Jsem rozvedená, vychovávám 4 letého syna. S přítelem žiji 2,5 roku. Právě dokončujeme společné bydlení a před pár týdny jsem zjistila, že jsem těhotná. Sice je to nečekaně brzo než jsme plánovali, vzhledem k bydlení, ale těšíme se. Abychom měli kde bydlet, museli jsme si vzít hypotéku na dům. Ta obnáší platit 8 tis měsíčně. V současné době, kdy oba pracujeme, to není problém. Mojí mateřskou se situace finančně téměř nezmění, ale pocitově. Můj velký problém je v tom, že ho mám hodně ráda, ráda bych, aby jsme spolu žili jako "normální rodina". Už od začátku, co se známe jsem byla smířená s tím, že pracuje ve firmě, kde se týden co týden vyjíždí na montáže cca 300km do bydliště. Pracuje od po-čt, občas pátky a párkrát do roka 2 týdny v kuse. Práce ho baví, má za to docela slušné peníze, což je fakt, ale... Je to pro mě hodně těžké - už 2,5 roku se trápím, týden co týden, stýská se mi, chybí mi, jsem citlivá duše. Prostě bych byla moooc ráda, kdyby tu s námi mohl aspoň večery po práci trávit, pomoct mi při občasných problémech, kdy se mi třeba pokazí auto..., prostě jako chlap chybí. Teď když vím, že budu na mateřské a pořád sama, tak jsem smutná a nešťastná a vůbec mě to netěší. Nevím, jak to řešit, abych byla v pohodě. On mi tvrdí, že peníze potřebujeme, já to chápu, ale já zase, že rodina je taky důležitá a musíme být spolu. Chci, aby si to taky užil. Tady na olomoucku práce docela by byla, sice za menší peníze... Fakt nevím, co dělat. Tak moc mi záleží na tom žít společně, dokud jsme mladí 
(
4x
Milá bambulko, vy máte s manželem to, čemu se říká námořnické manželství. Tato manželství jsou často velmi dobře vyladěná - právě proto, že se manželé vidí zřídka a odkládají tedy hádky a nepohodu, aby využili to společné příjemným způsobem.
Ono totiž zdaleka není jisté, jestli byste byli tak spokojeni a klapalo vám to, kdybyste dosáhla toho, po čem toužíte. Možná byste měla na kanapi chlapíka, který se dívá, jak se pinožíte po bytě a místo aby pomáhal, čte si noviny, on by byl znuděný a naštvaný, že nikam nemůže, případně by šel do hospody, vy byste byla naštvaná, že nepomáhá a měli byste oba ponorkovou nemoc.
Zdá se vám asi, že přeháním, že se pěkně stará, staví dům, klape vám to, ale možná je to právě proto, že on má změnu, kterou potřebuje. Vy jste ho takto poznala, je třeba to tedy respektovat a věřte, že se vám to vyplatí. On jistě dobře ví, že byste si ho přála doma a možná nehrají roli jen ty peníze, ale prostě v téhle práci je šťastný a změna mu vyhovuje. Pokud by vám vyhověl a byl v nové práci nešťastný, vaše pohoda by vzala rychle za své, to mi věřte.
Je to tedy převážně o tom, abyste se naučila nebýt závislá a našla si své zdroje zábavy a radost, kamarádky a koníčky, které byste sdílela bez manžela místo sezení doma a stýskání si. I když tomu těhotenství nahrává, není to dobré ani pro vás, ani pro budoucí povahu vašeho dítěte, snažte se tedy prožívat tento čas jak nejlépe umíte, i když jste bez muže.
Bez muže neznamená být sám. Vychováváte syna, přes děti se člověk nejlépe seznámí. Je dobře, že jste v blízkosti velkého města, které je jistě bohaté na kroužky pro děti s rodičem a i tam poznáte určitě řadu prima lidí.
Zkuste to brát taky jako příležitost pracovat na sobě. Vadí vám že neumíte anglicky? Chtěla jste být kdysi zpěvačkou nebo jste celkem hezky malovala? Chtěla jste zkusit keramiku či lepit vitráže? To vše si můžete splnit. A navíc, půjde to k duhu nejen vám a miminku, ale i vašemu manželství, kdy muže uvítáte novinkami, co jste poznala a udělala, místo vyčítání a sebelítostivého stýskání si na samotu.
