Zbytečny život

Zdravím, zda skočíte nebo ne je čistě jen a jen Vaše volba.

Pokud si nemůžete najít vztah se ženou a jste normálně vypadající chlap, tak ve vzhledu problém nebude, že ano? Zapracujte na svém chování, aby jste na své okolí působil pozitivní energií. Taky na nic nespěchat, vše příjde samo.. Taky musíte chodit do té správné společnosti. Máte nějaké koníčky? Začal bych u nich, díky koníčkům můžete potkat spoustu skvělých lidí (pokud teda není Váš koníček typu sbírání známek, u takového koníčku moc lidí asi nepotkáte ).

Jinak určitě můžete zkus zajít na nějaké společenské akce, kde potkáte spoustu žen. Jak říkám, je to jen na Vás, zda se pokusíte s tím něco udělat nebo ne. A místo psaní do poraden radši navštivte psychologa.

Krucinál! Vy byste potřeboval pořádný problém, abyste si uvědomil, co je tohle za ptákovinu a byl šťastný za život, který máte. Jestli se nudíte, tak se zaměstnejte natolik, abyste na tyhle blbé myšlenky neměl čas!

Tak nemáte ženskou teď ve 22 letech, tak ji budete mít třeba za měsíc, nebo půl roku? Máte přece celý život před sebou.. Dejte si inzerát, choďte mezi vrstevníky, jeďte na dovolenou, těch možností je spousta,však partnerku můžete potkat kdekoliv?

Zrovna tak jako muži vycítí na ženě,že "usilovně" se snaží najít chlapa a instinktivně se takovým vyhýbají ,tak zrovna tak ženy toto na mužích poznají a vyhýbají se takovým.

Prostě se na to povzneste a normálně žijte a berte život jak to jde!osobně jsem nalezl pro mne vhodnou až ve 28 a o rok později jsme se vzali. do té doby bylo pár krátkých vztahů a víc přítulných žen které vyplnili vždy jen jednu noc.

A ještě další, s ženskou to stojí za ...je to na houby a bez ženské stejně tak

Nestavte nalezení vztahu za základ vašeho života. Čím urputněji budete hledat, tím víc se budete míjet s tou, která je pro vás určena. Žádný člověk nepřišel na tento svět s tím, že je odsouzen být sám. Trochu to pustte z hlavy a "zažerte" se do svých zálib, koníčků a práce. Chodte všude možně i kam vás to zrovna netáhne, ale hlavně to berte, když potkám, tak potkám a jestli ještě ne, svět se nezboří. Jakmile změníte takto přístup k životu, vše kolem vás se změní. Jakmile svoji samotu přijmete /hodně chlapů žijí sami/, tak až to přijmete, tak teprve pak se to může změnit. Jinak s tím nehnete.

A podle čeho si myslíte, že "všichni mají"? Kdybych měla soudit jenom podle otázek v této poradně, tak teda "všichni určitě nemají". Brát si život ve 22 letech jenom z tohoto důvodu, to určitě vážně nemyslíte. To na Vás jen padá spleen. Navíc je takové blbé počasí, pošmourno a tak. Za chvilku bude jaro, ono se to zlepší. Vyrazíte někam mezi lidi, třeba s kamarády někam na pivko a zahrát si kulečník a ponuré nápady se vypaří. To teda už můžete udělat teď, ale asi se Vám nechce vylézat z "brlohu". A navíc, tímhle si projde úplně každý člověk. Věřte mi, že na každého jednou za čas padne takováto ponurá nálada a důvody jsou různé.

a co mají říkat ti tlustí a "nenormálně" vypadající chlapi? Ve 22 letech je ještě brzo skákat z mostu ...

Nezbývá mi, než se opakovat - čím urputněji se budete snažit, tím horší bude výsledek. Dá se to poznat, skoro je to z vás "cítit" - a proč by se slečny měly zajímat o někoho, kdo s nimi jen potřebuje vyplnit samotu?

