Jak řešit finance ve společné domácnosti

Už pár let domácí rozpočet řešit nemusím, ale po 25 let trvající manželství jsme to řešili tak, že jsem přišel, domů, udělal stojku, manželka posbírala peníze, které mi vypadly z kapes, vrátila mi přiměřené "kapesné" a já se dál o nic nestaral. Když bylo potřeba koupit třeba stavební materiál, benzín, dovolenou, nebo cokoliv jiného, byl to její problém. Tehdy byly "její" peníze i "moje" peníze zkrátka "naše peníze" (bez ohledu na to, že jsem vydělával skoro 2x tolik, co ona). Fungovalo to k oboustrané spokojenosti.

lidus - Ta stojka je samozřejmě nadsázka (ani jí neumím ), Měli jsme k sobě maximální důvěru, manželka věděla, že si žádné peníze neuleju, já měl zase 100% jistotu, že ona s našimi penězi naloží nejlepším možným způsobem. Na větších investicích jsme se samozřejmě domlouvali.

36 let manželství a je to jednoduché, nejsou peníze moje a tvoje ale jsou NAŠE, funguje to bez problémů a to i když manžel vydělával mnohonásobně víc než-li já. Rozhodně nikdo z nás nedělal po výplatě stojku, o vetších investicích vždy porada.

Ve "společné domácnosti" máte, kromě osobních věcí, všechno společné. A je jedno jestli jste manželé nebo ne.

Pokud chcete od začátku věci řešit způsobem: "To je moje a to zase tvoje", tak od sebe běžte co nejdříve pryč.

Při společném soužití, pokud má fungovat, musí platit: "To je naše".

já to řeku po 52letch manželství asi takto. Pokud je to NAŠE MANŽELSTVÍ , neřeším kolik platím čeho já a kolik žena. Účet máme společný a nehrajeme si na moje-tvoje. Samozřejmě že se stav účtu hlídá! Ale jak začnete řešit kolik kdo sní a kolik kdo na druhého doplatil, neklape vám to. Jo pokud máte předmanželskou smlouvu, pak můžete trvat na tom co bylo vaše před manželstvím. Ale v manželství je ostatní společné příjmy a společné náklady. To si za chvíli začnete vyčítat kdo má větší nos meti očima...

Pro mladé začínající dvojici se osvědčil tento způsob.

Do společné kasy dát určité rocento z platu. Zkuste 50% dát na jednu hromádku a platit z toho vše co je spojené s domácností. Po několika měsících budete mít přehled, zda 50% z vašich platů je dostačující či nikoli. Větší investice také dohodou, také poměrnou části z vašich platů. Tímto způsobem každému z dvojice zůstane nějaká kačka na věci, které nejsou spojené s druhým partnerem a je na jeho uvážení jak s financemi naloží.

V manželství pak dávat peníze na jednu hromadu a komunikovat mezi sebou za co se utratí nebo kolik se ušetří.

každý svůj učet a každý poměrnou část na hospodaření..bohužel dnešní doba je taková, že člověk musí být opatrný..viz důvody ostatních

tak záleží na tom, proč Vám to nevyhovuje, když píšete, že je to tak napůl. Asi Vám něco ve vztahu nevyhovuje a finance jsou jen zástupné. My jsme sezdaní 15 let, máme dítě a jedeme pořád na 2 účty. Jednou zaplatí něco jeden, podruhé druhý. Máme společný život, společnou domácnost,společné dítě, společný majetek a platíme pohledávky a útraty každý něco a důvěřujeme si. KOMUNIKUJEME. Já absolutně nevím, co by nám mělo přinést vše dávat na jeden společný účet. Maximálně broučky v hlavě nebo dohady, proč sis koupila tu halenku a ty proč sis koupil tak drahou vrtačku... V životě by mě nenapadlo to kategoricky stavět: MUSÍ. To říkají lidé, co MUSÍ mít toho druhého zcela pod kontrolou - málo funguje důvěra. VŠE JE O DOMLUVĚ, DŮVĚŘE A KOMUNIKACI nikoli o tom MUSET.

Dva měsíce jsme schovávali účtenky za jídlo a potom spočítali sumu,kolik stojí domácnost a každý přispíval cca půlkou.Vždy jsme zaokrouhlili nahoru,někdy se kupuje základní drogerie nebo nějaké drobnosti.

Samozřejmě parfémy,kolínské,,oblečení nebo jíné osobní potřeby si platil každý ze svého,protože tohle si stejně každý kupoval a vybíral sám.

Ani v manželství s dětma nejedeme dohromady,chlap má své zájmy,nešlo by to.Takže opět jen "odvádí" nějakou domluvenou částku.

