Dilema se synem - společná domácnost

Dobrý den. Určitě si s ním promluvte a nastavte si určitá pravidla. Především ohledně toho, aby pomáhal v domácnosti a nepovažoval Vás za svoji služku. Je dost starý na to, aby se uměl o sebe postarat sám a nevisel Vám na krku. Pokud soužití je pro Vás neúnosné a omezuje Vás, ať si najde samostatné bydlení a na vyvařovaní a praní manželku. Neposkytujte mu mama hotel s plným servisem který Vás omezuje. Ale nejdříve bych to zkusila domluvit se na těch pravidlech a zapojit ho do pomoci v domácnosti a kolem baráčku. Pokud to nebude možné, ať se odstěhuje a přijde občas na návštěvu a na oběd.

@hankas - Chtěla jsem mu trochu vynahradit tu dobu, když byl malý a nebyli jsme na tom po rozvodu zrovna moc dobře.
Neměl by náhodou "vynahradit" syn vám, že jste ho vychovala a postavila do života i za zhoršených podmínek? Skoro bych se vsadila, že už tehdy jste si zadělala na dnešní stav - a starého chlapa nepředěláte.

Hanko, já bych se jej spíše pokusila zapojit do chodu domácnosti. Ale záleží to na Vás.

Pokračujte ve svém životě tak, jak jste byla zvyklá, je velká škoda přestat chodit na výlety, když jste v důchodu. Je na synovi, aby se přizpůsobil a ne na Vás. Proč nemůžete na výlet, on Vám to zakazuje? Vždyt at tam bydlí, ale každý máte nárok na svůj život, oba jste dospělí. Usmažte pár řízků, jeden mu tam nechte o zbytek si vemte na výlet. Našemu synovi je čtyřicet, bydlíme ve stejném domku a pere si sám, někdy si i sám uvaří, když nejsem k mání. Jsem též v důchodu, ale chodím stále za svými koníčky.

@hankas - Většinou, když něco potřebuji, tak řekne, že neni instalatér nebo podlahář.
Až se bude shánět po teplé večeři nebo čistých trenýrkách suše mu sdělte, že nejste kuchařka nebo pradlena

On, chudák, " je sám a nikoho nemá a nemá se na koho obrátit o pomoc" - a mámě nepomůže. Co kdybyste trochu ubrala na péči o synka a přidala na té o sebe. Mimochodem - na ten mamahotel přispívá aspoň finančně?

Hankas:všechny rozumné rady tady již byly napsány ale ty slyšet nechcete.Takže synáčka máte v práci tak šupkydubky naklepat řízky ať ho zítra nebudíte.Sorry jako ,ale stále se podřizovat a dělat služku 40letému "dítěti"

Hanko, to chce klid a nohy v teple. Píšete, že už máte jenom jeden druhého. Tudíž jste sama a v určitém věku. Syn Vás nijak neobtěžuje, když je většinou v práci. To jídlo je přece maličkost a navíc Vám přispívá. A když člověk vaří, tak je úplně fuk, jestli uvaří pro jednoho, nebo pro dva. Čas je ten samý, jen ingrediencí je víc. Ale to si platí. Když budete chtít na výlet, klidně mu řekněte, že ten a ten den vařit nebudete, protože máte jiný program. Určitě se z toho nezblázní a něco si koupí a určitě kvůli jedné večeři neschudne, i kdyby si ji koupil u "Maxima". Koukejte na to zdruhé strany. Je to Váš syn a bydlí u Vás a tak se necítíte tak sama. Je to Vaše krev.

