Jsem v pasti negativních myšlenek

Dobrý večer

Já bych si jen dovolil poznámku k těm myšlenkám, trápí vás negativní myšlenky, něco vám našeptávají stále vás tím "otravují" samy se spouští...a vás to "ničí"...Zkuste si představit, jaký by váš život byl kdyby jste tyto myšlenky neměla. Zkuste se do toho vžít (VŽÍT ZKUSTE SE DO TOHO VŽÍVAT) a vždycky když vás napadnou sebevražedné nebo jiné otravné myšlenky tak se zkuste na chviličku zastavit a uvědomit si že to je jen "myšlenka" co vám otravuje život a hned jak se objeví si zkuste představit jaké by to bylo kdyby ta myšlenka nepřišla. Jaké by to bylo kdyby ta myšlenka nepřišla? Čemu by jste se věnovala? Co by jste dělala? Jaké by bylo kdyby jste byla od těch myšlenek svobodná? Jaké by to bylo? Doporučuji zkusit zaměřit pozornost tak, že se nebudete věnovat tomu co ta myšlenka říká k čemu vás nutí ale tomu že se objevila. Chytejte ty myšlenky jako zloděje. Ze začátku je to jistě velmi těžké ale jde to. Jakmile vás přepadne divný pocit je nutné si rychle uvědomit že je to "jen myšlenka" nic víc. Možná se vám stává že někdy zažijete "záblesk" kdy jakoby se ty negativní myšlenky "zapomenou dostavit" uvědomíte si že v tu chvilku jste byla "svobodná" a že vám bylo dobře ale už zase není protože tu jsou zase . Míváte někdy takové záblesky svobody od myšlenek? Všímejte si záblesků kdy se myšlenky "zapomenou dostavit" uvědomujte si jaké to je když se nedostavily. Negativní myšlenka je jako "špatný program" "počítačový vir" který se automaticky spouští dokud systém nezničí, její největší zbraní je "upoutat" vaši pozornost k jejímu poselství nikoli ovšem k ní samé to by ji oslabilo a ničilo. Když ve vás myšlenka vzbudí negativní emoce "kýženou reakci" posílí se tím a tím nad vámi vyhrává. Je třeba začít tyto myšlenky "stopovat" tzn. čekejte na to až se objeví jakmile se objeví demaskujte je tím že si řeknete "jsi jen myšlenka" jen pouhý bezduchý "program" to co mi radíš se mě absolutně netýká. Proč by jste měla poslouchat myšlenku? Ta myšlenka se může objevit a může ve vás vyvolávat negativní emoce ale vy jí nemusíte poslouchat ať do vás hučí jak chce ta nutkavost a ta bolest co vám působí to jsou jen její zbraně které vás nutí přistoupit na její hru. Ale ta vaše zbraň je v tom že na ni přistoupit nemusíte, je ale třeba si zkusit stále dokola uvědomovat že jde pouze a jen o myšlenku to co říká není reálné je to jen a pouhá myšlenka jen "vadný program" "vir", fantom, zakletí, zakletí spočívá vlastně v tom, že se nepodíváme za rámec toho zakletí, tím že nás myšlenky drží v tom rámci že si myslíme že musíme plnit co chtějí nás mají v hrsti, my ale nejsme myšlenky my můžeme stát naprosto mimo ně přestat přistupovat na jejich hru, pokud se to podaří nastane postupně obrat k lepšímu, bude více záblesků svobody a méně myšlenek až nakonec ty negativní zahynou úplně. Nechce to ale uhýbat je dobré podívat se na tu myšlenku co nejpozorněji už to je osvobozující pak si uvědomit že jde jen o myšlenku pouhý konstrukt "vir" nic víc je to bezduchý "vir" takto se zkuste k těm myšlenkám postavit vezměte to jako takovou "hru" když útočí myšlenky tak ji "chyťte" a likvidujte tím že si uvědomíte že ona nejste vy ona je pouhý "vir" nemáte žádnou povinnost ho poslouchat vy se nemusíte podřizovat.

Dobrý den. Já si myslím, že byste do té léčeby jít měla. Jako chápu, že když jste depresivní, tak vám pak může být hodně smutno i po příteli a pejskovi. Ale jestliže se nedá váš stav stabilizovat ambulatně, tak ta hospitalizace by vám pomohla. Co se týká ostatních lidí - no kdo nezažil nikdy depresi, tak neví, jak se člověk cítí. To pak většinou dávají rady typu "no tak se vzmuž, to já když něco, tak si zazpívám a je mi hej nebo se překonám a jde to pak samo ..." anebo něco na ten způsob. To jsou rady k ničemu, ty depresivnímu nepomohou. Tak se ani nedivte, že vám rodina ani neumí poradit. Zdravý člověk vůbec nechápe, co se depresivnímu honí hlavou a že to nejde silou vůle přemoci. Jestliže vás napadají myšlenky na sebevraždu, tak hospitalizace je asi vážně potřeba.

Dobrý den. Pokud máte stavy které Vás ohrožují na životě, nebyla by ta hospitalizace pro Vás i lepší? Byla byste pod kontrolou a zase by se zdravotní stav na čas zlepšil. Pokud máte takové stavy, že nevíte kudy kam a přemýšlíte, že si ublížíte, možná byste měla mít připravený telefon a o tu pomoc si zavolat v krizovém stavu sama. Já vím, že je to pro Vás hrozné, ale někdy se to bez té hospitalizace nedá zvládnout. Máte rodinu, přátele? Někoho kdo je vždy po ruce, aby Vás vyslechl, pomohl? Ale bez dozoru lékařů to nezvládnete sama. Až bude jaro a sluníčko zase bude ta psychika o něco lepší. Držte se!

A je Vám líp, když se tu můžete z toho vypsat? Jestli to aspoń trochu pomůže, když s vámi budeme komunikovat? Co Vám pomáhá? Za jakých okolnosí se cítíte líp?

Dobrý večer, pokud své stavy nezvládáte ambulantně, byla by na místě hospitalizace ► obzvláště, když sama cítíte, že by Vám nejspíš pomohla.

Nebojte se, že by Váš partner byl nějakou dobu bez Vaší pomoci. Pokud byste svůj stav nezvládla, neměl by starosti jenom o svou matku. To doufám nechcete...

Partner i přátelé Vás přece mohou navštěvovat a léčba vypadá dlouhá jenom na začátku. Držím Vám palce, abyste to zvládla.

Jděte za tou lékařkou, která si údajně už s Vámi neví rady a požádejte jí o doporučení k vyšetření na psychiatrické klinice. Tam Vás buď hospitalizují nebo budou léčit ambulantně, ale asi s větším efektem než ta lékařka.