Dobrý den všem,
chtěl bych se zeptat, zda někdo nemá zkušenost s léčbou duševní onemocnění v rodině. Věc se má tak, že u své matky v důchodu pozoruji změny v chování, kdy trpí utkvělou představou, že si všichni o ni povídají, pomlouvají a že jsou snad proti ni spiklí. Tím všichni myslím od úplně cizích lidí, co by člověk mohl potkat na ulici až po vlastní rodinu a už mám i dojem, že včetně mě. S většinou rodiny se dokázala rozhádat, protože reaguje naprosto nepřiměřeně na celkem běžná sdělení a nějakým způsobem si je překrucuje. Má tak pocit, že ji všichni jen ubližují a brojí proti ní.
Tento stav trvá už tak 5-6 let a zdá se mi, že se zhoršuje. První příznaky se objevili už v práci a teď je ve starobním důchodu. Na povrchu působí normálně, dokonce chodí do supermarketu na brigády, nicméně sám na ni pozoruji, že se z ní postupně stává anti sociální člověk, který by nejraději byl sám, aby si ho nikdo nevšímal. Všechno si moc bere, za vším hledá "něco" a popravdě mě to už dost unavuje.
Chtěl bych, aby se šla léčit, nicméně to ona odmítá, protože si výše uvedené nepřipouští. Asi se ani nedivím - jak přesvědčit někoho, že něco není pravda, když mu hlava říká opak. Jednou jsem ji přesvědčil k návštěvě psychiatra, nicméně mi příjde, že ten ji jen dal nějaké prášky a víc to neřešil. Ty přitom ani pořádně nebrala, protože ji prý nedělaly dobře.
Chtěl bych se zeptat, zda někdo neřešil podobný problém a jak postupovat. K čemu mi to je, když bych ji dostal k doktorovi, když ten by ji dal prášky jak v trafice a vyřešeno, bez nějaké existující diagnózy. Už jsem přemýšlel, že bych šel za její obvodní doktorkou a s tou to probral, ale nejsem si jistý, že by to něčemu pomohlo.
Je mi jasné, že pokud se člověk nechce léčit, tak s tím jde něco těžko dělat, ale už to vnímám jako velký problém. Je terpve pár let v důchodu, který by se měla užívat a místo toho od ní slyším, že už chce jenom umřít. Přitom s tím odmítá něco dělat..
10x
S podobnými příznaky jsem se setkal. Jedenkrát v rodině a mnohokrát ve své praxi. Některé osoby byly v péči psychiatrů, většinou šlo o kverulatskou paranoii. Tuto psychickou nemoc lze obtížně diagnostikovat a ještě obtížněji léčit. Určitých výsledků lze dosáhnout, pokud si nemocný uvědomuje, že touto nemocí trpí a chce se léčit. V opačném případě není terapie možná. Paranoií trpí většinou staří lidí, ale zaznamenal jsem i paranoika ve věku 58 let. Psychiatra k sobě nepustil a okolí pacienta hodně trpělo až do jeho smrti. Existují brožurky pojednávající o tom, jak jednat s paranoikem. Nejlepší by však bylo - jak radí Ivzez - přesvědčit matku, aby navštívila psychiatra. Praktický lékař vám nepomůže.
5x
Dobrý den, Jx,
záleží-li Vám na zdraví Vaší matky, nebudete hledat rady ani diagnózu v internetu, ale přesvědčíte svou matku k návštěvě odborníka.
Žádný laik Vám nesdělí, o jaký problém jde (maximálně popis někomu něco připomene, přičemž ale není jisté, že půjde o problém Vaší matky).
A žádný lékař nedokáže bez vyšetření stanovit diagnózu na dálku přes internet. Správný postup už víte, je jen na Vás, jestli matce chcete opravdu pomoci.
Děkuji za odpověď. Možná jsem se nenapsal zcela přímo, ale nehledám diagnózu.
Jde mi spíše o to, jak ji k návštěvě odborníka přesvědčit. Je vážně velmi obtížné dostat někoho k doktorovi, když si daný člověk myslí že je zcela v pořádku. Kdo to nezažil, asi nedokáže moc pochopit, proto jsem dotaz směroval hlavně k těm, kteří mohli podobnou věc zažít.