Nemyslete, vím, že je to obtížné, ale taky vím, že když něco nemůžete změnit, je moudré se s tím zbytečně netrápit a neotravovat si život a vyrovnat se s tím a to člověk musí sám, překonat strachy a lenost zkoušet nové věci a naučit se žít sám, to je obrovské umění a dar. Jestli zvládnete pokrotit svou závislost, budete z toho těžit celý život.
píšete s velkým nadhledem, to Vám závidím. Já prakticky nejsem šťastná takto. Mě to nevyhovuje, on je zvyklý. Zvykne si asi na všechno, dle povahy. Takhle nám to moc neklape, jak by také mohlo, když nejsem šťastná. Teď jsme přes Vánoce 3 týdny spolu a je to fajn. Krom pár nedorozumění si to užíváme. Hlavně asi proto, že já jsem v klidu, vyrovnanější, když vím, že ikdyž se přes den pracuje a nejsme spolu, tak večer u večeře si promluvíme a všechno se vyřeší. Takhle, když je v práci tak není příležitost nic řešit, nic udělat, takže se spíše v smskách hádáme a uklidní se to až, když se vrátí z práce a máme možnost se usmířit. Jak se chcete s někým usmířit, když ho nemůžete chytnout, pohladit, vysvětlit. Nestojí to za nic, já to takhle nevydržím a zvykat si na to už dál nechci. Nepodařilo se mi to za tu celou dobu, tak vím, že lepší už to nebude. Pomohlo by mi jedině, nemít ho ráda, ale to nedokážu. A proč přeci? Však jestli se máme rádi, měli bysme žít společně a společně sdílet a starat se o děti... Jinak se vcelku snaží a je pracovitý, já si nestěžuju a vím, že by se zapojil, o tom nepochybuju.
Hm, takže co vlastně chcete poradit nebo slyšet? Jak ho donutit něco, co chcete vy? Jestli když mu dáte ultimatum a řeknete, že buď se pakujete nebo on změní zaměstnání, to bude fungovat? Nebo morální podporu, že máte pravdu, protože podle jakýchsi měřítek obvyklosti máte nárok na to, abyste byli spolu, protože je to tak správné?
nevím, u nás to prostě, jak psala paní Dejavu, neplatí. Co dodat... Celkově - tato těžká doba a krize rodinám neprospívá a dokud to tady všechno nezkrachuje a my s tím, budem se dřít a platit za všechno šíleně moc. Myslím, že aspoň v těch dětech je budoucnost a nějaká perspektiva. Sice píšu teďka dost od věci, ale trošku to s tím souvisí
Já myslím, že to nebude tak černé, jak to dneska vidíte, běžte se zítra projít, ráno moudřejší večera a ta chandra vás trochu přejde, radujte se ze života, dokud je.
Jinak mne ještě napadá, proč jste to neřešili před svatbou a před dítětem, tohle je docela zásadní věc, psala jste, že jste s tou jeho prací byla smířená, teď je to jinak. Pak jste psala, že ho milujete, vzápětí pak, že chcete odejít. Pak to bylo zas o tom, že máte hypotéku a je potřeba jí platit, přesto máte peněz dost a mohl by to tedy poplatit i z méně lukrativní práce v místě bydliště, teď je zas o krizi a že je všechno špatně. .. vy jste žena plná rozporů, tak doufám, že z vás mluví jen rozlada.
Stejně tyhle věci musíte probrat s jediným člověkem, kt. se to týká a to je váš muž. V tomhle vám asi nikdo argumenty nedodá a jistě to s ním už řešila, Pokud nechce, pak se nedá nic dělat.
To dejavu :Ušetřil jste mi práci,dal jsem Vám hlas,napsal jste to uplně přesně,lépe ani nelze.
