšího vztahu je určitě dobrý začátek. Urovnat si v hlavě myšlenky a priority. Vědět co chci a co nikoliv, ale také zjistit kam kráčím životní poutí. Ono to zní sice jednoduše, ale je to složité. Řada lidí v dnešní době neví co by rádo nebo si dává nepřiměřené cíle. Ať už hodně vysoké v pracovní karieře nebo nesmyslné na soukromé rovině. Ale jak už psal někdo přede mnou:" život je divadlo a my herci"
Musím vám dát za pravdu, že zahnízdit v 24 letech v dnešní době je trochu podivné. Řada mladých chce studovat, cestovat a poznávat nové kraje. No ale zřejmě v tom viděla životní směr. A to, že vázla komunikace a zavládlo napětí mezi vámi je přeci jasné. Měla a má jiné priority v životě než vy. A třeba i vztah na dálku mohl být pro ní stresující a nedokázala vám to říct. Možností je spousta...
Ani na minutu nepochybuji že pokus ,,zapomenout,, a vrátit se do života ,,před,, bude bolestivý,nepříjemný a bude určitě trvat.Asi nejhorší na tom je že jsem se po dlouhé době otevřel srdce a byl k ní zcela upřimný.
A ono se to nevyplatilo.A jakožto člověk ,,postižený..znamením Raka si sakra vybírám koho si k sobě pustím a o otevření srdce to už je něco ...
A když k tomu dojde,tak si odnesu takovou zkušenost.
Potom jestli člověku není lépe samotnému...
Davide, myslím, že byste se neměl pokoušet vrátit se do stavu mysli před tím, než jste ji poznal. I když Váš vztah skončil, a přestože nebyl uspokojivý, Vám něco dal. Něčím Vás obohatil, posunul Vás kousek dál, jenom to zatím nevidíte.
Čím víc se budete snažit na tu dívku zapomenout, tím více se Vám bude vracet. Zkuste se teď více zaměřit na sebe a na své zájmy, časem zjistíte, že Vám ten vztah dal mnohem víc, než si nyní myslíte. Tak je to s každým vztahem.
Často člověk čte či slyší že i nepodařený vztah člověku něco dá.Neříkám že to třeba není pravda,ale...
Hodně,ale opravdu hodně jsme o ní přemýšlel.Není na to tak ve 4 ráno zírat do stropu a přemýšlet co třeba udělal špatně a co měl či neměl říci.No a v neposlední řadě cítít jak se mu zamotal život.
Ono jsou věci v životě které prostě v dohledné době změnit nemohu i kdybych sebe více chtěl,pak jsou věci které bych asi změnit mohl ale tak nějak nemám teď důvod ani chuť a ani náladu.Možná pro ní bych to udělal a více méně sám sobě tím spíše zkomplikoval život ale udělal bych to pokud by si to přáa.Nicméně,teď už je to jedno...
Ono nebudu zapírat že chvilku nebylo špatné zase po docela dlouhé době mít někoho opravdu blízkého a mít se ke komu třeba občas přitulit,ale na druhou stranu i v době vztahu v době kdy jsem nemohli být spolu to přineslo negativní pocity a nemluvě o pocitech po rozchodu...Člověk si potom říká zda vůbec má cenu se s někým i trápit protože jak sama řekla ,,láska bolí,, A tak nějak už nevěřím na ,,štastnou lásku,, Sorry.
Prostě čím dál tím více se kloním k tomu že být sám nebo jak se říká Single asi není ideální varianta ale ale často je to asi méně bolestivé...
Nějak mi nesedí ty krajní polohy. Buď sám nebo jen ve dvou, těsná blízkost. A to nejlépe do několika hodin. Proč nedat šanci na vše, co může být mezi tím? Namlouvání, randění, poznávání. Ale i rozchody a scházení. Smích i pláč. Proč něco ihned definitivního? I cesta může být krásný cíl.