A druhá věc, která by mě zajímala, jestli je dnešní praxí psychiatrů, že předepisuji prášky (asi antidepresiva) jak na běžícím pásu, aniž by člověka nějak důkladněji vyšetřili, zda je vůbec potřebuje. Ze zkušenosti výše mi to totiž tak připadá, ale stejně tak se mohlo stát, že prostě natrefila jen na špatného doktora.
1x
Bohužel, pokud maminka nebude sama chtít, tak ji k lékaři nedostanete - a kdyby náhodou ano, nijak ji "nedonutíte", aby případně užívala léky.
Ta praktická lékařka není špatný nápad - jestli je rozumná, mohla by vám poradit určitě líp, než všichni tady. Možná (ale opravdu možná, podle situace) by se dalo uvažovat o krátkodobé hospitalizaci z jiného důvodu - v jejím věku se vždycky něco najde - a v jejím rámci zařídit psychiatrické vyšetření.
1x
Proč vám vadí chování maminky? Nějak vás to osobně ohrožuje? Jestli ne, tak nechte maminku žít její život tak, jak jí to vyhovuje a nesnažte se to za každou cenu změnit. Nikdo z mladších si neuvědomuje, že stáří samo o sobě je dost náročné a jestli máme potřebu mluvit o smrti, tak k tomu máme nejspíš důvod. Proč se tváříte, jako by tu maminka měla být na věky, když ona sama si ten blížící se konec uvědomuje a chce se s tím faktem vyrovnat po svém. Já si třeba teď pořídila el. skartovačku a začnu likvidovat písemnosti a pak postupně i další věci...
doplněno 28.01.18 19:36:
Já nepíši bludy, jen se na problém dívám z vlastní zkušenosti. Je pravda, že nikoho nepodezírám, nenapadám, nepřijdu si ublížená, ale sociální vazby jsem taky úspěšně zrušila a je mi samotné nejlépe. Naštěstí tu není nikdo, kdo by mi chtěl do života zasahovat. Je mi 70 a dávám si maximálně ještě necelých pět let, to je tak akorát...
Moment, tady je posun! Patronka reaguje na jednoho z rádců NICKa, který se rozepisije o své matce a jejích obavách ze smrti. A že on to snáší dvacet let a taky s matkou nehnul. S původním dotazem to má společné jen to, že jde o maminku, která se nedá odvést k lékaři.
Ad @patronka - Nevšimla jsem si, že by paní mluvila o smrti - ale možná jsem to přehlédla.
Tazatel píše, že maminka - "trpí utkvělou představou, že si všichni o ni povídají, pomlouvají a že jsou snad proti ni spiklí. Tím všichni myslím od úplně cizích lidí, co by člověk mohl potkat na ulici až po vlastní rodinu a už mám i dojem, že včetně mě. S většinou rodiny se dokázala rozhádat, protože reaguje naprosto nepřiměřeně na celkem běžná sdělení a nějakým způsobem si je překrucuje. Má tak pocit, že ji všichni jen ubližují a brojí proti ní."
To mi spíš připomíná půerzekuční blud, než přípravu na odchod ze světa. A ano - je to únavné, i když (zatím!) neohrožující.
Prosím Vás na tento příspěvek nemůžu nereagovat, neboť jste natolik mimo, že si říkám, jestli vidím dobře. Případá mi, že nemáte ani potuchy o tom, o čem píši.
Předně ohrožuje to sociální vazby moji matky. Cítím, že ačkoliv jsem její jediný nejbližší člověk, tak zřejmě nedokážu dlouho vydržet dotazy a útoky typu "Prosím tě, proč mi nechceš povědět co / kdo proti mě něco má? Co jsem jim / tobě udělala?" Za každou věcí, co se stane hledá něco. Při poslední návštěvě jsem se dozvěděl, že zase před ní neco skrývám atd.. Vážně se mi tu snažíte říct, že ji mám nechat být? To by v praxi znamenalo přerušit s ní kontakt...
Druhá věc. Mojí matce je 63. Nemyslíte snad vážně, že je normální v tomto věku, navíc když je fyzicky prkaticky zdravá, mluvit o smrti ve smyslu, že chce umřít a vlastně se mi i kdysi ve slabé chvilce svěřila, že by to nejraději skoncovala. Vše je z důvodů, protože je utrápená..
Než budete přístě psát takové bludy, tak si to 2x rozmyslete.