Já jen doplním ,že za své 20leté manželství jsem poznala obě verze.8 let jsme spolu pracovali v jednom zaměstnání,byli jsme spolu 24 hodin denně,nikomu to peklo nepřeju.Lezete si na nervy,hádáte se z nudy kvůli blbostem,na kterých Vám ve skutečnosti nesejde.Ted pracujeme každý jinde,on na tři,já na dvě směny,sejdeme se jednou za dva měsíce na 14 dní se směnami a to je tak akorát.Máme se rádi,nemůžeme bez sebe být,ale všeho moc škodí.Každý člověk potřebuje svůj prostor.
Zkuste kamarádky,které jsou s dětmi doma ,nebo ještě lépe,také těhotné.Zabavíte se ,a i si s nimi lépe popovídáte na těhotenské téma než s partnerem.Navíc zůtanete dál samostatná ,přitažlivá a i tajemná pro něj.
Zkuste na tom vidět jen positiva :máte nové bydlení,miminko přijde do nového čistého vysněného bytečku (to málokdo má),máte partnera,který Vás miluje a strašně se na Vás těší,když Vás má jen na pár dní v týdnu. atd.atd.Jistě přijdete i na mnohé další sama.
Víte,mít dnes práci,která mne baví a slušně živí,jak píšete, je víc troufnu si říct mnohem víc. než vyhrát v loterii.
Přeji Vám pohodu,pohodové ,zdravé miminko a starosti hoďte za hlavu.Čeká Vás nejkrásnějs´ší období,nekažte si ho ničím.Asi tak Lenka
3x
Víte, nikdy nemáme v životě všechno, co bychom chtěli, to opravdu ne. Životní moudrost je v tom se radovat z toho, co máme, nikoliv trápit stále kvůli něčemu, co nemáme. Vy máte hodného ZDRAVÉHO muže, který vás miluje a zdravé dítě, čekáte další. Sama jste zdravá. Máte svůj vlastní domek nebo byt, což je skvělé a ne zcela běžné u začínajícího manželství. V době krize, kdy máte na sebe hypotéku, váš muž uvědoměle splácí dluh a utáhne to z jednoho platu. Čím dřív hypotéku splatíte, tím méně budete platit úroků.
Nedivím se, že muž, který se cítí ekonomicky zodpovědný za zabezpečení rodiny, se výhodného místa nechce vzdát a jít do místa, které se třeba zítra může zrušit. Zkuste si představit, že byste vy byla na jeho místě a cítila zodpovědnost za vás všechny vás uživit a platit, co je třeba, jestli byste se nebála se vzdát takového místa.
Vůbec si nedovedete asi představit, co by pak následovalo. Ono stačí, když by onemocněl nebo byste onemocněla vážně vy nebo děti, ne vše hradí pojišťovna a někdy se taková nemoc pořádně prodraží. Dnes stačí párkrát něco nezaplatit a poštvou na vás exekutory a skončíte v holobytu nebo na dlažbě, než se nadějete. Takže poplatit tu hypotéku co nejdřív je určitě velmi rozumné řešení.
Zlobíte se na krizi a podmínky, které jsou ve společnosti, ale to nezměníme, je nutno je přijmout jako realitu. Navíc, není to ani sto let, kdy bylo běžné, že čeští muži odcházeli do světa za prací, řemeslníci a hudebníci odjížděli do dnešního Německa a Rakouska a tam pracovali a vraceli se za ženami jednou ročně. Žena tu opečovávala 6-8 dítek sama a byla ráda, že její muž má práci a mají co jíst.
Znám plno manželství, kdy muž deptá ženu milenkou, svým alkoholismem, závislostí na automatech nebo je celé dny ponořen ve svém koníčku, všechny peníze dá do svého auta nebo šetří na horolezecké výpravy do zahraničí a domů přijíždí si jen odpočinout a vyprat prádlo. Někdy mi připadá, že fungující a milující manželství je dnes učiněný zázrak.