Asi jsem se ne zcela smysluplně vyjádřil,sorry
Už jsem říkal že jsem si ,,naučil,, žít Single.Teda,nejsem jako většina Single vySloveně sám.Mám ještě přibuzné,kamarády a nějakou tu kamarádku
Trochu to skusím objasnit.Předminulý vztah byl dlouhý,také postavená z velké části ve vztahu na dálku,ale bylo to tím že ona hodně cestovala a já jsem o tom věděl od samého počátku.Ale při zpětném pohledu byl postavený na rozumu a postupem času se stalo to že jsme oba došli do stadia že jsem spolu vlastně jako kamarádi.A kamarádi jsem po řadě let i dodnes,byť ona je už na opačném konci světa... A je svobodná dodnes.
Toto poslední proběhl řízené alespoň z mé strany hlavně srdcem.Prostě přesný opak toho před tím.Hodně impulzivní,i přes všechny nástrahy tu byl pocit že je to asi ONA prostě TA OSUDOVÁ.A když člověk opravdu miluje,spoustu věcí protějšku odpustí a třeba věci z její minulosti které by jinak horko těžko překousnul prostě neřeší.
Ale já toho nelituji.Já si myslím že k lásce patří dělat kompromis a přispůsobit se.
Faktem je že mě mrzelo že se nemůžeme vidět tak často jak bych si přál a nemůžu jí být nablízku třeba v momentě kdy byla nemocná.Ale prostě to tak bylo a dalo se s tím jenom smířit.
No a život jako Single? Já myslím že asi každý asi občas uvažuje nad tím jaké by asi bylo žít přesně opačně než to má,i ve vztahu si občas řeknou jaké by to asi bylo žít sám,bez starostí s tím druhým a o toho druhého.Takže,když člověk žije sám tak stejně někdy má touhu mít někoho opravdu blízkého.No a potom si vzpomene kolik bolesti mu podobná snaha přinesla a opravdu nemá potřebu něco podobného třeba i možná prožít...Hlavně v době kdy předešlá rána ještě není zdaleka zahojená...
Myslím si, že se do toho zbytečně zamotáváte a pořád něco vysvětlujete a neustále se obhajujete...zařadil jste zpětný chod, což je u znamení Raka běžná situace. Dva kroky dopředu a tři zpátky, než si něco rozmyslím hodně času uteče. Prosím bez urážek, mám osobní zkušenost s partnerem Rakem a vím o čem píši. Řešíte samotu, singl život, přemýšlíte nad bývalými partnerkami. To si myslím, že je běžná situace po rozchodu. Ale přestaňte láteřit nad rozlitým mlékem a koukněte se dopředu. Chcete zůstat sám...zůstaňte. Chcete nový a kvalitní vztah...očistite si rány a najděte si spřízněnou duši. Ale nikdy se nevracejte zpět do stejných situací. To se asi těžko něco změní...a hlavně změny začínají u nás nikoliv někde venku...
Vysvětluji blbě.
Ono se blbě vysvětluje když se v člověku bije srdce a rozum...
A fak se nemám potřebu obhajovat.V životě jsem udělal tolik kravin že jsem poznal že se nemá smysl obhajovat se ale v nejhorším se s tím smířit.
A vlastně se jenom musím smířit se současnou situací a potom si lámat hlavu (a srdce) s tím co dál.
Jsou věci, které se vysvětlit nedají...
A smíření je určitě správný směr. Tak jak je to psáno v jedné písni:
Že jsi jednu bitvu prohrál
Ještě neznamená
Nutně kapitulaci
Třeba přijde zpráva dobrá
Nohy na ramena
Berou jen chlapi tuláci
Život je boj
K tomu jsme odsouzení
Život je o lásce a o smíření
Hodně štěstí...
Díky.
