Budou mi rozumět v Polsku

Dobrý den, mluvte tam normálně česky a nijak tu češtinu "nekomplikujte". Polština není o šišlání a všemu neporozumíte, i když něco je podobné - ovšem, máte ruce, tak se domluvíte. Zdravím!

P.S. A pozor na význam slov. Např. šukat má v polštině jiný význam.

to šišlání je hloupost. Poláci nešišlají. Jen mají jinak umístěné sykavky a slova vyslovují podobně jako chachaři ze severu Beskyd. Ten jejich akcent pochytíš hned a po takovém pátém pivu ti polština vleze do hlavy sama.

Dobrý den. Džieň dóbry.

Hledám záchod. Šukam tualetu.

Co bys chtěl k pití? Co ty chčal bys za piče?

Chtěl bych pivo. Ja chčalbym piva.

Chtěla bych pivo. Ja chčalabym piva.

Máš chuť na cigaretu? Čy maš ochote na papierosku?

Co kecáš? Co dupeš? (na toto slovo pozor. Co dupeš je ostrá polská nadávka.)

Máš peníze? Čy maš peňondze?

Vino tu stojí padesát. Vino tutaj koštuje pjenčděšenč.

Ty jsi polka? Ty jesteš polkón?

Já jsem čech. Ja jestem čechem.

Atd. Žádné strachy. Budou ti rozumět.

V Polsku můžete mluvit česky. Ale hlavně pomalu a zřetelně. Pokud bude pomalu a zřetelně mlivit i Polák, domluvíte se. S malými problémy, ale rozhodně se domluvíte..

Doporučila bych vám ještě před cestou si pustit nějaké video v polštině. Abyste si polštinu v hlavě trochu usadil. Nejraději zprávy nebo výrobní postup. Když očima vidíte, o čem je řeč, chápete snáz.

Nic nekomol, mluv normálně česky. Hodně slov je podobných a jsou slova, kterým nebudeš rozumnět, ani kdyby ses rozkrájel. Vždycky se s nima ale nějak domluvíš, toho se neboj. Hlavně, pokud byste zašli na tržnici.

A jak tu padlo slovo, "šukat", tak to znamená hledat. Takže se nezděs, až uslyšíš, že policajt szuká tvýho kamaráda.

Na to je jednoduchá odpověď: budou ti rozumět stejně, jako ty budeš rozumět jim. Tzn. ne všechno a ne vždy. Vlastní zkušenost nedám, protože pocházím z Těšínského Slezska a polsky víceměně umím a rozumím. Česky jsem v Polsku nemluvil.

Jak vyplývá z následujícího videa, existují i slova, která netřeba překládat. Jsou snadno srozumitelná a univerzálně použitelná...

Kamarád má pravdu.Polákům rozumíme a naopak.

Obě řeči jsou Slovanského řazení,čili původu.

ono taky zalezi kde pojedete, pokud pojedete par km za hranice tak se domluvite bez problemu, pokud nekde dal tak to muze byt o neco slozitejsi ale problem bych v tom nevidel

navic polaci kdyz uvidi ze ti to nejde tak ti nereknou at se to naucis a pak prijdes ale budou se domlouvat rukama, nohama

akorat kdyz budes na diskotece klatit nejakou polku na zachodcich tak nerikej ze ji sukas, sukat je v PL hledat

Jen bych chtěl varovat. Když se dva poláci začnou bavit mezi sebou, normální hovorovou rychlostí, tak jak mluví mezi sebou, nepoznáte ani o čem se baví, natož aby jste rozumněli. To je takový fofr... Tak se nenechte překvapit,

Kupoval jsem v Polsku zemědělskou techniku a nebyl problém se dorozumět ani telefonicky. Všechno nepochopím, oni ode mě taky ne, ale domluvit se dá

Vzpomněl jsem si na tohle :D

Česky se dá domluvit i v Londýně.

Budou. A co Ty? Víceméně jakýsi návod na disku tu už máš. Dziwka je doopravdy děvka, to už jeden můj známý měl co vysvětlovat, když vyznával lásku Grażynie a něco jí v tom smyslu pověděl. Piwo je pivo a woda je voda. Co se ještě tak stát může... Je v češtině slovo porucha, že? "Ruchać" znamená v polštině doslova "ošukat ženskou", to se na disce stát může, tak ať víš, co to je. Když jsem v Polsku pracoval a dal jsem návod k použití přístroje v češtině, servisák polský se smál tomu slovu PORUCHA - to je tam AWARIA, pak jsme si to vysvětlili, co to je v češtině a v polštině (já jsem to vlastně věděl už předtím, ale v tu chvíli mi nezapálilo, co tím myslel). No srandy kopec při tom. Že někoho szukasz je normální, to ho hledáš. Która godzina např. - neříká se kolik je hodin a v kolik hodin, říká se o której (godzinie). Já tedy polsky umím, pocházím od Ostravy a nějaký pátek jsem v Polsku i pracoval, Ty, pokud neumíš, pak to nenacvičuj tam moc, protože se jen ztrapníš a poznají to na Tobě stejně hned.

V cizině jsem pracovala s Polkama. Já mluvila klidně česky a ony zase "po polsku" a vždycky jsme si rozuměly. Až na nějaká legrační nedorozumění, která ale vždycky končila smíchem. Třeba význam slova "bulka". U nich to je strouhanka, u nás to může být bulka třeba na dásni, nebo jinde na těle. To se mi totiž jednou stalo. Kamarádka chtěla opravit sukni a že ona zatím usmaží řízky. Jenomže mně strašně bolel zub, měla jsem tam nějakou malou cistu. Řekla jsem jí že mě bolí kvůli tomu zubu hlava, ale že jí tu sukni teda opravím a ona šla vařit do kuchyně. Asi za dvacet minut na mne volá, jestli mám bulku. Bylo mi divné, že si na můj zub vzpoměla a že má najednou takové starosti o mé zdraví, když před chvílí ji to moc nezajímalo a tak jsem jenom křikla, "jo, mám bulku" a šila jsem dál. Za chvíli zase volala "a kde máš tu bulku"? To už mne naštvalo, protože mne zub bolel a ona otravovala, tak jsem vylítla a běžela do kuchyně a otevřela pusu a prstem jsem jí ukazovala, kde mám tu bluku "doprčic, tady ji mám. A proč tě to najednou tak zajímá?" vyštěkla jsem na ni. A ona na mne vykulila nechápavě oči, proč se rozčiluju a proč jí ukazuju bolavý zub, když ona už dobu hledá strouhanku na ty řízky. A mohla bych vyprávět dál...