Hanko, píši svůj názor ze strany "dítěte" - je mi 30 a žuji s mamkou. Źiji s ní tedy tak napůl, s přítelem máme byt ve městě, ale já jsem zvyklá na venkov, zahradu, psa... Takže ve městě spíš přespáváme a víkendy v domku. Několik let jsem ale u mamky žila trvale. Jasná pravidla jsme si žádná nedaly, ale myslím, že obě k tomu přistupujeme rozumně - vaříme tedy pro obě, buď jedna nebo druhá. Nakupuje více mamka, protože má více času jezdit k řezníkovi a na trhy atp. Já jí ale dávám peníze. Ne na konkrétní položky, prostě když přiveze velký nákup, tak jí přispěji (buď od oka poznám, kolik platila nebo kouknu na účet pokud má). Také jí dávám stravenky, já je neužiji a u nás je řezník bere. Věci co máme každá ráda si nakupujeme samy. Denní nakupy pečiva apod. si většinou napíšeme - mám koupit housky? Drogerku se zase nějak střídáme - mamka kupuje častěji menší věci, já zase jedu jednou za čas do německa a přitáhnu kufr plný prášků, saponů atp. Na provoz domácnosti nepřispívám, ale je to naše dohoda, kdy mamka přispěla sestře na bydlení a ode mě nic nechce. Jsme ale domluvené, že si měsíčně šetřím jistou částku. Je to ale tak, že maminka peníze ode mě nepotřebuje - nechci, aby to vyznělo zle že ji využívám, prostě ty peníze nechce a já je spořím.Pokud u Vás nic podobného nefunguje a Vám to navíc vadí, je načase udělat pořádek. Zkuste se synem promluvit, ale osobně tomu moc nevěřím - je to přece dospělý chlap a tyhle věci by měl vidět. Nechci nikoho osočovat, ale zdá se mi, že Vás synek využívá. Neříkám, že se musí vše dělit na půl, já třeba moc nesahnu na zahradu protože mě to prostě nebaví a mamka se v tom vyžívá, ale zase těžší práce pomůžu - sekám, zalévám, pomůžu něco odtahat... ale v hlíně se nerýpu. Ale jde to jen dokud to vyhovuje oběma stranám. Zvažte, co je pro Vás přijatelné a co Vy sama chcete. Chcety bydlet sama? Nebo bydlení se synem nevadí, ale chcete, aby pomohl nebo platil? Nebo nevadí bydlení, ale ať se stará sám? Možná je spousta variant. Já bych si určitě nechala přispívat na bydlení. Neříkám, že musí platit nájem, ale voda, elektřina, vytápění... Pokud nemáte vlastní vyšší přijem, je přece hloupost abyste platila za pracujícího syna (pokud sama nechcete). Také bych trvala na rozdělení úklidu. Nevím, jestli žijete společně nebo každý třeba v jiném patře... Ale o společné se dělit a každý ať si uklízí své. Zase nemusí každý dělat vše, já nesnáším vytírání, mamce nevadí, tak já zase luxuji celý dům a třeba myji okna - to mě baví. A co se vaření týče - klidně vařte sama sobě, i zásoby jídla můžete mít přece oddělené. Neříkám, aby si od Vás syn nevzal těstoviny když mu dojdou, nebo mít 2 solničky... Ale nesmí být pravidlem, že vše pořizujete Vy. Tohle si určitě nenechte líbit. A pokud by měl syn nějaké nehezké řeči, nenechte si to líbit. Je to čtyřicetiletý chlap, měl by se spíše starat on o Vás a ne naopak.

Nabízí se rčení: Jak jste si ho vychovala, takového máte. Nedivte se, že je pořád sám, když automaticky očekává, že ho žena bude obskakovat.

Ať si vaří taky někdy sám (tj. jednou vy uvaříte, podruhé uvaří on - pro oba), ať si pere sám (přece mu nebude ve 40 letech prát maminka!), ať si uklízí "svoje" prostory. Jednou by mi chlap při prosbě o opravu něčeho řekl, že není instalatér a opravář... Vy taky nejste pradlena ani kuchařka. On u vás má 100% servis. Na jednu stranu čeká "až umřete" a bude mít barák pro sebe, na druhou stranu se toho bojí - a možná víc z toho důvodu, že přijde o služku, než že přijde o matku.

Nastavte jasná pravidla, nejste jeho služka ani posluhovačka.

Není rok 1950, kde skutečně spousta žen byla muži nucena (a vychována, do hlavy jí bylo vtloukáno), že prakticky jediný důvod k její existenci je ten, aby se starala o děti, a hlavně o chlapa, pána vesmíru.

Předpokládám, že nepracuje 12 hodin každý den. Může uklízet ve dnech volna. Pokud chce, ať za něj někdo uklízí nebo mu vaří, ať si takového člověka platí. Normální lidi pracují a ještě se starají o domácnost.