Já si myslím, že život si má člověk udělat takový, aby byl rád na světě. Do takového života má pozvat, vpustit partnera a s ním vše zkoordinovat. Je nesmírně obtížná láska, která se stane břemenem, jakože "Ty jsi smysl mého života, žiju jen pro tebe" Taková láska dusí a po krátkém čase začne týrat. Žárlivost, majetnický pocit. Strašné! Mnoho dívek se takovému vztahu brání. Uspořádejte si život takový, abyste v něm byl spokojený hlavně vy. Všechno ostatní příjde radostně samo. Přeji hodně štěstí!

Dobrý den. Život si určitě neberte. Raději na sobě začněte pracovat. Takovýto negativní postoj k životu slečny určitě neocení. Ne každý se hrne do vztahu za každou cenu tak jako Vy. Je Vám 22 let, nemáte vůbec nic zmeškáno, vše máte před sebou. I když tomu možná nevěříte, změňte své myšlení a vztah přijde. Děvčat ve Vašem věku je spousta a nejsou všechny zadané. Jen z Vás musí cítit pohodu a pozitivní energii, ne deprese atd. Asi byste psychologa navštívit měl, popovídat si sám o sobě s odborníkem by Vám mohlo pomoci. Jaké máte zájmy, přátele?

Najděte si psychologa, ale aby vám pomohl. Nenutil vás dělat něco, co nechcete a mluvit tak, jak nechcete. Lepší je, když psycholog nemluví. Jakmile radí, co máte dělat a moc vás mluvit nenechá a budete cítit, že ho vaše problémy moc nezajímají, raději běžte k jinýmu. Ono se to dobře radí: "neseď doma". Ale v takovým počastí, kam sám chodit? V bazéně je narváno... Ještě je možnost číst pěknou knížku - nemyslím nějakou depresívní.

Já takhle chodila k psycholožce a byly to vyhozené peníze.

Pěkný nesmysl. Normálně hledej dál. Třeba nejsi moc atraktivní, neumíš se bavit se ženskou (ale takových je většina), tak to trvá déle. Možností je řada. Přes kamarády, inzeráty. A třeba i slevit z požadavků na partnerku.

No a z jakého mostu bys skočil? Už jej máš vybraný? To aby ses spolehlivě zabil, víš? Nebo normální oběšení, to můžeš spáchat, kde chceš, hlavně oprátku dost dlouhou, a umět si ji uvázat, aby Ti to zpřelámalo vaz, a dlouho ses netrápil při dušení...mamka tě pak z té oprátky odřeže, bude mít radost jistě náramnou.

Ale teď vážně. Život sis sám nedal, nemáš právo si jej sám vzít. Uvažuj normálně, ve 22 letech se všechno vyvíjí, I Ty, dočkej času, všechno se vyvíjí, i ženy, jedna na Tebe jistě čeká, a třeba ani nevíš, a máš ji za rohem, může být, však každý jedinec nemusí žít se samicí a zplodit mládě, život je všelijaký, nevzdávej život, a uvědom si, že může být i moc krásný.