Ono je to i tom že člověk se snaží pochopit co se pochopit nedá.A smířit se s tím že osoba kterou miluji je nastálo pryč z mého života a zůstává jenom v srdci prostě někdy není lehké...A ani bezbolestné.Kéž by.Ale potom jí člověk zahlédne,píchne ho u srdce (ne infakt to není) a trápí se dál 
Takže asi tak
Víte co - buďte rád, že je slečna živá, zdravá a asi taky šťastná. Pořád je lepší "nemít ji" takto, než abyste jí nosil kytky na hřbitov.
Ale já jí štěstí přeji.Některé věci mně můžou mrzet,ale nic špatného jsem jí nikdy nepřál.
No zda je štastná,asi ano.I když ona patří mezi lidi kteří neumí či nechce být delší dobu sama.Takže,snad není s někým jenom proto aby nebyla sama.I to tady bylo.Jeden její EX jí mlátil a ona měla problém od něj odejít.Ale to je fakt jedno...
Zdraví.To jí taky přeji.Už jenom proto že vím že jí trápí jisté problémy a byl jsem i po rozchodu ochotný pokusit se jí pomoci,nechtěla a já jí vlastně chápu.
0x
@david - Ona věděla že jsem pár let sám a prostě mám život nastavený tak abych se o sebe tak nějak postaral bez nutnosti aby se o mě někdo staral...A že mě mrzelo to že si sama ,,zavírá,, možnosti co má před sebou a že mi to nebylo jedno,tak to sorry...Prostě jsem si nemyslel že se jediná její budoucnost je pro někoho se více či méně obětovat.
Slečna se "obětovat" = starat chtěla, protože to je její představa života. Vy jste její "péči" jasně odmítl - tak co měla holka dělat, když nechtěla dělat to, co jste chtěl vy? Celkem logicky si šla za svým.
Třeba by vám pomohlo s léčbou "zlomeného srdce", kdybyste se zkusil smířit s tím, že si za svoje současné rozpoložení částečně můžete sám.
Já jsem psal že jsem jí nic nediktoval...A určitě jsem jí neříkal že se nemá starat.Od začátku věděla jak nastavený život má ale nikdy jsem nemluvili o tom že se to nemůže změnit.Faktem je že si myslím že stěhovat se k sobě pom pár měsících vztahu je cesta...Tak akorát do pekla.
A zcela na rovinu.,,Hníznit,, se v 24 letech napadne v dnešní době jenom málokoho.Má milion možností a nepřeju jí to,ale obávám se že si jednou řekne,, měla jsem x,y,z,,, Třeba vyjet do světa...Takových případů znám.
To že se zachovala tak jak se zachovala osvětlilo její přání,ale pokuď si něco přeji k protějšku,tak se musím umět vyjádřit.Což u ní byl problém.
A rovněž jsem nikdy nepsal že za všechno může ona.Udělal i neudělal jsem dost věcí,al člověk si říká co by kdyby...
Navíc,já nemám problém si přiznat že je pryč,i když jí pořád miluji,ale rád bych se vykašlal na ,,srdce,,
0x
Tak to vidíte, jak snadno se nechá starý čtyřicetiletý chlap (který už by měl mít dávno rozum) zblbnout nějakou mladou roštěnkou, ačkoli je takový vztah zcela očividně neperspektivní.
A to mě tady nedávno jeden rádce přesvědčoval o tom, jak jsou muži při výběru partnerek racionální a jak hned dobře vědí, zda je partnerka vhodná pro život nebo ne. A teď si představte, že by takový čtyřicetiletý chlap měl doma manželku a děti a nechal by se takhle snadno opít rohlíkem od nějaké svobodné sličné děvy. A posléze se zlomeným srdíčkem by se doma před manželkou začal chovat podobně jako to popisuje autor dotazu - jako málomluvný často špatně naložený trouba, kterýá neví, jak z toho ven. To by byla hotová tragédie!
