Jak bojovat se stresem v práci?

Prosím o radu. Je mi 22, mám svoji první práci v bance. Dneska je to rok a 4 měsíce. Ale asi tak celou zimu jsem prospala a teď je mi neustále špatně, podle mě od stresu. Jde o to, že vlastně přes celý rok jsem byla jen na recepci, sem tam na pokladně, k prodeji jsem se moc nedostala, vlastně téměř vůbec. Od ledna se to změnilo, byla mi odebrána pokladna a na recepci jsem jen 2 hodiny denně. Jenže na rozdíl od ostatních jsem do toho v plula až po roce. Při uvodním školení jsem se učili jak udělat účet, jak udělat úvěr, kreditku a další produkty, ovšem, když jsem jen rok na recepci posílala lidi k bankéřům, tak jsem nic moc neudělala, a člověk to zapomene. Teď jde o to, že vlastně náš manažer si mě strašně dobírá, říká předevšema věci, jako jak jsem hloupá, že mi chybí miliony v úvěrech, že mi nikdo nesmí pomoc, že se vše musím naučit sama. Každou poradu, každý ráno než nám začne pracovní doba říká nějaký řeči proti mě. Nejsem tedy jediná, pranýřuje i ostatní. Jenže jsem zmatená...Protože individuálně je uplně jiný, hlavnmě před někým kdo ho hodnotí. Měli jsme třeba pohovor s teamleadrem a s ním, samá kritika nic pozitivního, jen řeči jak to jde pomalu, že ta pokladna taky nic moc, že to trvá, učím se pomalu, nemám žádné výsledky a tak. Pak další den pohovr s ním a s regionálním manažerem, tam už to bylo výrazně pozitivnější typu:"pokladnu jsi zvládla báječně, žádné velké diference, povedlo se ti končit včas, neměla si fronty atd, teď ještě tne prodej a bavili jsme se jak toho dosáhnout, co mi muže pomoc atd, bylo to prostě ukázkový, motivační(asi je před jeho šéfem). Něco ve stejném duchu v pondělí, před koučem, když se uchází o manažera seniora, to bylo dokonce super divný...Ráno porada, a samý kecy, řešíme to už od září výsledek je hrůza, samozřejmě veřejně předevšema. Pak soukromě, tak řekninám včem jsi dobrá, co ti jde pochval se a byl sladkej až hrůza, a pak no řešíme to teprv od ledna, už je tady pokrok, máš splněný účty, kreditky, ty úvěry už se taky rozběhly, vím že to zvládneš...další den na to opačnej příběh, nikdo ti nesmí pomoc, já to zakazuju, udělej si to jak chceš...

Asi je to hrozně zmatený, doufám, že se to z toho dát pochopit. Opravdu prosím o seriozní radu, myslím, že v mém věku asi není normální být úplně rozladěná z toho, že jdu do práce, ráno mít zažívací potíže a v noci hororové sny o práci, bušení srdce a nervozitu.