Prarodiče - neozvou se, nezajímám je?

Dobrý den, neviděl bych to tak dramaticky - zájem mají (přes maminku) a možná jenom nechtějí zdržovat studentku a mladou slečnu, která má málo času, protože má kamarády, školu a třeba i koníčky. Možná Vás chtějí ušetřit svých starostí, protože si myslí, že Vás to nezajímá. Vždy je v kontaktech někdo aktivnější, ale to nemusí znamenat nezájem druhé strany (a Vaše narozky či svátek si pamatují, tak na Vás myslí). Zdravím!

Ono to je trochu složitější. Podle mého je hodně důležité, jaký vztah jste měli v době, kdy jste byla dítětem. Jestli jste byli hodně sžití, jestli jste si byli hodně blízcí. Jestli ne, tak to prostě přetrvává. Rádi vás vidí, ale když ne, tak to neprožívají. Jestli o ten vztah stojíte, naučte sebe i je volávat v určitýá den, v + - určitou hodinu. Když sebe i je zvyknete, že příjdete jednou týdně kouknout, jak se mají a jesli něco nepotřebují, bude to skvělé. Budete se mít, všichni, na co těšit.

Ono to stáří opravdu není jednoduché. Jsou z generace kdy vždy se staralo o starší členy rodiny, ten zájem očekávají právě od tebe. A když se neozveš, tak pak jsou i naštvaní a rozhořčení že se nemůžeš svým prarodičům ozvat.

Dobrý den. Třeba jen nechtějí zdržovat, obtěžovat, zatěžovat Vás řečmi o kterých si myslí, že jsou nedůležité a nepodstatné pro Vás. Vy to neberte jako vnucování. Pokud se jim ozvete, určitě jim to dělá radost. Udržujte s nimi kontakt dál, zajímají se o Vás (to by se na Vás neptali Vaší mamky). Mají opravdu již svůj věk a možná na každé Vaše zavolání čekají netrpělivě. Každý to má zkrátka jinak.

Věřte tomu, že zájem mají a možná na zavolání čekaj stejně netrpělivě.

Důvodů, proč nejsou sami aktivní, může být mnoho. Mají na telefonu neomezený tarif? Možná mají hodně dětí a ještě více vnoučat a zároveň sledují, kolik za měsíc provolají. I já jsem měla jeden čas úsporný tarif a na zavolání dětí spíše čekala. Te´d už mohu prožvanit mnoho hodin, ale stejně mnoho aktivit nevyvíjím. Vím, že občas volám trochu nevhod. Při každém třetím zavolání slyším (zatím jen od dospělých dětí, vnoučci jsou malí) jsme ve školce v šatně, jsme na judu, jsem ve frontě před pokladnou, koupu nejmladšího... Systém, že se bude volat pravidelně v úterý v 18,30 nemáme zavedený, ale asi bych o to ani nestála. Nějak by se z toho mohla vyvinout povinnost, a to se mi příčí.

Pravděpodobně se i vaše babička s dědou trochu obávají, že zavolají nevhod. Navštivte je, pohovořte o všem možném i o četnosti telefonování.

Těžko soudit a radit, když vás neznáme. Vaše babička a dědeček buď o vás nemají moc takový ten prarodičovský zájem, jsou chladní, nestojí o kontakt s vámi,chtějí si už žít jenom ten svůj život a nebo se mezi vámi něco stalo. Něco,co vám možná ani nedošlo,že by jim mohlo na vás vadit. Možná jste se jim svým chováním odcizila.Nepsala jste jak to bylo ve vašem dětství-jaké byly vztahy a tak,jestli bylo jejich chování stejné,jako nyní.

Prarodiče jsou starší lidé, na rozdíl od vás zažili dobu ( většinu života ), kdy nebylo zvykem si stále telefonovat - nebylo k tomu vybavení. A možná ani v současnosti tento zvyk, navzdory technologickému pokroku ,nemají. Nemusí to znamenat nezájem. Mí rodiče neměli telefon ( pevnou linku ) ještě v době, kdy jsem studovala VŠ. Babičce a její sestře ( generaci prarodičů ) jsem vždy volala já, když už měly telefon. Ony byly velmi rády, a kupovaly mi občas telefonní kartu, s kterou jsem si pak já na koleji vystála tu frontu ( tři automaty na cca 1000 lidí v budově ) a zavolala.

Starší generace může mít velkou radost z tel. kontaktu, čekat na něj, sami však nezavolají, jak píší rádci výše, aby nerušili, aby to nebylo nevhod, a mohou přitom být velmi rádi, když se ozvete vy jim. Nejsou to vaši vrstevníci, a jejich zvyky ( nejen telefonovací ) mohou být jiné.