Ne, já si už opravdu nedělám o lidech (potažmo ani o mužích) žádné iluze
Tak zcela otevřeně.
Nebylo to o ,,zblbnutí,, a předpokládám že pokuď bych teoreticky doma měl manželku a děti tak si jí do srdce tak nepustím a maximálně si najdu milenku.Ač to osobně odsuzuji,nemá smysl si nalhávat že se to nestává a ono i u žen.Kde by se potom milenci vzali že? No a proč je taková rozvodovost jaká je?
A pro klid vaši duše.Kdyby to šlo vrátit tak to už neudělám.Ublížil jsem sobě,hlavně jsem ublížil JÍ ale stalo se a nejde s tím už nic udělat.
Někdo je racionální ,někdo bohužel ne Ono a není otravné se pořád řídit hlavně rozumem?
Pro vás to dopadlo ještě moooc dobře. Kdyby byla těhotná,za 5,10 let vám stejně uteče za mladším a to by bylo pro vás stokrát horší. Myslím,že jste sem psal pro radu. Vám zde hodně lidí rozumně radí,jak jsem to tady přečetla,ale vy jako když máte vždy něco svoje proti.
Oparvjdu bych chtěl mít pro přesvědčení že by utekla.V rodině mám několik případů kdy manželství které trvalo desítky let byl muž mnohem starší.A naopak.Vím o řadě případů kdy se přibližně stejně staří rozvedou po roce dvou děti neděti.Takže,sorry.Každý má právo nasvůj názor ale nečeká se že budu se vším souhlasit že?
To je pravda Davídku,takové dvojice jsou šťastné-je tam trvalá láska. Ale řešíme váš případ-vám utekla.
Ono je otázka u jak velkého počtu letitých dvojic je důvod proč zůstavají spolu láska a u kolika určitá lenost něco změnit a pohodlnost a dotyční zůstávají spolu k vůli dětem.Nebo třeba proto že si řeknou že než být sam/sama tak raději s někým byť ne zcela spokojený/á.
Jak pozoruji okolí tak druhá možnost bude drtivě převažovat...
Ale to je na zcela jinou diskuzi.
Tak ono se to taky trochu zase trochu více zvrtlo a od tématu jak zapomenout co nejméně bolestivě a nejrychleji jsem se dozvěděl že jsem na ni byl starý a stejně by utekla,nebo že jsem jí chtěl nutit svůj pohled na život atd.Skoro to občas vypadá že dotyčný jí zná lépe než já...A než se znám sám sebe a své důvody.
Já se nebráním ničemu,ale zase nemám ve zvyku mlčet
Ne, Davide, nikdo z nás ji nezná a nikdo z ná neusoudil, že jste ji chtěl nutit svůj pohled na život. Všichni jsme vycházeli pouze z toho, co jste Vy sám napsal.
Přestaňte se vymlouvat a obviňovat všechny kolem sebe! Jinak se nikam neposunete.
V čem se vymlouvám?
Řekl jsem že jsem v životě udělal pěkných pár pitomostí i ve vztahu k ní.
Rozhodla se jak se rozhodla,já se cítím jak se cítím.
Ano, ale je naprosto vyloučeno, aby to, jak se cítíte Vy, někdo z nás dokázal posoudit správně a přesně podle vašich pocitů. A o tom to je. Proto je také nemožné, aby Vás někdo pochopil přesně tak, jak Vy očekáváte a dal Vám dobrou radu. To není v lidských silách, protože každý lidský vztah je plný specifických nuancí, do kterých se nikdo jiný nemůže vžít, protože každý reagujeme a cítíme jinak. Musíte uznat, že nikdo z lidí nemůže vědět co se odehrává ve vašem mozku. Takže každý tak nějak odpovídá podle toho, jak to vidí, NE CÍTÍ. A proto nejste spokojený s odpověďmi. Ale nejste sám. Takto to dopadá vždy, když někdo položí otázku na téma vztahů.