Hezký den

Místo plánování sebevraždy (na tu je ostatně vždycky času dost) a urputného hledání můžete zkusit jednoduchou "metodu". V každé volné chvilce kdy máte čas (před spaním, v čekárně, v autobusu, kdekoli a kdykoli máte "chvilku čas" ) čím častěji tím lépe (např. každý den chvilku) si zkuste představovat co možná nejživěji, nejobrazněji a nejdetailněji váš "idol" věnujte pozornost nejen vzhledu ale i povahovým vlastnostem, tomu co spolu můžete podnikat (různé běžné denní situace apod.) zkrátka a dobře cíleně pravidelně detailně a hlavně obrazně formulujte si ve vědomí svou představu svůj "ideál" vše co byste chtěl, ženu jakou by jste chtěl a jakou by jste si představoval aby byla, nedělejte to křečovitě, nýbrž volně v klidu berte to "jakoby to byla realita" a trochu to berte jako "hru" . Takto vědomě sněte o předmětu svého zájmu den za dnem týden za týdnem měsíc za měsícem klidně i rok nebo dva a jinak nechte život "plynout" nijak ho "neznásilňujte" neřiďte to příliš "rozumem" nechte to "volně běžet" nedělejte si žádná ultimáta typu "zítra to vyjde" tehdy a tehdy,ne, praktikujte to neustále. Máte dost času jste mladý takže se nestresujte očekáváním "rychlého výsledku" takto to většinou nefunguje i když i tak se to někdy stane. V běžném životě se pak pokuste odstranit to "chtěné nucené hledání" (jako postoj) spíše se dívejte pozorujte komunikujte a zůstaňte uvnitř otevřený všem možnostem které přicházejí.

Budete-li dobře praktikovat jednoho dne možná zažijete překvapení a to ve chvíli kdy to nebudete čekat, když se nebudete věnovat "snění" zůstaňte absolutně bdělý (při jednání s lidmi v různých situacích) dávejte pozor, nehledejte ale buďte ve střehu a nechte jinak věcem volný průběh nic neznásilňujte uvidíte sám co se pak bude dít, nebude to sice hned a za okolností jež si představujete, ale...

První co vás při této metodě asi dost překvapí bude, že možná nebudete schopen přesně a detailně vykreslit jaká by ta žena měla být to je třeba napravit a postupně ve vědomí vykreslit co nejdokonalejší obraz...

Druhá věc co vás může překvapit bude, že možná ve svém nitru narazíte kupodivu na to že vlastně to co si myslíte že chcete na té nejhlubší úrovni snad ani nechcete i tomu bude třeba věnovat pozornost bude třeba si vnitřně co nejpřesněji ujasnit jestli "opravdu chcete" a "aby jste opravdu chtěl" k tomu je nutné přistupovat tak jakoby vaše "ano opravdu chci" bylo hybnou silou "skutečností" která se opravdu stane a věřte tomu že pokud opravdu chcete není nic co by mohlo zabránit tomu aby se to stalo, sem nepatří žádné úvahy typu "ono to stejně nevyjde"takové věci ihned vyhoďte ze svých úvah,položit si otázku "opravdu to chci"? Počítejte s tím že pokud to na té nejvnitřnější úrovni opravdu chcete a jen si "nelžete že to chcete" (motivace může být totiž ve skutečnosti jiná tzv. "nepravá") věci se mohou začít dít...

Je třeba trochu prozkoumat své nitro a položit si upřímnou otázku a upřímně si na ni odpovědět, nelhat si "do kapsy"..., nemusíte mít strach nikdo o tom vědět nebude jen vy ve svém duchu buďte k sobě otevřený nesmíte si lhát, když si budete klást otázku zda-li to opravdu chcete a jakou ji vlastně chcete

Neblbni a zkus teda navštívit psychologa.

Já bych začal pravopisem (alespoň trošku)..aby to dávalo hlavu a patu.

Opravdu všichni mají vztah? A když už ho mají, jsou v něm všichni spokojení? Nevím nevím..na venek to sice vypadá všelijak, ale uvnitř kolikrát jinak..ale to už my ostatní nevidíme, neslyšíme. Spíše se pak jen divíme, copak se to stalo, že známý se třeba rozvádí..vždyt byli spolu tak štastní a klapalo jim to, jak nikomu jinému.. Ale to už trošku odbočuji

Vaši situaci jsem poznala když mi bylo 25 let. To už bylo po sezoně, ženy se tehdy vdávaly v 18 až 20 letech. Muži taky tak brzo. Připravovala jsem se na život osamělé ženy. Tak jsem to měla 6 let. Pak se našel manžel. Můj syn měl to samé. Dlouho neměl dívku, teď má rodinu a mají se dobře. Ve Vašem věku máte ještě hodně času.