Čau všem...
jako fakt nechápu, co se to se mnou děje. Když mi bylo dvacet, pětadvacet, ba i třicet, dělával jsem dost šílený věci. Bungee jumping, seskok s padákem, amatérský offroad závody, bungee houpačky, skákal jsem z desetimetrovýho prkna do bazénu, vybíral si ty nejšílenější atrakce na poutích. Dnes je mi 42. Minulý týden jsme vyrazili do jednoho velikýho aqquaparku v Německu a já zjistil, že mám závrať na pětimetrovym skokanskym prkně a že se mi dělá zle i v dlouhým tobogánu. Dva dny nato jsem si pustil video z mýho posledního bungee (rok 2009). Normálně se mi zvedal kufr. Včera jsem u našich vylezl na ROVNOU střechu domu (měli potíž se špatným anténním signálem). Ačkoliv šlo o dvoupatrový dům a já byl max. 7 metrů nad zemí, fakt se mi na okraji střechy motala hlava jak notorickýmu ožralovi.
Je tohle v mým věku normální? To už po mě jako sahá zubatá, nebo co to má jako bejt...?
Díky všem za tipy a zkušenosti, jestli to máte podobně...
7x
úplně normální. Brzo zjistíte, že potřebujete lepší postel, že nejdříve musíte najít pracovní brejle abyste našel televizní brejle, že po bytě za vámi chodí jeden neviditelný němec který vám schovává klíče a doklady (jmenuje se Alsheimer), že doma nemáte žádnou autoritu, že vás už ani váš pes neposlouchá, že děcka si k vám chodí jenom pro výplatu atd.
5x
Lez sem na všechny atrakce po všech poutích a v aqaparcích sjel kde jakej tobogán
Dnes už neblbnu vejšky už nemusim a adrenalin si už nezvedám
De to s věkem začínám bejt opatrnej a přemejšlim než se vrhnu do nákýho nesmyslu
5x
Mnohdy, myslím si, nejde jen o nějaké fyzické problémy, ale také o větší respekt před světem, uvědomění si nebezpečí a rizika. Já si třeba říkám, jak odvážně jsem dokázala jezdit na kole. Vjet do zatáčky bez zpomalení, abych viděla, co tam je... klasika. Teď jezdím, jako by mi pod kola měla kdykoliv vlítnout vzteklá čivava.
5x
Stáří má svoje výhody - i když to tak nevypadá.
Sice je potíž dát do souladu cca třicetiletý mozek s víc než jednou tak starou tělesnou stránkou, další neradosti viz výše - ovšem na druhou stranu je (aspoň pro mě) fajn pocit, že (většinou) co nechci, nemusím, občas mám někam slevu na vstupném, když v cizích zemích nerozumím, vždycky se můžu tvářit, že jsem špatně slyšela a bývá mi s pochopením zopakováno, mám kde bydlet, nemusím splácet dluhy, malé děti nemám doma pořád, ale jen si je půjčuju, velké už nemusím vychovávat, ale popovídáme si... a spousta dalších maličkostí, které mi (někdy) vynahradí to, co už nemám a mít nebudu 
5x
Vážně je stáří tak odporný?
Ale kuš. Co to je stáří? Důchodový věk je bezva. Doháníme s manželem to, na co nebyly peníze a čas. Vždy mělo něco přednost, malé děti, stavba domu, velké děti a jejich studia, opravy domu, opatrování rodičů atd. Nyní v důchodu si děláme co chceme, 5 x v týdnu si jdeme na dvě hodinyk zalyžovat (hledíme na ski areál z ložnice), jeden den jdeme plavat + sauna, jeden den ze sportu neděláme nic, 4 x do roka termály a to nám je 70 let.