Bohužel v dnešní době se často vyplácí hrát si na moje-tvoje.Kolegyně před důchodem,nejlepší členka představenstva našeho bytového družstva,musela skončit,podat výpověď,protože na "stará"kolena jí manžel zažal barabovat,nadělal dluhy,bez jejího vědomí a dokonce tak moc,že museli prodat byt.Tím přišla nejen o byt,ale i členství,takže nemůže vykonávat ani práci pro Družstvo.Smutný přběh před důchodem,bez bydlení,kde žila celý život a ještě bez práce.Mezi mladšími je takových příběhů ještě více.Takže raději bych volila variantu,kde má každý svůj účet,člověk nikdy neví.

Dříve byl rozchod/rozvod ostuda,dnes je to běžná součást života,nikdo se nad tím nepozastavuje.

Chápu, že když někdo vydělává podstatně víc, tak tomu, co vydělává méně společné peníze nevadí Řešit pár korun za jídlo je nesmysl, pokud se jedná o větší výdaje, tak každý zhruba půl na půl. Pokud je žena na mateřské/rodičovské, větší finanční zátěž bude samozřejmě na muži, pokud není na rodičáku on

do hrnečku umístěném v kuchyňské lince jsme každý k 15-tému dni v měsíci dávali (současně- jak do banku v kartách) desítku na provozní výdaje na bydlení, jídlo a na dítě a podobně a fungovalo to bezvadně. To bylo mezi 1998-2005. Co přebylo, tak jsme třeba jeli na dovču. Já si nikdy nedovolil do hrnku sáhnout a vzít si třeba na svůj benzín nebo novou vrtačku co se mi zalíbila, ex zase nikdy do hrnku nesáhla, kdž potřebovala nějaké šminky, welness s kámoškami a pod.

Kolik kdo z nás bere, jsme se s ex dozvěděli až u rozvodového soudu, a oba jsme se na sebe překvapeně a tázavě podívali... prachy a hospodaření s nimi nikdy u nás nebyl nejmenší problém.

Doporučuju hrnek v lednici.

45 roků dáváme peníze s manželem na jednu hromádku. Ale mít každý svůj účet je nutnost, protože jak by to s důchodem? Že by jeden z nás si běhal pro důchod na poštu, to si neumím představit, to by nebylo moc šikovné.

Mám kamarádku, která žije se svým přítelem již více než patnáct let /již druhý svazek po rozvedených manželstvích u obou/ a finance ohledně stravování řeší stále

A třeba i desetikoruny. Nakonec stejně nad tím mávne rukou, ale prostě stejně stále počítá.

A mě tohle tedy nebavilo.

Jak chcete počítat, že Vy se sprchujete vícekrát za den ve svých dnech, že si přepíráte jemné prádlo v ruce extra, mimo pračku, že sníte méně masa, než mužskej?

Dejte si ze svých platů ,,do hrníčku,, třeba 60 % ze svých výplat a z toho zkuste všechno poplatit ohledně domácnosti a stravování doma. Zbytek na osobní útratu. Pokud to bude málo, buďto přidáte nějakých 5 procent, nebo budete hledat úspory.

Hledejte kompromis, aby systém vyhovoval Vám i příteli. Nevíme, jak jste na tom s automobilem, jestli máte každý svůj, nebo jenom přítel. I to se musí zohlednit. Péče a náklady o něj, dovoz potravin a zboží do domácnosti. Vy třeba zase více uklidíte, uvaříte. V soužití se nedá všechno vypočítávat a porovnávat fifty fifty. Když přítel vymění kohoutek u dřezu, tak jste ušetřili za instalatéra a můžete si něco dobrého na zub koupit zase jeho zásluhou. To jenom příklad, ve vztahu člověk nemůže být úzkoprsý, ale i trošku velkorysý. Určitě se Vám to vrátí, pokud jste si nevybrala sobeckého, chamtivého, lakomého vyžírku.

V případě že by tazatelka měla společný účet,jak to bude,když se budou rozcházet a přítel jí v hněvu,žárlivosti vybere,převede většinu peněz na svůj nový účet?jak to z něj potom dostane?

Co když jeden je šetřílek a spoří na auto nebo něco užitečného a druhý si kupuje drahé věci(pro toho prvního blbosti)?Když už společně,určitě bych byla pro,at má aspon svůj spořící účet a převádí si tam nějakou částku...asi jsem v tomhle bezvěrec a moc opatrná.Lidé se mění a někdy se při rozchodech chovají divně,bohužel i když jsou v těch vztazích děti,tak na to neberou často ohledy.To že narazí na sebe dva zodpovědní ,vstřícní a budou spolu dlouhá léta se stává,ale není to pravidlem.

Pokud budeme vycházet z premisy, že v manželství se nerozdělují finance na moje a tvoje, tak je vlastně úplně jedno, jestli bude jenom jeden účet, dva účty nebo deset účtů, a z kterého účtu se bude něco platit.

Klidně může mít každý svůj účet na vlastní jméno a když je potřeba něco koupit, tak se to z některého z těch dvou účtů koupí, a nemusíte nic řešit.

Z praxe bych se přikláněla ke dvěma účtům na jména - klidně se vzájemným dispozičním právem.