Můj táta dodnes nechápe, jak můžu tak dlouho "žvanit" na telefonu )

Ahoj,

těžko radit, když Tvé prarodiče neznáme.

Možností může být mnoho. Jedna věc je třeba čas. Máme tetu, ta bydlí v paneláku a má prakticky celý den čas se věnovat příbuzným a jiným těmto aktivitám. Na druhé straně máme prarodiče, kteří stále musejí celý den něco dělat kolem domu,a to až do večera, tak prostě čas nemají někomu zavolat, takže je to spíš o tom, že zavoláte vy jim. Nevím, jak je to u vás.

Další věc je, že někdo dbá na příbuzenské vztahy více, jiný méně. Raději například tráví čas se sousedy, s kamarády, než přímo s vlastní rodinou.

Další věc je, že hloubka vztahů je různá a je to taky normální. Prostě k některým příbuzným máte blíž, k některým méně, ale to je normální, proto s jedněmi trávíte více času, s některými méně.

Další věc je třeba ta možnost volání, návštěvy. Jak už bylo zmíněno, většina seniorů telefony má, ale nemají třeba paušál, takže si musejí hlídat, kolik a jak provolají. Pokud to máte lepší, je to na domluvě a dohodnout se, komu a kdo bude volat.

Další věc, která tu byla zmíněna, je jednak to, že když máte zkouškové, tak sice máte čas, ale oni to mohou brát tak, že vás nechtějí rušit, když celé dny jistě musíte ležet v knížkách. Vás se zase dotýká to, že se oni neozvou vám, takže máte dojem, že je nezajímáte. Podobně starosti o ně. Oni třeba žijí v domění, že si s vámi nemají co říci, berou to tak, že kterou mladou holku nebo i kluka by zajímala nějaká stará bába s dědkem (to píši tak schválně), kde je co bolí, co doma nezvládají, jak je stáří strašné a podobně, když máte jistě spoustu jiné zábavy, chodíte na akce, kamarády, budujete si vztahy a svoji nezávislost, a žijete prostě v úplně jiném světě. Myslí si, že byste je třeba ani moc nepochopila tak, jak vás nechtějí zatěžovat. Někteří senioři si radši nechají vše pro sebe, snaží se postarat o sebe, nechtějí být nikomu na stáří na obtíž. O pomoc si neřeknou. Jiní si třeba řeknou, ale když prvně neuspějí, tak už se pak neptají. Jedna věc je kontakt telefonický, jiný osobní, jiná je nějaká pomoc u nich v domácnosti.

Zkuste popřemýšlet o tom, jaké vztahy jste měli, když jste byla mladší. Píšete, že k narozeninám a svátku vám přejí, možná jen ze slušnosti, ale jinak se zdá, že prostě máte normální vztahy. Pokud prarodiče nechtějí jezdit k vám, tak navštivte vy je, osobně.

Zkuste se nad tím vším zamyslet a třeba přijdete na možnou příčinu. My vaše prarodiče neznáme, tak nevíme.

Buď ráda, že máš s prarodiči normální korektní vztahy. V některých rodinách to je tak, že první volají starší, jinde naopak a někde jsou zvyklí si volat náhodně několikrát za den. Prarodiče máš jenom jedny a nebudou tady navždy.

Musíte se s tím smířit, jaké to je. Obávám se, že nějaká promluva moc nepomůže, prostě jsou lidé, kteří jejich blízcí nezajímají do té doby, dokud oni sami něco nepotřebují. Naše tchyně je podobná, nejvíce ji zajímají drby o jiných, ale pomalu neví ani město, kde bydlí její vnučky. Možná mě budete mít za necitu, ale už jsem starší kus a život mě leccos naučil, já bych se jim přestala vnucovat a smířila se s jejich chováním.

@afej - Když nezavolám, oni se neozvou, jak je rok dlouhý (jen mi popřejí k narozeninám nebo svátku), dokonce ani nezavolají, aby si postěžovali, že něco zdražuje, něco je bolí nebo v televizi nic není apod.
Děvenko, já taky mladým nevolám, abych si postěžovala - mají svého dost, tak proč je obtěžovat brbláním nad "nemožnou televizí" nebo drahým máslem, což jednak vědí, jednak s tím nic neudělají. Natožpak tím, že mě něco bolí, abych jim obstarala látku k přemýšlení jestli té mámě opravdu něnco není.

Ono vám jde, zdá se, "spíš o ten princip", co? Jenomže v jejich věku už je nepředěláte - a radím vám, ani se o to nesnažte. Berte je jací jsou a buďte ráda, že ještě vůbec jsou. Ve vašem vzájemném vztahu už jsou dneska oni ti slabší - tak aspoň na to zkste brát ohled.