Odporné na stáří je to, že na lyžovačku musíte vstávat o hodinu dříve, abyste se navlékl do všech možných ortéz
4x
Jsem taky 40 catnik a spoustu veci pocituji jinak..Taky jsem skocila z jerabu privazana za nohy z 65 m vysky, taky jsem vyhledavala adrenalin vseho druhu.. Ted vylezu s rodinkou po schodech na vyhlidku a nohy se mi rozklepu hruzou, ze musim hned dolu na zem..Nechapala jsem, ze moje mama si poridila vysokou postel a dnes se z te nasi nizsi skladam po ranu do stoje s myslenkou na vysokou postel.- Muj manzel 43 let celej zivot aktovni sport a ted ho boli kolena, vysky uz taky nema rad a nejednou uz mi rikal, ze uz to neni jako driv.. Verte, nejste v tom sam-
3x
I stáří může být bezva, jen umět oželet to, co nám již nejde nebo nedelá dobře, ale zase jsou tu jiné výhody, vždy je co objevovat pekného, nestěžuji si. Proste to vemte tak, jak to přijde a neperte se s tím. 
3x
Čerstvých 45. Poslední rok stál za...
Strávil jsem víc času po doktorech, než za předchozích 20 let dohromady. Na stromě jsem byl naposledy před rokem, tak 8 metrů nad zemí jsem se podíval dolů a říkám si: Manželka, dvě děti, jeden plat, kdopak bude nosit domů peníze, až se neudržíš? Takže strom asi půjde časem dolů v celku. Ořezávat větve 10 metrů nad zemí už pro mě není adrenalin, ale hazard.
přesně.jedubabko. Navíc když jsi sebou praštila ve třiceti, tak si se oklepala a šla dál. V šedesáti zůstaneš chvilku ležet a zjišťuješ, co všechno Tě bolí. A co je jenom bolest a co už zlomenina . Já si myslím, že jsem dost akční, ale když si vzpomenu, co jsme zvládali ve třiceti... 
. Byl v nás pocit, že jsme nesmrtelní, že se nám přeci nemůže nic stát. S věkem se to mění. Opatrnost začne mít navrch nad adrenalinovým zážitkem
? Jen počkej zajíci! Dokuď máte jen závratě na střeše, je to v pohodě. Až Vás k tomu začne bolet celej člověk a budete rád, že si zavážete tkaničky, budete na ten krásný věk vzpomínat. A představa, že už to lepší nebude...
2x
Moje zkušenost je ta, že je to tím, že si dá člověk od těch činností pauzu a odvykne si.
Pořád lezu po stromech bez jištění, řežu větve motorovkou, na šikmou plechovou střechu kvůli vyčištění komínu, stoupnu si na parapet otevřeného okna nebo na zábradlí malkonu kvůli vyvrtání díry do stropu v 6.patře, lezu občas plazivkama v jeskyních, ale teď budu mít chvili pauzu, tak uvidim jestli se zase rozhýbu.
S přibývajícím věkem sem jenom dával větší pozor a nad každým krokem začal víc přemýšlet.
2x
No, já jsem v mládí často používal hlavu jako nárazník a po třicítce se mi taky trochu motala hlava. Ale po padesátce se to spravilo a od té doby je všechno jen lepší a lepší ..
není to tak zlý když máš před sebou perspektivu...třeba těšení se na rakev...důležitý je zdraví i když i to nějak na staá kolena vadne...
Super ! Konečně někdo, kdo mě uklidnil! 
Dám tomu osm let a budu ti věřit, že se pak k tomu bungee jumpingu vrátím... A jestli je to tak, jak říkáš, tak do rakve skočím taky na laně a plnej síly...
trénuj leh ve vaně, ať si zvykneš...tak mě je jen 74, ale na žebřík ještě šplhám a natírám chajdu..
1x
Jak se říká, jaký si to uděláš, takový to máš. Stáří má své výhody a nevýhody a záleží na každém, jak to pojme .Nejlépe je to vidět na rodinných vztazích - kdo je má v pořádku, tak má i ten život lepší. Bohužel v dnešní době orientované na výkon, ze sebe spousta lidí dělá "borce" do čímdál vyšího věku a když je to tzv. skřípne - zejména po zdravotní stránce - tak místo pomoci rodiny se ničeho nedočkají, protože zanedbali ty vztahy a místo toho mysleli jen na sebe. A vo tom to je - jak je ta hláška. Taky máme v rodině, kdy baba 85 let si stěžuje, že je sama atd. a přitom, když měla malá vnoučata, tak lítala kdovíkde a děti ji obtěžovaly.