Vy jste napsal v úvodu :"jak se vypořádat s tím, když rozum a city jsou v rozporu?" A my jsme odpověděli, jak to vnímáme dle vašeho popisu situace. Ale nikdo do své odpovědi nemůže zařadit cit, protože se nás to netýká konkrétně. Takže každý odpověděl jenom podle toho rozumu. Cit v tom chybí.
Já jsem ani nečekal že se někdo bude analyzovat city.To opravdu nejde. Jenom jsem se chtěl za A: Trochu vypsat,za B: Když někdo zažil něco podobného tak se podělí o to jak se se svým ,,zážitkem,,
Nic více,nic méně.Opravdu tak nějak netoužím po tom aby někdo analyzoval proč to dopadlo a někoho soudil. Na dálku bez znalosti to moc asi nejde,že?
0x
Se zajem jsem si precetla komentare, rozhodla jsem se napsat svuj. Je to metoda uzivana poradci. Nazvala bych to povinne "truchleni". Zacne se tim ze se napise napravo dobry stranky partnera a nalevo spatny. Kazdou spatnou si napisete na extra papir a vypisete strucne co se stalo. Dobre stranky udelate stejne. Pokud dobre prevazi spatne a jste uprimny, tak je potreba zminimalizovat pocit ktery mate kdyz je ctete. Napriklad. Rada se na me usmivala, jo ale usmivala se casto na jiny taky...to je potreba napsat. Ja vim ze to zni paradoxne, ale to nejdulezitejsi je zacit s povinnym smutnenim. Neznam vas, ale podle sily zavislosti na vztahu si dejte na zacatku nekolik hodin a ve stejnou dobu. Napriklad, rano pul hodiny sedet a jen myslet na ni, jaka byla bezvadna, neustale si opakovat co na ni bylo tak prima, a neprerusovat to ale koncentrovat se. Behem dne, nekolikrat a take pri vzpomince na ni, okamzite vytahnout listy a cist pro a proti. Prestat provozovat jakekoliv konicky, zabavu, restaurace, atd. Po dobu truchleni musite uplne prizpusobit svuj zivot tak aby to byla vase hlavni napln volneho casu. Do prace a hned domu, po praci po prichodu domu, zase sednout a nejmene dve hodiny bez preruseni intenzivne o ni premyslet a vzpominat. Nejlepe misto cinnosti kterou rad delate, jako relax u tv, internet, zadny sex, zadnou zabavu, zadnou televizi, atd.
Lidska natura je stejna kdyz jde o jakoukoliv nucenou cinnost, temer na 100% se lidem zacne protivit drive nebo pozdeji. Pokud to vydrzite tyden, tak verim ze predstava o ni bude spojena s vedomim ztraty jinych hodnotnych veci, jako casu na sve konicky atd.. Musite ale dodrzet rezim a omezit zabavu na uplnou nulu. Musite taky pravidelne cist stranky s pro a proti, aby jste si udrzoval realisticky obraz skutecnych udalosti. V momente kdy ucitite ze v urceny cas by jste radsi delal neco jineho nez myslel na ni, jste na dobre ceste, musite se ale prinutit a vytrvat alespon tyden, nebo pokud zacnete dostavat pocit ze by jste si radsi dal vrtat zub nez ji dal jeste minutu sveho casu . Pokud budete presvedceny ze uz myslenim na ni nechcete travit ani minutu, je cas na posledni fazi. Symbolicky pohreb, spalit neco co po ni zustalo, a rict sbohem, poslat to po rece, fantasii se meze nekladou, Vcetne fotky s cernou stuzkou, tak se z ni stane "neboztik" ale uz neoplakavany. Metoda funguje a je osvedcena u klientu, je to systematic desensitization. S pozdravem, Alex
No a pokud se "vylecit" nechcete, tak bych rekla ze jde o jiny problem nez srdecni.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.