Ale myslím, že teď už je pozdě ho převychovávat. Ten si buď brzo nabrnkne podobně smýšlející ženu/služku, jako jste vy nebo skončí jako ten zapšklý dědek samotář, co smrdí přes celou dědinu, protože si neumí vyprat, protože to za něj vždycky dělal někdo jiný.

Je dobře, že máte nějaké koníčky. Klidně jeďte na větší (vícedenní) zájezd - a nic mu doma nechystejte. Ať se postará sám.

Pokud ale stále má svoje bydlení někde jinde, tak by možná nebylo na škodu ho tam znovu "přesunout".

Mateřská láska a péče je jedna věc. Zneužívané dobrovolné otroctví je věc jiná.

On se nemůže seznámit, protože i ve svých 39letech žije ve společné domácnosti s matkou. Která ženská by ho chtěla? Takový člověk je absolutně pro život nepoužitelný. Znám z okolí několik takových. Jeden jde dokonce za pár let do důchodu a stále žije s matkou.Nikdy si nikoho nenašel. Jeho matce je přes 80let a stále mu pere, vaří, posluhuje..

Synovi pomůžeš nejvíce tím, že mu přestaneš dělat služku a necháš ho, aby se postaral sám o sebe. Zařídil si vlastní domácnost, bydlení, život.

Chce to razantní změny.

Uvedla jste, že mu je 39 let. Váš největší problém je to, že vlastně nic řešit nechcete. Kdyby ano, pojedete na výlet a on se o sebe postará. Uvaří si i třeba i vypere. Včera bylo pozdě.

@hankas - už jsem mu několikrát říkala, aby si našel něco jiného,ale on přece nebude dřít, když tady má pohodlí.(jeho názor)
Soudím, že máme všichni jasno - synek se vám nastěhoval do domu přesto, že "si nejsem vědoma, že bych mu to nabídla", doma nehne prstem, protože to buď neumí nebo se mu spíš nechce, něco vám přispěje, ale nic neušetří, protože všechno utratí, navíc ho rušíte ve spaní tím, že se pohybujete po vlastním domě - a na vlastní radosti jste rezignovala, jelikož musíte vařit a prát na dospělého chlapa.

Jenom vy to nechcete vidět, bohužel - a hledáte všechny možné omluvy, či spíš výmluvy. Jo, pupeční šňůra bývá někdy pevnější než ocelové lano - obávám se, že vám nebude ani rady ani pomoci.

Je mi vás moc líto.

Nojo, nakonec máte doma mamánka. Nic mu nechybí, proč by tedy cokoliv podnikal ke změně stavu? V jeho věku už je tak rozmazlen, že ho obtěžuje i najít si k sobě partnerku. Co s tím? Pokusit se rázně řešit situaci tvrdým rozhovorem. Ale bude to ještě něco platné?

Dobrý den. Určitě bych ve vlastním domě nechodila po špičkách jen proto, že synek spí po noční. Nakonec - tam přeci s vámi nemusí bydlet, ne? A rezignovat na vaše koníčky je také škoda. Synek klidně o tom salámu vydrží, zatímco vy budete chodit na výlety. Moc se synovi přizpůsobujete, zatímco on jen využívá pohodlí mamahotelu. Být vámi budu poněkud k synovi tvrdší, jen mu to prospěje, když zjistí, že tam maminka není jen kvůli němu. Nejste povinna mu vařit, ale přesto ho budete mít stejně ráda. Obsluhovat pračku není tak těžké, aby to nezvládnul i muž. Přeci se o něho nebudete stále starat jako o malé děcko?

Na rozdíl od ostatních si myslím, že je celkem normální, když nevaří a nepere. Já bych Vám asi poradil, ať se domluvíte, že Vy se budete klidně starat o jídlo a prádlo, ty typicky ženské záležitosti (právě teď se asi většina zdejších rádců pos.ra.la!), ale on ať převezme starost o domek a jeho vybavení, zahradu (jestli je) atd. Až bude domek synka (nebo Vy kromě toho vaření už víc nevládnete), taky nebude moci říct "nejsem instalatér, nezajímá". Můžete mu poradit, ale ať zařizuje on.

Prostě udělejte to tak, jak jste původně chtěla. Buďte mu nablízku, pomozte mu, aby nemusel jíst jen rohlíky se salámem, ale jinak ať jedná, jako by bydlel sám.