@sisi
- ale zase na druhou stranu - to, co si "baba" užila - už jí nikdo nevezme - a v 85 už bude těžko ještě někde lítat ! A děti by se na ni možná vykašlaly i tak - vděku se ve světě málokdy dočkáš...
Stáří ujde, když člověk není nemocný a jsou na to dva. Jedinou výhodu vidím v tom, že je člověk vlastně svobodný a může se už na mínění kdejakého "trouby" vykašlat a dělat si, co chce (pokud se ovšem zrovna neválí někde v příkopě nametenej jako dělo) !
1x
Staří lidé prý nemají spát v posteli, ale ve vaně s napuštěnou vodou. Tu prý neustále odpouštět a dopoušět, aby nevystydla a hlavně abyste se udrželi při vědomí a náhodou v ní neusnuli, neboť byste se také mohli utopit. Má se prý ležet v lázni osm hodin denně a nikdy nebudete mít "regma", bolesti kloubů a jiné neduhy.
0x
Jestli 40-50 roku stari, tak to osobne nemam tak hrozny.
U obvodaka jsem nebyl ani nepamatuju (jako dite kazdy rok marodil asi s rymou), sportuju vic nez cele mladi a rizikovy veci delam stale
0x
To je zvláštní, že všichni zde mají spojen přibývající věk s větším strachem, respektem před životem, "přizdisráčstvím" etc.
Já jsem asi nějaká výjimka. Sice je mi (zatím) jenom 31 let, ale s každým rokem navíc se cítím lépe a lépe.
Já naopak dříve byla mnohem víc ustrašená, ledačeho jsem se bála, nevěřila jsem si, neuměla jsem si říct o pomoc, neuměla jsem vyjádřit s něčím svůj nesouhlas, ani za volant jsem nesedla, abych náhodou někoho nezabila...
Teď (ač to ještě pořád není úplně ideální) jsem si mnohem jistější než dřív. Mám víc sebevědomí a troufnu si i na to, na co bych si dřív netroufla... Dokonce se cítím i fyzicky přitažlivější než jsem se cítila v těch 20-25 letech.
I když jsem pořád poměrně dost asociální člověk, tak teprve teď v posledních letech mám konečně pocit, že nacházím pevnou půdu pod nohama a že se mám od čeho odrazit Mám totiž zkušenosti, které jsem dřív neměla, a proto jsem se tak bála.
Je zvláštní, že to má každý jinak
JJ, každý to má jinak. Ony jsou totiž "dvě půlky člověka". "Fyzická" a "psychická". Obě mohou s věkem "zrát". To je zatím Váš případ. Jakmile ale jedna zradí, je čas na kompromisy a omezení. Vaším slovníkem "přizdisráčství". Berte to zkrátka tak, že Vy stoupáte na vrchol a ti druzí už sestupují na druhé straně dolů. Taky záleží na úhlu pohledu, pokud jste "sama", můžete si lecos dovolit. Pokud ne: Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži..." (Antoine de Saint-Exupéry, Malý princ)
0x
jo, je stáří odporný. Blíží se mi šedesátka a vidím, jak rok od roku je každý kopec vyšší a vyšší. Vnukům budu stačit ještě tak letos, za rok už to bude v pr.eli. To už je začnu pomalu ve všem brzdit 
. A jak píší ostatní, člověk je více a více opatrný, protože ví, že zlomenina se hojí daleko hůř jako kdysi. Prostě si začínám uvědomovat, že jsem zranitelná a bohužel i smrtelná. A nejhorší je, že opravdu bude už jen hůř a hůř...