1x
Promiňte Jx, ale máte vůbec ponětí, jak se chovají důchodkyně? Já to vidím tady u nás, postávají na rohu a pomlouvají každého kdo projde okolo. Kdo se s nimi nedá do party a nepomlouvá také, ten je nejvíc špatný. Pak přijdou na řadu drobné schválnosti. Ona Vaše maminka může mít pravdu, vůbec to nemusí být jen utkvělá myšlenka. Tím, že vy ji nutíte jít se léčit, přestože ona ví, že má pravdu, jí vlastně ubližujete také.
Nechte jí žít, má právo užít si svůj důchod v klidu. Staří lidé se často stávají introverty, to není asociální chování, jak Vy to nazýváte.
Jestliže ve svém věku stále dokáže chodit na brigády, není vážně nemocná.
Já se ztotožňuji s názorem Patronky.
0x
Moje máma tak mluví už víc jak 20 let o tom umírání. A nikdy se léčit nechtěla. Pokud s tím nechce nic dělat, tak s tím asi nic neuděláte. Nejhorší je, že tím svým chováním nakazí své okolí, hlavně blízké. A ti se pak léčí místo ní. Ona je jako tonoucí, co se stébla chytá a stahuje tím ostatní. S takovými lidmi je lepší se nestýkat. Zkuste jí domluvit. Nic jiného se nedá asi radit. Záleží na tom, jaká ta obvodní doktorka je.
doplněno 28.01.18 18:36:
Myslí si asi, že Vy jste ten divný a ona normální.
doplněno 28.01.18 21:59:
Nejde jen o praktickou lékařku, ale také o zdrav. sestru. Jsou v ordinaci spolu. Lékařka může být rozumná, hodná, ale sestra ne.
0x
Musím odpovědět ze své zkušenosti..v dnešní době je mnoho lákadel,člověk může dělat co chce,když jsou peníze..nikdo nemusí pracovat a tak...clověk onemocní...dejte si sám sobě otázku..má třeba trochu vaše matka důvod..splnily se jí všechny sny..má naplněný život svou rolí jako manželka,matka,sestra,dítě..opavdu jí někdo v životě nekřivdil,nezlklamal___takových pár otázek a co vy? chováte se jako syn?
0x
jx
- tak jedině se poradit s doktorkou a dávat jí nějaké prášky tajně - jako třeba léky na cholesterol, nebo tak něco - pokud to tedy je možné ... Jinak ji můžete jedině nechat a nedohadovat se s ní, nic jí nevyvracet, přikyvovat a vydržet !
Jinak - myšlenky na umírání má skoro každý starý člověk - kromě věčných optimistů. Užívat si důchodu lze i tak, že si člověk už dělá, co chce, říká si, co chce - a na každého se může vy ... !
0x
Myslím, že děláte dobře, když se zajímáte o zdravotní stav vaší maminky a chcete jí pomoci. Velmi pravděpodobně v pořádku není a pomoc určitě potřebuje, i kdyby výsledkem bylo jen zpomalování zhoršování jejího stavu. Dobré je, že je vůbec schopná chodit na brigádu, to by měla, dokud to půjde a za to ji chvalte. Zřejmě je těžké vydržet její společnost, ale přesto určitě potřebuje někoho blízkého, takže snažte se jí každý den přeptat, jak se má, nebo se domluvit s ostatní rodinou, abyste se vystřídali, aby viděla, že o ni někdo má starost. Jinak bych viděla jako velmi rozumnou cestu k léčení začít, jak píše shora jedubabička, přes domluvu s praktickou lékařkou. Jestli to k něčemu bude, to předem nemůžete vědět, ale pokazit se tím nic nedá. Praktici takových pacientů mají... Nikde není psáno,že třeba opravdu neskončí u psychiatra, ale to se teprve uvidí. Maminka zdaleka ještě není stará, a i když se třeba úplně nevyléčí, můžete jí pomoci její potíže snášet.
0x
To vypadá na schizofrenii. Neváhejte a mazejte s ní k lékaři. K psychiatrovi. Pravděpodobně dostane nějaké prášky, počítejete s tím, že bude ze začátku dost utlumená, než se podaří nastavit správnou dávku. Někdy to jde vyléčit, někdy jen zpomalit. Jestli můžete, jestli se o ni dokážete postarat, nikdy ji nedávejte do ústavu. Tam je to děs. Bude z ní živá mrtvola. Utlumí ji prášky.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.