Co se týká spaní po nočních, určitě je v domku pokoj, kde ho Vaše běžná domácí existence nebude rušit. A výlety a své další důchodcovské "povinnosti" si uživejte dál.

Jestli budete takto pokračovat, tak na to doplatíte, to mi věřte. Nezvykejte ho na takové rozmazlování.

Má politické aktivity

Moc by mě zajímalo, která strana či hnutí má za cíl podobně parazitovat na ostatních lidech. Schválně se ho zeptejte.

Bude se vám napravovat společné soužití těžko, ale začít musíte. Pro začátek nejsnadnější bude navařit na několik dní dopředu a v domku umístnit syna do odlehlejšíí místnosti, abyste se v době, kdy je po noční, mohla normálně pohybovat po domě.

Hanko, pokud syn neumí šetřit a postarat se sám o sebe, jak se jednou dokáže postarat o Vás když to budete potřebovat a o barák? Na syna byste měla trošku přitlačit, aby začal fungovat a pomáhat. Sice na domácnost přispívá, ale měl by se začít učit být samostatný, starat se a pomáhat Vám. Život není jen o tom chodit do zaměstnání a spát. Na jedné straně Vás mrzí, že Vás starost o něho omezuje, na druhé straně ho jako máma hájíte. Což chápu, ale takové soužití nemůže dělat dobrotu věčně.

Tak když pracuje ve 12ti hodinových směnách, zřejmě se bude jednat o nepřetržitý provoz. Tedy má 15 dní volno.

Podle mne má krátký a dlouhý týden, jednou za čas i tři dny volna. A ty tři dny celé prospí?

Můj syn pracuje totiž přesně takhle, jak píšete, 12 hodin, noční, soboty, neděle. Když má o víkendu, tak je pondělí, úterý doma a třeba jde až ve středu na noc. Jeden den se vyspí ale další dny již udělá co je potřeba. Odjede velké nákupy, dojede do Polska s prababičkou na nákupy, pomůže s tím, na co již ona nestačí. Pohlídá nemocného syna, vygruntuje, uvaří, snaží se.

Takže co vlastně dělá synek? Nesedí náhodou celé dny u počítače? To je nemoc dnešní doby. I já to pozoruji sama na sobě.

Já Vám poradím ráda vždycky něco k věci, ale tohle neberu,že má náročnou práci. On se na to vymlouvá. Anebo také může být nemocný. Ten nepřetržitý provoz mu tak rozhodil metabolismus, že není opravdu schopen ve volných dnech fungovat.

--------------------------------------------------------------------

Jinak, synek bydlel sám, tedy měl vydání za svoje samostatné bydlení, plus stravování. Sice píšete, že Vám přispívá, ale já se zeptám kolik? Jestli přispívá tu stejnou částku, anebo méně? Proč se ptám, protože byste mohla dávat sama nějaké peníze z toho na stranu. Mladí většinou neušetří, neumí to. Utratí jak deset tisíc, tak dvacet.

Byla jste vstřícná, nenastavila jste pravidla.

Tak změnu nyní již neuděláte rychle, razantně, nátlakem, s výčitkami. Synek se zabejčí, urazí, postavíte si mezi sebou zeď. Vyřčené slovo nevezmete zpět. Snažte se o co největší míru diplomacie. Zkuste postupovat jemně, pomalu, nenápadně, od toho jste žena, která kroutí tím krkem. Hlavně ho nevyhánějte, nemuseli byste k sobě již najít cestu.

Taky znám jednoho takového, dokonce v podobném věku - maminka ho nemá v domě ale "jenom" ve vedlejším vchodu, takže kmitá s taškami prádla, kastrůlky (pokud možno ještě teplými), hadry na mytí, krmením pro čičinky - a když byla v nemocnici na vyšetření, venčili jsme jí psa kdo měl zrovna čas.

Tady je to ovšem ještě vylepšeno tím, že synek si občas nějakou slečnu nastěhuje - a máti pečuje o oba.

Pak se ještě stávají takové věci, že synáček chce, aby mamka přepsala baráček na něho. Nebo to chce jeho případná vyvolená. Jak to tak pozoruji kolem sebe, jsou to hrozné konce, chudáci rodiče potom.