Já bych nerada, abyste si myslela, že straním nějak vašemu muži a nechápu a nepřeji vám rodinnou pohodu, to vůbec tak nemyslím. Sama jsem si to prožila a prožívám, kdy muž byl stále v zahraničí a já jsem se tu musela naučit fungovat sama i v době narozenin, Vánoc, nemoci a domácích pohrom. Nebylo to lehké, ale přijmout to a naučit se to bylo jen v mé moci a mé hlavě. Velmi se mi ulevilo, když i my jsme splatili hypotéku, přesto tyhle služební cesty patří k práci mého muže a já už vím, že je v práci šťastný a mít doma šťastného chlapíka, to je prostě terno k nezaplacení. Já jsem v době, kdy jsem na tom byla jako vy, zase spřádala sny o rodinné firmě, kde bych mohla pracovat s ním a taky jsem se čertila, že to nechce přijmout. Dnes po letech vidím, že by to nebylo možné ani reálné, jenže zkušenosti jsou nepřenosné a člověk je nepoučitelný, život mi musel pořádně vyprat hlavu, abych zažila, co je to nemocné dítě, se kterým jsem byla stále doma a rakovina, kterou jsem si prošla, aby mi došlo, co je v životě opravdu důležité a naučila jsem si vážit každé chvilky a zbytečně neprudit hádkami o malichernostech, které mi tehdy přišly zcela zásadní.
Moc bych vám přála, aby to bylo tak, jak si přejete a byli jste spolu co nejvíce. Ale pokud to nejde a takto nefunguje, je třeba se smířit s tím, co je a naučit se v tom být šťastná, protože vy jste ta jediná, která má možnost to udělat.
V době, kdy čekáte mimi se sbalit a odejít a zůstat úplně sama a v koutku duše doufat, že ho to přiměje udělat to, co chcete vy, to je ultimatum a i kdyby to udělal, je to sice vaše vítězství, ale Pyrrhovo, protože to toho druhého zlomí. Pokud má dojít ke změně v jeho životě, musí to udělat on sám ze své vlastní vůle.
Věřím, že když jste si ho brala, už jste si ozkusila, jaké to je žít s ním a jeho prací, přesto jste do toho šla a dovedla být šťastná, zkuste si tedy vzpomenout, jak jste to tehdy dělala, než se něco změnilo a je vše jinak a vnímáte to jako neštěstí.
Přeji vám co nejvíce klidu, přátel a společných šťastných chvil a zdravé miminko. Dítě má právo se narodit zdravé a šťastné, bu´dte proto co nejvíce v pohodě, protože vaše rozlada se přenáší na něj. Je to jako o té poloplné sklenici, dívejte se do ní a nevnímejte ji jako poloprázdnou, ale poloplnou, radujte se z toho, co máte, nikdy člověk prostě nemá vše, jak by si vysnil.
Jste moudrá. Děkuju. Vím, že je to možná malichernost, jsou i vážnější věci. Ultimátum bych nedávala, to by netěšilo nějakým vydíráním něčeho dosáhnout. To by se mi vymstilo. Možná to nebude tak zlé, jak se mi někdy zdá. Včera jsme o tom mluvili, protože bylo znát, že mě to trápí. Práci by chtěl změnit. V podstatě už dlouho o tom uvažuje, ale zatím zůstalo jen u úvah. Ono totiž jeho kolegové jsou velmi často rozvedení, mnohem starší než on, pijou a mladí kluci jako on, takovou práci nechtějí. Né, že by se tím nechal ovlivňovat, ale občas cítím, že tam pochytí nějaký hloupý názory, kterým ze zkušeností a vyprávění těch "chlapů" asi věří. Je to jeho první zaměstnání, tak asi si neumí představit, že by si zvykal jinde. Slíbil, že si tady něco najde. Bude to asi chvíli trvat, než se něco zajímavého poštěstí, protože aby chlap pracoval za 10tis. měsíčně, to je opravdu neúnosné. To nemám ani já, jako žena. Já také počítám s tím, že si na mateřské budu přivydělávat. Jsme oba šikovní a pracovití, splatit chceme co nejdříve, ikdyž je hypotéka na 20 let. Snad to bude fajn, některý věci změnit nejdou, ale tahle při troše štěstí doufám výjde.
To je super, moc vám oběma fandím, kdybyste byla z Prahy, nabídnu vám své přátelství pro chvíle, kdy muž je pryč, ale Olomouc je daleko, takže až vám bude smutno a než si muž něco najde, tak vězte, že někde pár set km od vás jsem v duchu s vámi a držím palce. Líbí se mi, že to řešíte, že nespoléháte na okolí. 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.