sebod, říkáte odporný? Jsem asi trochu divná, blíží se mi sedmdesátka a tolik černě to zas nevidím. No máte pravdu, že bude hůř a hůř, ale už dnes si s takovými myšlenkami kazit náladu? Ono bude stačit, až skutečné problémy opravdu nastanou, si myslím. Také si nic nechci zlomit, dnes bylo nachumeleno, tak jsem na kole jela hodně opatrně. A s vnoučatama dávno nezávodím, je to prostě skutečnost, tak jaképak nářky.
maky. Já to beru tak jak to je. Jistě, stáří má nějaké klady, ale víc je těch mínusů. Aspoň já to tak vnímám. Ale u mě to může být tím, že prostě cítím nutnost být tady ještě aspoň deset let kvůli vnukům. Asi to je to, co mě deptá.
Jinak já s nimi nezávodím, to už nejde. Ale jsme zvyklí být hodně venku, v přírodě. Je toho ještě strašně moc, co bych je tam chtěla naučit, nebo jim ukázat. Ale najednou zjišťuji, že na ledacos už prostě nemám sílu. S dětmi jsme sjížděli opravdu divoké řeky, lezli po horách, stavěli v korunách stromů skrýše... A to už nejde. S dětmi jsme na kole jentak urazili sto kilometrů, nebo ušli 60 km. To už je nedostižné. Možná, kdybych žila s nějakým lenivým dědou, tak by mi to ani tak nepřišlo , ale já mám vedle sebe dva šestiletý kluky, oba milující pohyb a sport. A vidím, jak se ty nůžky rozdílu mezi námi rozvírají čím dál tím víc 
sebod, tak zcela chápu Vaše obavy, každý člověk je v jiné situaci, například naše vnoučata jsou již velká a hodně samostatná, takže mám na starosti pouze jednoho dědoucha, s tím se o sebe staráme navzájem. Pokuste se na zhoršující se situaci pokud možno nemyslet a nic z toho si nepředstavujte, protože vesmír to může chápat jako Vaše přání a může se Vám to začít urychleně plnit. Nevěříte? Mám to vyzkoušeno.
maky, neboj. Já jsem vlastně velice optimistický člověk. A že bych se tím nějak trápila, to ne. Ale pochopitelně vzhledem k tomu, že kdyby se mi něco stalo, tak by opravdu problém s vnoučaty byl, tak musím dělat opatření, aby problém nebyl Takže já mám stále tolik práce, nebo zábavy s vnoučaty, že na nějaké stesky není čas. Ale to fyzično prostě chátrá. Na druhou stranu, horší by bylo, kdyby do kšá šlo duševno .
0x
vem to pozitivně, dokud tě baví koukat po holkách, je to dobrý, až i tohle pomine, je to na pováženou, ale furt to ještě nené konečná...
0x
Že by příprava na andropauzu - úbytek testosteronu?
Andropauza - mužský přechod a jeho příznaky:
Mužský přechod, spojený se snížením hladiny pohlavního hormonu testosteronu, je ohledně psychických potíží, které jej mohou provázet, podobný tomu ženskému. Mohou sem patřit depresivní nálady, pocity úzkosti, silná podrážděnost, vyčerpání, pocity zbytečnosti a nechuti k běžným činnostem a aktivitám, neurotické stavy, ale i ztráta libida a potíže v sexuální oblasti - nechuť k sexu, neschopnost navození vzrušení a problémy s erekcí. Dále sem patří poruchy spánku, vypadávání vlasů či postupná ztráta svalové hmoty a zhoršení stavu pokožky. Z dlouhodobějšího hlediska přichází i přibývání na váze a zvýšení rizika vzniku cukrovky a aterosklerózy. U mužů dochází k přechodu v pozdějším věku, zhruba po padesátce, znatelněji se však může projevovat i mnohem později. Ke snižování hormonálních hladin dochází daleko pozvolněji a dlouhodoběji, se stálým zachováním reprodukční schopnosti, a to až do vysokého věku.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.